1962 – korejští studenti utíkají do Evropy, čínští Korejci do KLDR
*
3. ledna 1962, informace Bulharské komunistické strany o postoji Korejské strany práce k některým závěrům XXII. sjezdu KSSS: Stalin je vnitřním tématem KSSS
Kim Ir Sen na návštěvě leningradských železáren, říjen-listopad 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Od 27. listopadu do 1. prosince 1961 hostil Pchjongjang druhé plenární zasedání Ústředního výboru Korejské strany práce, kde její předseda soudruh Kim Ir Sen přednesl zprávu „O práci delegace Korejské strany práce na XXII. sjezdu KSSS“. (…)
O vnitrostranickém životě KSSS a problematických vztazích s bratrskými stranami diskutovanými na sjezdu soudruh Kim Ir Sen uvedl, že se hodně mluvilo o kultu Stalinovi a protistranické frakci, které se objevily ve vnitřním životě KSSS. „Stalin byl dlouho předsedou KSSS a jeho aktivity silně ovlivnily celé komunistické hnutí. Stalinovo jméno znají komunisté i lid po celém světě. Členové KSSS jsou povinni vědět o Stalinovi více než ostatní a hodnocení jeho práce a role v Sovětském svazu je vnitrostranickou záležitostí KSSS. Také otázka protistranické frakce je čistě vnitrostranický problém.
Pokud jde o vztahy mezi stranami, soudruh Kim Ir Sen prohlásil, že žádná strana nemá právo zasahovat do života jiné bratrské strany.
„Proto jak téma Stalina, tak protistranická frakce v KSSS nemají nic společného s naší stranou.“
Uvádím, co zpráva říká o albánském problému:
„V posledních letech došlo v různých otázkách mezi KSSS a Albánskou stranou práce k neshodám a vztahy mezi nimi se staly abnormálními. Během sjezdu KSSS bylo řečeno hodně. Vztahy s Albánskou stranou práce se však nezlepšily a tento problém nebyl vyřešen. Vztahy mezi oběma stranami jsou stále komplikovanější. Pokud to tak bude pokračovat, vážně to poškodí jednotu socialistického společenství, jednotu mezinárodního komunistického hnutí a jeho rozvoj a prospěje to našim nepřátelům. Korejská strana práce vyjádřila své hluboké znepokojení. Naše strana doufá, že albánská otázka bude vyřešena trpělivým úsilím o odstranění všech existujících komplikací a rozdílů v pozicích, o dosažení vzájemného porozumění v duchu mezinárodní jednoty, na zásadách respektování zájmů celého socialistického společenství a mezinárodního komunistického hnutí.
Poté, co soudruh Kim Ir Sen vyjádřil svou solidaritu se sovětským postojem k německé otázce, mírovému soužití a boji za mír, řekl: „Jednota bude založena na rozhodnutích moskevského setkání [81 komunistických a dělnických stran, listopad- prosinec 1960] … Strany jsou si rovné a nezávislé a svou politiku určují podle specifických podmínek ve svých zemích a principů marxismu… Výměna zkušeností mezi stranami je nezbytná, ale každá strana se musí rozhodnout, co do své práce zavede… Teprve pak skutečná jednota je možnou, dobrovolnou a solidární jednotou… To je posvátná mezinárodní povinnost a nejvyšší princip.“
Jak v Číně, tak v Koreji se široce slavil albánský státní svátek. (…)
Vedoucí odboru Ústředního výboru Bulharské komunistické strany pro zahraniční politiku a mezinárodní vztahy
Dimo Dičev
*
16. února 1962, velvyslanectví NDR v KLDR: vydání občanů KLDR z Číny
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/extradition-north-koreans-china
Jak informoval československý velvyslanec soudruh Kohoušek, čínská vláda nyní vydala bezpečnostním orgánům KLDR 4 bývalé členy Ústředního výboru KSP, kteří byli v roce 1956 demaskováni jako nepřátelé strany a emigrovali do Číny.
[podepsaný]
K[urt] Schneidewind
[velvyslanec]
*
22. března 1962, informace Bulharské komunistické strany o pracovních podmínkách na velvyslanectví v Pchjongjangu: KLDR brání návštěvám velvyslanectví
Kim Ir Sen při projevu v Čchongsan-ri v okrese Kangso v únoru 1960. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Naše velvyslanectví v Pchjongjangu nás informovalo o korejských pokusech izolovat občany KLDR od našeho velvyslanectví v Pchjongjangu.
Za druhé, existují důkazy o omezeních uvalených na naše zaměstnance na velvyslanectví v Pchjongjangu. Například 26. ledna skupina korejských mladých mužů, kteří žili v Bulharsku 6–7 let a vrátili se do Koreje v roce 1960, chtěla navštívit naši ambasádu, aby získali noviny a časopisy a pohovořili o Bulharsku vedeni svými dobrými pocity vůči zemi; byli však vráceni stráží domobrany. Zaměstnanci naší ambasády si jich všimli a byli pozváni dovnitř. Při odchodu z ambasády je zastavili dva civilisté (kteří je pravděpodobně sledovali) a jejich jména byla zjištěna. Totéž se stalo mladým mužům, kteří toho dne navštívili rumunskou ambasádu.
