(Pokračování z 2. části.)
Léto a podzim 1956 – vznik „srpnové skupiny“ proti KIM IR SENOVI
*
20. července 1956, memorandum chargé d’affaires ad interim SSSR v KLDR o rozhovoru s vedoucím oddělení stavebních materiálů rady ministrů KLDR Ri Pil Gju: nesnesitelný kult, bití, vraždění a represe
Z deníku chargé d’affaires ad interim SSSR v KLDR A. M. Petrova
Kim Ir Sen přednáší projev pro moskevskou televizi a rozhlas v červenci 1956. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Setkání se uskutečnilo na velvyslanectví z iniciativy Ri Pil Gju. Na začátku diskuse o sobě Ri vysvětlil následující:
Od 16 let se účastnil revolučního hnutí v Číně. Později ilegálně přišel do Koreje, kde pokračoval ve své podzemní revoluční práci. Když mu bylo dvacet, byl zatčen japonskými četníky a seděl ve vězení na 12 let.
Po osvobození Koreje sovětskou armádou působil jako vedoucí oddělení státní bezpečnosti pod sovětskou vojenskou správou. V období od roku 1948 do roku 1950 studoval na stranické akademii při ÚV KSSS. Po návratu z Moskvy pracoval jako zástupce náčelníka generálního štábu Korejské lidové armády, později velel 6. armádě. Z armády byl vyslán na ministerstvo vnitra ve funkci prvního náměstka ministra. Svého času vykonával povinnosti ministra vnitra. (…)
Ri řekl, že se o Kim Ir Senovi dozvěděl až ve třicátých letech, kdy byl on, Ri, ve vězení. Ri s velkým rozhořčením zdůraznil, že v současné době dochází k překrucování historie boje korejského lidu za jeho osvobození. (…)
Ri Pil Gju řekl, že kult osobnosti Kim Ir Sena nabyl nesnesitelného charakteru. Nesnese žádnou kritiku ani sebekritiku. Slovo Kim Ir Sena je zákonem. V Ústředním výboru a radě ministrů se obklopil patolízaly a lokaji. Stačilo by říci, že z 18 ministrů má 9 z nich temnou minulost. (…)
Mezi funkcionáři ÚV KSP a rady ministrů nepanuje absolutně žádná důvěra a přátelství. Podle jeho názoru skupina funkcionářů považuje za nutné podniknout určité kroky proti Kim Ir Senovi a jeho nejbližším spolupracovníkům při nejbližší možné příležitosti. (…)
První cesta – to je ostrá a rozhodná kritika uvnitř strany a sebekritika. Nicméně, Ri řekl, Kim Ir Sen by pravděpodobně nebyl pro tento způsob a pochyboval o úspěchu takového přístupu. Druhým způsobem by bylo násilné povstání. To by byla obtížná cesta, řekl Ri, zahrnující oběť. V KLDR byli takoví lidé, kteří se mohou pustit do tohoto kurzu a kteří se právě připravovali. (…)
Pokud jde o život mas, Ri vysvětlil, že 80 % obyvatel Koreje tvoří rolníci. Po osvobození Koreje dostali rolníci všechno možné pro lepší život, ale žili velmi špatně. Vláda prováděla nesprávnou fiskální politiku. Místo 23-27% bylo rolníkům prakticky zabaveno více než 50% naturální daně. V současné době tato politika pokračuje. K metodám výběru naturální daně v letech 1954-1955 není co dodat. Výběr provázelo bití, vraždění a represe. Stranická práce na místě nebyla založena na přesvědčování, ale na násilí, družstevní hnutí vzniklo na základě násilí. Dělníci si žili velmi špatně; nebylo dost obilovin a sóji. Inteligence a studenti žili ve velmi těžkých podmínkách. (…)
*
24. července 1956, memoradum chargé d’affaires ad interim SSSR v KLDR o rozhovoru s ministrem zahraničních věcí KLDR Nam Ilem: KIM IR SEN je nenahraditelný a připravený na sebekritiku
Z deníku chargé d’affaires ad interim SSSR v KLDR A. M. Petrova
Nam Il v roce 1951. Zdroj: wikipedia.org
Na jeho návrh jsem se sešel s Nam Ilem, který na schůzce vysvětlil, že hned první den po návratu vládní delegace do KLDR, tzn. 20. července, se ve svém bytě setkal s Pak Čchang Okem, který ho předtím v jeho bytě nikdy nenavštívil.
Pak řekl Nam Ilovi, že skupina předních funkcionářů (…) je připravena vystoupit s tvrdou kritikou Kim Ir Sena na nadcházejícím plénu Ústředního výboru. Hlavními body kritiky by byly chybné metody vedení ÚV KSP a Kim Ir Sena osobně, kult osobnosti Kim Ir Sena, nesprávné jednání se sovětskými Korejci a další problémy stranického a státního života. (…)
V souvislosti s tím chtěl Nam Il podle vlastních slov požádat o radu, jakou pozici by měl zaujmout. Myslel si, že vážná kritika Kim Ir Sena ze strany Pak Čchang Oka a dalších by byla nepatřičná. Tak ostré předkládání problému kultu osobnosti v korejském kontextu, ke kterému se chystají Pak Čchang Ok a další, by vedlo k nežádoucím důsledkům. Mohlo by to podkopat autoritu stávajícího vedení strany a vlády, zdiskreditovat Kim Ir Sena v očích stranických mas a celého národa a podnítit značnou diskusi uvnitř strany.
Dále Nam Il poznamenal, že připomínky ÚV KSP ohledně několika nedostatků a chyb v práci KSP byly Kim Ir Senem správně a upřímně vnímány. Kim Ir Sen řekl Nam Ilovi a několika dalším členům vládní delegace, že přijme opatření k úplné a všestranné nápravě těchto chyb a nedostatků, včetně otázky kultu osobnosti. (…)
Nam Il zdůraznil, že přes všechny nedostatky a chyby Kim Ir Sena nebyl v KLDR nikdo, kdo by ho mohl nahradit, Kim Ir Sen byl vždy zcela korektní ve vztahu k marxismu-leninismu, obecná linie Ústředního výboru ÚV KSP byla správná a Kim Ir Sen osobně, i když trochu rozrušený, správně vnímal kritiku, kterou na něj směřovalo vedení ÚV KSSS. (…)
Nam Il znovu zdůraznil, že on a další členové předsednictva pomohou Kim Ir Senovi všemi možnými způsoby připravit projev obsahující sebekritiku.
