Skip to content

Politika KLDR očima ostatních socialistických států (1955–1989) – 23. část

1977 – rozvoj “nezúčastněné” zahraniční politiky

 

*

 

4. července 1977, velvyslanec NDR v KLDR ministerstvu zahraničních věcí v Berlíně: kult KIM ČONG ILA omezen

 

https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/gdr-ambassador-pyongyang-ministry-foreign-affairs-berlin-2

 

Kim Čong Il zvolen do prezídia politbyra Ústředního výboru Korejské strany práce na 1. plenárním zasedání 6. ÚV KSP v říjnu 1980.  Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)

 

V současnosti máme dojem, že se o „centru strany“ mluví méně často než v poslední době. Na místech, která jsou přístupná cizincům, se již nevystavují hesla Kim Čong Ila. Počet portrétů se také snížil.

 

*

 

7. října 1977, W. Jaruzelski (PLR): Zpráva o návštěvách Mongolské lidové republiky a Korejské lidově demokratické republiky

 

https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-visits-mongolian-peoples-republic-and-democratic-peoples-republic-korea

 

(…)

 

II. Korejská lidově demokratická republika

 

Dále jsem ve dnech 26. až 30. září společně s delegací Polské lidové armády navštívil Korejskou lidově demokratickou republiku na pozvání ministra lidových ozbrojených sil KLDR generála O Čin U*.

 

O Čin U*. Zdroj: namu.wiki

 

Všude nás vítali s velkou pohostinností a vřelým přivítáním. (…)

V Jižní Koreji vládnoucí režim zesiluje pronásledování a represe. Nicméně „stranická podzemní organizace“ funguje a roste, zlepšuje podmínky a možnosti pro vytvoření „lidové fronty“ a tím se zvyšuje základ pro mírové, demokratické znovusjednocení Koreje. „Jsou vždy připraveni podporovat síly pokroku na jihu.“

(…) V této souvislosti však „je docela štěstí, že Korea leží na poloostrově“. Čelí zde nepříteli – americkému imperialismu a režimu v Soulu. Nežijí v míru, ale spíše v [stavu] příměří. Nepřítel systematicky opakuje různé provokace, které mohou ve skutečnosti vyústit ve válku (…).

Jako potenciálního protivníka zmínil také Japonsko, které „neupustilo od svých plánů na okupaci Koreje a chová agresivní úmysly“. (…) „Vyjadřujeme nespokojenost s tím, že socialistické země ještě nejsou solidárně sjednocené. Nikdy neuděláme nic, co by mohlo tento stav rozněcovat a zhoršovat, ale v zájmu jeho zlepšení uděláme vše, co bude efektivní, dosažitelné a v našich silách,“ uvedl mluvčí.“

Jako pozitivní příklad uvedl úzkou spolupráci polské a korejské lidové armády v minulosti i „pro budoucnost“. Poděkoval nám za podporu v Dozorčí komisi neutrálních států v Pchanmundžomu a poukázal na to, že stejný postoj, jaký zastávají zástupci Polské lidové republiky, ČSSR, ČLR a KLDR, je formou „projevu integrity socialistických zemí“.

Při jiné příležitosti se však od politiky ČLR distancoval. (…)

Pokud jde o čínskou otázku, poukázal na to, že navzdory bezprostřednímu sousedství ve skutečnosti o vnitřní situaci v této zemi ví poměrně málo („nikdo to dobře nezná“). O to obtížnější je předvídat další vývoj.

Vzhledem k značné délce hranice x [poznámka pod čarou: Hranice není na korejské straně vojensky chráněna, jak říkali sovětští soudruzi.] chtějí mít s Čínou co nejlepší vztahy. Ty byly nejhorší během kulturní revoluce. Číňané se v té době zabývali doslova uši drásající protikorejskou propagandou („lidé nemohli spát ani v noci, ani ve dne“).

Korejské vedení se rozhodlo vůbec nereagovat. Jak tomu bylo během čínských [vojenských] tažení, vyčerpali se a zmlkli („ale na to nezapomeneme, přijde den zúčtování“).

Teď už neútočí a soudě podle vzhledu „vztahy jsou lepší, ale ne těsné“. KLDR se nechce vměšovat do čínských vnitřních záležitostí. Nedovolí ani žádné zasahování do svých vlastních záležitostí (v této souvislosti reagoval s rozrušením a nesouhlasem, když jsem zmínil, že Mijal** se těší čínské podpoře). (…)

Ministr O Čin U je přesvědčen, že navzdory všemu „nikdo nechce válku, to znamená ani SSSR, ale ani ČLR, která také není schopna invaze, protože nemá vhodné moderní zbraně“. Na můj dotaz, jak chápat nediferencované zacházení obou stran, když územní nároky má jen jedna z nich, nereagoval. Také raději neprozradil svůj názor na znějící hypotézu, že čínská strana nechce vidět, jak USA stahují jednotky z Jižní Koreje. (…)

O Čin U opakovaně a silně zdůrazňoval potřebu mírového, demokratického znovusjednocení Koreje. Nemohou se dohodnout a nedovolí, aby bylo rozdělení země uznáno. Odmítají proto koncept tzv. křížového uznání (tj. KLDR ze strany USA a Jižní Koreje ze strany socialistických zemí), jehož cílem je udržení a upevnění stávající situace.

