(Pokračování z 21. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Pchjongjangský pedagogický institut
V roce 2018 jsem navštívil dvě významné vzdělávací instituce. Prvním z nich byl Pchjongjangský pedagogický institut. O tři měsíce dříve jej navštívil soudruh Kim Čong Un, jak už uváděl pamětní kámen na podstavci s celkovými rozměry asi tři krát pět metrů na dvoře a rudé tabulky nad vstupem i nad jednotlivými navštívenými místnostmi. Váženého soudruha provázela stejná průvodkyně, jako naši skupinu spřátelených cizinců, a na fotografiích na něho hleděla nesmírně oddaně a fascinovaně. Bylo tedy pro nás ctí mít takovou průvodkyni, dle její úlohy při návštěvě váženého soudruha jistě ředitelku institutu.
Studentky Pchjongjangského pedagogického institutu
KCNA uvedla v článku ze 17. 1. 2018: „V únoru loňského roku dal soudruh nejvyšší vůdce instrukce k přebudování institutu na vědecké, informačně technologické a moderní základně na vysoké úrovni a jeho rozšíření v celé zemi a vyřešil všechny problémy, které vznikly při jeho rekonstrukci.
Zaměstnanci, členové strany a pracující města Pchjongjangu dokončili projekt rekonstrukce institutu s celkovou podlahovou plochou více než 24 100 metrů čtverečních v krátkém období, řídíce se jeho záměrem.
Vážený soudruh nejvyšší vůdce je vysoce ocenil za to, že úspěšně pozvedli vysokou školu na vzor světové úrovně. Prohlížeje si místnost věnovanou dějinám institutu, školicí místnost vědeckých ukázek, vzdělávací velín, multifunkční třídu, knihovnu, tělocvičnu, ubytovnu a další části institutu, detailně se seznámil s modernizací a vzdělávací prací.
Vážený soudruh nejvyšší vůdce řekl, že institut, založený v září roku 1968, zaznamenal hrdý rozvoj pod moudrým a pečlivým vedením velkého vůdce a velkého generála. Zdůraznil, že jeho zaměstnanci a učitelé by měli věnovat svou moudrost a vášeň vzdělávací práci, dobře si uvědomujíce svou důležitou povinnost, a tak dodávat lesku nesmrtelným zásluhám velkých vůdců.
Vyjádřil velkou spokojenost s tím, že vidí institut, který je vybaven supermoderními vzdělávacími zařízeními, učebními pomůckami a provozními zařízeními. Vzdělávací práce je vlasteneckou prací trvalého významu pro budoucnost země a učitelské instituty hrají důležitou roli při oslavování KLDR jako země vzdělání a moci talentů tím, že přinášejí radikální zlepšení ve vzdělávání v novém století, řekl.
Poznamenal, že strana přestavěla Pchjongjangský pedagogický institut s velkou péčí, neboť přikládá důležitost školám pro vzdělávání učitelů, odpovědných za výchovu dětí, a dal pokyn, že každá provincie by měla postavit školu pro vzdělávání učitelů po vzoru Pchjongjangského pedagogického institutu. (…)
Vážený soudruh nejvyšší vůdce vyjádřil přesvědčení, že funkcionáři, učitelé a studenti institutu budou plnit svou povinnost při práci na předškolním a základním vzdělávání na svěžím vědeckém základě. Poté s nimi byl vyfotografován na památku.“
Průvodkyně pedagogickým institutem, patrně jeho ředitelka
Článek prozrazuje, že institut připravuje učitelky mateřských a základních škol. Prohlédli jsme si jeho revoluční muzeum i probíhající výuku budoucích učitelek (jen žen, i když v menší míře jsou i učitelé – muži, ale spíše asi až pro starší děti a mládež, to je nejspíš podobné jako u nás). Zaujal nás zejména počítač k simulaci výuky v korejštině i v angličtině. Animovaní žáci, v souladu se skutečností KLDR v pionýrských uniformách, vzorně odpovídají na pokyny a otázky učitelky v korejštině i angličtině. Samozřejmě, když to zkoušel jeden z cizinců a položil anglicky otázku, kterou počítač neznal, odpověď nedávala smysl.