(Nam Il, narozen r. 1915, zemřel v KLDR v r. 1976 v důsledku autonehody, která je některými zdroji považována za fingovanou. – https://en.wikipedia.org/wiki/Nam_Il)
*
29. srpna 1956, memorandum velvyslanectví SSSR v KLDR o rozhovoru s Pak Ui Wanem: Soudruzi z ÚV KSSS nechtějí přijít na pomoc
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/memorandum-conversation-pak-ui-wan-0
Pak Ui Wan. Zdroj: koreanhistory.org
[Vicepremiér a ministr lehkého průmyslu] Pak Ui Wan navštívil velvyslanectví a řekl, že dne 28. srpna byl na schůzi předsednictva ÚV KSP projednán návrh zprávy Kim Ir Sena pro plénum ÚV, které se má konat 30. (srpna.)
Písemná zpráva Kim Ir Sena se odhaduje na 1 hodinu a 10 minut a skládá se ze tří částí: výsledky cesty do Sovětského svazu a zemí lidových demokracií; ekonomická situace KLDR a stranická a vládní opatření pro pětiletý plán na rozšíření průmyslu a zemědělství a zlepšení ekonomické situace obyvatelstva; a vnitrostranická situace a úkoly KSP.
(…) V následování KSSS neměla KSP ke kultu osobnosti kritický postoj, a proto byl kult osobnosti v KSP široce praktikován. (…) ÚV KSP napravuje důsledky kultu osobnosti, ale ještě není vše hotovo. Poukazuje se také na byrokratismus a další nedostatky vnitrostranické práce. (…)
Návrh zprávy byl přijat. [Předseda stálého výboru Nejvyššího lidového shromáždění] Kim Tu Bong a Čche Čchang Ik se vyjádřili k nutnosti ostřeji hovořit o existenci kultu osobnosti v KSP a oslabit formulace o frakcionalismu (…).
Při hodnocení zprávy Pak Ui Wan uvedl, že zpráva v podobě, v jaké byla přijata na zasedání prezidia, se nedotýkala hlavních, naléhavých problémů vnitrostranického života a členové strany čekají na jejich řešení. Zpráva však poskytne důvody k zahájení diskuse o těchto otázkách na plénu, pokud byly v té či oné podobě vzneseny. (…)
Pak poznamenal, že v současné době jsou již sledovány případy odvetných opatření proti nesouhlasícím funkcionářům. (…)
Během setkání s Pak Ui Wanem Kim Tu Bong řekl, že Kim Ir Sen a jeho blízcí jdou špatnou cestou. Všechny palčivé problémy, jako je existence kultu osobnosti, nedostatky v práci Ústředního výboru a vážná ekonomická situace v zemi, považují pouze za výsledek intrik, svévole a frakční činnosti jednotlivců.
Kim Tu Bong, slovy Paka, vyjádřil nelibost nad stavem věcí, kdy s vědomím, že záležitosti v KSP se ubírají špatným směrem, nechtějí přijít soudruzi z ÚV KSSS a pomoci jim přijít věcem na kloub a uvést je do pořádku. V reakci na Pakovy poznámky, že KSSS nemůže zasahovat do vnitřních záležitostí KSP, Kim Tu Bong prohlásil, že nejde o vměšování vlády, ale o vztahy mezi dvěma bratrskými stranami.
Když Pak popsal svůj názor, řekl, že progresivní síly uvnitř KSP si potřebují prorazit cestu. Kim Ir Sen se nechce směle pouštět do boje proti nedostatkům a vynaloží veškeré úsilí, aby nespokojence udržel na uzdě.
28. srpna Kim Ir Sen vyhrožoval Pak Ui Wanovi, že pokud budou nespokojenci nadále mluvit proti vedení, bude na ně v ÚV KSP spousta kompromitujících materiálů a že on, Kim Ir Sen, je v Moskvě dobře znám a že tam získá podporu.
Velvyslanec SSSR v KLDR
V. IVANOV
Kim Tu Bong. Zdroj: tjen-folket.no
(Pak Ui Wan, narozen r. 1911, byl v roce 1958 zbaven funkcí a vyloučen z KSP. Rok úmrtí 1961, tedy ve věku 50 let, budí pochybnosti o jejích okolnostech, dostupné zdroje však popravu nezmiňují; ani rok úmrtí zřejmě není jistý, např. anglická Wikipedie jej neuvádí. – https://en.wikipedia.org/wiki/Pak_Ui-wan)
(Kim Tu Bong, narozený r. 1889, byl v březnu 1958 zbaven funkcí, vyloučen ze strany a přes svůj vysoký věk odeslán na těžké práce na venkov, kde zemřel pravděpodobně v roce 1960. – https://ko.wikipedia.org/wiki/%EA%B9%80%EB%91%90%EB%B4%89)
*
30. srpna 1956, návrh prohlášení Jun Kong Huma na plénu ÚV Korejské strany práce v srpnu 1956: Podkopání marx-leninských principů, potlačování internacionalismu, zveličené úspěchy, lživá propaganda
Soudruzi!
V současné době diskutujeme o dosti vážných a důležitých otázkách, abychom posílili naši stranu.
(…)
Sám (Kim Ir Sen) hrubě pošlapává vnitrostranickou demokracii a potlačuje kritiku; tyto akce zcela odporují stanovám strany a leninským normám stranického života; to znamená podkopání revolučních marxisticko-leninských principů.
Soudruzi!
Jak víte, nezdravé jevy existující v naší straně jsou neobvyklé a dosti vážné.
Za prvé, v životě naší strany nejsou dodržovány leninské principy. Ideologie kultu osobnosti se rozšířila uvnitř strany. To způsobuje obrovské škody na životě celé strany. V řadách strany neexistuje skutečná jednota a rozšířil se byrokratismus, kult hrdiny a frakcionalismus; vnitrostranická demokracie, kritika a sebekritika jsou potlačovány; dochází k toleranci lichocení, pochlebování a slepé podřízenosti; svévolné jednání některých soudruhů je ve straně možné.
Za druhé, dochází ke zneužívání moci strany ve vztahu k lidu.
To vše oslabuje důvěru lidu v naši stranu a pocit blízkosti k ní.
Je samozřejmé, že naše strana je oddána internacionalismu a marxismu-leninismu.
Naše strana by proto měla pilně studovat zkušenosti bratrských stran, zejména zkušenosti Komunistické strany Sovětského svazu.
Jak každý ví, XX. sjezd KSSS má pro mezinárodní komunistické hnutí největší historický význam. V rozhodnutích tohoto sjezdu byla uvedena hluboká marxistická analýza současného mezinárodního revolučního hnutí; měly by se stát akčním programem marxistických stran a dělnických stran celého světa, včetně naší strany.