Mírového znovusjednocení bude dosaženo za předpokladu, že bude sesazen režim Pak Čong Huie. (…)

S ohledem na výše uvedené bude rozvoj a posilování obranného potenciálu KLDR prováděn podle programu definovaného Korejskou stranou práce podle [následujících] čtyř bodů:

1/ Přeměna celé Korejské lidové armády na kádrovou armádu (každý voják by měl být během vojenské služby v době míru komplexně vycvičen, aby v případě války vykonával funkce [typické pro] vyšší hodnosti, např. řadoví vojáci [mají být vyškoleni jako] velitelé týmu, velitelé skupiny jako velitelé čet atd.).

Zároveň, jak bylo zdůrazněno, v současné politické a vojenské situaci musí být armáda velká (přes 500 000), což je drahé a pohlcuje velkou část mužské pracovní síly.

2/ Modernizace ozbrojených sil (zavádění moderních zbraní a výstroje, zajištění odbornosti a inovativního využití). (…)

3/ Bojový výcvik, výcvik obrany celého národa (velikost regulérní armády má strop, ale válka bude vyžadovat, aby se do boje zapojil každý občan – každý tedy musí umět bojovat).

4/Proměna celé země v pevnost (v případě války bude KLDR bitevním polem a celé území bude frontou. Vzhledem k palebné síle potenciálního nepřítele pro vojáky a techniku by bylo zapotřebí úkrytů a tunelů v blízkých horách).

Jak byla delegace informována, tento úkol již byl v zásadě splněn. (…)

Korejská lidová armáda působí velmi dobrým dojmem. Celý starší a převážně střední segment důstojnického sboru má značné bojové zkušenosti, včetně skupiny pilotů dokonce z vietnamské války. (…) Morální a politický stav – nepochybně vysoká, příkladná disciplína, s nádechem fanatismu. Dobrá úroveň tréninku, bojová zdatnost, výdrž včetně promyšleného, důmyslného a pracovitého základu a píle a vytrvalost v tréninku. (…)

Všechna hodnocení a pozorování týkající se života v KLDR by měla brát v úvahu, že:

– Za prvé, tato země žije posedlostí demarkační linií, ve stavu příměří, jakési „poloválky“, s ohromnou touhou se znovu sjednotit;

– Za druhé, rekonstrukce z úplného zničení začala teprve před dvaceti lety;

– Za třetí, je to komunita, která překonává staletí starou zaostalost, se specifickými tradicemi a asijskou mentalitou, včetně některých stop dlouhé japonské okupace.

Pokud se toto vše vezme vážně, dalo by se zemi lépe porozumět, posoudit a ocenit.

Především je pozoruhodná organizace, pracovitost a společenská aktivita, pořádek, pořádek a obecně vysoká disciplína.

 

Demarkační linie v Pchanmundžomu na snímku zveřejněném v roce 2016. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)

 

Viděli jsme, že systém vzdělávání a odborné přípravy v KLDR je klíčovým faktorem při formování těchto sociálních rysů, které jsou pro stát přínosné. Dětem a mládeži se ze strany státu dostává mimořádně komplexní finanční, organizační a výchovné pomoci. Univerzální dostupnost jeslí, mateřských škol a 10třídního sekundárního vzdělávání (plus předškolní vzdělávání pro 6leté děti). Extrémně široký, konzistentní a materiálně bezpečný polytechnický systém, organicky začleněný do školních osnov a dělnických učňů, stejně jako do mimoškolních aktivit (jako je velmi „utilitární“ síť vybavená dynamicky provozovanými „paláci [mládeže]“ a mládežnickými kluby). Výchova dětí a mládeže v duchu vysoké a specificky jednotné kázně, smyslu pro povinnost /specifické společenské povinnosti/, hluboký respekt ke starším lidem. Velký rozsah a dobrá úroveň amatérské kulturní činnosti. Vše v duchu silně zdůrazňované lásky k národu, vlasti a vůdci.

KLDR je poměrně obtížným ekonomickým partnerem. Zároveň je to země s velkou perspektivou, s vysokým potenciálem rozvoje, značným množstvím surovin, s ambiciózním průmyslovým rozvojem a rozvinutým zemědělstvím, s vlastními technologickými a vývojovými výdobytky, jako jsou obráběcí stroje, těžká nákladní auta, konečně mimořádně zajímavá výroba syntetických vláken (na bázi vápníku a antracitu). (…)

Mezi pozitivní aspekty patří: sladění obecných zahraničněpolitických směrů KLDR se směry socialistických zemí (včetně těch v Evropě, na Středním východě a v Jižní Americe a Africe, zejména v Angole a Etiopii). Pozitivním faktorem je pro nás i propaganda a emocionálně zarytý antiimperialismus s hlavním zaměřením na USA a poté na Japonsko.