Všechny učebny i chodby institutu jsou vyzdobeny působivými agitačními nástěnkami a citáty velkých vůdců. Vstupnímu sálu vévodil klasický obraz velkých vůdců na Pektusanu. Celkově byla výzdoba natolik politická, revoluční a bojovná, že to vypadalo spíše na vysokou školu politickou nebo vojenskou. Součástí výzdoby byl i model rakety obletovaný holubicemi míru. Je vidno, že učitelky mateřských a základních škol musejí být vysoce uvědomělé a revoluční. (Viděl jsem propagandistické video z výuky v mateřské škole, kde soudružka učitelka ukazuje na monitoru dětem samopal a předvádí jim, že samopal dělá „ratatatata…“ a děti pak zpívají píseň, v níž gesty naznačují, že postřílejí všechny nepřátele. Hry na vojáky a s vojenskými hračkami od nejútlejšího dětství jsou zde jistě ještě poněkud běžnější než jinde na světě. Viděl jsem i záznam hry velmi malých dětí ve vojenských uniformičkách, které si hrají na zabíjení a dospělí se tomu vesele smějí.) Zaujalo mě, že některé prostory jsou sledovány kamerou.
Studentky měly šedá saka s bílými košilemi, černými sukněmi, černými punčochami a hnědými botami na nízkých podpatcích. (Zde musím podotknout, že některé žačky či studentky v ulicích chodily na vysokých podpatcích a celkově elegantně dámsky upravené již očividně v dost nízkém věku, takže u nás by to bylo považováno za výstřední, ale tam si v tomto směru nedovolí na rozdíl ode mě nikdo nic podotýkat.) Jejich profesorky a ředitelka měly černé kostýmky. Z dostupných snímků a filmů je patrné, že uniformy se šedými saky jsou pro civilní studenty v KLDR nejběžnější.
Budova institutu
Prohlédli jsme si také školní bazén. Ten zel prázdnotou. Možná to bylo i tím, že v celém objektu bylo dost chladno, venkovní teplota se pohybovala nanejvýš kolem 15 °C a uvnitř se netopilo. Elektrické radiátory byly vytaženy ze zásuvek. V současné energetické krizi můžeme Korejcům jen závidět, že jsou na to zvyklí.
Školství v KLDR je zcela bezplatné a žákům i studentům jsou zdarma poskytovány i uniformy. Povinná školní docházka je od roku 2012 dvanáctiletá (v ČR jen devítiletá), předtím byla od roku 1972 jedenáctiletá. Vysokoškolští studenti dostávají státem placená stipendia.
Prohlídky institutu, ale i některých dalších navštívených míst, se s námi účastnili reportéři Korejské ústřední televize a mladá novinářka s diktafonem ve vínovém kostýmku s růžovou sukní, která se tvářila, jako by chtěla vraždit pohledem, zvlášť pokud se ocitla na fotografii. Možná už věděla, že budu psát tuto knihu.
Venku na dvoře institutu hrálo asi deset mužů v modrých teplácích ping-pong. V jejich blízkosti stála žena ve stejné teplákové soupravě, která nehrála. Jakým způsobem patřili k ústavu, nevím.
Jedna z mnoha učeben
Dvůr byl ozdoben asi osm metrů dlouhým bílým heslem na rudém pozadí, z něhož jsem rozluštil jen slova „socialismus“ a „vítězství“, a asi dvakrát tak dlouhým kamenným rudým praporem se znakem Svazu mládeže, oslavným heslem na váženého soudruha nejvyššího vůdce a spoustou dalších hesel, která neumím přeložit. Součástí této agitační stěny byla nástěnka s portréty šestnácti nejlepších studentek.
Dodám ještě zprávu KCNA k 50. výročí ústavu z 1. 9. 2018 (mimochodem poukazující na to, že tehdy začínal v KLDR školní rok 1. 9. jako v SSSR či u nás, zatímco nyní začíná 1. 4.; v případě neděle se datum pochopitelně posouvá): „Pchjongjangský pedagogický institut je institucí pro vzdělávání pedagogů zodpovědných za výuku na základních školách a dětí v předškolním věku města Pchjongjangu.
Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen založil institut 1. září čučche 57 (1968) a jasně osvětlil jeho orientaci a způsoby práce.
Velký vůdce soudruh Kim Čong Il věnoval hlubokou pozornost práci institutu, zajistil moderní experimentální zařízení a vycpaná zvířata a vedl inovace při provádění vzdělávací politiky strany.
Již 50 let od svého založení je institut díky vedení a péči velkého vůdce a velkého generála nástrojem pro výuku učitelů, který se významně podílí na rozvoji vzdělání země, a příkladnou jednotkou při budování moci vzdělání a moci talentů se schopnými vzdělavateli ve vědeckotechnickém výzkumu, moderními školními budovami a zařízením.“
Výzdoba chodby
*
Pokračování v další části.