Přesto pod záminkou tzv. „národního ducha“ a tzv. „národních rysů“ část funkcionářů vedoucího jádra naší strany nehodlala prosazovat rozhodnutí XX. sjezdu KSSS, ba co víc, považují je za nesprávné, v důsledku čehož i v současnosti dochází k řadě závažných chyb, které naše strana, věrná marxismu-leninismu, nemůže tolerovat.
Myslím si, že výše uvedené problémy nejsou v žádném případě nepodstatné; naopak, jsou to všechno mimořádně kritické současné otázky zcela principiálního charakteru, které mají zásadní význam pro posílení naší strany a jejího vedení revoluce.
(…)
Proto jsou u nás rozhodnutí XX. sjezdu KSSS vlastně považována za nesprávná a soudruzi diskutující o těchto otázkách jsou vystaveni výhrůžkám a zastrašování; byl nad nimi zaveden dohled.
V takové situaci není nikdo natolik smělý, aby otevřeně hovořil o závažných skutečnostech, které vypovídají o škodách, které kult osobnosti naší straně přináší. (…)
Jak známo, osvobození naší země nebylo v žádném případě uskutečněno s podporou našich vlastních revolučních sil, ale s podporou velké sovětské armády. Naše vítězství v těžkém období vedení války bylo také neoddělitelné od mezinárodní podpory velkého sovětského lidu a pomoci bratrských dobrovolníků čínského lidu.
Poválečná obnova a výstavba by také byly nemyslitelné, nebýt upřímné a nezištné pomoci od národů Sovětského svazu, Číny a dalších bratrských zemí.
Na základě vlastních praktických zkušeností náš lid a členové naší strany považují mezinárodní přátelství a solidaritu za náš nejvyšší prapor. Doufáme, že od bratrských zemí, a zejména Sovětského svazu, získáme neustálou pomoc nejen materiální, ale i duchovní.
Proto v duchovním životě našeho lidu a členů naší strany nelze opustit ducha rozhodnutí XX. sjezdu KSSS a je také zcela nepřípustné potlačovat ideologii internacionalismu mezi členy naší strany. (…)
Jde o to, že v rozhodnutích XX. sjezdu byla podána hluboká marxisticko-leninská analýza díla v minulosti, rozpoutal se nesmiřitelný boj proti kultu osobnosti Stalina a byla navržena opatření k rozhodnému překonání jeho škodlivých důsledků.
Faktem je, že tato rozhodnutí jsou proti a vyhlašují boj proti kultu osobnosti, který vede k omezení role strany a lidových mas a omezení role kolektivního vedení uvnitř strany, často s sebou nese závažné přehlížení práce a hrubé porušování socialistické zákonnosti. (…)
Mám na mysli následující: neřídit se duchem rozhodnutí XX. sjezdu při vypracovávání politiky naší strany samotné znamená neúnosné frakční akce zrazující marxismus-leninismus; taková situace je v naší straně, jedné ze základních součástí mezinárodního komunistického hnutí, neúnosná.
3. sjezd hrubě porušil a pošlapal vnitrostranickou demokracii; cenzuře neunikl ani jeden z výroků na sjezdu. (…)
V naší zemi se jméno „Kim Ir Sen“ používá jako symbol zákona a autority, jako synonymum boje a štěstí lidu, jako synonymum strany, vlády, vítězství a revoluce. (…)
Projev Kim Ir Sena na 3. sjezdu Korejské strany práce v dubnu 1956. Zdroj: theguardian.com
Soudruzi!
Před a po XX. sjezdu KSSS, před i po 3. sjezdu naší strany část soudruhů pracujících v ÚV strany začala otevřeně překrucovat dějiny. (…)
Přibližně v roce 1935 se sice také rozšířily fámy o tom, že v severovýchodní Číně byl pod vedením Komunistické strany Číny vytvořen „Svaz za znovuzrození vlasti“, jeho role však byla nezaslouženě přikrášlena a zveličena navzdory skutečnosti, že lid v Koreji před osvobozením Koreje 15. srpna o existenci systému tohoto Svazu nevěděl. Na jedné straně je jakékoli revoluční hnutí, ke kterému v minulosti došlo jak uvnitř země, tak za jejími hranicemi, popíráno a vnímáno jako činnost frakcí, ale partyzánské válčení s. Kim Ir Sena a systém „Svazu za znovuzrození vlasti“ jsou všemožně zveličovány. (…)
Protijaponská partyzánská válka vedená s. Kim lr Senem v oblasti východního Mandžuska v Číně je slavná stránka zapsaná do historie národně osvobozeneckého boje korejského lidu. Není však třeba přehnaně přikrášlovat protijaponskou partyzánskou válku s. Kim lr Sena.
Je všeobecně známo, že partyzánskou válku proti Japonsku v oblasti severovýchodní Číny vedli čínští a korejští vlastenci tam umístění pod vedením KS Číny. Korejský soudruh Ri [Hon Kwan] operující na jihu Mandžuska ještě před s. Kim Ir Senem zahájil protijaponskou partyzánskou válku.
Protože v průběhu partyzánské války s. Kim Ir Sena proti Japoncům bylo neustále nutné vypořádávat se s represivními činy japonských jednotek a jeho základny nemohly navázat dostatečné vazby s lidovými masami a nebyla příležitost pokračovat v prodlužování války, přibližně ke konci z roku 1940 s. Kim Ir Sen opustil severovýchodní Čínu spolu s částí čínských soudruhů.
Ve městech a vesnicích Koreje však vlastenci, dělníci, rolníci a studenti nadále aktivně vedli revoluční válku; mimo samotnou Koreu, v Japonsku a v oblastech severní Číny, vedla Korejská dobrovolnická armáda pod přímým vedením KS Číny ozbrojený boj za svržení japonského imperialismu až do samého okamžiku osvobození, 15. srpna 1945.
Proč bylo nutné tato historická fakta překrucovat a ignorovat je? (…)
Pokud má člověk usilovat o skutečnou jednotu uvnitř strany, pak je nutné sjednotit všechny soudruhy, kteří se zabývali revoluční činností uvnitř i vně Koreje, nevyvyšovat donekonečna jednotlivé osobnosti, nefalšovat dějiny, ale správně hodnotit celou revoluční činnost uplynulého období; zároveň je třeba být v otázkách stranické práce a politiky zcela neústupný, vyměňovat si názory ze soudružských pozic, podněcovat ke kritice, pomáhat soudruhům, kteří zahajují korektní kritiku; není nutné vytvářet žádné více takových organizací uvnitř strany, je nutné mít stejně dobrý vztah ke všem soudruhům a využívat je v práci podle jejich zásluh, schopností a mravních vlastností.