Zatímco v negativní rovině máme zrůdný veřejný kult vůdce, od pomníků po odznaky na klopě s jeho podobiznou; od připomínky [ve formě] „kaplí“, plaket nebo dokonce nápisů, ať byl kdekoli přítomen, až po odkazování na jeho slova nebo jméno s nejvyšší úctou při každé oficiální příležitosti. Dále jsou to publikace, plakáty, poutače, jevištní dekorace, písně atd.

Z tohoto hrubě kultovního obrazu se však vynořuje druhá postava vůdce – rázného aktivisty, který je často v poli – po celé zemi, na všech místech, v nejrůznějších zařízeních. Účastní se konferencí, vede mnoho přímých rozhovorů, osobně předsedá různým setkáním, včetně venkovských kruhů atd. Tyto aktivity jsou dobře prozkoumány, organizovány, propagandisticky připraveny a dobře realizovány. Celkově je posouzení této osobnosti, tohoto kultu, velmi komplexní problém.

Negativní, ostrovtipný nacionalistický tón byl vyjádřen formou doktríny „čučche“ v 60. letech. Jedná se o kánon jednání povýšený na nejvyšší úroveň, založený výhradně na vlastních zdrojích. Podle oficiálně [uveřejněných] prohlášení jde o překonání historicky zděděné nečinnosti, nedostatku ambicí a iniciativy. Propagandistický aspekt „čučche“ je široce viditelný. Nikdy se nezmiňuje historická a současná internacionalistická, spojenecká pomoc. Neexistují žádné známky nadcházejícího 60. výročí Říjnové revoluce, role Lenina a osvobození Koreje z japonské okupace. Podobný přístup existuje k čínské pomoci během války v letech 1950-1953. Nicméně při rozhovorech za zavřenými dveřmi, pravděpodobně v závislosti na partnerovi, problematika pomoci a spolupráce je obecně uznávána a zdůrazňována. Jak víme, doktrínu „čučche“ nedávno převzaly některé země třetího světa víceméně oficiálně. KLDR inspiruje tato rozhodnutí a je [jejich] duchovním otcem. To může způsobit další nežádoucí problémy.

Korejský postoj k situaci vytvořené mezi ČLR a SSSR a dalšími socialistickými zeměmi je také velmi nejasný a mystifikující. Přestože chápeme složitost tohoto problému, zdá se, že odhaluje určitou míru neupřímnosti a nejednoznačnosti.

Negativně lze vnímat i některé specifické rysy a sociální a mravní predispozice. Patří mezi ně tajnůstkářství, sklon k fanatismu, náchylnost mas k manipulaci ze strany vládnoucích elementů.

Celkově je to však národ, stát a armádu se skutečnými úspěchy a značnými vyhlídkami. Postoj k Polsku je přátelský, s dobrými vzpomínkami na vše, co nás spojuje.

Ukazuje se, že je plně vhodné rozšiřovat kontakty a spolupráci s KLDR, zejména v politické a ekonomické oblasti a také v oblasti vzdělávání, kultury a mládeže [výměny].

 

(Dále k Mongolsku a Číně.)

 

W. Jaruzelski

 

(*O Čin U, 1917-1995, účastník protijaponského ozbrojeného boje, od 1961 člen ÚV KSP, od 1967 náčelník generálního štábu Korejské lidové armády, od 1969 člen politbyra ÚV, od 1990 první místopředseda Výboru národní obrany, od 1992 maršál Korejské lidové armády, 1976-1995 ministr lidových ozbrojených sil. – https://namu.wiki/w/%EC%98%A4%EC%A7%84%EC%9A%B0)

 

(** Kazimierz Mijal, 1910-2010, polský komunistický stranický a státní funkcinář, odpůrce chruščovovské politiky, v roce 1965 emigroval do Albánské lidové republiky, kde založil exilovou Komunistickou stranu Polska. Po albánsko-čínském rozkolu emigroval 1978 do Čínské lidové republiky a 1983 se vrátil do Polské lidové republiky, kde byl 1984 tři měsíce vězněn. – https://en.wikipedia.org/wiki/Kazimierz_Mijal)

 

 

*

 

17. listopadu 1977, velvyslanectví NDR v KLDR: O vztazích mezi KLDR a ČLR

 

https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/relations-between-dprk-and-prc

 

Kim Ir Sen s předsedou Komunistické strany Číny a předsedou vlády Čínské lidové republiky Chua Kuo-fengem v Pchjongjangu v květnu 1978. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)

 

1.0 Obecné hodnocení a zájmy

 

1.1 Oba státy, KLDR a ČLR, od svého založení rozvíjely přátelské vztahy a úzkou spolupráci v různých oblastech. Zásadní význam měla účast čínských dobrovolníků na potlačení imperialistické agrese proti KLDR v letech 1950 až 1953 a jejich oběti položené během této akce.