Dne 29. ledna se soudruh Kolarov, atašé velvyslanectví, setkal se dvěma korejskými mladíky – jeden z nich navštívil velvyslanectví 26. ledna a druhý také žil v Bulharsku. Pozvali soudruha Kolarova, aby s nimi šel do kina. Před vstupem do kina si všimli dvou civilistů, kteří je sledovali.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návštěvy korejských občanů na bratrských ambasádách nejsou korejskými úřady vítány.
26. ledna tohoto roku naše velvyslanectví požádalo korejské ministerstvo zahraničních věcí o souhlas s návštěvou 1. a 2. února tohoto roku měst Sariwon, Kusong a Panmundžom, jakož i některých továren, lidových rad a redakcí novin v těchto městech. Oddělení protokolu ministerstva zahraničí odpovědělo, že nyní není vhodná doba pro návštěvu, protože všechny továrny jsou v rekonstrukci. (…)
Naši soudruzi se ptali, kdy bude dokončena rekonstrukce továren v Sariwonu a Kusongu a kdy je mohou navštívit. Odpověď byla „nevíme“. Na otázku, zda by mohli alespoň navštívit redakce novin v těchto městech, odpověděli, že není vhodná doba. Ostatní ambasády socialistických zemí v Pchjongjangu pracují ve stejném režimu a podmínkách.
Stojí za zmínku, že až do XXII. sjezdu KSSS Pchjongjangský rozhlas denně vysílal Moskevský rozhlas (přes Chabarovský rozhlas) v korejském jazyce. Tato vysílání probíhala dvakrát denně – ráno a večer. Po sjezdu KSSS Pchjongjangský rozhlas postupně omezoval (sovětské) vysílání – nejprve 1x denně, poté 2-3x týdně a v lednu bylo vysílání přerušeno.
K ukončení došlo bez jakékoli předběžné koordinace nebo oznámení sovětské strany.
Vedoucí odboru Ústředního výboru Bulharské komunistické strany pro zahraniční politiku a mezinárodní vztahy
Dimo Dičev
*
23. března 1962, pokyny ministerstev zahraničních věcí a veřejné bezpečnosti ČLR k otázce etnických Korejců překračujících hranice do Koreje
(…) [Severní] Korea vydala mnoho „povolovacích dopisů“, ale [Čína] schvaluje jen velmi málo lidí, aby skutečně odešli do [Severní] Koreje.
(…) Podle zprávy odboru veřejné bezpečnosti provincie Ťi-lin odhalila naše pohraniční stráž loni 28 028 lidí překračujících hranici. Z nich bylo 7 939 lidí přesvědčeno o návratu [do Číny]; bylo také 7 528 lidí, kteří se vrátili [do Číny] z vlastní iniciativy poté, co odešli do [Severní] Koreje. [Severo]korejská strana také poslala zpět 2 361 lidí, ale v současné době je v [Severní] Koreji stále 7 034 lidí. V lednu letošního roku překročilo hranice 2323 lidí, což je v podstatě stejně jako loni. Během jednoho roku jsme našli 243 mrtvol v řekách Jalu (Amnok) a Tumen (Tuman); z toho 82 mrtvol jsou čínští občané, 11 mrtvol jsou [severo]korejští občané a 150 mrtvol je stále neznámých. V provincii Liao-ning překročilo od ledna 1961 do března tohoto roku [1962] hranici do [Severní] Koreje celkem 8 237 lidí. Z nich se 1266 lidí vrátilo, zatímco [severo]korejská strana poslala zpět 213 lidí. Našli jsme devět lidí, kteří se při pokusu o přechod hranice utopili. (…)
*
24. března 1962, telegram ministerstva zahraničních věcí a ministerstva veřejné bezpečnosti ČLR o otázce etnických Korejců překračujících hranici do Koreje
Podle [našeho] původního chápání je situace etnických Korejců překračujících hranici do [Severní] Koreje v provincii Ťi-lin poměrně vážná a podle neúplných statistik jen z provincie Ťi-lin za poslední rok překročilo hranici 28 028 lidí. Také jsme našli 243 mrtvol v řekách Jalu (Amnok) a Tumen (Tuman).
Fenomén překračování hranic se nezmírnil hlavně proto, že stále potřebujeme proces k překonání krátkodobých obtíží [v Číně]; hustota městského obyvatelstva je také vlivný faktor. Kromě toho na místní úrovni existují praktické potíže s vytvářením životních opatření pro etnické Korejce a existují nedostatky v [naší] práci – [byli jsme] příliš přísní při prověřování a schvalování žádostí etnických Korejců, kteří chtějí odejít do [Severní] Koreje a [byli jsme] příliš pomalí na zpracování [těchto žádostí]. Základním způsobem, jak tento problém vyřešit, je dobře dokončit naši práci, zajistit náležité životní podmínky pro etnické Korejce a zlepšit výrobu. (…)
- Od loňského roku překročilo hranici do [Severní] Koreje obrovské množství etnických Korejců. (…)
- Protože mnoho etnických Korejců překročilo hranici do [Severní] Koreje, došlo také k řadě úmrtí [v průběhu]. (…)
- Docházelo ke zpožděním a dalším nedostatkům u lokalit povolujících [legální] hraniční přechody. (…)
-
- Pokud jde o dva konkrétní problémy, máme následující názory:
1) Pro ty jednotlivce, kteří již překročili hranici do [Severní] Koreje, pokud jsou ochotni bydlet v [Severní] Koreji a [severo]korejská strana je také ochotna je usadit, pak tito lidé mohou zůstat v [Severní] Koreji. Pokud má [severo]korejská strana problémy s jejich usazením, může být [Severní] Korea požádána o pomoc při jejich mobilizaci k návratu [do Číny].