V práci kádrových pracovníků naší strany však stále chybí věrnost zásadám; nemohou klidně pracovat kvůli bezzásadovým represím a neustálým přesunům kádrů, ale musí se starat o zítřek; projevy patolízalství jsou rozšířené, velké množství patolízalů a práce neschopných přitakávačů se soustřeďuje ve stranických a vládních manažerských orgánech, které si vytvářejí svůj vlastní druh nepotismu, a panuje tam atmosféra patriarchátu.
To nevyhnutelně poškozuje stranu a revoluci.
Škody takového druhu ideologie kultu osobnosti již vážně otrávily práci našich stranických kádrů. Takovou situaci je třeba napravit.
Dále. Důsledky činů kultu osobnosti se projevují i v tak široce rozšířených jevech uvnitř i vně naší strany, jako je byrokratismus, touha po slávě, podlézavost a servilita.
Při hledání slávy podali falešné zprávy, překrucovali fakta, a aby zakryli své činy, uchýlili se k byrokratickým metodám, ignorujíce osudy lidí.
Ale v národních řídících orgánech strany věřili slovům takových patolízalů a jednali společně s nimi. (…) V důsledku toho bylo rolníkům násilím odebráno obilí, které potřebovali, aby se živili; události způsobily vážné odcizení strany od lidových mas.
Měli bychom pochopit, jak vážné jsou překážky, které takové akce vytvářejí pro posílení spojenectví mezi dělnickou třídou a rolníky.
Proto v roce 1955 rolníci naší země poznali více smutku než v kterémkoli roce z 10 let od osvobození a životy lidí dosáhly hranice; při vzpomínce na to období se třeseš strachem.
Nemělo by se zapomínat, že všichni naši soudruzi vroucně milují vlast, vroucně milují stranu a revoluci; nepodřídili se ani tváří v tvář smrti, kterou nepřítel hrozil, a dál vedli podzemní boj v těžkých podmínkách.
Proč však nebyl na počest soudruhů, kteří hrdinně padli v bitvě u Počchonbo postaven pomník, ale bronzová socha s. Kim Ir Sena? Proč se nestaví pomníky na počest lidových bojovníků, dobrovolníků čínského lidu, kteří zemřeli, na počest našeho lidu, ale bronzové pomníky s. Kim Ir Sena se staví všude? (…)
Bronzová socha Kim Ir Sena v Počchonbo, 2017. Zdroj: Korejská ústřední tisková agentura, kcna.kp
Možná ale v KSSS existoval kult osobnosti, protože není marxisticko-leninskou stranou?
Možná je naše strana vyspělejší stranou než KSSS?
Taková tvrzení jsou zcela nesprávná.
Po 3. sjezdu někteří vysocí představitelé řídících orgánů ÚV v naší straně lhali stranickým masám, že v naší straně neexistuje kult osobnosti.
Tito soudruzi, popírající skutečná fakta, která jasně existují v naší straně, otevřeně klamali masy strany za bílého dne; navíc tvrdí, že čestní soudruzi mluvící před stranou jsou skutečně frakcionáři, kteří se v současnosti snaží stranu rozdělit.
Je toto skutečně morálka a spravedlnost komunistů? (…)
V agitační a propagandistické práci naší strany nadále existují vážné nedostatky.
Největší nedostatek v agitační a propagandistické práci naší strany je následující: otázky naší revoluce, lidového demokratického systému a také role strany a lidu nejsou vůbec neustále vysvětlovány z pozic historického materialismu, ale propagovány zcela protikladně historickému materialismu, zejména v reakční a škodlivé teorii subjektivního idealismu, že dějiny tvoří osobnosti, hrdinové.
V důsledku toho je propagováno, že s. Kim Ir Sen osobně rozdělil půdu, vytvořil lidovou moc a stranu, provedl demokratické reformy, vedl k vítězství ve vlastenecké válce a postaral se o to, aby práce týkající se poválečné obnovy a výstavby byly korunovány skvělým úspěchem a aby od nynějška lidé byli schopni dosahovat štěstí a jednoty pouze s pomocí s. Kim Ir Sena. Bez s. Kim Ir Sena nemohla být revoluce, vítězství, budoucnost a štěstí; jeho slova, jeho činy, jeho způsoby jsou soustředěným vyjádřením vůle strany a státu; je talentovaným vůdcem, nesrovnatelným a jedinečným vlastencem, neporazitelným nejvyšším vrchním velitelem, legendárním hrdinou a je tvůrcem celé historie. (…)
Uctívání s. Kim Ir Sena také vytvořilo mnoho překážek pro rozvoj vědy v naší zemi. Někteří funkcionáři z našich vědeckých kruhů a někteří političtí pracovníci nebádají tvořivě a nehledí do hloubky reality, která u nás existuje, ale redukovali svou práci na citování a učení frází ze zpráv, prohlášení a projevů s. Kim Ir Sena.
V důsledku toho u nás neexistují žádné diskuse, žádná kritika a žádná hluboká marxisticko-leninská analýza s ohledem na společenskou realitu; na poli agitace a propagandy dominovala mechanicky slepá recitace, dogmatismus a formalismus. Tyto jevy jsou ještě závažnější v řídících orgánech strany. Po celých 10 let oddělení pro agitaci a propagandu ÚV strany nemilosrdně potlačovalo všechny názory týkající se analýzy reality, která existuje v Koreji a které se neshodují s pokyny s. Kim Ir Sena.
Šíření ideologie kultu osobnosti nevyhnutelně doprovázely pokrytectví, ješitnost a patolízalství.
Úspěchy jsou zveličené, bez ohledu na to, jaké jsou skutečné životy lidí, a tvrdí se, že „životy lidí se rychle stabilizují a zlepšují“, že existují „největší úspěchy“ atd. Události, které měly extrémně bezvýznamný, omezený nebo částečný dopad jsou v propagandě prezentovány jako všudypřítomné. (…) Proto se propaganda stala nějakým způsobem pokrytectví a lží, nemůže se těšit důvěře lidu a zdá se bezmocná pro mobilizaci lidu k boji.
Za druhé je třeba upozornit na to, že tzv. „národní duch“ a tzv. „národní rysy“ oslabují výchovu v duchu internacionalismu.