Vývoj vztahů však nebyl kontinuální. Se začátkem kulturní revoluce v ČLR v polovině šedesátých let se vztahy občas drasticky zhoršily. Důvodem byly pokusy čínských vůdců zasahovat do vnitřních záležitostí KLDR a vyvíjet nátlak s cílem posunout KLDR k širokému přijetí maoistických pozic a principů. Teprve s návštěvou [premiéra ČLR] Čou En-laje v KLDR v roce 1970 se vztahy vrátily do normálu a postupně se zlepšovaly až do současné situace.

Nejdůležitější událostí pro budování vztahů v posledních letech byla návštěva Kim Ir Sena v ČLR v roce 1975. Byla to první oficiální zahraniční cesta Kim Ir Sena po mnoha letech a zahájila řadu návštěv dalších zemí. V roce 1976 vztahy stagnovaly kvůli nestálé domácí situaci v Číně a z toho vyplývající nejistotě KLDR. Navíc během návštěvy Kim Ir Sena [1975] Čína odmítla jeho žádost o podporu vojenského řešení problému sjednocení Koreje. Pak se ukázalo, že přislíbená ekonomická pomoc klesla hluboko pod očekávání KLDR.

 

1.2 Zájem KLDR o úzké a přátelské vztahy s ČLR představuje dlouhodobou strategii. (…)

 

1.3 ČLR má rovněž velký zájem na úzkých vztazích s KLDR. Druhá jmenovaná patří k malému počtu států, které může Čína do jisté míry považovat za spojence. To má pro Čínu určitou váhu po distancování se od Albánské socialistické lidové republiky a s ohledem na vývoj čínsko-vietnamských vztahů. Také čínské vedení má obavy o zlepšení vztahů mezi KLDR na jedné straně a Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy na straně druhé. Z tohoto důvodu ČLR v současné době vynakládá velké úsilí, aby posunula KLDR dále od socialistických bratrských států, nebo ji alespoň v tomto ohledu udržela v „neutrální“ pozici. ČLR z dlouhodobého hlediska nezměnila svůj cíl začlenit KLDR do své velmocenské šovinistické, protisovětské politiky. Na základě příslušných zájmů KLDR, čínské vedení využívá KLDR jako svého spojence v Hnutí nezúčastněných a vůči rozvojovým zemím a cíleně podporuje KLDR v její politice vůči těmto státům. ČLR se poučila ze zkušeností během „kulturní revoluce“ a jedná citlivým způsobem, aby dala KLDR pocit, že s ní Čína zachází jako s rovnocenným partnerem.

 

2.0 O souhlasných názorech a stanoviscích

 

2.1 Základem úzkých vztahů mezi KLDR a ČLR je souhlas nebo blízkost názorů obou stran na některé základní ideologické koncepty, na metody výstavby socialismu a na mezinárodní politiku. Pouze s určitými postupnými rozdíly se to týká zejména následujících otázek (ačkoli je pozoruhodné, že motivy se pro určité pozice různého druhu liší):

– Definice charakteru epochy, hlavního rozporu a hlavních sil v průběhu globálního revolučního procesu;

Přeexponování národních specifik při budování socialismu a aktuální negace zkušeností ostatních socialistických zemí;

– Dalekosáhlý odklon od principů proletářského internacionalismu;

– Přeexponování „nezávislosti“ a „soběstačnosti“ příslušných částí mezinárodního komunistického dělnického hnutí a socialistických států, jakož i snahy o navázání zvláštních vztahů s těmi bratrskými stranami a socialistickými státy, které rovněž kladou důraz zejména na „nezávislost“ “ a „soběstačnost“;

Negace role a funkce socialistického společenství států v současné době a neúčast na kolektivně koncipovaných akcích bratrských stran a socialistických států;

– ČLR jedná otevřeně proti RVHP a socialistické ekonomické integraci a KLDR je vůči mnohostranné spolupráci mimořádně zdrženlivá;

KLDR a ČLR vychvalují „teorii velmocí“ a zdůrazňují potřebu boje proti „hegemonismu“ (ČLR) a „dominismu“ (KLDR); (je však pozoruhodné, že KLDR zjevně považuje Čínu za „velkou mocnost“ a vůbec nesdílí postoj ČLR, která považuje Sovětský svaz jako „velmoc“ za hlavního nepřítele);

Přeexponování role třetího světa (neexistuje žádná shoda názorů, pokud jde o „první a druhý svět“);

– Postoje k mírovému soužití a boji za uvolnění a odzbrojení (KBSE [Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě], jednání o vzájemném vyvážení sil ve Vídni, kolektivní bezpečnost v Asii).

