2. pololetí 1967 – čistky a sílící kritika KLDR „od přátel“
*
28. července 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: odpůrci posilování kultu KIM IR SENA a zastánci přátelství s Čínou odstraněni
Kim Ir Sen vyprovází A. N. Kosygina na návštěvě KLDR v únoru 1965. (V publikacích o přátelství KLDR s Ruskem a Čínou, vydanými v KLDR v roce 2022, nejsou žádné snímky setkání se sovětskými představiteli mezi lety 1965 a 1984 a čínskými mezi 1963 a 1970.) Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
U příležitosti výměnné večeře nabídnuté Wang Pengem, chargé d’affaires čínského velvyslanectví, jsme 27. července diskutovali o několika aspektech domácí politiky KLDR.
- Pokud jde o můj komentář, že na posledním plénu Korejské strany práce se ukázalo, že složení prezídia politbyra Ústředního výboru bylo sníženo na polovinu (…), Wang Peng potvrdil definitivní zmizení tří nejvýznamnějších vůdců korejské revoluce kvůli svému stáří a špatnému zdraví. (…) Čínský diplomat zmínil, že podle vyšetřování, které provedlo jeho velvyslanectví, bylo odstranění Ri Hjo Suna výsledkem odhalení špionážní sítě, kterou koordinoval v Jižní Koreji a za hranicemi.
Pokud jde o Pak Kum Čchola, ideologa strany, a další kádry ve stejném oddělení, ty byly odstraněny kvůli vážnému ideologickému rozkolu uvnitř KSP v záležitostech souvisejících s rolí některých korejských osobností v revoluci a budování socialismu v KLDR. Pak Kum Čchol a Kim To Man neudělali dostatečnou propagandu kolem kultu osobnosti Kim Ir Sena. „Je naprosto rozumné, že Pak Kum Čchol, jediný vůdce ze současné struktury, který během nejtvrdších let protijaponských bojů operoval a trpěl s velkým hrdinstvím v Koreji, nepřijal, aby všechny zásluhy za revoluční a socialistickou výstavbu v KLDR šly za Kim Ir Senem, který celé období revoluce prožil v Číně a v Sovětském svazu v mnohem mírnějších podmínkách,“ řekl Wang Peng. Dodal, že očistou zmíněných funkcionářů a pracovníků odboru propagandy přestaly být v tisku a dalších propagandistických médiích slyšet poslední nacionalistické osobnosti, které byly pro přátelské vztahy s ČLR. Místo toho se rychlým tempem zvyšuje hlučná popularizace těch, kteří hráli negativní roli ve vývoji čínsko-korejských vztahů. Tento jev nepochybně vyvolává pocit smutku u těch, kteří si uvědomují lidské a materiální oběti ve prospěch čínského lidu, který vystoupil na pomoc severokorejskému lidu. Wang Peng zmínil, že během korejské války Peking použil polovinu úvěrů a pomoci, kterou obdržel od SSSR v letech po revoluční válce, na financování korejské osvobozenecké války (1950-1953) a na poválečnou obnovu země. Finanční prostředky, které si Čína vypůjčila od Sovětského svazu, byly splaceny do posledního desetníku.
Na mou otázku, zda severokorejští soudruzi splatili tyto půjčky alespoň částečně, Wang Peng řekl, že Čína dodnes žádné peníze neviděla, ale nežádala je. „Nemáme ani vděčnost současného vedení KLDR za své oběti.“
Když se Wang Peng zeptal na jeho názor na nízkou intenzitu mobilizačních snah Severní Koreje o osvobození Jižní Koreje, které se projevily po posledním plenárním zasedání, řekl, že jen jedna věc je jistá: že pokud budou čínsko-korejské vztahy udržovány v jejich současném stavu Severní Korea nemůže zahájit žádnou ofenzívu proti Jihu. Ve skutečnosti USA stále říkají, že země s napjatými vztahy s Čínou nepovede válku proti USA. Na otázku, zda by Čína pomohla KLDR ozbrojeně stejně jako v předchozí válce, pokud by Severokorejci přesto pokračovali v osvobozování Jihu, který je momentálně pod americkou okupací, Wang Peng odpověděl, že Čína nakonec zasáhne, ale pouze v případě, že by v Koreji došlo k radikálním změnám (zde pravděpodobně odkazoval na změnu v korejském vedení). (…)
N. Popa
*
30. července 1967, telegram z Pchjongjangu do Bukurešti: ČSSR odmítla půjčku KLDR; úsilí o monolitní jednotu a samopalníci v budově ÚV
První tajemník československého velvyslanectví v Pchjongjangu I. Horjenevski (patrně zkomolené příjmení, skutečná podoba nezjištěna, snad Hořeňovský nebo Hořenovský, pozn. LV) v diskusi s A. Lazarem dne 29. července upozornil na následující otázky:
- Přestože KLDR v červenci nesplatila své staré půjčky, přišla k nám požádat o nové úvěry ve výši 400 milionů rublů. (…) Československá socialistická republika odmítla KLDR půjčku poskytnout.
I. Horjenevski zdůraznil, že Československo má velmi nepříjemnou zkušenost s poskytováním úvěrů KLDR, protože Severní Korea je velmi špatná ve splácení svých dluhů: až do okamžiku, kdy úvěr dostane, dává spoustu slibů a poté se dovolává všemožných záminek ke změně podmínek plateb, jak uzná za vhodné. (…)
- Na jiné téma informoval český diplomat A. I. Lazara, že 22. července hovořil s Kim Kjong Jonem, zástupcem vedoucího oddělení zahraničních vztahů ÚV KSP, který mu řekl, že na plenárním zasedání ÚV KSP došlo k několika neshodám v otázkách týkajících se politických a ekonomických plánovacích opatření přijatých na stranické konferenci z minulého roku. Kim Kjong Jon řekl, že „ve stranickém vedení byly některé prvky, které nechápaly a stavěly se proti strategiím hospodářského rozvoje a obrany navrženým na stranické konferenci, která předpokládala paralelní rozvoj těchto dvou domén. Na plénu se proti těmto prvkům tvrdě bojovalo a někteří z těch, kteří se po stranické konferenci v říjnu 1966 projevili nepřátelsky k těmto liniím, byli zbaveni svých stranických funkcí.“
Diplomat řekl, že zástupce vedoucího odboru zahraničních vztahů ÚV KSP se vyhnul uvedení jmen těch, kdo byli zbaveni funkcí, a místo odpovědi na otázku, kterou český diplomat položil, zdůraznil, že „v současnosti více než kdy jindy kladou důraz na zachování monolitní jednoty naší strany kolem Kim Ir Sena a Ústředního výboru i za cenu ohrožení vlastních životů.“ A. I. Lazar zmínil, že toto zásadní prohlášení Kim Kjong Jona se v poslední době stále častěji objevuje v severokorejském tisku. I. Horjenevski dodal, že u příležitosti své nedávné návštěvy na ÚV KSP si všiml vojáků vyzbrojených automatickými zbraněmi na chodbách sídla Ústředního výboru, kromě běžných bezpečnostních důstojníků, kteří mají přidělena pevná místa.