2) Pro ty, kteří se již usadili a pobývají v [Severní] Koreji, pokud mají rodinné příslušníky v Číně a [členové rodiny] jsou ochotni jít do [Severní] Koreje, v zásadě souhlasíme [aby rodina šla do Severní Koreje]. Mohou také nakládat s majetkem, který v Číně zanechali. (…)
- Návrh ministra zahraničí Paka vést vládní jednání s cílem umožnit občanům z Číny i Koreje [překročit hranice] legálně je vynikající. Nicméně vzhledem k tomu, že čínští a korejští občané již cestují a zpět používají protokol „autorizačních dopisů“ a že existuje velké množství překračujících hranice – což je nesrovnalost způsobená dočasnými potížemi v Číně a také různými nedostatky v naší práci – můžeme pokračovat v implementaci protokolu „autorizačních dopisů“ a v současné době nemusíme znovu projednávat tento konkrétní problém. Pokud má [severo]korejská strana ještě jiné názory, pak je nejen uvítáme; budeme je také zvažovat a studovat.
*
2. dubna 1962, zpráva velvyslance ČSSR v Moskvě Richarda Dvořáka prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentu ČSSR Antonínu Novotnému: velvyslanec KLDR v SSSR se obává zběhnutí Albánie do kapitalistického tábora
(…) Skutečnost, že se soudruh Ri Song Un (velvyslanec KLDR v SSSR) několikrát zmiňoval o nebezpečí zběhnutí Albánie do kapitalistického tábora, lze vysvětlit počínajícím povědomím o tomto nebezpečí i v jiných oblastech. V tomto ohledu je zajímavá informace, že se v Albánii vylodilo velké množství čínských odborníků, zejména vojenských, jejichž posláním je zřejmě zabránit přeběhnutí Albánie na druhou stranu. (…)
*
5. dubna 1962, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: zostření režimu v KLDR po XXII. sjezdu KSSS
Premiér Kim Ir Sen podepisuje smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi KLDR a SSSR v Moskvě, červen-červenec 1961. Vpravo L. I. Brežněv. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
[…]
Ústřední výbor Korejské strany práce jednal 27. listopadu o XXII. sjezdu KSSS a na základě důkazů z projevu Kim Ir Sena, který vyšel i v novinách (pravděpodobně ve zkrácené verzi), se zabýval otázkami (kultu osobnosti, albánskou otázkou a tak dále) jako prakticky uzavřený, i když podle našeho názoru se o něj veřejné mínění velmi zajímalo.
[…]
Před pozvaným publikem stranických vůdců města Hamhung a provincie Kim Čchang Man prohlásil, že vůdci KSSS přijali revizionistický pohled na mírové soužití, proletářskou diktaturu a tak dále. Podle našeho informátora neschválil otevřeně protisovětské výpady albánských vůdců, ale zdůraznil, že v debatě „ani KSSS nemá ve všech ohledech pravdu“. […]
Pokud je nám známo, v únoru a březnu probíhaly podobné přednášky ve stranických organizacích hlavního města a ve významnějších provinčních centrech. Někde mluvili o revizionistické hrozbě jen obecně, jinde konkrétně odkazovali na vůdce KSSS. Na konci února se téma revizionistické hrozby náhle objevilo i v tisku […].
Ohledně nedostatku potravin zaznívají výroky typu „nemáme jablka, protože musíme všechno vyvézt“, ačkoli se nepodařilo odeslat ani minimální množství, které SSSR nasmlouval v roce 1961, a SSSR dluh zrušil.
Přestože na plénu konaném koncem listopadu Kim Ir Sen prohlásil, že o kultu osobnosti a albánské otázce se v Korejské straně práce a v Koreji nesmí diskutovat, příslušná prohlášení XXII. sjezdu, byť ne vždy ve své úplnosti, se stala poměrně široce známými. Bylo zřejmé, že výše uvedené námitky v zásadě souvisí s problematikou kultu osobnosti. Od konce ledna už bylo patrné určité napětí; v posledních dvou měsících došlo v řadách středních (stranických a státních) funkcionářů k poměrně značným (a v řadě případů náhlým) obměnám, které se dotkly i nižších zaměstnanců […] a mnoho lidí bylo přemístěno na venkov nebo jednoduše posláno do dolů. Sledování cizinců se výrazně zpřísnilo, jsou často sledováni, a zvláště jsou sledováni ti Korejci, kteří mají kontakty se zdejšími velvyslanectvími. […] Začátkem února se všude v hlavním městě konaly schůzky v institucích, podnicích atd., aby varovaly dělníky před styky s cizinci; bylo jim řečeno, že nikdo nesmí navštívit žádné velvyslanectví bez předchozího souhlasu vyšších orgánů a že takový návštěvník bude povinen svou návštěvu vyúčtovat. Na několika univerzitách a vysokých školách byli studenti varováni před dopisováním si s cizími (bratrskými) zeměmi. Korejští předplatitelé, dokonce i v institucích, dostávají Pravdu a další sovětské publikace velmi neúplně a na několika místech je místní stranické orgány přiměly, aby své předplatné „dobrovolně“ zrušili. (…)
Po XXII. sjezdu KSSS se v Koreji rozvinula poměrně napjatá situace. Námitky proti linii KSSS mají kořeny v kultu osobnosti.[…] Heslo „čarjok kengseng“ – „obnova vlastním úsilím“ – je rovněž čínského původu a (…) heslo čučche nemá mnoho společného s „aplikací principů marxismu-leninismu na korejskou realitu“, jde v podstatě o projev subjektivismu. Silná je také nedůvěra vůči Korejcům sovětského původu. (…) Velké množství lidí přemýšlelo o dopadech XXII. sjezdu […], ale „všechno umlčeli…“.