Obecně je třeba zhodnotit, že současné postoje KSP k základním teoretickým a praktickým otázkám jsou bližší postojům KS Číny než postojům marxisticko-leninských bratrských stran.

 

2.2 KLDR nepřistupuje ke globální konfrontaci škodlivých teorií maoismu a antisocialistické a antisovětské politiky ČLR z třídně založené pozice. KLDR se pokouší označit tyto vzorce za rozdíly v názorech mezi KSSS a KS Číny a mezi SSSR a ČLR. Mimo jiné to ukazuje, když KSP nazývá KS Číny „marxisticko-leninskou“ stranou.

KLDR nepodporuje otevřený antisovětismus prosazovaný čínským vedením, přesto oficiálně jedná z „neutrální“ pozice. V rozhovorech s vysokými představiteli jiných socialistických bratrských států korejští soudruzi kritizují neúnavnou protisovětskou politiku čínského vedení, zejména pokud jde o charakterizaci Sovětského svazu jako „sociálního imperialismu“ a „hlavního nepřítele“, jsou znepokojeni. Na základě své podpory jednoty a uzavřených řad socialistických států i pohledu na vlastní národní zájmy chce KLDR dosáhnout normalizace vztahů mezi SSSR a ČLR.

 

3.0 O rozdílech v názorech a sporných otázkách

 

Mezi KLDR a ČLR a jejich dvěma příslušnými stranami existují některé základní rozdíly v zájmech, teoretických pozicích a také ve skutečné politice. Mohou stále více ovlivňovat vztahy mezi oběma stranami.

 

3.1

– V posledních letech si KLDR zjevně uvědomila, že ČLR upřímně nepodporuje boj KLDR za stažení amerických sil z Jižní Koreje. Místo toho ČLR považovala v kontextu své protisovětské politiky americkou vojenskou přítomnost v Asii za žádoucí (realizace [aktuálních] plánů stažení USA by však tento sporný problém téměř úplně odstranila).

– Na základě své antiimperialistické politiky KLDR nepodporuje bezzásadovou tajnou dohodu ČLR s USA a dalšími imperialistickými mocnostmi ve snaze o antisovětismus. Zejména s ohledem na přítomnost USA v Jižní Koreji sleduje KLDR tento vývoj s nedůvěrou.

– Na rozdíl od ČLR pěstuje KLDR přátelské vztahy se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy. KLDR má zájem tyto vztahy a jejich velmi přínosnou spolupráci dále rozvíjet.

– KLDR nepodporuje rozkolnické aktivity KS Číny v mezinárodním komunistickém dělnickém hnutí a nemá žádné vztahy s maoistickými odštěpenými skupinami ve třetích zemích.

– Existují také různé názory na politiku vůči Japonsku. KLDR je znepokojena sílící militarizací Japonska doprovázenou tichou tolerancí ČLR. KLDR je tedy vůči snahám ČLR o uzavření smlouvy o přátelství s Japonskem velmi skeptická.

KLDR na rozdíl od ČLR také brojí proti bezpečnostní dohodě mezi USA a Japonskem.

– KLDR nesdílí čínské postoje k NATO, ale má pravdu, když NATO odsuzuje jako agresivní vojenskou alianci imperialistických států.

– Otevřenou podpora ČLR pro nejreakčnější síly imperialismu v SRN také KLDR neschvaluje. Navzdory své neochotě podporovat politiku NDR vůči SRN, která je většinou založena na rozdílnosti této politiky s koncepcemi sjednocení KLDR [pro Koreu], zaujímá KLDR obecně třídní pozici ve svém hodnocení imperialismu SRN.

– Existují i další současné mezinárodní problémy, kdy se pozice KLDR v zásadě liší od pozic ČLR a ve skutečnosti se blíží pozicím ostatních socialistických států. To se týká například případů Chile, Angoly a hodnocení kořenů blízkovýchodního konfliktu. KLDR nepodporuje ČLR v odsuzování sovětské politiky v Africe.

 

3.2 Mezi KLDR a ČLR navíc existují určité přímé kontrasty, které přímo ovlivňují zájmy obou států:

– Nárok na zlepšení a rozvoj marxismu-leninismu („maoismus“ – „ideologie čučche“); protože KLDR nepodporuje „maoismus“ obecně, ČLR také popírá svou podporu „ideologii čučche“;

– Nárok na mezinárodní vedení, zejména ve „třetím světě“ („velký předseda Mao“ – „velký vůdce Kim Ir Sen“);

– Územní otázky (není známo, že by ČLR oficiálně potvrdila horu Pektusan, která má pro KLDR zvláštní symbolickou hodnotu, jako součást území KLDR; také se říká, že existují rozdílné názory na kontinentální šelf ve Žlutém moři);

– otázka korejské menšiny v ČLR (asi 1 milion občanů); KLDR chce její autonomii, kterou čínské vedení není ochotno poskytnout;

– ČLR již zjevně není ochotna tolerovat nedodržování vývozních závazků KLDR, a proto v roce 1977 přistoupila ke kalibraci svého vývozu do KLDR, což značně poškozuje hospodářství KLDR.