N. Popa
*
4. srpna 1967, informace velvyslanectví NDR v KLDR o plénu ÚV KSP mezi 28. červnem a 3. červencem 1967: čistka kvůli rozdílným postojům ke znovusjednocení
„Průběh paralelního rozvoje ekonomiky a obrany – to je ztělesnění pozice čučche [1] naší strany, která na sebe vzala plnou odpovědnost za realizaci korejské revoluce. (…)“ (Rodong sinmun, 5. července 1967)
(…) Zmizení některých členů, resp. kandidátů politbyra (…) a dalších funkcionářů lze zřejmě vysvětlit jen takto: zastávali pozice rozdílné od toho, co bylo nastíněno výše – tedy rozdílné názory na potřebu mimořádně silného důrazu na obranný průmysl – a na plénu nedokázali své názory obhájit.
Možná hrají roli i další aspekty týkající se čistky výše uvedených funkcionářů. V tuto chvíli zde nemůžeme provádět hodnocení. Přesto myslíme na otázky související s kultem osobnosti kolem Kim Ir Sena.
(…) Není pochyb o tom, že celé téma „Jižní Korea“ hrálo v plénu vše, jen ne vedlejší roli. Je vysoce pravděpodobné, že existovaly také různé postoje ohledně znovusjednocení „jak“ a „kdy“. Například nyní zmizelý člen politbyra Ri Hjo Sun – který měl na starosti oddělení Jižní Koreje v Ústředním výboru – řekl bývalému sovětskému velvyslanci během jeho návštěvy na rozloučenou: „Nikdo neví, kdy bude sjednocení možné. Pouze revoluční hnutí v Jižní Koreji může vést ke změně situace.“
Oficiální verze je však již poměrně dlouho, že ke znovusjednocení dojde ještě během života současné generace (tedy stále pod vedením Kim Ir Sena).
Od dubna a května 1967 se kurz stal bojovnějším, zejména pokud jde o „jak“ znovusjednocení. (…)
Hlavní opatření k plnění úkolů pléna jsou v tiskových publikacích charakterizována takto:
– zlepšení kázně a morálky pracujících prostřednictvím ideologické výchovy se zvláštním důrazem na tradice protijaponských partyzánů;
– „proletarizace“ a „revoluce“, to je výchova všech lidí – bez ohledu na to, z jakých tříd a sociálních vrstev pocházejí – v duchu chodu strany;
– posílení milice a zlepšení jejího výcviku;
– následné pokračování hnutí čchollima.
(…) V současné době nevíme o pozicích, které zastávali ti členové vyloučení [z politbyra].
Plénum znovu plně připomnělo roli armády v politickém a hospodářském životě. Pokud víme, žádná z personálních změn se zatím žádného z předních vojenských představitelů nedotkla.
[podepsaný]
Jarck
1. tajemník
[1] Čučche znamená držet se následující zásady: Řešit samostatně všechny otázky revoluce a výstavby v souladu s realitou ve vlastní zemi, a hlavně vlastními silami. Znamená tvůrčí uplatnění obecných pravd marxismu-leninismu a mezinárodního revolučního hnutí v souladu s historickými podmínkami a národními specifiky vlastní země. Znamená to, že každý je za své záležitosti odpovědný sám a až do konce o nich rozhoduje samostatně. (Citace z vydání brožury projevu Kim Ir Sena na stranické konferenci, Nakladatelství cizojazyčné literatury, Pchjongjang 1966, str. 97, ruská verze / [přeložil] D[ietrich]. J[arck].)
*
18. srpna 1967, velvyslanec NDR v KLDR o některých nových aspektech postojů KSP k otázkám domácí a zahraniční politiky: marxismus-leninismus nahrazuje ideologie KIM IR SENA
Kim Ir Sen s vietnamskými studenty v KLDR v únoru 1967. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…)
1.
Kult osobnosti kolem Kim Ir Sena výrazně vzrostl:
– Role protijaponských partyzánů v nedávné historii Koreje a role Kim Ir Sena jako jejich jediného vůdce byly povýšeny na legendární úroveň.
– Je zde kladen důraz na nepřetržitou vedoucí roli Kim Ir Sena od tohoto období a na jeho prokázanou neomylnost.
– Na základě toho je tvrzení Kim Ir Sena odvozeno a manifestováno nejen pro KLDR a KSP, ale pro celou Koreu: „…pod moudrým vedením ctihodného a milovaného vůdce 40 milionů Korejců…“
– Současně se Kim Ir Sen stává významným teoretikem marxismu-leninismu. Stále více se stává mezinárodním vůdcem díky svému stálému vedení ve spojení s vítězstvím proti japonským imperialistům a Spojeným státům, nejsilnější imperialistické mocnosti; stejně jako jeho úspěchy v hospodářském rozvoji bývalé závislé kolonie. Tato argumentace směřuje zejména k národně osvobozeneckému hnutí. (Viz publikace vyjádření zahraničních osobností k této problematice.)
Tento kult má za následek takové groteskní jevy, jako je označování ohnišť, pařezů a podobně, se skleněnými a hliníkovými kryty na památku Kim Ir Sena v lesích bývalých operačních oblastí [protijaponských] partyzánů. Nedávno se objevil článek o matce Kim Ir Sena, který doslovně uvedl, že taková matka s takovým synem na celém světě neexistuje. Hostujícímu kambodžskému ministru zahraničí bylo doporučeno položit věnce v Mangjongde k hrobům rodičů a prarodičů Kim Ir Sena.
2.
Plné pozornosti se nyní dostalo prohlášení stranické konference, že nejnaléhavějším celostátním úkolem je uskutečnění sjednocení vlasti.
Není zde již žádná zmínka o otázce vývoje v Jižní Koreji, jak tomu stále bylo v hodnocení stranické konference. (…) Nyní je důraz kladen výhradně na nutnost osvobodit Jižní Koreu a dosáhnout sjednocení ještě v současné generaci pod vedením Kim Ir Sena. Stále více se opakuje připravenost zničit nepřítele a osvobodit Jižní Koreu podle rozkazů strany a vůdce. Současně tisk KLDR uveřejnil nashromážděné zprávy o revolučních hnutích a událostech v Jižní Koreji. Mají vytvářet dojem, jako by se chystal revoluční vzestup. (…)
3.
V tuzemsku došlo k novým akcentům prostřednictvím teorie o paralelním rozvoji ekonomiky a vojenství se stále větším důrazem na prioritu vojenství. To je přirozený důsledek hodnocení konstatujícího denně rostoucí nebezpečí války v Koreji.
Pozitivní snahy patrné v létě 1966 o vystavení části populace minimu světové kultury však byly zastaveny.
4.
V kontextu rostoucího kultu osobnosti a nahrazení marxismu-leninismu „ideologií Kim Ir Sena“ jako vůdčího principu strany, který nemá konkurenci s žádnou jinou platnou ideologií, přibývá náznaků směřujících k absolutnímu imperativu a platnosti tzv. předpisu čučche. To se rovná další realizaci a upevnění zvláštního nacionalistického a centristického postavení KSP.
V tomto smyslu musíme hodnotit i jev, že již neexistují žádná veřejná prohlášení, a to ani nepřímá, namířená proti tzv. kulturní revoluci v Číně. Na druhou stranu se v poslední době opakují a stále více zdůrazňují rozhodnutí stranické konference, která obsahují falešná hodnocení vývoje a role národně osvobozeneckého hnutí. I zde je ozbrojený boj vnímán jako absolutní. Prohlášení stranické konference o úloze mezinárodního dělnického hnutí a socialistického tábora jsou obvykle ignorována. (Částečně je to mylně interpretováno jako tendence ke sblížení s politikou Komunistické strany Číny.)