Podle našeho informátora, který je zaměstnán ve stranickém výboru Hamhungu, byla „politická kontrola“ v posledních měsících zpřísněna železnou rukou. Místní stranické organizace musí pravidelně připravovat zprávy o náladách obyvatel a v těchto zprávách musí neustále sledovat, co o zmíněných problémových otázkách (albánská otázka atd.) vědí masy. Z těch Korejců, kteří navštívili cizí země nebo žili v Sovětském svazu, byla zaznamenána jména těch „podezřelejších“. Současně s politickým napětím se podle něj objevily i potíže v ekonomice, zejména v průmyslu a zásobování zbožím. Probíhá takzvaná „teanská reorganizace“, ale je sporné, zda usnadňuje řešení základních ekonomických problémů […]. Životní úroveň klesla, ceny několika textilních výrobků byly zvýšeny a […] kukuřice, ječmen atd. jsou nahrazeny 30 až 50 procenty dávky rýže. S odkazem na to byly na ÚV zasílány anonymní dopisy a problematika byla projednávána i na výhradních jednáních akčních výborů strany. Ženy si stále častěji stěžují, že není co koupit. Mezi lidmi panuje všeobecná únava z rychlého tempa a spěchu, který trvá již léta a který se nyní ještě zintenzivnil zavedením povinné fyzické práce (jeden den v týdnu). V březnu přešly instituce a úřady v Pchjongjangu na 5denní pracovní týden; zaměstnanci vykonávají fyzickou práci šestý den v týdnu a kromě denních politických pořadů, které trvají dvě hodiny, v neděli dopoledne je povinné kolektivní politické studium. Například ministerstvo zahraničí nefunguje v sobotu.
[…]
Velvyslanec
József Kovács
*
7. dubna 1962, záznam velvyslanectví Maďarské lidové republiky v KLDR o rozhovorech recepci k oslavě státního svátku MLR
Soudruh B. Kułajewski, korespondent TASS pro Pchjongjang, v rozhovoru se mnou řekl, že v současné době v KLDR probíhá rozsáhlá diskuse o revizionismu. Diskusi vyvolaly dotazy členů strany: „Co je to revizionismus“, protože členové vedení ve svých oficiálních prohlášeních často používají slova „revizionismus“ a „revizionista“. V důsledku toho se mezi členy strany, zejména v základních stranických organizacích, objevila atmosféra, ve které je každý přestupek člena strany, jako je nesplnění povinnosti nebo nedbalost, klasifikován jako revizionismus. V současné diskusi o revizionismu jsou angažováni spíše inteligence a studenti a v menší míře dělníci a pravděpodobně ve velmi omezené míře rolníci.
Na soudruha Kułajewského hluboce zapůsobilo zveřejnění dalších úryvků z Leninových děl v dnešním ranním vydání Rodong sinmun. Důvěrně mi řekl, že dnes zveřejněné citáty byly vybrány se zvláštní zaujatostí a zjevně mají demonstrovat, že v Sovětském svazu probíhá revize marxismu.
Současná diskuse celkově vzbudila velký rozruch, zejména mezi mladými lidmi a studenty.
Koncem ledna a února tohoto roku zaznamenala KLDR vlnu zatýkání lidí za revizionistické názory a „klanění se před velkými“ (podle oficiálního výkladu se „velkými“ rozumí Sovětský svaz a Čína). (…)
Soudruh Kułajewski mi s jistým ironickým podtextem odpověděl, že korejští soudruzi navrhli ukončit retranslaci „Ze života Sovětského svazu“, protože rozhlasový program je v poslední době přetížený a oni jsou nuceni tomu věnovat mnohem více a více času mluvit o materiálech pro IV. sjezd KSP a pro propagandistické vysílání pro Jižní Koreu. Pokud ví, rozhlasové vysílání z Pekingu nadále Pchjongjangský rozhlas vysílá.
Ukončení vysílání ze Sovětského svazu přineslo vlnu dopisů Ústřednímu výboru KSP s dotazy v této věci. Dopisy jsou většinou anonymní a obsahují i dotazy týkající se zlepšení zásobování obyvatelstva. (…)
E. Sagała
II. tajemník velvyslanectví
*
28. dubna 1962, pobočka Čínské lidové banky v Ťi-linu: O odlivu lidí korejské národnosti z oblasti Jen-pien a nelegálním přenášení RMB a korejské měny přes hranice
Kim Ir Sen provází předsedu Čínské lidové republiky Liou Šao-čchi na návštěvě Pchjongjangu, září 1963. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Do ústředí [Čínské lidové banky]:
Podle zpráv ústřední pobočky korejské autonomní prefektury Jen-pien v naší provincii Ťi-lin překračuje od loňského roku mnoho Korejců v oblasti Jen-pien hranice se [Severní] Koreou a nelegálně s sebou nosí RMB (čínské jüany) a korejskou měnu. Situace se stala vážnou. Následuje zvláštní zpráva:
- Odlety z Číny:
Podle předběžných statistik příslušných oddělení autonomní prefektury dosáhl od března loňského roku do 20. března letošního roku počet lidí s korejskou národností opouštějících prefekturu 25 435, což představuje 4,3 % z 580 000 Korejců v celé autonomní prefektuře (…).