 

Kácení stromu v Pchanmundžomu vojáky USA 18. 8. 1976. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)

 

 

4.0 O současném stavu vztahů

 

4.1 KLDR a ČLR při každé příležitosti zdůrazňují úzký vztah mezi stranami, státy a národy a zdůrazňují zejména, že jejich přátelství „bylo zpečetěno krví“.

Domácí události v ČLR v posledních letech však způsobily KLDR komplikované problémy. (…)

Ze své strany také ČLR plně podporuje vnitřní politiku KLDR, zejména vše, co souvisí s kultem osobnosti.

Vzájemná propagandistická podpora v hromadných sdělovacích prostředcích je velmi rozsáhlá a založená na principu reciprocity.

Od smrti Mao Ce-tunga lze pozorovat tendence KLDR vyhýbat se otevřené podpoře kursu zahraniční politiky ČLR nebo se uchýlit k velmi obecným prohlášením, s výjimkou tchajwanské otázky. KLDR zjevně sleduje své vlastní zájmy v Hnutí nezúčastněných. Řídí se také vhledem, že čínská zahraniční politika je v očích národů kompromitována a její otevřená podpora by mohla být pro KLDR škodlivá.

Po smrti Mao Ce-tunga byly zřejmé snahy KLDR vytvořit si profil jako rovnocenný partner a sledovat nezávislejší linii vůči ČLR.

Na rozdíl od let před Maovou smrtí jsou v současných publikacích dokumentů z ČLR vynechány protisovětské pasáže (…).

ČLR stále podporuje všechny tendence „nezávislosti“ a „soběstačnosti“ v zahraniční politice KLDR. V rámci OSN a dalších mezinárodních organizací ČLR aktivně jedná jménem [nepřítomné] KLDR.

Přesto se také ČLR zdržuje bezpodmínečné podpory zahraniční politice KLDR, zvláště když jsou přímo v sázce její vlastní zájmy. Čína tedy například reagovala velmi rezervovaně vůči incidentu v Pchanmundžomu v srpnu 1976 („vraždy sekerou“*), protože ČLR nemá zájem na eskalaci napětí na Korejském poloostrově.

 

4.2 V roce 1976 byly aktivity v bilaterálních vztazích oproti roku 1975 poněkud omezeny. Koncem roku 1976 navštívila KLDR pouze jedna významná stranická delegace KS Číny. Na státní úrovni nedošlo k žádné výměně reprezentativních delegací.

Celkově se v roce 1976 uskutečnilo 18 návštěv delegací KLDR v ČLR (1975: 17) a 12 čínských delegací přijelo do KLDR (1975: 20). Výměna těchto delegací byla zaměřena na oblast obchodu, vědecko-technické spolupráce, kultury a sportu.

Mezi masovými organizacemi zřejmě nejsou žádné kontakty.

Posouzení výměn delegací však musí vzít v úvahu, že vzájemné návštěvy delegací nejsou vždy zveřejňovány. Výměny tak mohou být mnohem rozsáhlejší, než je možné získat z tisku.

V roce 1976 byly podepsány tyto smluvní dohody:
– Dohoda o poštovním a signálním styku
– Protokol o splavnění hraničních řek

– Obchodní protokol na rok 1976
– Plán spolupráce akademií věd na léta 1977/1978
– Protokol o železničním pohraničním styku

V roce 1977 opět vzrostly aktivity v politické, ekonomické, vojenské a kulturní oblasti. Přesto je ve stranických vztazích stále cítit jistá zdrženlivost.

V současné době je na místě v KLDR také určitý neznámý počet odborníků z ČLR na ekonomiku a armádu.

Po smrti Mao Ce-tunga byla čínská literatura v KLDR dočasně nedostupná. Teprve nedávno byly opět k dispozici první čtyři díly Mao Ce-tungových děl v korejském jazyce. Pátý díl, který obsahuje protisovětské výbuchy a tvrzení, že Mao Ce-tung je „největší marxista-leninovec“, není v prodeji.

 

4.3 Jednání o uzavření nové dlouhodobé obchodní dohody na léta 1977 až 1981 a obchodního protokolu na rok 1977, uzavřeného v březnu 1977, byla zdlouhavá a složitá.