Internacionalismus je propagován velmi nedostatečně v novinách, časopisech, románech a ilustrovaných publikacích; rubrika v novinách Rodong sinmun seznamující s životem v Sovětském svazu již byla odstraněna; mezinárodní pomoc nezištně poskytnutá Sovětským svazem, Čínskou lidovou republikou a zbývajícími zeměmi lidové demokracie je velmi špatně propagována; a není tam žádná zmínka o sovětských písních a tancích milovaných naším
lidem. (…)
A nakonec předkládám ÚV několik návrhů:
- Důrazně zaručit vnitrostranickou demokracii v ÚV a ve stranických organizacích na všech úrovních; okamžitě přestat označovat soudruhy, kteří se dotýkají kultu osobnosti, nálepkami frakcionářů nebo protistranických prvků; okamžitě zastavit sledování, vyvíjení nátlaku a další podobné metody vůči členům a kandidátům na členy ÚV. Zároveň navrhuji, aby všechny výše uvedené body byly zapracovány do usnesení pléna ÚV strany.
- Měli bychom se rozhodnout o ideologii kultu osobnosti, jehož středem je s. Kim Ir Sen, a o jeho vážných důsledcích, s cílem dále posílit a rozvíjet ÚV naší slavné strany. Navrhuji také předat toto rozhodnutí k projednání celé straně spolu se zápisem z pléna. (…)
(Jun Kong Hum v roce 1956 uprchl do čínského exilu, odkud odeslal tento dopis. Jeho další osud není přesně znám. Dle nepotvrzeného údaje dostupného na jihokorejské Wikipedii zemřel v Číně po úrazu při práci v roce 1974. – https://namu.wiki/w/%EC%9C%A4%EA%B3%B5%ED%9D%A0)
*
3. září 1956, dopis Ri Sang Džo N. S. Chruščovovi: Soudruzi u moci se pomstili kritikům; žádost KSSS o zásah
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/letter-ri-sang-jo-ns-khrushchev
Premiér Kim Ir Sen v čele delegace KLDR s předsedou rady ministrů SSSR G. M. Malenkovem a vedoucími představiteli SSSR v Moskvě v září 1953. Čtvrtý zprava stojí N. S. Chruščov. Fotografie Kim Ir Sena z jednání s ním (stejně jako s M. S. Gorbačovem) KLDR nezveřejňuje. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR).
Vážený soudruhu N. S. CHRUŠČOVE!
Doufám, že jste obdržel zprávu z Pchjongjangu, ve které jste byl informován o těchto vážných událostech v Korejské straně práce. Pravděpodobně dobře víte, že naše strana se ve své činnosti dopustila závažných chyb a omylů. Někteří soudruzi proto upozornili s. Kim Ir Sena prostřednictvím soudružské kritiky, aby odstranil chyby a nedostatky. Byl také vystaven soudružské kritice na jednání předsednictva ÚV. Názory soudruhů však nebral v úvahu. Tato záležitost byla poté předložena plénu ÚV, které se konalo 30. srpna tohoto roku, na kterém se rozvinula ostrá stranická kritika.
Obsah kritiky v plénu se nesl takto:
Na plénu byl kritizován kult osobnosti v naší straně, aby byly překonány důsledky kultu osobnosti Kim lr Sena.
Ti patolízalové a kariéristé, kteří všemožně šířili kult osobnosti, byli v plénu vystaveni [kritice]. Kritizováni byli i pracovníci ideologické fronty, kteří pod vlivem kultu osobnosti falšovali dějiny naší strany. Soudruzi, kteří na plénu kritizovali, sledovali jediný cíl: odstranit vážné důsledky kultu osobnosti v naší straně a zcela zajistit vnitrostranickou demokracii a kolektivní povahu ve vedení v souladu se stanovami naší strany.
Soudruzi u moci se však pomstili těm, kteří směle a stranicky vyjadřovali kritiku směřující k odstranění následků kultu osobnosti a odstranění vážných nedostatků v naší straně.
Někteří členové ÚV, včetně člena předsednictva ÚV, kteří mají bohaté zkušenosti z revolučního boje, byli ze strany neprávem vyloučeni. Tyto události vytvořily vážnou a složitou situaci uvnitř strany.
V podmínkách, kdy ve straně není zajištěna vnitrostranická demokracie, se stalo nemožné nejen odstranit nedostatky ve straně vnitřní silou, ale také nemožné odvrátit události, které mají na činnost strany mimořádně negativní vliv.
Ri Sang Džo. Zdroj: ko.wikipedia.org
V souvislosti s výše uvedeným předávám ÚS KSSS své osobní podněty, které si přeji seriózně zvážit. Vyšlete prosím do Koreje vysokého vůdce ÚV KSSS, aby svolal plénum ÚV Strany práce, na kterém by měli být přítomni všichni členové ÚV, včetně těch, kteří byli vyloučeni. Na takovém plénu by se měla hlouběji a komplexněji prostudovat situace uvnitř strany a vypracovat konkrétní kroky směřující k odstranění nedostatků v naší straně.
Je-li taková možnost vyloučena, pak, prosím, pozvěte do Moskvy vysoké funkcionáře ÚV Strany práce a vyhnané soudruhy, kteří by spolu s členy předsednictva ÚV KSSS prozkoumali situaci, jež se v Korejské straně práce vyvinula, a vypracovali konkrétní kroky k odstranění nedostatků ve straně.
Pokud je i tato možnost vyloučena, zašlete prosím ÚV Korejské strany práce písemnou zprávu jménem ÚV KSSS, ve které je představena podstata problému. Podrobnější soudružský komentář by byl účinnější, kdyby se k němu přihlásil ÚV Komunistické strany Číny.
Pokud jsou uvedené kroky možné, přijměte mě; pak podrobněji představím situaci v Koreji.
RI SANG DŽO
3. září 1956
*
4. září 1956, memorandum velvyslance SSSR v KLDR o rozhovoru s velvyslancem Čínské lidové republiky v KLDR Qiao Xiaoguangem
Qiao Xiaoguang (anglická transkripce). Zdroj: https://baike.baidu.com
Během recepce 2. září pořádané vietnamským velvyslanectvím v KLDR u příležitosti 11. výročí vyhlášení republiky jsem obrátil se na velvyslance ČLR v KLDR Qiao Xiaoguang s žádostí o setkání k diskusi. Setkání se uskutečnilo 4. září na velvyslanectví.