5.
V souvislosti s návštěvou [japonského ministra zahraničí Takea] Mikiho [v Jižní Koreji] se ukázalo, jak je KSP méně než kdy předtím ochotná provést opravy, pokud jde o otázku hodnocení japonské role a vztahů vůči Japonsku. Postoj KSP poněkud přitvrdil.
[podepsán]
Strauss
úřadující velvyslanec
*
10. září 1967, čínský zpravodaj Čchao-jang (Jitřní slunce): Pohleďte na škaredou tvář KIM IR SENA!
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/look-kim-il-sungs-ugly-face
[…]
Kim Ir Sen, šéf [severo]korejských revizionistů, je největším oportunistou ze všech. Je také největším kariéristou a tyranem a typickým obojetníkem. S hloubkovým rozvojem Velké proletariátní kulturní revoluce v Číně se Kim Ir Sen, pes tak vyděšený, že ztratil rozum, chová absurdně a svádí poslední boj. Na domácí půdě spustil hysterický příval proti Číně a zároveň důrazně odmítá nesouhlas. Všude je bílý teror a všemu dominuje fašistická diktatura.
Zde jsou dva příklady škaredé tváře Kim Ir Sena:
- Kim Ir Sen bezostyšně tvrdí, že Severovýchodní protijaponská sjednocená armáda pod jeho vlivem a vedením vedla protijaponský ozbrojený boj. Také se svévolně chlubí, že nějaká „Korejská lidová revoluční armáda 30. let“ byla „hlavní silou“ severovýchodní protijaponské války, a důrazně propaguje, že korejskou domácí osvobozeneckou válku vedl osobně on, aby se vyšňořil jako velký vůdce.
- Nyní je státní moc v [Severní] Koreji v rukou Kim Ir Sena a jeho kumpánů. Armádu, námořnictvo a letectvo přímo řídí Kim Ir Sen; jeho bratr Kim Jong Džu je vedoucím ústředního organizačního oddělení [Korejské strany práce]; jeho syn Kim Čong Il, absolvent vysoké školy z roku 1964, je zástupcem vedoucího prvního oddělení Ústředního výboru Strany práce. Jezdí v sedanu 2. úrovně Ústředního výboru.
Rozdrťme sovětské revizionisty!
Rozdrťme [severo]korejské revizionisty!
*
20. října 1967, poznámka úřadujícího velvyslance NDR v KLDR o rozhovoru s úřadujícím velvyslancem PLR soudruhem Pudiszem: povraždění čínští Korejci přivezeni vlakem do KLDR
(…)
- ČLR zastavila svou pomoc KLDR v následujících oblastech:
– Koks a plynové uhlí (dříve 2,5 milionu tun ročně)
– Ropa a ropné produkty (20 000 tun za měsíc, tj. 250 000 tun za rok)
Navíc již nedodávají sůl, rostlinný olej a bavlnu. Vládu KLDR o tom oficiálně informovala čínská strana.
2. Nedávno byla údajně nalezena mrtvá těla v nákladním vlaku přijíždějícím do KLDR z Číny přes Sinuidžu. Byli to Korejci žijící v severovýchodní Číně. Lidé byli údajně zraněni nebo zabiti při incidentech mezi maoistickými Rudými gardami a příslušníky korejské menšiny v ČLR. Mrtvá těla byla umístěna do nákladního vlaku směřujícího do KLDR. Na nákladních vozech byla napsána i protikorejská hesla. Jako například: „Vidíte, tak se vám bude dařit také, vy malí revizionisté!“
3. KLDR naznačila sovětské straně ochotu vyslat pracovníky do východních sibiřských regionů, aby prozkoumali a těžili uhlí a sůl.
Jarck
úřadující velvyslanec
*
3. listopadu 1967, albánská zpráva o postojích Korejské strany práce a vztazích s Albánií: Korejci maskují svůj revizionismus neutralitou
Aršík poštovních známek KLDR, mezi nimi i s Marxem a Leninem, z roku 1965. Muzeum korejských známek v Pchjongjangu. Foto Lukáš Vrobel, kldr.info, duben 2019.
Konference Korejské strany práce, která se konala v říjnu loňského roku, potvrdila to, co se Korejci pokusili skrýt tím, že se skryli za zástěnou neutrality – svůj přechod na revizionistický postoj. Tento proces je stále více zakořeněn v životě strany i celé země.
- Zdá se, že vztahy s revizionistickými zeměmi, a zejména se sovětskými revizionisty, se každým dnem oteplují ve všech oblastech spolupráce. Korejská delegace v čele s Kim Ir Senem navštívila začátkem tohoto roku Sovětský svaz a ve velmi vřelé a přátelské atmosféře tam podepsala ekonomickou dohodu.
2. V poslední době se zdá, že dochází k velkému zintenzivnění propagandy strany o osobě Kim Ir Sena. Tímto potvrzují revizionistický kurz, který korejské vedení s Kim Ir Senem v čele sleduje. Zároveň se tím také snaží podrobit si své protivníky a zakrýt rozpory, o nichž se předpokládá, že existují v řadách jejich vedení.
3. Dělají spoustu humbuku o údajně „nebezpečné“ situaci, která jim hrozí na 38. rovnoběžce. Na základě informací, které získáváme z našeho velvyslanectví v Pchjongjangu, existuje podezření, že iniciátory incidentů, které se tam odehrály v dubnu tohoto roku, byli sami Korejci. Musí to mít dva důvody:
- Upoutat pozornost veřejného mínění na údajně napjatou situaci, která v této části světa panuje, a představit Koreu jako další místo připravované na válku po Vietnamu.
- Používat tuto kouřovou clonu k zakrytí svých vnitřních ekonomických potíží před vlastním lidem, požádat o ještě větší pomoc od revizionistů a vyhnout se skutečné pomoci Vietnamcům.
4. Stejně jako dříve pokračují v propagandě o své myšlence jednotné fronty socialistických zemí na podporu vietnamského lidu. V tom vidí „základ“ jednoty mezi marxisty a revizionisty.
5. Korejská strana práce neudržuje vztahy s marxisticko-leninskými stranami a skupinami. V minulosti, kdy se chovali jako antirevizionisté, měla korejská ambasáda v Tiraně zájem o kontakt s představiteli těchto skupin a stran ze západní Evropy. Nyní s touto praxí úplně přestali. (…)
6. Korejci vystoupili proti proletářské kulturní revoluci v Číně.
7. Pozice Korejců vůči naší zemi je také známkou jejich neustálého směřování k revizionismu a jejich dalšího přístupu k moderním revizionistům.
- Korejská strana požádala naši misi tam, stejně jako u jiných misí v Koreji, o odstranění fotografických tabulí mise umístěných u vchodu na ambasádu. Důvodem je podle nich toto: „Když země napadá a pomlouvá jinou, snažíme se to zastavit, protože to úzce souvisí s pozicí Korejské strany práce, s jednotou socialistického tábora a se sjednocením mezinárodního komunistického hnutí.“
- Na schůzce, kterou soudruzi z naší tamní mise o této otázce měli s funkcionáři Ministerstva zahraničních věcí Koreje, bylo chování Korejců nejen nepřátelské, ale také nekorektní. Podrážděně vznesli obvinění, že „nerespektujeme ani ty nejzákladnější zásady“ a že Korejci „nehledají přátelství, které pohrdá city“ jejich lidu. Využili a využili rozhodnutí naší strany neodstranit fotografické nástěnky na naší ambasádě, aby rozzuřili a vštípili nepřátelství vůči naší zemi širším masám korejského lidu.