ČLR zamítla žádosti KLDR o úvěry. Připustila pouze odklad splátek korejského dluhu do roku 1980. Pro ropu a další zdroje byly stanoveny nové sazby podle cen na světovém trhu. Dlouhodobá „Dohoda o vzájemné dodávce důležitého zboží na léta 1977 až 1981“ stanovila zvýšení objemu obchodu do roku 1981 o 12 procent. Přesto se v obchodním protokolu z roku 1977 dohodly na objemu o 18 procent nižším ve srovnání s čísly z roku 1977 v dlouhodobé dohodě z let 1977 až 1981. Podle ročního protokolu má objem na rok 1977 činit 820 milionů švýcarských franků, přičemž export KLDR do ČLR tvoří 420 milionů a čínský export do KLDR 400 milionů. (…)

Vzhledem k tomu, že KLDR v roce 1977 rovněž nedostatečně plní své vývozní závazky, přistoupila ČLR k vyvážení svých vlastních vývozů, aby dosáhla poněkud vyrovnaného stavu.

 

4.4 Velvyslanectví ČLR v KLDR udržuje velmi aktivní kontakty s různými orgány KLDR. V souvislosti se svými aktivitami jsou nesmírně dychtiví vyhnout se všemu, co by mohlo korejské soudruhy rozčílit. Zvláštní důraz kladou na zdůraznění rovnosti [mezi ČLR a KLDR].

Mezi KLDR a ČLR existuje dohoda o nepovolení protisovětských útoků čínských představitelů v KLDR. V posledních letech čínská ambasáda porušovala tato pravidla velmi zřídka; v rámci diplomatického sboru tedy není o toto velvyslanectví žádné obavy.

Čínští diplomaté jednají se zástupci ostatních států v Pchjongjangu korektně a zdvořile.

Kontakty zastupitelských úřadů bratrských socialistických států na ambasádu ČLR se v zásadě omezují na oficiální diplomatické akce.

 

4.5 Podle sovětských soudruhů má obyvatelstvo KLDR pocit, že vztahy KLDR-ČLR jsou užší a lepší než vztahy KLDR-SSSR. Je to důsledek intenzivního informování o ČLR v hromadných sdělovacích prostředcích KLDR a zřejmě i vnitřní politicko-ideologické výchovy. V populaci však také existuje nedostatek porozumění pro vnitřní vývoj v ČLR, jako jsou například otevřené boje o moc a absence dlouhodobě připravovaného nástupce Mao Ce-tunga, stejně jako výhrady vůči některým drobným rysům čínské politiky.

Celkově a do značné míry jsou pocity korejského lidu stále velmi ovlivněny účastí čínských dobrovolníků v boji proti armádě USA a Jižní Koreje během války v letech 1950 až 1953 – ačkoli to KLDR oficiálně připomíná pouze pro u příležitosti některých bilaterálních událostí.

 

5.0 Závěry

5.1 V zásadě bude KLDR pokračovat ve své politice „balancování“ mezi Sovětským svazem a bratrskými socialistickými státy na jedné straně a ČLR na straně druhé. To nevylučuje určité naklonění na jednu nebo druhou stranu na základě pragmatických úvah.

Není však důvod očekávat v dohledné době nějaké podstatné změny ve vztazích mezi KLDR a ČLR.

5.2 ČLR dále vyvine značné úsilí, aby přiblížila KLDR Číně a čelila rozvoji přátelských vztahů KLDR se Sovětským svazem a dalšími socialistickými bratrskými státy.

V současnosti politika čínského vedení vůči KLDR předstírá, že podporuje KLDR v jejím přehnaném úsilí o „nezávislost“ a „soběstačnost“.

Podle našeho názoru se však ČLR nepodaří získat KLDR pro čínskou antisocialistickou a protisovětskou politiku. Skutečné zájmy a základy ideologie a politiky KLDR to neumožní.

(…)

 

Steinhofer

atašé

 

(* Vraždy sekerou – incident v demilitarizované zóně v Pchanmundžomu 18. 8. 1976, kde vojáci Korejské lidové armády zavraždili dva vojáky Armády USA při jejich pokusu o pokácení topolu. O tři dny později vojsko USA za podpory jihokorejských ozbrojených sil strom pokácelo. – https://en.wikipedia.org/wiki/Korean_axe_murder_incident)

 

*

 

4. září 1977, velvyslanectví RSR v KLDR rumunskému MZV: O oficiální návštěvě prezidenta Tita v KLDR

 

https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/regarding-president-titos-official-visit-dprk

 

Kim Ir Sen s Josipem Brozem Titem, prezidentem Socialistické federativní republiky Jugoslávie, srpen 1977.  Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)

 

  1. Vedení [severo]korejské strany a státu věnovalo mimořádnou pozornost přípravám na oficiální návštěvu prezidenta Tita v KLDR.

 

Co do počtu účastníků, výzdoby, pompézní prezentace navštívených míst a obyvatel – kostýmy, tanec, zpěv, květiny – lze říci, že to bylo v KLDR nevídané přijetí.