Qiao řekl, že se přišel podělit o své myšlenky na dvě otázky. Pokud jde o otázku, zda ČLR poskytuje další podporu KLDR, řekl, že 21. srpna tohoto roku mu Kim Ir Sen v rozhovoru řekl, že korejská vláda nemůže vyhovět materiálním potřebám lidu v novém pětiletém plánu a požádal o další podporu ČLR. (…)
Když se dostaneme k druhému problému, Qiao mi řekl, že během práce pléna ÚV KSP došlo k mimořádně závažné události týkající se vztahů mezi KLDR a ČLR. Dne 3. září náměstek ministra zahraničních věcí KLDR Ri Tong Gun vysvětlil, že v noci z 30. na 31. srpna tohoto roku čtyři korejští občané: ministr obchodu Jun Kong Hum; předseda ÚV Sjednocených odborů So Hwi; náměstek ministra kultury Kim Čchang Il; a vedoucí oddělení stavebních materiálů Ri Pil Gju překročili korejsko-čínskou hranici v regionu Andun (snad Tan-tung?, pozn. překl.) a byli zadrženi čínskou pohraniční stráží. Ri Tong Gun podal žádost korejské vlády o navrácení viníků do KLDR.
Qiao řekl, že vláda ČLR byla okamžitě informována o tom, co se stalo. Korejští pohraničníci naléhali na výše uvedené osoby, aby se vrátily do KLDR; to však všichni kategoricky odmítli.
V reakci na žádost korejské vlády bylo oznámeno, že uvedené osoby nebyly pouhými překročiteli hranic a že jejich násilný návrat není možný.
Qiao zároveň řekl, že 1. září byl pozván Čche Jong Gonem a Kim Čchang Manem, kteří mu řekli o průběhu událostí na plénu. Ministr obchodu Jun Kong Hum vystoupil během diskuse na adresu Kim Ir Sena. Jeho projev obsahoval zlomyslné a urážlivé útoky na vedení KSP. Obvinil vedení KSP, že špatně uvedlo do praxe rozhodnutí XX. sjezdu KSSS o kultu osobnosti. V důsledku toho se vedení KSP údajně dopustilo vážných chyb, když při absenci demokracie ve straně provedlo nesprávné rozdělení kádrů a projevilo nekompetentnost při řešení obtížné sociální situace korejského lidu. Junův projev byl zkrácen a po obědě spolu s dalšími třemi výše uvedenými osobami se na jednání nedostavili. Jak je známo, utekli do Číny. Na žádost účastníků byl Jun vyloučen z řad strany.
Qiao mi také řekl, že byl informován, že protistranické aktivity výše zmíněných osob byly zaznamenány před odjezdem vládní delegace do lidově demokratických republik. Během nepřítomnosti Kim Ir Sena se však staly zjevnějšími. Před plénem Kim Kwan několikrát cestoval do města Hedžu, aby se údajně připravil na útěk do Jižní Koreje. Poté, co se přesvědčil, že by to bylo obtížné provést, uprchl do Číny. (…)
Dodal jsem, že tyto osoby osobně neznám a k důvodu jejich útěku zatím nemám co říci. Věděl jsem také, že je korejská vláda obviňuje nejen z protistranických aktivit, ale také z narušování práce, z amorálních zločinů a ze zpronevěry státních fondů. (…)
*
5. září 1956: Dopis od So Hwi, Jun Kong Huma, Ri Pil Gju a Kim Kwana Ústřednímu výboru Komunistické strany Číny: Lstivý podvodník KIM IR SEN se proměnil v absolutního diktátora a měl by nést odpovědnost za rozpoutání Korejské války
Kim Ir Sen s Mao Ce-tungem v Pekingu na podzim 1954. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Politbyru Ústředního výboru Komunistické strany Číny:
V souvislosti s tím, že v Korejské straně práce vznikla vážná, těžko řešitelná situace a v souvislosti s nerozvážnými a tvrdými kroky s. Kim Ir Sena na plénu ÚV Korejské strany práce svolaném 30. srpna již nemáme možnost setrvat v Koreji a navíc nemůžeme věnovat další efektivní úsilí ke zlepšení současné situace v Korejské straně práce; proto jsme nemohli 31. srpna nepřekročit hranice a neemigrovat do Číny, našeho velkého souseda.
Soudružský zájem, který nám projevil Ústřední výbor KS Číny, ještě více posiluje naše odhodlání bojovat za věc komunismu. (…)
I.
Myslíme si, že celková linie Korejské strany práce po jejím založení byla především správná, navíc došlo k určitým úspěchům; došlo však k mnoha chybám a porážkám.
Chyby a nedostatky v práci Korejské strany práce vznikly a existují již dlouhou dobu; v současnosti se však staly natolik vážnými, že je nelze překonat spoléháním se pouze na mladou Korejskou stranu práce.
Chyby a nedostatky ve stranických záležitostech se vyvinuly do tak vážné situace, protože s. Kim Ir Sen zcela soustředil veškerou stranickou, vládní, vojenskou a právní moc do svých rukou, využil zvláštnosti doby vzniku Korejské strany práce a poté zvláštnosti válečného období a proměnil se v absolutního diktátora nad stranou, vládou a lidem, ignoroval principy vnitrostranické demokracie, právního systému republiky a lidských práv, nepohrdá používat různé prostředky a metody k brutálním a krutým represím vůči uznávaným soudruhům, kteří mohou vyjadřovat správné myšlenky a názory.
II.
Myslíme si, že nejzávažnější chyby a nedostatky zjištěné v práci Korejské strany práce jsou následující:
A. Chyby spojené s válkou v Koreji.
Kim Ir Sen by měl nést odpovědnost za válku v Koreji, která přinesla korejskému lidu nesrovnatelné utrpení a oběti.
- V současné době již není tajemstvím, kdo válku rozpoutal, díky četným demobilizovaným, repatriovaným vojákům a obyvatelstvu oblasti 38. rovnoběžky.
- Porážka politiky znovusjednocení Koreje metodou ozbrojené síly a války byla důsledkem chybného hodnocení tehdejší mezinárodní situace a síly nepřítele.
- Nedostatek plánování v počátečním období války a chyby, k nimž došlo.
Zde lze uvést takové příklady: vojenský plán počítal pouze s obsazením Soulu; rozkaz ke generální ofenzívě byl vydán až v době, kdy skutečná síla nepřátelské armády již převyšovala síly našich jednotek, tedy asi 20. srpna 1950; absolutní absence plánování a organizace během ústupu.