Mezi lidmi z prefektury, kteří odešli, je 260 členů Komunistické strany Číny, 1 076 členů Komunistického svazu mládeže, 18 bankovních kádrů a 15 kádrů družstevních záložen (oddělení). Mezi bankovními kádry, kteří odešli, byl jeden šéf sekce, jeden šéf a zbytek jsou generální zaměstnanci (tři z nich byli zkorumpovaní). Mezi těmi, kteří odešli, byli čtyři lidé, kteří ukradli peníze z úvěrové agentury (oddělení). Všichni byli úvěrovými kádry okresu Jan-či. Jeden z nich ukradl 2000 jüanů, dva ukradli přes 500 jüanů a jedna osoba ukradla 1200 jüanů. (Byli dopadeni a postaveni před soud pohraniční policií.)
Mezi lidmi, kteří odešli z autonomní prefektury, 793 pochází z domácností, které dluží peníze za půjčky v celkové výši 28 777 jüanů (…). Vzhledem k tomu, že kádry družstevních záložen utekly s penězi, někteří lidé družstevním záložnám nedůvěřují a své vklady z družstevních záložen (oddělení) vyvedli. To mělo velký dopad na úvěrový obchod.
- Lidé s sebou nelegálně nosili tam a zpět velké množství RMB a korejské měny. (…) Lidé vracející se z Koreje navíc nelegálně převážejí do Číny velké množství RMB a korejské měny. (…) V pohraničních oblastech se proto již objevil černý trh s korejskou měnou, který ovlivnil čínský finanční trh.
- Důvody, proč lidé opouštějí Čínu:
(1) Hlavním důvodem je skutečnost, že Čína trpěla třemi po sobě jdoucími roky přírodními katastrofami, které měly za následek nedostatečné příděly a nedostatek věcí denní potřeby. Tito lidé nedostatečně chápou současné dočasné potíže.
(2) Někteří rolníci chtějí jít do Severní Koreje jako dělníci, kádry a zaměstnanci. Věří, že budou moci jíst, kolik chtějí, a najdou si uspokojivou práci. (…)
(3) Počet zápisů je na všech stupních škol omezený. Většina mladých lidí s korejskou národností, kteří opouštějí Čínu, hledá školu, kterou by mohli navštěvovat.
(4) Někteří lidé patří k Černé pětici elementů ve společnosti a byli potrestáni v předchozích politických hnutích. Někteří uprchli za hranice, aby unikli politické převýchově.
(5) Někteří lidé jsou oklamáni fámami.
- Současná opatření a odhady příslušných oddělení ohledně budoucího vývoje:
Provinční stranický výbor a výbor prefektury přijaly opatření k řešení odlivu personálu z autonomní prefektury. V současnosti je prvním úkolem politická a ideologická práce na stabilizaci myšlení a cítění lidí korejské národnosti v pohraničí. Druhým úkolem je péče o životy obyvatel pohraničí a úprava norem rolnických dávek v pohraničních oblastech. (…)
*
9. června 1962, sdělení vedoucího oddělení zahraniční politiky a mezinárodních vztahů Ústředního výboru Bulharské komunistické strany Dima Dičeva: Studenti z KLDR u nás hledají politický azyl
7. června 1962 navštívili oddělení zahraniční politiky a mezinárodních vztahů ÚV BKP dva korejští studenti v Bulharsku, Čche Tong Džun a Ri Sang Džong, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s postojem Ústředního výboru Korejské strany práce ve věci závěrů XX. a XXII. sjezduKSSS. Domnívají se, že Kim Ir Sen provádí nacionalistickou politiku vedoucí k izolaci od SSSR a socialistických zemí. (…)
Oba studenti studují průmyslovou chemii. Za několik měsíců budou obhajovat své diplomové práce. Velvyslanectví [Severní] Koreje je informovalo, že všichni studenti se mají vrátit do své země; první skupina má odjet 28. června tohoto roku. Předpokládají, že budou po příjezdu zatčeni, stejně jako mnoho jiných studentů vracejících se ze socialistických zemí. Proto u nás hledají politický azyl a dávají příklad studentům v Sovětském svazu.
Naše oddělení věří, že jejich další pobyt v Bulharsku bude mít nepříznivý vliv na vztahy mezi našimi stranami a zeměmi.
Navrhuji, aby oba studenti, Čche Tong Džun a Ri Sang Džong, byli informováni, že pokud je jejich vláda povolá, nesmějí zůstat v Bulharsku. (…)
*
3. srpna 1962, stranický výbor čínské Komise pro etnické záležitosti o odliv příslušníků korejské národnosti
(…) V současné době je průměrný počet korejských odchodů asi dvacet nebo třicet za den. (…)
- (…) Během sedmnácti dnů od 13. do 30. června bylo celkem 102 lidí přesvědčeno, aby nepřekračovali hranice. (…)
- (…) Hlavním důvodem byla podle průzkumu nedostatečná pozornost k problémům pracovníků korejské národnosti. Změna byla způsobena nedostatečnou péčí o korejské pracovníky při pokračujícím snižování městské pracovní síly a snižování městské populace. Ze 116 zaměstnanců, kteří odcházeli do Koreje, bylo 104 propuštěno. Pokles odlivu rolníků je způsoben především současnými zlepšeními ve venkovských oblastech a rušnou sezónou.