 

Zdroje z jugoslávského velvyslanectví v Pchjongjangu nás informovaly, že s ohledem na přípravy návštěvy byl ustaven organizační výbor vedený samotným Kim Ir Senem.

 

Bylo vynaloženo mnoho úsilí, aby Pchjongjang působil co nejslavněji – billboardy, květinové girlandy, vlajky, světelná hesla, renovace atd. Přibližně dva týdny předem diskutovaly korejské stranické organizace o Jugoslávii, její vnitřní a zahraniční politice a osobnosti prezidenta Tita.

 

Bezprecedentní byl také počet účastníků – cca 300 000 lidí na recepci, kolem 100 000 lidí na organizovaném setkání a kolem 50 000 lidí na umělecké a sportovní akci.

 

Mimořádné úsilí korejského vedení zajistilo maximální úspěch návštěvy; odhaduje se, že za posledních 5 let byl v Pchjongjangu vytvořen nový rekord.

 

Podle zdrojů z jugoslávského velvyslanectví prezident Tito zmínil, že ze všech 50 zemí, které dosud navštívil, „návštěva KLDR předčila všechna očekávání“.

 

  1. S odkazem na diskuse mezi prezidentem Josipem Brozem Titem a prezidentem Kim Ir Senem 2. září vrámci pracovního setkání s velvyslancem Dumitru Popou a Victorem Nanu, jugoslávský velvyslanec v Pchjongjangu Tode Vardjinsky vypráví následující:

 

Během jednoho z jejich prvních setkání řekl prezident Tito prezidentu Kim Ir Senovi o své návštěvě v SSSR. Mimo jiné poznamenal, že byla projednána řada otázek týkajících se mezinárodního komunismu a dělnického hnutí, včetně eurokomunismu a autonomie komunistických stran po celém světě. Tito řekl L. I. Brežněvovi, že nechce obhajovat Santiaga Carrilla kvůli jeho různým chybám, ale uznává, že Carrillo má pravdu, když přijal nezávislou politiku pro španělskou komunistickou stranu vzhledem ke specifickým podmínkám ve Španělsku. Nezávislá, autonomní činnost španělské komunistické strany představuje mobilizační faktor pro masy a pro všechna pokroková hnutí ve Španělsku.

 

Jednat jinak znamená povzbudit reakční síly v jejich boji proti komunismu.

 

Tito a Kim Ir Sen se shodli, že neexistuje nic takového jako evropský, africký nebo asijský komunismus, ale pouze historické a socioekonomické rozdíly mezi zeměmi. Jugoslávský prezident dále poznamenal, že není potřeba vůdce ani centrum komunistického hnutí. Jako taková, zdůraznil Tito, se SFRJ snažila zahrnout do závěrečného aktu Konference komunistických a dělnických stran Evropy v Berlíně v roce 1976 ustanovení o respektování autonomie každé strany.

 

Incident se Santiagem Carrillem je porušením závěrečného aktu Berlínské konference. Tito poznamenal, že Sověti udělali velkou chybu, když zveřejnili článek proti španělské komunistické straně v Novoje vremja. Brežněv se sice k této chybě přiznal, ale dále zmínil, že Carrillo se také mýlil, když vydal známou protisovětskou knihu. (…)

 

Jugoslávský velvyslanec poznamenal, že když se Tito ptal na názor Kim Ir Sena na Čínskou lidovou republiku, korejská hlava státu se vyhnula přímé odpovědi a jednoduše odpověděla: „Běžte tam a uvidíte.

 

S odkazem na situaci v Asii prezident Kim Ir Sen zmínil, že socialistické republiky Vietnam, Laos a Kambodža se staly svobodnými zeměmi, ale trpí řadou nevyřešených územních a národních problémů, kterých reakční síly využívají. Vojenský konflikt v Indočíně je možný. Kim Ir Sen doporučil Titovi, aby navštívil Kambodžu, Laos a Vietnam, aby projednal a vyřešil hlavní problémy v těchto zemích bez vnějšího vlivu (sovětského a čínského). Tito odpověděl, že může předkládat nějaké návrhy, aniž by přebíral roli prostředníka.

 

Při diskusi o korejské otázce Kim Ir Sen poznamenal, že KLDR je ochotna navázat spojení s USA, aby problém prodiskutovala na obecné úrovni, nikoli podrobně. KLDR si primárně přeje stažení amerických jednotek z Jižní Koreje a zaručí, že nezaútočí na Jižní Koreu.

 

Americká administrativa si prozatím nepřeje jednat s KLDR v nepřítomnosti jihokorejských delegátů. V odpovědi na Titovu otázku Kim Ir Sen poznamenal, že KLDR si nepřeje diskutovat o korejské otázce s Japonskem, SSSR a Čínou. (…)

 

Podepsáno: D. Popa

 

*

 

Pokračování v další části.

 

*

 

Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,

předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche