Zpráva Ústavu pro odzbrojení a mír Ministerstva zahraničních věcí Korejské lidově demokratické republiky
Pchjongjang, 25. června čučche 109 (2020) (KCNA) – Uplynulo 70 let od vypuknutí válečné bouře v této zemi.
Korejská válka, vyvolaná Spojenými státy, způsobila našemu lidu těžké rány, způsobila obrovské lidské a materiální ztráty a dodnes po ní pokračuje utrpení z rozštěpení národa, kvůli kterému jsou pokrevní příbuzní nuceni žít odděleně.
Vzhledem k tomu, že korejský národ stále trpí srdcervoucími ranami, touží více než kterýkoli jiný národ žít v zemi míru bez války a dlouhodobě vytrvale usiluje o uskutečnění svého drahocenného snu, ale dosud nedosáhl uspokojivého výsledku.
Základní příčinou této situace jsou černá chapadla nepřátelské politiky USA vůči Koreji.
Ústav pro odzbrojení a mír Ministerstva zahraničních věcí KLDR vydává 25. června následující zprávu, jejímž cílem je odhalit celému světu pravdu o Korejské válce, kterou Spojené státy vyvolaly v 50. letech 20. století, a o agresivní a dravé povaze nepřátelské politiky USA vůči Koreji, která způsobuje nesmírné neštěstí a utrpení celému korejskému národu.
Korejská válka je nevyhnutelným důsledkem nepřátelské politiky USA vůči Koreji
Korejská válka byla zločinnou agresivní válkou, kterou Spojené státy systematicky připravovaly a vyprovokovaly podle důkladných plánů k potlačení naší republiky ozbrojeným silami a uchvácení Asie a celého světa.
Ačkoli Spojené státy stále vymýšlejí různá klamavá tvrzení pro zakrytí svých agresivních zločinů, které vyvolaly Korejskou válku, nejsou schopny skrýt nebo zničit pravdu dějin.
Již před více než sto lety USA přijaly státní politiku agrese proti Koreji za účelem jejího ovládnutí jako brány k asijskému kontinentu a naléhavě se uchýlily k nepřátelské politice vůči Koreji, aby to provedly.
Vládnoucí kruhy USA v únoru 1845 předložily Kongresu „Plán otevření Koreje“ a postupně vyvolaly řadu incidentů, jako byla invaze lodi „Generál Sherman“ v roce 1866, invaze lodí „Shenandoah“ a lodi „Čína“ v roce 1868 a rozsáhlý ozbrojený útok v roce 1871.
Po uzavření „Taft-Katsurovy dohody“ z roku 1905 USA podnítily japonské imperialisty k okupaci Koreje a koloniální navládě nad ní, a systematicky se tak pokoušely přeměnit Koreu v možnou kolonii, a na konci druhé světové války vypracovaly plán okupace naší země.
V březnu 1951 MacArthur, velitel amerických sil na Dálném východě, ve svém dopise senátorovi Kongresu USA Josephu Martinovi napsal: „Budoucnost Evropy závisí na výsledku boje proti komunismu v Asii. Dobytím Koreje můžeme přetrhnout jedinou zásobovací cestu spojující sovětskou Sibiř a jih … a ovládnout celou oblast od Vladivostoku po Singapur. Potom na světě nebude místa bez naší moci. “ (Herschel Meyer, „Moderní dějiny Ameriky”, s. 148)
USA považovaly Koreu za „dýku“ k odříznutí „kusu masa“ – Asie.
Korejská válka byla také nezbytně potřebná pro americké vojensko-průmyslové monopoly, které byly během druhé světové války překrmeny hromadami peněz.
Od konce roku 1948 začala v USA hospodářská krize, která se v roce 1949 prohloubila.
Průmyslová produkce klesla o 15 % ve srovnání s předchozím rokem, ceny komodit prudce poklesly, investice do strojů a zařízení se prudce snížily. Výsledkem byl v první polovině roku 1949 bankrot o přibližně 4 600 podniků, počet nezaměstnaných vzrostl na 6 milionů lidí a zisk monopolů klesl z 36,6 miliard dolarů v září 1948 na 28,4 miliard dolarů v březnu 1949.
Když propukla Korejská válka, americký tisk zdůrazňoval, že „korejský obchod oživil ekonomiku” a “vypuknutí Korejské války zničilo katastrofální recesi, která trýznila americký obchod od konce druhé světové války”. Pouze tato skutečnost jasně ukazuje, jak USA v té době potřebovaly válku jako „zvláštní recept“ k překonání hospodářské krize.