- Při ústupu vypukla všude v severní části povstání; navíc se mnoho lidí účastnilo nepřátelských oddílů, aby dali věci do pořádku, nebo přešli do jižní části země pod nepřátelským tlakem. Strana prováděla vůči těmto lidem bezzásadovou levičáckou politiku represe a uplatňovala sankce proti bezpočtu lidí jako proti nepřátelům. Výsledkem toho bylo, že strana a vládní orgány ztratily kontakt s širokými lidovými masami.
Barevná socha Kim Ir Sena v maršálské uniformě v Muzeu vítězné Vlastenecké osvobozenecké války (Korejské války) v Pchjongjangu. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
B. Absence vnitrostranické demokracie.
Největším nedostatkem v životě Korejské dělnické strany je nedostatek vnitrostranické demokracie. V souvislosti s tím, že vnitrostranická demokracie, kritika a sebekritika byly podrobeny bezuzdnému potlačování, podpořilo to uvnitř strany rozvoj následujících faktorů:
- Velmi rozšířené rozšíření kultu hrdiny. S. Kim Ir Sen postavil autoritu své osobnosti nad stranu, stát a lid, připsal si zásluhy za všechna vítězství a úspěchy, zveličil a zfalšoval svou revoluční biografii dokonce do té míry, že svým osobním životopisem nahradil dějiny korejské revoluce, a tím ze sebe udělal nedotknutelného světce. V důsledku toho uvnitř strany otevřeně ožili pochlebovači, byrokraté a patolízalové a také se objevily takové nesnesitelné jevy, když některé kádry uvnitř strany slouží osobně pouze Kim Ir Senovi, a ne lidu, straně a revoluci.
- Zvýšená aktivita skupin uvnitř strany.
Skupina v čele se s. Kim Ir Senem, spoléhající na svou vlastní sílu, otevřeně provozuje bezohlednou frakční činnost. (…)
Těch pár lidí v partyzánských oddílech Kim Ir Sena a systému „Svazu za znovuzrození vlasti“ považuje za jádro, vynalezl takzvaný systém vedení uvnitř „Svazu za znovuzrození vlasti“, který neexistoval. Ve skutečnosti seskupil odpadlíky revolučního hnutí uvnitř země, lichotníky a projaponské elementy a následně je jmenoval do vedoucích funkcí ve straně a vládě.
- Byrokratismus uvnitř strany.
Byrokratismus uvnitř strany je mimořádně vážný; strana při práci pro politickou a ideologickou mobilizaci nepoužívá metody přesvědčování a výchovy vůči členům strany a lidu, ale metody donucení a příkazů; jedná s lidmi, kteří nejsou ve straně, z pozic stranického frakcionalismu.
- Trestné činy uvnitř strany.
Po vytvoření strany dosáhl počet vyloučených z ní již 120 000. Téměř každý bod programu plen ÚV konaných v posledních několika letech měl otázku potrestání funkcionářů, ale nelze spočítat odvolání úředníků z funkcí a přesuny z jedné pozice na druhou.
- Nedostatek solidarity uvnitř strany.
Skutečná solidarita uvnitř strany zcela chybí a vztahy mezi představiteli strany jsou zcela narušeny.
C. Odtržení strany od mas.
Nejzákladnější chybou Korejské strany práce v práci s masami je stranický frakcionalismus a byrokratismus.
- Vztahy mezi Korejskou stranou práce a přátelskými stranami. (…)
Kim Ir Sen v minulosti při vysvětlování fungování jednotné fronty prosazoval podmínku: „Postavme hnízdo společně, ale já budu jíst vejce“. (…)
Chyby levičácké úchylky v práci jednotné fronty vedly k tomu, že členové Korejské strany práce zabili během období ústupu po začátku války velký počet členů Čchondoistické strany a Demokratické strany. To způsobilo povstání proti Korejské straně práce organizované členy Čchondoistické strany a Demokratické strany, které se proměnily v jádro nepřátelských oddílů, aby nastolily pořádek. Dokonce až do jistého období po válce bylo místní náboženství, „čchondoismus“ a křesťanství nuceno být v ilegálním stavu.
- Otázka spojenectví dělníků a rolníků.
Korejská dělnická strana nevyvíjela efektivní práci s ohledem na svazek dělníků a rolníků.
Do současné doby stále nelze zajistit nejnižší životní úroveň pracujících. Množství obilí, které rolníci skutečně odevzdali státu, přesahuje 50 %. Za zmínku stojí zejména rok 1954, kdy při vybírání obilné daně a získávání obilí dosáhl počet rolníků donucených k sebevraždě několika set tisíc. (Tak vysoký počet je krajně nepravděpodobný. Mezi lety 1953 a 1954 přibylo počet obyvatel Severní Koreje o 59 tisíc, mezi lety 1954 a 1955 o 154 tisíc, viz https://www.macrotrends.net/countries/PRK/north-korea/population. Pozn. překl.)
- Loupež městské maloburžoazie.
Drobní obchodníci a řemeslníci byli zcela zruinováni politikou druhé poloviny roku 1954 a první poloviny roku 1955, kdy na ně byly uvaleny nadměrné daně, které mnohonásobně převyšovaly jejich základní kapitál a příjmy.
S. Kim Ir Sen na plénu ÚV konaném v dubnu 1955 řekl, že k vybudování socialismu je nutné „omezit a vymýtit“ maloburžoazii. Za dva nebo tři měsíce po plénu byli drobní obchodníci a řemeslníci z celé republiky úplně zruinováni a začali bloudit ulicemi. Bylo jim také zakázáno zapojit se do hledání práce. V důsledku toho byli tito lidé nuceni stát se nezaměstnanými, chudými, drobnými zlodějíčky a tajnými prostitutkami, v důsledku čehož došlo k narušení společenského řádu a šíření nakažlivých nemocí.
Příbuzní Kim Ir Sena však požívají zvláštních práv. Dnes jsou téměř všichni nejvýznamnější podnikatelé a kapitalisté v severní části země lidé, kteří mají nějaké rodinné vazby s Kim Ir Senem.
- Hrubé porušení zákonnosti. (…)
Během období ústupu bylo bez soudu zabito nespočetné množství lidí.
Počet lidí zatčených, uvězněných a vyslýchaných mučením, [nebo] obviněných z vazeb s nepřítelem, dosáhl kolosálních čísel.
Za deset let od osvobození bylo odsouzeno jako zločinci 130 000 lidí, a pokud se započítají i další věznění, jejich celkový počet dosahuje desetiny celkového počtu občanů republiky. Z 8 000 nedávno propuštěných více než 2 000 strávilo několik let ve vězení, aniž by věděli proč a bez jakékoli viny.
Tyto závažné skutečnosti se musely stát vážným důvodem nedůvěry lidu ke straně a vládě, tedy odcizení strany a vlády masám.