- Lidé odcházející z Číny do Koreje jednají otevřeně a mají tvrdé postoje. Dříve překračovali hranice v noci. Nyní se hranice většinou překračují ve dne. Po vystoupení na nádraží odjedou autobusem na hranice. Někteří vytvoří skupinu a vezmou si auto. (…)
- (…) Vyšší autorita nám nařídila, abychom byli v otázce odlivu do Koreje velkorysí a opatrní. Musíme být velkorysí a nenechat to plynout bez zábran. (…)
*
27. srpna 1962, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: Chruščov chválí KIM IR SENA
Kim Ir Sen na návštěvě Moskvy v červenci 1961. Uříznutá postava vlevo je zjevně N. S. Chruščov (viz typické tři řády na obleku). Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Soudruh V. P. Moskovskij, nový sovětský velvyslanec, mě navštívil 22. srpna na úvodní návštěvě, na kterou jsem oplatil o dva dny později. Předmětem našich dvou rozhovorů byl především vývoj sovětsko-korejských vztahů […].
Před odjezdem do Koreje ho přijal soudruh Chruščov, který mu dal důležité pokyny týkající se [sovětské] politiky vůči KSP a KLDR.
Soudruh Chruščov vysvětlil, že podle jeho názoru udělali chybu, když mechanicky (zdůrazněno v originále) aplikovali kritiku Stalinova kultu osobnosti na Korejskou stranu práce. Známou vlastností Stalinovy pracovní metody bylo, že nejezdil do provincií, nenavštěvoval továrny ani družstva, řídil zemi a uzavíral se v centru, takže neměl kontakt s masami. Například v době [Velké] vlastenecké války nikdy nenavštívil frontu, aby na místě zjišťoval situaci, vojenské operace řídil vždy výhradně z centra.
To se o Kim Ir Senovi říci nedá. Dotyčný pravidelně objíždí zemi, zjišťuje práci v továrnách a družstvech, a tak má poměrně rozsáhlé kontakty s dělníky a rolnictvem. Kim Ir Sen má určité nové koncepce a ty mohou být pro nás také poučné. Uspořádá například schůzi ÚV přímo na venkově, pokud to usnadní lepší pochopení otázky dne. (…)
Je také známo, řekl soudruh Chruščov, že v politice KSP a KLDR lze obvykle pozorovat kolísání mezi Sovětským svazem a Čínou. Nebudeme-li usilovat o zlepšení sovětsko-korejských vztahů, tyto samozřejmě zeslábnou a zároveň se posílí čínské spojení, my jim to umožníme, dokonce je budeme tlačit přímo k Číně. Soudruh Chruščov instruoval soudruha Moskovského, aby udělal vše pro zlepšení vztahů mezi ÚV KSSS a ÚV KSP a mezi oběma vládami. (…)
Když soudruh Moskovskij doručil poselství soudruha Chruščova Kim Ir Senovi, ten se rozveselil a rovněž prohlásil, že jsou také spokojeni s vývojem vztahů mezi svými zeměmi, a souhlasil se soudruhem Chruščovem, že musí své vztahy ještě více zintenzivnit. (…) Zároveň soudruha Moskovského ujistil, že vzhledem k tomu, že mu lékaři již dali povolení pracovat 4 hodiny denně a on pracuje, přijme návštěvu soudruha Chruščova s radostí letos nebo kdykoli příští rok, kdykoli sovětská vláda považuje za vhodné. (K této návštěvě nikdy nedošlo, pozn. LV)
József Kovács
velvyslanec
*
28. srpna 1962, zápisky z rozhovoru soudruha Durčáka z českého velvyslanectví v KLDR se sovětským velvyslancem soudruhem Moskovským: šíření nacionalismu a tendence k izolacionismu
Letos 25. srpna jsem byl na oficiální návštěvě u nového velvyslance SSSR s. Moskovského. (…)
Nejprve mě informoval o svém rozhovoru s ministrem vysokého školství KLDR ohledně odvolání korejských studentů z evropských zemí socialistického tábora, údajně pro pobyt ve vlasti během letošních letních prázdnin (…). S. Moskovskij řekl, že studenti byli odvoláni také ze Sovětského svazu. Ministr vysokého školství KLDR řekl, že je to proto, že jejich zpráva o kádrech nesplňuje požadavky KSP a korejského lidu.Svědčí o tom, jak se říká, fakt, že řada studentů se nechce vrátit do vlasti. Raději už žili v socialismu, než aby ho pomáhali budovat v korejských podmínkách. Mnoho studentů, kteří byli odvoláni domů na letní prázdniny, se nevrátí. (…) Korejští soudruzi zjistili vážné nedostatky ve způsobu, jakým se v evropských zemích socialistického tábora vyučuje marxismus-leninismus; studenti toho v této oblasti moc neznají, zejména o Koreji a korejských problémech. Marxismus-leninismus se v KLDR vyučuje stejně jako kdekoli jinde a ještě lépe. (…) V některých korejských univerzitních učebnicích lze nalézt „čučche“. Ve své kritice způsobu, jakým se v evropských zemích socialistického tábora vyučuje marxismus-leninismus, prý ministr silně mluvil o poměrech v NDR, vedoucích k tomu, že se korejští studenti odmítají vrátit domů. S. Moskovskij řekl, že i v SSSR bylo asi 6 případů, kdy se korejští studenti odmítli vrátit do KLDR. Říká se, že se Korejci pokusili unést v pytli velmi talentovaného studenta konzervatoře. Když s. Chruščov se o tom dozvěděl, velmi se rozzlobil a řekl, že Sovětský svaz není Amerika a Korejci musejí uneseného studenta propustit. Jinak se sovětští soudruzi snaží přesvědčit všechny korejské studenty, že je jejich povinností vrátit se domů.
S. Moskovskij mi také řekl, že (…) s. Kim Ir Sen ho požádal, aby ujistil s. Chruščova, že všechny pokusy vrazit klín mezi jejich dvě země selžou a že vztahy mezi oběma zeměmi nikdy nebyly tak dobré jako nyní. (…) Když s. Moskovskij převzal úřad velvyslance v KLDR, s. Chruščov mu při odjezdu řekl, že je nutné udělat vše pro to, abychom vyhráli s. Kim Ir Sena, aby posílil svou stranickou linii mezi kolísavými lidmi, a přímo ho požádal, aby ujistil s. Kim Ir Sena, že útok na Stalinův kult osobnosti nemá nic společného se s. Kim Ir Senem, že může „dobře spát a netrpět kvůli tomu“. Při loučení mu s. Kozlov řekl, že kult osobnosti existuje v KLDR, ale kult osobnosti s. Kim Ir Sena se nemůže rovnat tomu Stalinovu. Kult osobnosti není založen na počtu namalovaných obrázků nebo na tom, kolikrát je odkazováno na vůdce. S. Kim Ir Sen zná situaci a je v kontaktu s lidmi. (…) Jako hlavní nebezpečí pro Korejce spatřují šíření nacionalismu a tendence k izolacionismu. Připouštějí, že korejský nacionalismus je velmi silný. S. Moskovskij uvedl, že nacionalismus je rozšířen zejména mezi kádry. Prostí lidé mají k cizincům dobrý vztah. (…)
*
29. srpna 1962, rezoluce politbyra Ústředního výboru Bulharské komunistické strany o repatriaci korejských studentů: nejostřejší protest proti únosu čtyř korejských studentů
Kim Ir Sen předsedá 5. plénu 4. ÚV KSP v prosinci 1962. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
ROZHODNUTÍ:
- Politbyro považuje za vhodné, aby soudruh Karlo Lukanovov předvolal znovu velvyslance KLDR v naší zemi, aby vyjádřil nejostřejší protest bulharské vlády proti bezprecedentnímu únosu čtyř korejských studentů, kteří požadovali politický azyl v naší zemi, korejským velvyslanectvím. Velvyslanec by měl být okamžitě varován, aby zadržené studenty propustili.
- Náš velvyslanec v Pchjongjangu požádal o schůzku se soudruhem Kim Ir Senem, abychom vyjádřili co nejostřejší protest bulharské vlády za hrubé porušení státní suverenity naší země únosem čtyř korejských studentů. Náš velvyslanec by měl požádat o okamžité propuštění zadržených studentů.
- Pokud korejská strana nepropustí zadržené studenty, musí být velvyslanec KLDR v Sofii, vojenský atašé a poradce na korejské ambasádě, kteří se podíleli na únosu studentů, prohlášeni za „persona non grata“ a oznámeno jim, aby do 24 hodin opustili zemi.
*
3. září 1962, rezoluce politbyra Ústředního výboru Bulharské komunistické strany o incidentu s korejskými studenty
ROZHODNUTÍ:
Politbyro pověřuje ministerstvo zahraničních věcí úkolem doručit vládě KLDR protestní nótu v souvislosti s incidentem s korejskými studenty. [1]
[1] 1. září 1962 doručil bulharský ministr zahraničí protestní nótu severokorejskému velvyslanci v Sofii, kterou vláda v Pchjongjangu ignorovala. Severokorejský velvyslanec prohlásil, že otázka „politického vzdělání“ korejských studentů je „vnitřní záležitostí“ severokorejských úřadů. 5. září byl severokorejský velvyslanec v Sofii prohlášen za „personu non grata“. V reakci na to byl následující den bulharský velvyslanec v Pchjongjangu prohlášen také za „personu non grata“.
*
4. října 1962, dopis dvou severokorejských studentů v Bulharsku Todoru Živkovovi: zatčení a mučení pracovníky velvyslanectví
Kim Ir Sen v paláci Smolný v Leningradu, říjen-listopad 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Soudruhu Živkove,
píšeme vám jménem čtyř korejských studentů, kteří byli zadrženi na korejském velvyslanectví; dvěma z nás se však podařilo uprchnout.
V Bulharsku studujeme šest let pod nepřetržitou mateřskou péčí Bulharské komunistické strany. (…)
Někteří vůdci Korejské strany práce, vedení Kim Ir Senem, se nebyli schopni poučit ze závěrů XX. a XXII. sjezdu KSSS; naopak zvýšili represe proti skutečným komunistům, kteří aktivně podporují novou linii KSSS.
Mnoho skutečných komunistů bylo vyloučeno ze strany jen proto, že chtěli leninské normy ve stranickém životě.
Lidé v Koreji neznají rozhodnutí XX. a XXII. sjezdu KSSS z toho prostého důvodu, že tisk neuvádí žádné informace, kromě několika titulů ze stranického programu.