- U příležitosti předání pověřovacích listin naším velvyslancem na začátku roku u něj omezili protokolární návštěvy a nyní je zcela vyřadili.
- Telegram, který zaslalo vedení naší strany a vlády u příležitosti 9. září tohoto roku, byl zveřejněn v jejich tisku na předposledním místě (naposledy Bulhaři). V minulosti jsme byli na čtvrtém místě v pořadí zemí, loni jsme se propadli na osmé a letos jsme předposlední.
- Na recepci pořádané korejským velvyslancem v Tiraně u příležitosti našeho svátku nepronesl přípitek jako v předchozích případech vedení naší strany. Ve svém projevu nikdy nezmínil soudruha Envera Hodžu; celou dobu opakovaně zmiňoval Kim Ir Sena a provokativně ho při několika příležitostech nazval „velkým vůdcem“
- Delegace korejské mládeže, která se zúčastnila sjezdu Organizace pracující mládeže Albánie v červnu tohoto roku (k jejíž účasti jsme obdrželi nótu z Koreje pouze 2-3 dny před zahájením jednání), odešla předčasně z jednání sjezdu, protestujíc proti tomu, že jejich projev nebyl zveřejněn v novinách „Hlas mládeže“ ve stejný den, kdy jsme zveřejnili projevy ostatních delegací, které je přednesly ve stejný den s korejskou delegací, že obdrželi rozbitá sluchátka atd.
8. Ve vztazích mezi našimi stranami jsme v průběhu tohoto roku neměli žádnou korespondenci.
9. Lze si všimnout častého zasílání různých propagandistických materiálů ze strany korejského velvyslanectví do aparátu ÚV, zejména prohlášení, memorand a různých usnesení vlády KLDR.
Poznámka:
Korejci nevyslali delegaci na 6. sjezd odborových svazů Albánie.
*
13. listopadu 1967, velvyslanectví NDR v KLDR: 50. výročí Říjnové revoluce v KLDR
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/50th-anniversary-october-revolution-dprk
Pak Song Čchol*. Zdroj: wikipedia.org
(…) Obecně musíme říci, že přípravy na oslavu 50. výročí Velké socialistické říjnové revoluce začaly v KLDR později než ve všech ostatních socialistických zemích, pokud o tom víme z tisku SSSR a NDR. Celková atmosféra všech akcí v KLDR byla značně rezervovaná. Zde jsou nějaké příklady:
(…) Ministr zahraničí Pak Song Čchol* vysvětlil sovětskému velvyslanci rozhodnutí politbyra nepověřit Kim Ir Sena vedením delegace, protože není v dobrém zdravotním stavu a má spoustu práce. Když sovětský velvyslanec osobně informoval Kim Ir Sena o slavnostech v Moskvě a přítomných zahraničních delegacích, Kim Ir Sen v tomto osobním rozhovoru uvedl, že podle rozhodnutí politbyra KSP nemůže cestovat do SSSR z následujících důvodů:
- Situace v demilitarizované zóně je velmi napjatá a v mnoha ohledech připomíná situaci v létě 1950. Nepředpokládá, že by se mělo stát něco velmi vážného, přesto si myslí, že do Moskvy nemůže odcestovat.
- Vztahy mezi KLDR a ČLR jsou také napjaté a jsou zdrojem obav pro korejské soudruhy. Čína se snaží vyvíjet tlak na KLDR. Například nedávno byl na hranicích na několik dní zastaven korejský vlak, protože strojvůdce odmítl přijmout odznak s Maem. Kim Ir Sen dále sovětskému velvyslanci prohlásil, že KLDR má dlouhou hranici s Čínou a stát se může vše, co si lze představit. Také Kim Ir Sen zmínil, že má hodně práce s volbami naplánovanými na konec listopadu.
[…]
Se socialistickým pozdravem
Jarck
1. tajemník
(*Pak Song Čchol, 1913-2008, byl účastníkem protijaponského partyzánského hnutí v Koreji, Číně a SSSR, od 1961 členem ÚV KSP a od 1966 až do své smrti členem politbyra, 1959-1970 ministrem zahraničních věcí KLDR, 1966-1976 místopředsedou nebo 2. místopředsedou vlády, 1976-1977 předsedou vlády, 1997-1998 viceprezidentem KLDR, od 1998 čestným místopředsedou prezídia Nejvyššího lidového shromáždění. – https://namu.wiki/w/%EB%B0%95%EC%84%B1%EC%B2%A0(1913), https://en.wikipedia.org/wiki/Pak_Song-chol)
*
14. listopadu 1967, informační zpráva náměstkovi maďarského ministra zahraničí Erdélyimu: diplomat KLDR vystupuje rasisticky
(…) Během jejich rozhovoru soudruh Čche [Kuk Hjon], 2. tajemník [severo]korejského velvyslanectví (v MLR) také za přítomnosti soudruha Garajszkiho učinil následující pozoruhodná prohlášení:
(…) Když soudruh Čche mluvil o své dřívější cestě do Ghany, Guineje a Mali, mimo jiné uvedl, že „černoši (…) nesmějí se s námi snadno smísit“, „černota černošských číšníků a špinavě vypadající barva jejich dlaní způsobila, že se mi obracel žaludek, což mi bránilo jíst.“ Tato prohlášení soudruha Čche demonstrují takový korejský postoj k černochům, jaký jsme si ani nedokázali představit.
[…]
István Garajszki
*
20. listopadu 1967, zpráva velvyslance Maďarska v Číně pro maďarské ministerstvo zahraničí: článek čínských Rudých gard varuje KIM IR SENA, že špatně skončí
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-embassy-hungary-china-hungarian-foreign-ministry-20-november-1967
(…) Během kulturní revoluce se již několikrát stalo, že [Rudé gardy] zahájily [verbální] útoky na korejské vůdce, ale výroky v tomto článku byly zatím nejostřejší. Diplomaté korejské ambasády učinili mimořádně rozhořčená prohlášení o protikorejském útoku, který zahájili Číňané. Jsme toho názoru, že zveřejnění tohoto článku sehrálo roli v tom, že korejská strana vyslala do Moskvy delegaci na vyšší úrovni.
[podpis]
(velvyslanec)
(Citace čínského článku:)
[…] V nedávné době korejští revizionisté projevili protičínskou tendenci, která se stává stále šílenější. Korejští revizionisté jsou vyděšeni kulturní revolucí. Říkají, že téměř všichni intelektuálové byli zabiti v kulturní revoluci. Co je to za škarohlídy, proklatě!
Korejští revizionisté, dychtiví prosazovat politiku spolupráce se Sovětským svazem a oponovat Číně, zcela popírají nesmírné zásluhy, které naši hrdinští dobrovolníci získali v průběhu protiamerické odbojové války zaměřené na pomoc Koreji.