- Otázky poválečné obnovy a budování ekonomiky a zlepšení života lidu. (…)
V odvětví průmyslové výstavby došlo k četným případům zbytečných kapitálových investic a plýtvání zdroji. Není věnována vážná pozornost problémům obnovy venkova a zlepšení života lidí, které vyžadují co nejrychlejší řešení. Následkem toho, přes velkou materiální pomoc bratrských zemí, se až do současnosti lidé v severní části země nacházejí v podmínkách nesnesitelné chudoby.
D. Nedostatky v oblasti propagandistické práce.
Hlavním nedostatkem propagandistické práce Korejské strany práce je nedostatek marxisticko-leninské materialistické analýzy historie a reality. V důsledku toho existuje ve vážné míře situace, která podporuje rozkvět lží, vychloubání, falšování atd.
- Až do současnosti se hlavní důvěra stranické propagandy opírala o podporu mystické oslavy osobní role s. Kim Ir Sena a role lidových mas ve vývoji dějin je propagována velmi málo.
- Dosažené úspěchy jsou přehnaně glorifikovány a nedostatky a neúspěchy v práci jsou všemi prostředky zalepovány.
- Chybí historická materialistická analýza skutečné situace v Koreji. Volná diskuse je v tomto ohledu zcela zakázána a dominantní postavení v propagandistické práci zaujímá dogmatismus a formalismus.
- Nálepka zločinného frakcionalismu se vztahuje na všechna ostatní komunistická hnutí minulosti kromě revolučního hnutí v čele se s. Kim Ir Senem. Je třeba zvláště poznamenat, že v poslední době bylo uměle vytvořeno množství záminek pro obvinění z frakcionalismu s cílem oklamat členy strany a lid.
- Provádění propagandistické a výchovné práce v duchu internacionalismu pod heslem hledání „národního ducha“ je v poslední době věnována velmi malá pozornost, zejména propagandistické činnosti spojené se Sovětským svazem a Čínou. Propagandistická činnost spojená s pomocí bratrských zemí a bratrských čínských dobrovolníků je prováděna nedostatečně.
Hřbitov čínských lidových dobrovolníků v okrese Hečchang v provincii Jižní Pchjongan, 2021. Zdroj: Korejská ústřední tisková agentura, kcna.kp
III.
(…) Vyjadřování názorů je proto až do současnosti uvnitř strany kvalifikováno jako trestný čin a má za následek trest.
XX. sjezd KSSS měl na členy Korejské dělnické strany obrovský vliv. Bylo to důsledkem toho, že sjezd vedl odvážnou vnitrostranickou sebekritiku a odsoudil kult osobnosti Stalina a jeho důsledky.
Proto se mnoho soudruhů domnívalo, že je také nutné střízlivě a směle odsoudit vážné chyby, které existují i v práci naší strany, aby je napravili.
Mnoho soudruhů vyjádřilo přání, aby tuto práci vykonal 3. sjezd Korejské strany práce. (…)
Na 3. sjezdu Korejské strany práce byla kritika zcela utlumena. (…)
Mezi členy ÚV zvolenými sjezdem je mnoho slabých soudruhů a jméno mnoha skutečně silných soudruhů vlastně ani nebylo navrženo. (…)
Soudě podle našich osobních zkušeností a pozorování za posledních 11 let, ve svých vlastních názorech s. Kim Ir Sen je zastáncem kultu hrdinské osobnosti a zároveň lstivým podvodníkem, jehož slova se liší od činů.
Využitím jména strany narušil jednotu strany, způsobil rozkol ve vztazích mezi soudruhy, podporoval vznik hádek a konfliktů mezi soudruhy a pak z toho těžil. 11 let nasazoval funkcionáře, kteří přišli ze Sovětského svazu, proti místním kádrům a proti kádrům, které přišly z Číny, a používal místní kádry k podkopávání autority funkcionářů, kteří přijeli ze SSSR a Číny, způsobil rozkol ve vztazích mezi kádry, kteří dorazili ze SSSR a Číny a také mezi kádry Severní a Jižní Koreje. (…)
30. srpna bylo zahájeno plénum ÚV.
Toto plénum bylo svoláno v napjaté atmosféře přísných varovných opatření.
Pracovníci orgánů Ministerstva vnitra byli od 15. srpna až do zahájení pléna vysláni do všech oblastí Pchjongjangu v civilu. V tomto období se proto v Pchjongjangu skutečně vyvinula mimořádně napjatá situace. (…)
Při návratu domů si So Hwi, Ri Pil Gju a další všimli, že jejich telefony byly odpojeny, a pochopili, že budou večer zatčeni.
Naše právní úsilí s cílem zlepšit práci Korejské strany práce tímto skončilo. (…)
Takže v Koreji, naší milované vlasti, nad námi visí nálepka reakcionářů. Myslíme si, že kdyby nás Kim Ir Sen zatkl a popravil, nepřineslo by to revoluci nic dobrého.
Věříme, že přední bratrské strany bezpodmínečně pomohou komunistickému hnutí v Koreji, protože je součástí mezinárodního komunistického hnutí. Obzvláště věříme, že náš velký soused, Komunistická strana Číny, po zpečetění spojenectví s korejským lidem krví, nám nepochybně poskytne oprávněnou pomoc. To byl cíl našeho odjezdu z Pchjongjangu.
IV.
(…)
- Myslíme si, že právě teď před korejskými komunisty vyvstala otázka, kdo je Kim Ir Sen v konečném důsledku? Jakou má povahu a kam směřuje?
Korejští komunisté naléhavě potřebují úplné objasnění této otázky.
- Podle našeho názoru začal Kim Ir Sen žít nový život a začal zrazovat revoluci. (…)
- Myslíme si, že přítomnost Kim Ir Sena se již stala překážkou na cestě směru revoluce v Koreji. Teprve po odstranění Kim Ir Sena se může revoluce v Koreji rychle rozvinout a podpořit znovusjednocení vlasti a budování socialismu. (…)
SO HWI, člen ÚV Korejské strany práce, předseda Celokorejské federace odborových svazů
JUN KONG HUM, člen ÚV Korejské strany práce, ministr obchodu
RI PIL GJU, kandidát ÚV Korejské strany práce, vedoucí ředitelství průmyslu stavebních materiálů rady ministrů
KIM KWAN – člen městského výboru Korejské strany práce v Pchjongjangu, náměstek ministra kultury a propagandy
5. září 1956
*
Další materiály z druhé poloviny roku 1956 budou následovat v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