Spojené státy tedy na základě strategie světové nadvlády označily Koreu za „jedinečný styčný bod amerického vojenského systému s asijskou pevninou“, „ideologické bojiště“, „zkušební základnu“ pro rozhodující bitvu o uskutečnění světové nadvlády, a také za jediný způsob, jak se dostat z hospodářské krize po druhé světové válce.
Agresivní povahu Spojených států, které se ujaly vedení příprav Korejské války, také jasně odhaluje zpracování válečného scénáře.
Spojené státy rozdělily plán agrese proti Dálnému východu na tři fáze, které předpokládaly a) jako první fázi Korejskou válku, b) ve druhé etapě rozšíření války do Číny, c) v závěrečné fázi obsazení Sibiře. Zahájení operace bylo naplánováno na rok 1949.
Japonský časopis „Komunikace s lidmi“ (září 1964, strana 67) cituje plukovníka bývalé japonské císařské armády, který byl zapojen do vojenského spiknutí, takto:
“Operace byla rozdělena do tří fází. Nejprve soustředit 10 divizí, sestávajících z amerických a jihokorejských jednotek, podél 38. rovnoběžky, a vytvořit dvě operační oblasti: východní a západní. Zajistit přímý postup západní fronty na Pchjongjang a současně provést výsadkovou operaci na severu Pchjongjangu za pomoci námořnictva a letectva. Východní fronta obsadí Jangdok jako svůj levobok a zajistí spojení Pchjongjangu s Wonsanem a její pravobok bude pochodovat přímo na Wonsan. Zde bude provedeno vylodění námořních jednotek na severu Wonsanu. Společně tyto dvě fronty postupují k řece Amnok a prorážejí korejsko-čínskou hranici. Tím bude dokončena první fáze operace, podrobně naplánovaná na základě údajů bývalé japonské armády. Poté, současně s průlomem korejsko-čínské hranice, operace postupně vstupuje do druhé fáze, na které se podílejí japonská armáda a vojska OSN. Takový byl postup.“
S důkladným plánem a po konkrétních přípravách Spojené státy za úsvitu ve 4 hodiny 25. června 1950 nakonec rozpoutaly Korejskou válku podnícením jihokorejské loutkové armády.
V předvečer války velitel skupiny amerických vojenských poradců Robert řekl: „Proč volíme 25. červen? Vysvětluje to naše obezřetnost. 25. června je neděle. V křesťanských státech, v USA i jižní Koreji, je neděle považována za den odpočinku a modlitby. Nikdo nebude věřit, že bychom válku zahájili v neděli. To znamená, že lidé uvěří, že to nejsme my, kdo vyprovokoval válku. “
Po vyprovokování Korejské války se Spojené státy zákeřně pokusily zakrýt svou pravou barvu agresora.
25. června USA svolaly Radu bezpečnosti OSN a prosadily „rezoluci“ Rady bezpečnosti OSN č. 82, kter označila naši republiku za „agresora“. Následně byla 7. července vytvořena rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 84, která „doporučila“ spojeneckým zemím zařazení jejich ozbrojených sil do „Společného velení pod vedením USA“ a „požádala“ USA, aby jmenovaly svého velitele a „umožnily“ použití vlajky OSN.
Naše republika byla tedy zhanobena jako „provokatér“ války, vlastenecká válka korejského lidu byla nazvána „agresí“ a „jednotky OSN“ se staly agresivní válčící stranou.
Bývalí generální tajemníci OSN oficiálně uznali, že „velení OSN“ není organizací kontrolovanou OSN, ale čistě americkým válečným nástrojem.
V červnu 1994 generální tajemník OSN Boutros Boutros-Ghali připustil, že „společné velení“ nebylo založeno podřízenou organizací pod dohledem Rady bezpečnosti OSN, ale bylo podřízeno vedení USA. (Dopis generálního tajemníka OSN z 24. června 1994 ministru zahraničních věcí Korejské lidově demokratické republiky.)
V prosinci 1998 generální tajemník OSN Kofi A. Annan uvedl, pokud jde o ozbrojené síly vyslané Spojenými státy do Korejské války, a jejich příkazy: “Žádný z mých předchůdců nedovolil žádné zemi používat název OSN.” (Dopis generálního tajemníka OSN z 21. prosince 1998 předsedovi prezídia Nejvyššího lidového shromáždění KLDR.)
27. července 2004 a 6. března 2006 mluvčí OSN potvrdil, že „velení sil OSN“ nebylo navzdory svému názvu armádou OSN, ale armádou vedenou USA.
Oprávnění jmenovat „velitele jednotek OSN“ nepřísluší OSN, ale americké vládě, a není to OSN, ale americká vláda, kdo rozhoduje o snížení či navýšení amerických jednotek v jižní Koreji pod rouškou „jednotek OSN“.
Navzdory těmto skutečnostem vlajka OSN stále bezostyšně vlaje v Pchanmundžomu, což nelze nazvat jinak než ostudou Organizace spojených národů.
Nelítostná válka skončila úžasným vítězstvím hrdinného korejského lidu pod vedením velkého vůdce, ale lidské a materiální ztráty, které utrpěl náš národ, byly opravdu obrovské.
V omezeném rozsahu tomto článku nelze podrobně popsat závažné zločiny masakrů spáchaných americkými imperialisty.
V říjnu 1950 američtí imperialisté napadli okres Sinčchon a za 50 a několik dní spáchali masakry více než 35 380 nevinných lidí, kteří tvořili 25 % celkové populace okresu: brutálně je upálili, utopili v nádrži, postříleli, veřejně upálili na hranicích, zaživa jim usekali končetiny a rozpárali břicha těhotných žen. Tato skutečnost odhaluje tváří v tvář světu, že američtí imperialisté jsou zvířaty v masce člověka a krvežíznivými vlky.
Podle oficiálních statistik zabili američtí imperialisté během Korejské války více než 1,23 milionu lidí v severní polovině republiky a více než 1,24 milionu lidí v jižní Koreji. Pokusili se vyhladit celý náš národ, a to pomocí chemických i bakteriologických zbraní.
V roce 1951 vyšetřovací komise Mezinárodní demokratické federace žen, která provedla vyšetřování na místě činů amerických imperialistů, ve své zprávě uvedla: “Masakry a mučení spáchané jednotkami USA v dočasně okupovaných oblastech jsou brutálnějším barbarstvím než krutosti spáchané hitlerovskými nacisty v Evropě.”
Během Korejské války Spojené státy otevřeně deklarovaly, že “vymažou z mapy 78 měst severní Koreje” a že “nenechají nic nepoškozeného”, a skutečně na území severní části republiky shodily asi 600 tisíc tun bomb a napalmu – 3,7krát více než než shodily na japonskou pevninu v Tichomořské válce.
Zvěrstvy amerických imperialistů bylo za války zničeno 50 941 továren a podniků, 28 632 školních budov, 4 534 zdravotnických zařízení včetně nemocnic a klinik, 579 budov výzkumných ústavů, 8 163 budov tisku a kultury, 2 077 226 obytných domů. Poškozeno bylo 563 755 hektarů zemědělské půdy, přičemž zmenšená plocha rýžových a ostatních polí činila 155 500 hektarů.
Po skončení války nezbylo opravdu nic než popel a USA se chvástaly, že Korea nebude schopna obnovy ani za 100 let.
Všechna tato fakta výmluvně ukazují, že provokatérem Korejské války jsou američtí imperialisté, zapřísáhlí nepřátelé korejského lidu, a svědčí o tom, že dokud bude přetrvávat nepřátelská politika USA vůči Koreji, nebude nikdy dosaženo míru na Korejském poloostrově.
Zločiny USA systematicky maří dohodu o příměří
Nepriateľské manévre USA voči KĽDR po Kórejskej vojne možno charakterizovať ako snahu o trvalé rozdelenie Kórejského polostrova, neprestajné jadrové hrozby a vydieranie KĽDR. Kórejská vojna, ktorú vojnový náčelník Truman nazval III. svetovou vojnou, bola uzavretá podpísaním dohody o prímerí. Neznamenalo to však ani koniec vojny, ani uzavretie mierovej smlúvy.
Dohoda o prímerí v čase jej uzavretia predstavovala len prechodný krok zameraný na stiahnutie všetkých zahraničných vojsk z Kórejského polostrova a nastolenie trvalého mieru.
Hoci bola uzavretá dohoda o prímerí, USA, poháňané divokou snahou urobiť z našich občanov svojich otrokov všetkými možnými prostriedkami a ovládnuť celý Kórejský polostrov, niekoľkokrát doviedli situáciu na Kórejskom polostrove na pokraj vojny v zjavnom rozpore s dohodou o prímerí.
27. júla 1953 okolo 22:20 hod., menej ako pol hodiny po nadobudnutí účinnosti dohody o prímerí, americká armáda vystrelila niekoľko striel z guľometu na územie našej strany a potom postupne strieľala do našej oblasti niekoľkosekundové dávky v intervaloch desiatok minút.