Gang Kim Ir Sena, šílený vztekem, nás pomlouvá tvrzením, že pomoc, kterou jsme Koreji poskytli během protiamerické války, byla motivována naším „národním egoismem“ a udělali jsme to „pro své vlastní dobro.“ Ještě nenávistnější je, že nás korejští revizionisté pomlouvají tvrzením, že korejskou válku jsme „vyprovokovali“. Tak hluboko klesli korejští revizionisté! Nyní dokonce vykopávají hroby našich dobrovolníků, kteří hrdinně obětovali své životy v Korejské válce!
Co ještě budeme tolerovat, když to tolerujeme?
Důrazně varujeme Kim Ir Sena a jemu podobné, že ti, kdo spolupracují s USA a revizionisty a prosazují protičínskou politiku, skončí špatně. Dříve nebo později korejský lid povstane a zatočí s vámi.
*
25. listopadu 1967, zpráva velvyslanectví MLR v SSSR pro maďarské ministerstvo zahraničí: KLDR provokuje v demilitarizované zóně a provedla dvě vlny čistek
Podle informací obdržených od příslušného oddělení sovětského ministerstva zahraničí několik známek naznačuje, že čínsko-korejské vztahy se stále zhoršují. Mezi těmito znaky zmiňujeme především to, že nedávno byly v Pekingu vydány nové brožury, které obsahovaly ostrý útok na Korejskou stranu práce a osobu Kim Ir Sena, vyhrožující vůdci Korejské strany práce tím, že korejský lid se mu pomstí za jeho revizionistickou politiku. Odcizení vztahů naznačovaly například i okolnosti, za kterých se v KLDR slavil nejnovější čínský svátek. Na recepci čínské ambasády byla úroveň zastoupení ze strany Korejců velmi nízká, blahopřejný telegram, který korejští vůdci zasílali Číňanům, byl velmi chladný, a v zemi se nekonala žádná slavnostní masová setkání u příležitosti čínského státního svátku. Podle informací dostupných pro naše [sovětské] soudruhy si čínský chargé d’affaires v Pchjongjangu stěžuje, že jeho možnosti udržovat kontakty jsou velmi omezené.
Korejci v rámci svých kontaktů se sovětskými soudruhy kladou dosti velký důraz na zhoršení čínsko-korejských vztahů a zvláště zdůrazňují, že se tyto vztahy zhoršily i v ekonomické oblasti (…).
Naši soudruzi však mají dojem, že ačkoli má čínská strana skutečně tendenci omezovat své ekonomické kontakty s Koreou, korejská strana při vyjednávání se sovětskými soudruhy rozsah tohoto [nátlaku] zveličuje. Zřejmým důvodem je to, že se snaží přivést Sovětský svaz k navýšení [sovětsko-severokorejských] ekonomických kontaktů (…).
Ekonomické kontakty mezi oběma zeměmi se tak zlepšují, i když vývoj nemusí být pro Sovětský svaz ve všech ohledech nutně přínosný. (…)
Například podle názoru korejských soudruhů je úkolem zvýšit mezinárodní napětí a na tomto základě zintenzivnit boj proti americkému imperialismu, zatímco podle názoru KSSS je to právě mezinárodní uvolnění, které zaručuje lepší podmínky pro antiimperialistický boj národů. (…)
Sovětský svaz v zásadě neakceptuje stanovisko KLDR ohledně příčiny napětí podél demilitarizované zóny. Myslí si – a také to dává najevo vůči korejským soudruhům –, že Spojené státy nemají v úmyslu zvyšovat napětí v tomto regionu, a nic nenasvědčuje tomu, že [USA] mají skutečně za cíl rozpoutat novou korejskou válku. Je zřejmé, že různé faktory mezinárodní situace USA, jako je válka ve Vietnamu, nečiní perspektivu nové asijské války pro Spojené státy atraktivní.
Na základě důkazů, které má k dispozici – mimo jiné prohlášení československých a polských členů Dozorčí komise neutrálních států –, Sovětský svaz dospěl k závěru, že je to KLDR, kdo iniciuje většinu incidentů podél demilitarizované zóny.
Sověti ze své strany vysvětlují našim korejským soudruhům, že chápou nutnost boje KLDR za sjednocení země. Podporují tento boj, ale jsou toho názoru, že při volbě prostředků a metod boje je třeba věnovat náležitou pozornost konkrétním korejským a mezinárodním podmínkám aktuální doby. Sovětská strana proto pochybuje, že ozbrojený boj je vhodnou metodou pro obnovení jednoty Koreje.
(…) Kromě toho se Sovětský svaz také snaží varovat KLDR před možnými neuváženými akcemi tím, že vojenská pomoc, kterou této zemi poskytuje, je omezena na dodávky obranných zbraní. Ale korejští soudruzi mohou udělat chybu, že neberou v dostatečné míře v úvahu povahu a charakteristiky moderního válčení.
Navzdory výše uvedeným otázkám mají naši soudruzi dojem, že v současnosti KLDR ze své strany neusiluje o širší vojenskou akci, ale permanentním vyvoláváním pohraničních incidentů a doprovodnou propagandistickou kampaní hodlá ospravedlnit militarizaci země a skutečnost, že oni [vůdci KSP], bez ohledu na jejich oficiální stanovisko, nerozvíjejí obrannou sílu a ekonomiku země současně, ale kladou důraz pouze na zvyšování vojenské síly, [což má za následek] zanedbávání ekonomického rozvoje a stagnaci životní úrovně.
Kromě výše uvedených problémů s ohledem na vnitřní situaci KLDR [Sověti] poznamenávají, že kult osobnosti Kim Ir Sena v poslední době dále do značné míry narůstá. V poslední době byla řada funkcionářů odvolána z funkcí, které zastávali, a tito zmizeli z veřejného života. Během první vlny čistek se zdálo, že postihly především ty vůdce, kteří zaujali víceméně pročínské stanovisko a kteří se možná postavili proti formování nezávislé politiky Korejské strany práce, která odmítala politickou linii čínské strany. Později však nastala druhá vlna čistek, jejichž politický obsah se našim soudruhům dosud nevyjasnil. Podle jejich názoru se straničtí funkcionáři, kteří se zapojili do této vlny, jen stěží zdají být představiteli jakési čínské linie v korejské straně. Proto jsou [Sověti] znepokojeni dalším vývojem vnitropolitické situace.
[…]
József Oláh
(chargé d’affaires)
*
8. prosince 1967, dopis velvyslance NDR v KLDR náměstkovi MZV Hegenovi: USA nemají zájem o novou Korejskou válku
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/letter-ambassador-brie-gdr-dprk-deputy-mfa-hegen
(…)
Existují určité rozdíly v tendencích informací a názorů československých a polských členů (Dozorčí) komise (neutrálních států). Zatímco československá komise a zejména velvyslanec soudruh Holub připisuje vyhrocení situace výhradně KLDR, polští soudruzi vyjadřují názor, že ačkoliv většinu incidentů způsobila KLDR, v současnosti všechny tři strany, že KLDR, USA a Jižní Korea mají zájem na napjaté situaci na hranici příměří. Odhad polských soudruhů dle mého názoru plněji odpovídá reálné situaci.
- O situaci na linii příměří:
- Nikdy, od konce korejské války, nebylo na linii příměří tolik a tak vážných incidentů jako v roce 1967. (…)
- V minulosti KLDR opět infiltrovala kádry na jih. Nemůžeme hodnotit, do jaké míry je správné tvrzení USA, že počet infiltrovaných kádrů po stranické konferenci v říjnu 1966 vzrostl. Českoslovenští soudruzi zastávají názor, že tvrzení USA jsou v tomto ohledu v zásadě správná. Polští soudruzi říkají, že k určitému nárůstu došlo, ale rozhodně ne v takovém rozsahu, jaký uváděla americká propaganda. (…)
- Přísná bezpečnostní opatření, která již v KLDR existují, byla posílena. Lidé se bez úředního povolení nesmějí vzdálit více než dva kilometry od svých domovů. Rovněž byly posíleny pouliční hlídky. Podle nepotvrzených informací začala evakuace části obyvatel Pchjongjangu z vojenských důvodů. Postiženo je prý 200 000 až 300 000 obyvatel (celkový počet obyvatel je podle korejských zdrojů asi milion, podle našeho odhadu 800 000 až 900 000). (…)
- Jaké jsou příčiny současných incidentů a do jaké míry hrozí v Koreji bezprostřední nebezpečí války?
- A) Postoj USA
Pro to, že USA v současnosti nemají zájem na vypuknutí války v Koreji, jsou podle mého názoru následující důvody:
-
- USA jsou primárně zaneprázdněny Vietnamem.
- Cílem USA [je] zvýšit rozpory mezi ČLR a Sovětským svazem. Útok na Koreu by se okamžitě dotkl zájmů Sovětského svazu i ČLR. Válka v Koreji by mohla přinutit ČLR, aby usilovala o společnou akci se Sovětským svazem na obranu KLDR a na ochranu svých vlastních zájmů. V každém případě by ty síly v ČLR, které mimo národní zájmy podporovaly normalizaci vztahů se Sovětským svazem, mohly být povzbuzeny.
- USA v současnosti nemohou počítat se stejnou mezinárodní podporou jako v roce 1950 pro agresivní válku proti Koreji a USA jsou obecně velmi izolované kvůli agresi ve Vietnamu.
B) Postoj jihokorejského režimu
Jihokorejský režim je jedním z nejreakčnějších režimů v Asii, jehož politiku široce určují USA. (…)
C) Postoj KLDR
(…)
- KLDR se snaží vylíčit situaci, jako by hrozil útok ze strany USA, aby ospravedlnila své postoje doma i navenek.
- KLDR se zároveň snaží praktikovat svou politiku zasazovat údery americkému imperialismu zvenčí a přesvědčit ostatní socialistické země a vůdce hnutí za národní svobodu, aby se drželi podobné politiky. To je také v úzké korelaci se současnou politikou Kuby (…).
V současnosti lze zhodnotit, že KLDR se zcela vzdala myšlenky mírového a demokratického sjednocení země. Také se zdá, že už se nevěří v možnost širokého revolučního vývoje v Jižní Koreji; zbývají tedy pouze dvě poslední dobrodružné varianty, na které, jak se zdá, stále více míří.
Navzdory tomuto názoru se v současné době nedomnívám, že by vedení KLDR v nejbližší době plánovalo nějaké aktivity pro silové řešení národnostní otázky. (…)
Korejské vedení, zejména Kim Ir Sen, zároveň ví, že konflikt s USA je v současnosti nemožný bez velké podpory ČLR. Jednak je ochota poskytnout takovou podporu sporná s ohledem na domácí situaci v Číně a postoj čínského vedení k USA, jednak se Kim Ir Sen bude muset obávat, že delší intervence ze strany ČLR by v případě války mohla vést k jeho pádu z politické moci. (…)
Se socialistickým pozdravem
[podepsán]
Brie
*
22. prosince 1967, dopis velvyslanectví NDR v KLDR prvnímu náměstkovi ministra zahraničních věcí soudruhu Hegenovi: nacionalistická politika zpřísněna, vztahy s Čínou na dně
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/letter-gdr-embassy-dprk-state-secretary-hegen
Poštovní známka KLDR s B. Engelsem z roku 1965. Muzeum korejských známek v Pchjongjangu. Foto Lukáš Vrobel, kldr.info, duben 2019.
(…)
- V oblasti vnitřní a zahraniční politiky se konflikt mezi zpřísněným nacionalistickým pohledem KSP a vládou KLDR stále více vyostřoval. Na základě tohoto vyhroceného konfliktu se ve vedení strany vyvinulo opoziční hnutí ohledně postoje k domácí politice. Podle mého názoru tato opozice ve vedení strany nevykazuje zásadní změnu nacionalistické centralistické politiky, ale je zde vidět určitá modifikace současné politiky. Zdá se, že tato opozice prosazovala především realističtější hospodářskou politiku (i zvýšení životní úrovně) a pružnější politiku v národnostní otázce. Pokud jde o zahraniční politiku, zdá se, že obhajovala politiku, která je více založena na skutečných možnostech KLDR. Neexistují žádné známky toho, že by tato opozice chtěla spojit modifikaci politiky v puči proti Kim Ir Senovi. (…)
- Změny ve vedení strany a státu odrážejí dvě důležité tendence:
- Na sjezdu strany v říjnu 1966 došlo k posílení vedení vojenskými kádry. (…)
- Došlo k rozsáhlé regeneraci strany (…). Tato regenerace stranických kádrů v některých případech vyústila v nominaci funkčně schopných soudruhů. Na druhou stranu přinesla i některé neschopné nacionalistické kariéristy.
- Rok 1967 byl významný pro zpřísnění nacionalistické centralistické politiky KLDR a KSP. Tento proces byl většinou viděn v ideologické rovině.
Kult osobnosti Kim Ir Sena se zvrhl do rozměrů srovnatelných se současným kultem Maa. (…)
- Bez ohledu na ambice KLDR mít normální vztahy se Sovětským svazem a také ČLR, kvůli maoistické skupině, vztah s ČLR na konci roku 1967 padl na dno. (…) Protesty směřovaly proti chargé d’affairs ČLR, Wang Pengovi, ohledně útoků proti osobě Kim Ir Sena a politice KLDR. (…)
- Vztah k socialistickým zemím v Evropě se v roce 1967 nadále zlepšoval. (…)
- Aspekty, jako jsou návštěvy vedoucích pracovníků KLDR v NDR, zlepšování zahraničně-obchodních vztahů, ochota dosahovat dlouhodobých dohod s NDR a snaha o nové formy technické a vědecké spolupráce, to vše byly oblasti, kde KLDR působila ke zlepšení vztahů mezi našimi zeměmi. (…)
- Je jisté, že v následujících měsících bude spolupráce ambasády v rámci různých vládních a politických míst KLDR obtížnější a komplikovanější. Na jedné straně všechny kádry stranické a státní mašinérie byly zjevně instruovány, aby se chovaly zvláště opatrně a hrdě vůči veškeré zahraniční reprezentaci. V současnosti se toto uspořádání týká především sovětského velvyslanectví, ke kterému se Korejci chovají i přes množství vojenské a ekonomické pomoci především diskriminačně. Podobně se do jisté míry chovají i vůči nám a dalším zastupitelským úřadům. Spolupráce se navíc zkomplikuje kvůli politické nejistotě nových kádrů a jejich chybějící motivaci k výměně názorů. (…)
Dalším příkladem je, že sovětský velvyslanec čeká téměř čtyři týdny na důležitý rozhovor s Kim Ir Senem, bez ohledu na to, že korejský velvyslanec v Moskvě nikdy nemusí čekat déle než 48 hodin na schůzku s Kosyginem. (…)
*
1967, informace MZV ČSSR o vývoji politiky KLDR a československo-korejských vztahů: militarizace poškozuje hospodářství; velká zpoždění korejského exportu a zamítnutí úvěru
Politika Korejské strany práce a vlády Korejské lidově demokratické republiky zaznamenala od září 1965, kdy byly předloženy poslední informace o vývoji československo-korejských vztahů, poněkud pozitivnější vývoj. Námitky proti bezohledné politice ČLR přibývaly a zlepšily se i vztahy KLDR se SSSR a dalšími socialistickými zeměmi. (…)
I.