V rozpore s odsekom 10 článku I dohody o prímerí, v ktorom sa ustanovuje, že v demilitarizovanej zóne (DMZ) vrátane spoločného bezpečnostného priestoru (JSA) sa môžu prepravovať iba pištole a pušky, americká armáda zaviedla automatické pušky a guľomety, a navyše aj delá, tanky, plameňomety, helikoptéry atď. a takmer každý deň spúšťali paľbu na posty a strážcov našej strany.
Od roku 1968 americká armáda zmobilizovala plne ozbrojené jednotky, aby zopakovala vojenské operácie, ktoré kedysi uskutočňovala v oblastiach pozdĺž 38. rovnobežky vrátane hory Songak tesne pred vojnovou provokáciou z 25. júna.
Americká armáda sa dopustila nespočetných provokácií, vrátane Pchanmundžomského incidentu 18. augusta 1976 a incidentu s paľbou na náš bezpečnostný personál 23. novembra 1984.
USA zrušili odsek 60 článku IV dohody o prímerí, ktorý predpokladá stiahnutie všetkých zahraničných síl z Kórey a mierové urovnanie kórejskej otázky. V odseku 60 dohody o prímerí sa ustanovilo, že do troch mesiacov po nadobudnutí účinnosti dohody o prímerí sa má konať politická konferencia na vyššej úrovni, aby sa prerokovali otázky stiahnutia všetkých zahraničných síl z Kórejského polostrova a spôsoby mierového urovnania kórejskej otázky.
Pchjongjang (ruskou transkripcí Fenjan), 1951
Na prípravných rokovaniach o politickej konferencii, ktoré sa zvolali v Pchanmundžome 26. októbra 1953, USA položili umelé prekážky, robili obštrukčné manévre a 12. decembra toho istého roku jednostranne odstúpili zo zasadania. Rozhovory teda nepristúpili k hlavnej konferencii, ale boli ukončené v prípravnej fáze. Následne bola zvolaná Ženevská konferencia na mierové urovnanie kórejskej otázky, ale USA ju úmyselne blokovali.
8. augusta 1953 USA usporiadali slávnostné podpísanie tzv. „Zmluvy o vzájomnej obrane“ s južnou Kóreou, s cieľom legitimizovať trvalé umiestnenie amerických vojakov v južnej Kórei.
2. januára 1955 vtedajší predseda spoločného veliteľského štábu USA bezohľadne poznamenal, že americká armáda zostane na dobu neurčitú v južnej Kórei, ktorá má veľký strategický význam v ich svetovej hegemónii a že bude pokračovať v blokovaní mierového riešenia kórejskej otázky.
Proces premeny dohody o prímerí na mierovú smlúvu sa teda pokazil a na Kórejskom polostrove pokračuje nestabilný stav – ani vojna ani mier.V auguste 1953 USA úplne protestovali proti paragrafu 13 písmeno b) článku II dohody o prímerí a jednostranne vytýčili „severnú hraničnú líniu“ v Západokórejskom mori, čo je nezákonný a poburujúci zločin, ktorý robí z tejto oblasti najnebezpečnejšiu rozbušku na svete. Všetkými možnými spôsobmi sa tiež snažia uvaliť na našu krajinu blokádu pod zámienkou „bezpečnostnej hrozby“, čo je v rozpore s paragrafom 15 článku II, ktorý zakazuje akúkoľvek blokádu proti KĽDR.
USA zrušili paragraf 13 písmeno d) článku II dohody o prímerí, v ktorom sa požaduje úplné zastavenie dovážania všetkého vojenského materiálu z krajín mimo kórejského územia, a zmenili južnú Kóreu na svetovú výstavnú sieň zbraní.
USA sa neustále vyhrážali a vydierali inšpekčné tímy Dozornej komisie neutrálnych národov, ktoré boli podľa paragrafu 13 písmeno c) článku II dohody o prímerí poverené dohľadom a kontrolou dovážania vojenského materiálu z krajín mimo kórejského územia a v júni 1956 ich vylúčili z južnej Kórey, čím ochromili ich kontrolné funkcie.
V máji 1957 vtedajší štátny tajomník USA verejne vyhlásil, že „USA by mali zvážiť zaslanie modernejších a efektívnejších zbraní do južnej Kórei“ a 21. júna toho istého roku strana americkej armády, ktorá sa zúčastnila 75. zasadnutia Komisie vojenského prímeria (MAC), oznámila svoje jednostranné zrušenie paragrafu 13 písmeno d) dohody o prímerí.
USA zaslali v období od konca 50. rokov do 80. rokov do južnej Kórey viac ako 1 000 jadrových zbraní. V dôsledku toho sa južná Kórea zmenila na oblasť s najväčším výskytom jadrových zbraní na svete, pričom ich počet bol viac ako štvornásobok počtu členských štátov NATO, a dostačujúci pre vypuknutie jadrovej vojny. USA tiež formalizovali na 14. zasadnutí výročného poradného stretnutia o bezpečnosti USA a južnej Kórei, ktoré sa konalo v marci 1982, poskytovanie jadrového dáždnika južnej Kórei.
Začiatkom 21. storočia USA určili našu krajinu ako cieľ preventívneho jadrového úderu vo svojom „Programe jadrovej politiky“ a do južnej Kórey poslali bojové vybavenie v hodnote astronomického množstva peňazí spolu s jadrovými zbraňami.
USA nasadili v južnej Kórei najrôznejšie ultramoderné útočné zbrane, ako napríklad stíhačky typu F-117, stíhačky F-15 a F-16, taktické prieskumné stíhačky Shadow 200, Apache, nový typ Rakety „Patriot“, obrnené vozidlá „Stryker“, riadené raketové torpédoborce, tanky „Abrams M1-A2“, rakety typu zem-zem „ATACMS“, špeciálne vozidlá MRAP a dokonca predstavili systém THAAD.
Nedávno USA nasadili v južnej Kórei tajné bojové lietadlá „F-35A“, prieskumné bezpilotné lietadlá „Global Hawk“, AWACS a mnoho ďalších ultra moderných útočných zbraní, čím vytvárajú z južnej Kórei doslova výstavu smrtiacich zbraní.
USA sa tiež pokúsili zrušiť Komisiu vojenského prímeria a Dozornú komisiu neutrálnych národov (NNSC), jediné zostávajúce dozorné orgány na vykonávanie dohody o prímerí.
V 50-tych rokoch rozpustila inšpekčné tímy neutrálnych národov v rámci NNSC a spoločný pozorovateľský tím v rámci MAC, ktoré boli ustanovené v článku 23 odst. 23 dohody o prímerí. 25. marca 1991 predstavili frašku, ktorá vymenovala za vedúceho člena na strane armády USA pri MAC bábkoveho dôstojníka južnej Kórey, ktorá nie je signatárom dohody o prímerí, a preto nemá kvalifikáciu ani oprávnenie zaoberať sa otázkami týkajúcimi sa dohody o prímerí.
Vďaka tomu Komisia vojenského prímeria, ktorá fungovala viac ako štyri desaťročia, ukončila svoju existenciu, a Dozorná komisia neutrálnych národov tiež stratila svoj náprotivok a zanikla. USA tiež zrušili preambulu a odsek 12 dohody o prímerí, ktorá ustanovuje úplné zastavenie nepriateľských akcií a všetkých činov ozbrojených síl v Kórei.
Od roku 1954, keď sa uskutočnilo prvé spoločné vojenské cvičenie s južnou Kóreou pod názvom „Focus Lens“, USA doteraz nepretržite uskutočňujú všetky druhy vojenských cvičení, vrátane cvičení „Freedom Bolt“, „Team Spirit“, „Ulji Focus Lens“, „Key Resolve“, „Foal Eagle“ a „Ulji Freedom Guardian“.
Tieto cvičenia ďaleko presiahli akékoľvek iné vojnové cvičenia, ktoré sa konajú v rôznych regiónoch sveta, pokiaľ ide o frekvenciu a rozsah, a všetky strategické jadrové triády, ako sú nosiče jadrových lietadiel, jadrové ponorky a jadrové strategické bombardéry, boli mobilizované v rámci týchto vojenských cvičení zameraných proti KĽDR.
Povaha cvičení sa stala čoraz agresívnejšou a provokatívnejšou zmenou ich maškarád na „dekapitačnú operáciu“, „presný úder“, „inváziu do Pchjongjangu“ atď.
Scenáre preventívneho jadrového úderu boli ďalej špecifikované v „OPLAN 5026“, „OPLAN 5027“, „OPLAN 5029“, „OPLAN 5030“, „OPLAN 5012“, „OPLAN 5015“, „OPLAN 8044“, „OPLAN 8022“, „OPLAN 8010“, „stratégii odstrašovania“ a „OPLAN 4D“.
Ako je zrejmé z vyššie uvedeného, USA nezanechali kameň na kameni pri popretí každého článku a odseku dohody o prímerí, ktorý pozostáva z 5 článkov a 63 odsekov celkom a v dôsledku toho bola dohoda o prímerí spláchnutá do žumpy ako toaletný papier.
Kórejský polostrov sa v dôsledku nepriateľskej politiky USA a jej nekonečných jadrových hrozieb a vydierania smerom ku KĽDR stal najnapätejším miestom na svete, kde by mohla kedykoľvek začať jadrová vojna. Keby sme značne neposilnili naše sebaobranné odstrašujúce prostriedky, Kórejský polostrov by sa stal dejiskom vojny už viac ako stokrát a katastrofická tretia svetová vojna by sa už dávno začala.
Posilnenie boja proti vojne je našou poslednou možnosťou
Je to 67 rokov od doznenia vojnovej paľby na tejto posvätnej pôde. Existuje však jedna vec, ktorá ani zďaleka neskončila. Nejde o nič iné ako o nepriateľskú politiku USA voči KĽDR.
Spojené štáty sa čoraz viac snažia zničiť KĽDR a dosiahnuť vojenskú dominanciu v ázijsko-tichomorskom regióne a v konečnom dôsledku za každú cenu realizovať svoje ambície svetovej hegemónie.
Vláda KĽDR predložila niekoľko mierových návrhov a iniciatív vrátane návrhu (zo 70. rokov) na uzavretie mierovej smlúvy medzi KĽDR a USA a návrhu (z 90. rokov) na vytvorenie nového mierového mechanizmu, pričom USA všetky tieto návrhy rovno odmietli.
V druhej polovici 90. rokov sa uskutočnili štvorstranné rozhovory s KĽDR, USA, Čínou a južnou Kóreou o vytvorení trvalého mierového mechanizmu na Kórejskom polostrove, ale kvôli neúprimnému postoju USA nepriniesli žiadne ovocie.
V novom storočí sme predložili návrh na skoré vyhlásenie o ukončení vojny a návrh na zvolanie stretnutia v čo najskoršom termíne pre nahradenie dohody o prímerí mierovou smlúvou do roku 2010, 60. roku po vypuknutí Kórejskej vojny. Spojené štáty americké však odmietli všetky tieto návrhy.
USA namiesto toho otvorene označili našu krajinu ako súčasť „osi zla“, „základňu tyranie“ a „cieľ preventívneho jadrového úderu“ a neoprávnene nás označili ako „sponzora terorizmu“, „šíriteľa zbraní hromadného ničenia“, „porušovateľa ľudských práv“, obvinili z „prania špinavých peňazí“, „falšovania“, „obchodovania s drogami“ s cieľom odôvodniť svoju nepriateľskú politiku voči KĽDR.
Neváhali dokonca utrúsiť bezohľadné poznámky o „úplnom zničení“ KĽDR a spustení útoku v záujme zvrhnutia našej ideológie a systému.
Nepriateľskú politiku USA voči KĽDR dokazuje skutočnosť, že pre nás predstavujú jadrovú hrozbu a otvorene hovoria o používaní jadrových zbraní. USA počas kórejskej vojny otvorene vyhlasovali, že zhodia na KĽDR atómové bomby a po uzavretí dohody o prímerí postupne stupňujú svoje jadrové hrozby.
Keď bola v januári 1968 zajatá ich ozbrojená špionážna loď „Pueblo“, USA preskúmali možnosť jadrového útoku proti nám a keď bolo v našom teritoriálnom vzdušnom priestore v apríli 1969 zostrelené veľké prieskumné lietadlo „EC-121“, držali taktické bombardéry nesúce atómové bomby v núdzovom pohotovostnom režime, zatiaľ čo vtedajší prezident USA Nixon vyhlásil bezohľadné poznámky, že sa rozhodne schváliť použitie atómových bômb v prípade, že severná Kórea vráti úder. Takéto jadrové hrozby a vydieranie zo strany USA voči KĽDR sú iba viditeľnou špičkou ľadovca.
Vojna v Kosove vyvolaná USA od marca do júna 1999 bola vojnou nespravodlivosti, ktorá simulovala druhú Kórejskú vojnu.
Bývalá Juhoslávia slúžila ako testovacie miesto USA pre novú Kórejskú vojnu, pretože krajina má podobné prírodné a geografické podmienky ako Kórejský polostrov a jej vzdialenosť od americkej pevniny je takmer rovnaká ako vzdialenosť medzi americkou pevninou a Kórejským polostrovom.
Skutočnosti, že USA spolu s NATO uskutočňovali nepretržité nálety a bezohľadne používali ochudobnené uránové bomby a zbrane hromadného ničenia, ktoré šíria toxické baktérie, poslúžila táto vojna ako modelová scéna druhej Kórejskej vojny, ktorú sa USA snažia vyvolať.
S prelomom nového tisícročia sa jadrové hrozby USA voči KĽDR stávali čoraz zreteľnejšími. 6. júna 2001 Bush oznámil tzv. „Vyhlásenie k politike severnej Kórey“, v ktorom tvrdil, že USA budú môcť použiť svoju vojenskú silu vrátane jadrových zbraní, ak KĽDR nebude akceptovať ich požiadavky na jadrovú inšpekciu, pozastavenie vývoja a spustenia rakety a redukciu konvenčných zbraní.
V roku 2002 USA uviedli, že by mohli byť prvými, ktorí na Kórejskom polostrove použijú jadrové zbrane, a na tento účel vyvinie malé jadrové bunkre, čím sa ich preventívny jadrový útok na KĽDR stane skutočnosťou.
V roku 2009, na 41. zasadnutí výročného poradného stretnutia medzi USA a južnou Kóreou o bezpečnosti, písomne oznámili, že južnej Kórey poskytnú rozšírené prostriedky odstrašenia, napríklad jadrový dáždnik, konvenčné spôsoby útoku a systém protiraketovej obrany.
V roce 2017 americké jaderné hrozby proti nám dosáhly svého vrcholu.
Spojené státy dovezly do jižní Koreje a jejího okolí mimořádně velké jaderné letadlové lodě “Carl Vinson” a “Ronald Reagan” a jaderné strategické bombardéry “B-1B”, “B-52H”, “B-2A” a jaderné ponorky “Columbus”, “Tucson”, “Michigan” a další jaderné strategické zbraně a moderní vojenské vybavení, které dotlačilo Korejský poloostrov na pokraj jaderné války.
Poté, co se v Singapuru konal summit KLDR-USA, jehož cílem bylo navázat nové bilaterální vztahy a vybudovat stálý a trvalý mírový systém na Korejském poloostrově, byly americké jaderné hrozby a nepřátelská politika vůči Koreji ještě agresivnější.
Navzdory skutečnosti, že v zájmu budování vzájemné důvěry jsme dobrovolně přijali důležitá a významná opatření k zastavení jaderných zkoušek a testovacích paleb mezikontinentálních balistických raket atd., USA neodpovídaly odpovídajícími opatřeními. Provedly desítky společných vojenských cvičení, jejichž zastavení osobně slíbil sám prezident, a do jižní Koreje dopravily moderní vojenské vybavení, které nás vojensky ohrožuje.
USA provedly test simulující zachycení naší mezikontinentální balistické rakety, po kterém následovaly bez zaváhání zkoušky všech druhů střel včetně mezikontinentální balistické rakety „Minuteman-3“ a raketové střely odpalované z ponorky „Trident 2D-5“, čímž maximalizovaly jaderné hrozby proti nám.
Navzdory bezprecedentní krizi vyvolané novou infekcí koronaviru USA nezastavily vojenské hrozby proti nám ani na minutu. V dubnu letošního roku provedly společné letecké cvičení a společné vyloďovací cvičení námořních sborů.
Žádný jiný národ na světě tolik let přímo netrpěl jadernými hrozbami jako korejský národ, proto pro náš lid není jaderná hrozba vůbec abstraktním pojmem, ale skutečnou a konkrétní zkušeností.
Náš národ přímo utrpěl americkým jaderným útokem na Hirošimu a Nagasaki a náš národ je druhou největší obětí po japonském lidu.
Pro náš lid, který přímo zažil hroznou katastrofu v důsledku atomové bomby, bylo vydírání atomovou bombou spáchané USA během Korejské války strašnou noční můrou a během Korejské války se na korejském poloostrově objevil „průvod uprchlíků před jadernou bombou“ ze severu na jih.
Mnoho rodin, jejichž členové nemohli jít společně, poslalo na jih alespoň manžela nebo syna v naději, že budou pokračovat rodinné vazby.
Takto vznikly miliony odloučených členů rodin, žijící odděleně na severu a jihu Korejského poloostrova i v zahraničí.
Za účelem eliminace jaderné hrozby USA vyvinula vláda republiky úsilí prostřednictvím vyjednávání i na základě mezinárodního práva, ale všechno toto úsilí selhalo.
Poslední volba pro nás byla pouze jedna – čelit jaderným zbraním jadernými zbraněmi.
Nakonec nás USA zoufale přivedly k vlastnictví jaderných zbraní. V důsledku toho byla ukončena jaderná nerovnováha v severovýchodní Asii, kde všechny ostatní země byly vybaveny jadernými zbraněmi a jaderným deštníkem a jediná jaderně neozbrojená byla KLDR.
To vše jasně ukazuje, že hlavní příčina zhoršení situace na Korejském poloostrově spočívá v nepřátelské politice USA a jaderných hrozbách vůči KLDR, a že temná mračna jaderné války nelze nikdy odstranit z Korejského poloostrova, pokud USA neopustí svou nepřátelskou politiku, která zachází s naší republikou jako s nepřátelským a agresivním státem.
USA mohou mít své vlastní výpočty k udržení svého nepřátelského konceptu vůči KLDR a pokračování agresivních vztahů s námi. Strategie Dálného východu USA byla transformována na “Nixonovu doktrínu”, “Novou tichomořskou doktrínu”, “Asijsko-tichomořskou prioritní strategii” a “Indo-tichomořskou strategii”, zatímco USA zneužívaly příměří na Korejském poloostrově, aby vojensky odrazily potenciální americké protivníky.
V posledních letech USA pod záminkou naší „raketové hrozby“ nasadily protiraketový obranný systém THAAD s vyšším výškovým dosahem v jižní Koreji, což jim umožnilo dohlížet na severovýchodní oblast Číny a dálněvýchodní oblast Ruska. Kromě toho pod záminkou vypovězení Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu bezostyšně odhalily svou černou myšlenku rozmístit kolem nás rakety středního doletu.
V důsledku toho se stalo otázkou času, kdy kolem Korejského poloostrova začne jaderný závod ve zbrojení a kdy americké vojenské kroky, zaměřené na Čínu a Rusko, budou s postupem času stále výraznější.
Za těchto okolností, pokud se zájem Spojených států kryje se zájmem před 70 lety, a nikoli s příměřím na Korejském poloostrově, neexistuje žádná záruka, že se druhý „25. červen“ nebude opakovat.
Našemu lidu, který byl kvůli USA vystaven tolika strašným katastrofám způsobeným Spojenými státy, se nezbytnou strategickou variantou staly silné odrazující prostředky národní obrany.
Je nesporným, spravedlivým a důstojným výkonem legitimního práva na sebeobranu, že dále upevňujeme prostředky válečného odstrašení pro obranu národní bezpečnosti a zajištění svého rozvoje.
Dějiny 70 let konfrontace s USA jasně ukazují, že jakákoli sebekázeň nebo šlechetnost by nesloužila k tomu, aby omezila americké násilí a svévoli, agresi a válečné manévry, ale místo toho by je povzbudila.
Nie je to nič iné ako neospravedlniteľná taktika dvojakého metra zo strany USA, ktoré hovoria o akomsi dialógu a zároveň maximalizujú svoje pokusy utláčať KĽDR politicky, ekonomicky a vojensky a neustále proti KĽDR vyvíjajú úklady, aby mohli uskutočniť svoj zločinný zámer nás odzbrojiť a otvoriť cestu k agresívnej vojne.
Na štvrtom rozšírenom zasadnutí 7. ústrednej vojenskej komisie Kórejskej strany práce, stanovil predseda Komisie pre štátne záležitosti KĽDR súdruh Kim Čong Un, novú politiku s cieľom ďalej posilňovať prostriedky na zabránenie jadrovej vojny a vykonať strategické opatrenia na uvedenie ozbrojených síl do plnej pohotovosti v súlade s celkovými požiadavkami na budovanie a rozvoj ozbrojených síl štátu.
Za situácie, že sa USA, najväčšia jadrová veľmoc a jediný držiteľ jadrových zbraní, ktorý ich použil vo vojne, budú držať chorej a zvrátenej nepriateľskej politiky voči nám, pričom budú pokračovať v extrémnych jadrových hrozbách a vydieraní, budeme naďalej budovať prostriedky na odvrátenie jadrovej hrozby zo strany USA a nikdy nezídeme z cesty, ktorú sme si vybrali.
Nikto na tomto svete nemôže zastaviť víťazný pokrok nášho skvelého ľudu a armády, ktorá zdedila hrdinského ducha a bojovnosť veľkej generácie víťazov, ktorí porazili gang imperialistov vedený USA vo vojne za oslobodenie vlasti – de facto konfrontácii medzi puškou a atómovou bombou.
Korejská ústřední tisková agentura – KCNA, http://www.kcna.kp