Od Karibské krize v roce 1962 do podzimu 1964 patřila Korejská strana práce k nejbližším zastáncům a propagátorům čínské rozvratné politiky. Její postavení pramenilo ze zvláštní geografické polohy Koreje a celé její historie, z toho, že jde o rozdělenou zemi, ze silného nacionalismu a v neposlední řadě z nízké teoretické úrovně stranických kádrů.
Politika čínských vůdců byla pro vedení KSP přitažlivější i kvůli hluboce zakořeněnému kultu osobnosti Kim Ir Sena. Proto KSP neuznávala mezinárodní platnost rezolucí XX. a XXII. sjezdu KSSS a ztotožňovala se s čínskou chybnou doktrínou a hodnocením situace v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí ve světě a zejména na Dálném východě.
Vrcholní představitelé KSP pod vlivem čínských teorií vypracovali strategii svého přístupu k americkému imperialismu, zejména v souvislosti se snahou KLDR o sjednocení země.
Skutečnost, že Korea zůstává rozdělená, zatímco na jihu je sedm set tisíc jihokorejských vojáků a šedesát tisíc vojáků USA, je trvale znepokojivým faktorem, který hluboce ovlivňuje veškerý život v KLDR.
Proto KSP a vláda KLDR soustředí své úsilí na dosažení stažení amerických jednotek z Jižní Koreje a tím vytvoření hlavního předpokladu pro sjednocení země. Tuto výzvu musí splnit ještě současná generace, jak prohlásil Kim Ir Sen na celostátní konferenci KSP v říjnu loňského roku.
(…) Ve svém projevu na 7. plenárním zasedání ÚV KSP v září 1963, který nebyl zveřejněn, dokonce i sám Kim Ir Sen obvinil imperialisty spolu s tzv. soudobými revizionisty, kteří s nimi byli v kohortách, že způsobují potíže v růstu ekonomiky KLDR. Obvinil SSSR z vykořisťování KLDR a prohlásil, že sovětská pomoc se neliší od takzvané pomoci imperialistů. Přímým důsledkem této situace byla další nediskriminační glorifikace ČLR a ochlazení kontaktů KLDR se zeměmi, které byly kritické vůči KS Číny a ČLR. V tomto období také vedení KSP prohlásilo v souladu s politikou KS Číny, že neučiní kompromisy se SSSR a že se nezúčastní žádné mezinárodní konference, dokud se všechny strany nepostaví proti takzvanému soudobému revizionismu.
Poškození národního hospodářství KLDR politikou militarizace korejské společnosti a snahou o přeměnu celé země v tzv. neproniknutelnou pevnost, stejně jako několikaletý boj s tzv. soudobým revizionismem, je pro KLDR čím bolestivější, tím více je jihokorejský loutkový režim schopen s americkou a v poslední době zejména s japonskou pomocí stabilizovat svou pozici, posílit ekonomiku země a do jisté míry i zlepšit životní úroveň svého obyvatelstva. Vedení KSP si začalo uvědomovat, že mnoho let pozitivního příkladu KLDR, dosaženého s pomocí socialistických zemí, může ztratit svou přitažlivost pro lidi v Jižní Koreji, a začalo si uvědomovat, že politika izolace od SSSR a evropských socialistických zemí a tzv. budování národního hospodářství vlastními zdroji nebyla nejlepší. Uvědomilo si také, že sama bez pomoci SSSR a socialistických zemí nedokáže sjednotit zemi. Dospělo k přesvědčení, že avanturistické způsoby nejsou realistické a jsou dokonce nebezpečné. Proto odmítlo čínský návrh na otevření „druhé fronty“ v Koreji. Nicméně postoj korejské strany k demilitarizované zóně na 38. rovnoběžce neukazuje, že by KLDR měla vážný zájem na uvolnění napětí v této oblasti.
KSP nyní obrací revoluční síly a lid Jižní Koreje k vytvoření široké jednotné fronty pro „vyhnání“ amerických jednotek z Jižní Koreje, za zapojení se do společného boje proti politice války a fašistickým represáliím amerických imperialistů a jejich stoupenců, proti vyslání jihokorejských jednotek do Vietnamu a proti jihokorejsko-japonské smlouvě.
I když vedení KSP stále považuje „vyzbrojení všeho lidu“ za nejúčinnější obranný systém pro odražení každého nepřátelského útoku, nepodceňuje již význam moderních zbraní pro obranu země; dokonce se je snaží získat.
Některé pozitivní výsledky jihokorejského režimu a určitá stabilizace poměrů v Jižní Koreji se odrážejí i v rostoucí mezinárodní autoritě tohoto režimu. Korejští soudruzi se proto obávají, že uznání Jižní Koreje jinými zeměmi by ztížilo zahraničněpolitickou pozici KLDR. (…) KLDR v tomto žádá od socialistických zemí bezpodmínečnou podporu své politiky vůči Jižní Koreji, požaduje, aby přísně odepřely vstup jihokorejským občanům, bez ohledu na možné konkrétní zahraničněpolitické zájmy jiných socialistických zemí.
(…) Od konce roku 1964 KSP opět začíná navazovat širší kontakty se SSSR a evropskými socialistickými zeměmi. Je to důležitá změna, i když vedení KSP tvrdí, že politika KSP byla vždy správná, a také tvrdí, že bude neochvějně následovat tyto principy: v ideologii – „čučche“ (aplikace základních principů marx-leninismu na korejské poměry), v politice – nezávislost, v ekonomice – soběstačnost a v národní obraně – sebeobrana. Kim Ir Sen tyto myšlenky rozvedl a zdůraznil na celostátní konferenci KSP v říjnu 1966 ve svém projevu, který byl údajně také reakcí na Mao Ce-tungův dopis Kim Ir Senovi z poloviny minulého roku, v němž se Mao Ce-tung ptal, čí na straně stojí korejské vedení.
(…) Postoj, který zaujala KSP na celostátní konferenci, znamená značný pokrok oproti předchozímu kurzu a trochu připomíná politiku KSP až do Karibské krize v roce 1962, i když s tím rozdílem, že nyní KSP začala kritizovat, byť nikoli jmenovitě, čínskou politiku. (…) Pro současný postoj KSP k vietnamské otázce je však charakteristické, že KSP neustále pohrdá snahou vytvořit frontu politického boje a raději by preferovala vojenské řešení. Vztah vedení KSP ke Svazu komunistů Jugoslávie a Socialistické federativní republice Jugoslávii ukazuje, jak moc je vedení v zajetí své předchozí orientace. Stále tvrdí, že zahrnutí „Titovy jugoslávské skupiny“ do socialistického tábora a Svazu komunistů Jugoslávie do mezinárodního komunistického hnutí zůstává jednou z nejvážnějších překážek jednoty socialistických zemí a MKH. KLDR také stále odmítá normalizovat své vztahy s BLR a znovu si s ní vyměnit velvyslance, dokud BLR nerepatriuje studenty, kteří tam získali politický azyl.
Nicméně projev s. Kim Ir Sena na celostátní konferenci nebyl jednoznačně protičínský nebo protisovětský. (…) Korejští soudruzi si však ČLR odcizit nechtějí. Proto pečlivě zvažují každý svůj krok a akci vůči svým dvěma velkým sousedům, aby si zachovali přízeň z obou stran, protože to považují za životně důležité. Proto je vedení KSP velmi opatrné v odsuzování pobuřujících akcí velvyslanectví ČLR a provokací čínských občanů v KLDR. Korejský tisk sice omezuje psaní o ČLR, neinformuje o vývoji tzv. kulturní revoluce v Číně a nezveřejňuje čínské útoky proti SSSR, ale nezměnil ani rozsahem ani kvalitativně publicitu o Sovětském svazu a jeho politických krocích.
Vztahy mezi KLDR a ČLR se však nadále zhoršují. Předchozí velmi úzké kontakty mezi KSP a čínskou KS byly v posledních dvou letech přerušeny a nechvalně známá zášť Mao Ce-tunga vůči Kim Ir Senovi jen sílila. Podle informací z našeho velvyslanectví v Pchjongjangu Kim Ir Sen v souvislosti s tím údajně řekl kubánskému tituláři v KLDR, že přestal věřit v poctivost sebekritiky Mao Ce-tunga, jak mu byla prezentována v roce 1957. (…) Silnou reakci vedení KSP vyvolal Mao Ce-tungův projev k albánskému shromáždění v listopadu 1966, ve kterém říká, že v boji mezi marx-leninismem a tzv. soudobým revizionismem neexistuje a nemůže být střední cesta, a že každý, kdo se chce podílet na společných akcích s tzv. soudobými revizionisty, je tak automaticky v opozici vůči lidové Číně. Korejští vůdci ještě s větším rozhořčením přijali přímé, hrubé a pomlouvačné útoky Číňanů proti vedení KSP v ČLR a vykonstruované tvrzení o údajném převratu v KLDR, což musela KLDR popřít v tisku.
Zdá se, že vedení KSP již očekává, že se vztahy mezi KLDR a ČLR budou nadále zhoršovat. (…) Jak je zřejmé z posledních prohlášení Kim Ir Sena, KSP bude i nadále prosazovat svou takzvanou „nezávislou“ politiku a hledat své nejbližší spojence mezi bratrskými stranami a zeměmi, jako jsou Vietnamská demokratická republika, Kuba a Japonská KS, s nimiž sdílí koncept boje s imperialismem, názory na jednotu mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, boj s americkou agresí ve Vietnamu atd., a s nimiž doufá, že vytvoří jádro, kolem kterého by se další socialistické země a komunistické a dělnické strany mohly někdy v budoucnu spojit.
II.
Přes snahu československé strany o zachování přátelských vztahů (…) byly československo-korejské vztahy ovlivněny negativním postojem KLDR k evropským socialistickým zemím až do podzimu 1964. Od počátku roku 1965 je patrné postupné oteplování československo-korejských vztahů na státní úrovni. (…)
Zpravodaj ČTK v Pekingu byl po úspěšné návštěvě KLDR (květen 1966) akreditován i pro KLDR. V dalším období lze očekávat, že korejská strana nepřijme příznivě a s pochopením přijetí jihokorejského týmu na Mistrovství světa v basketbalu žen, které se bude konat v dubnu tohoto roku v Praze.
Vzájemná výměna zboží mezi ČSSR a KLDR v posledních letech kolísala. Zatímco v roce 1965 se její objem oproti předchozímu roku zvýšil, pokles začal v roce 1966 a pokračuje v roce 1967. (…)
Značné potíže jsou také při plnění ročních dohod o výměně zboží. Zejména v korejském exportu do ČSSR dochází k velkým zpožděním. Nerealizované dodávky dosáhly 20,4 mil. Kč v roce 1965 a 11 mil. Kč v roce 1966. Mezi nesplněnými dodávkami byly nejvýznamnější neželezné kovy v množství 1 190 tun. Čs. strana trvá na tom, že dohodnuté závazky by měly být dodržovány.
Nedávno korejská strana požádala prostřednictvím podniků zahraničního obchodu o nový čs. úvěr cca 40 mil. Kč. Má zájem o zařízení pro vodní elektrárny, které chce kompenzovat dodávkami zboží v rámci obchodních dohod. S ohledem na současnou situaci v československo-korejských obchodních vztazích Ministerstvo zahraničního obchodu tuto žádost zamítlo.
Co se týče vědecko-technické spolupráce, KLDR nejevila velký zájem o rozvoj takové spolupráce. (…)
Korejská strana zatím neprojevila velký zájem o rozšíření kulturní spolupráce a kulturní výměna je minimální. Pozoruhodnou událostí byla úspěšná exkurze 25 členů Čs. státního souboru písní a tanců do KLDR v září 1966. Dohoda o kulturní spolupráci byla prodloužena loni výměnou diplomatických nót.
Korejská strana má větší zájem o spolupráci mezi vědeckými akademiemi. (…)
Rozšíření publicity v čs. tisku o korejské problematice se promítlo do širší publicity korejského tisku o ČSSR, i když zprávy o ČSSR jsou spíše neúplné a nedůležité.
Vztahy korejské strany k československé delegaci při Dozorčí komisi neutrálních států se v předchozím období dále zlepšovaly. Činnost naší delegace je hodnocena pozitivně. Korejští soudruzi ocenili, že do čela delegace byl opět nominován generál. (…)
III.
Vývoj KSP a politiky KLDR a česko-korejských vztahů plně potvrdil správnost našich závěrů a chování v korejských vztazích. (…) I když se budeme vyhýbat kritice kurzu Korejské strany práce, bude stále nutné s použitím promyšlených politických argumentů neustále přesvědčovat korejské soudruhy o správnosti našich postojů a důvodech našeho postupu, objasňovat jim naše zájmy a naše závazky vůči socialistické společnosti a mezinárodnímu komunistickému hnutí, zejména v Evropě v souvislosti s vývojem v NSR.
V ekonomických kontaktech se budeme i nadále snažit minimálně udržet současnou úroveň směny zboží a zajistit v jednotlivých ročních smlouvách splátky úvěru včetně dohodnutých úroků. Jakékoli myslitelné žádosti korejské strany o dodatečný úvěr ze strany podniků nebo jinou nevládní formou vyhodnotíme z hlediska vzájemné výhodnosti a potřeb čs. hospodářství.
Ve vědecko-technické spolupráci budeme dle našich možností vyhovovat korejským žádostem o přijetí specialistů do ČSSR. Přijmeme zejména výrobní odborníky z oblastí zabývajících se dovozem do ČSSR.
Budeme také dbát na oživení kulturních kontaktů a budeme se snažit překonat současný nezájem na korejské straně.
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