V Koreji bylo na dlouhou dobu ukončeno vysílání Moskevského rozhlasu a sovětské noviny a časopisy je zakázáno číst. [Korejští] Studenti v socialistických zemích nesmějí mluvit o XX. a XXII. sjezdu KSSS; ti, kteří neuposlechnou, jsou pronásledováni jako „antistraničtí“ a „moderní revizionisté“.
Po březnovém plenárním zasedání KSP pozvedla svou kampaň proti evropským socialistickým zemím s výjimkou Albánie.
Zdejší nový tajemník KSP – třetí tajemník velvyslanectví, zahájil protisovětskou a protibulharskou propagandu na podporu albánských vůdců. Bylo nám doporučeno, abychom si přečetli hanebný projev Envera Hodži proti SSSR, zatímco naši představitelé podporovali jeho represe proti poctivým komunistům, včetně vraždy těhotné ženy. (…)
Co se týče zahraniční politiky, SSSR byl obviněn z toho, že sovětský boj za mírové soužití zemí s odlišným společenským uspořádáním brzdí sjednocení Koreje a osvobození ostrova Tchaj-wan; SSSR nepodporuje národně osvobozenecká hnutí v Asii a Africe, zatímco Čína poskytuje materiální pomoc.
Kim Ir Sen tvrdil, že „aby dostal jen jeden stroj ze Sovětského svazu, musel se před Chruščovem alespoň desetkrát poklonit; proto jsme nuceni rozvíjet vlastní národní hospodářství.“
Návštěva soudruha [Anastase] Mikojana v Koreji v roce 1956 vyprovokovala vznik protistranických skupin v KSP, a Sovětský svaz tak zasahuje do korejských vnitřních záležitostí (podle slov velvyslance Rima).
Odmítnutí Koreje stát se členem Rady vzájemné hospodářské pomoci bylo vysvětleno neochotou být „závislý“ jako ostatní země.
Tajemník strany Sim Sang Il, který cestoval po severním Bulharsku, na setkání s místními stranickými představiteli požádal svého tlumočníka, studenta Ko Čun Huna, aby přeložil, že revizionismus z Jugoslávie již proniká do Bulharska. Student však řekl něco jiného.
20. července tohoto roku jsme měli za úkol prostudovat životopisy 17 osob, které byly po dubnovém plenárním zasedání ÚV BKS povýšeny do vedoucích funkcí.
Všechny tyto skutečnosti, stejně jako mnoho dalších, souvisí s Kim Ir Senovou osobní vládou; proto s ním a jeho následovníky nesouhlasíme.
My všichni, studenti v Bulharsku, až na pár výjimek, jsme podporovali nový kurz Bulharské komunistické strany. (…)
Když se to všeho dozvěděla ambasáda, začala nás obviňovat a pronásledovat jako „protistranické aktivisty a revizionisty“.
Soudruhu Živkove, Čche Tong Sung ztratil svého otce v japonském vězení ještě předtím, než se narodil. Soudruh Ri Čang Džik také ztratil svého otce v japonském vězení, kam byl odsouzen na doživotí, a ztratil svého bratra během války za vlast. Otec Ri Sang Džonga se zúčastnil války za vlast.
Víme, jak naši rodiče, bratři a sestry doufají, že se vrátíme do naší země jako kvalifikovaní odborníci z bratrského Bulharska. Nezapomněli jsme na svůj domov, kde jsme vyrůstali. Především ale myslíme na spravedlivou věc a jsme hluboce přesvědčeni, že dříve či později v Koreji zvítězí myšlenky XX. a XXII. sjezdu KSSS, jako se to stalo v Bulharsku.
Soudruhu Živkove, 25. července tohoto roku korejská vláda odvolala všechny studenty studující v bratrských socialistických zemích s příslibem, že se vrátí dokončit svá studia. Známe cíl tohoto odvolání a víme, co se s námi stane.
Z výše uvedených politických důvodů jsme se pevně rozhodli odmítnout návrat do Koreje. V tuto chvíli nás bylo 13 studentů. Většina soudruhů si prodloužila termín svých absolventských prací a uvažovala o požádání o politický azyl v Bulharsku. V rozhodující chvíli je však lži, podvod, přísné pronásledování a výhrůžky přicházející z velvyslanectví donutily odejít do Koreje. Navzdory všemu jsme my čtyři – Čche Tong Sung, Ri Čang Džik, Ri Sang Džong a Čche Tong Džun – rozhodně odmítli návrat do Koreje.
28. července odpoledne jsme opustili Sofii a zamířili k pohoří Vitoša, abychom se schovali. (…)
Zároveň jsme zaslali dopis stranickému výboru na korejské ambasádě, abychom je informovali o důvodech našeho odmítnutí návratu do Koreje.
Během našeho měsíčního ukrývání v Bulharsku s podporou našich kolegů a přátel po nás korejská ambasáda neustále chtěla, abychom byli nuceni být zpět v Koreji.
Letos odpoledne 27. srpna před kinem Dimitara Blagojeva sedm mužů z [Severo]korejského velvyslanectví na pokyn velvyslance Rima zatklo nás čtyři barbarským a necivilizovaným způsobem, hrubě porušujíce zákon, suverenitu a mezinárodní právo. Bulharským milicionářům a bulharským občanům nás prezentovali jako „opilce“ a „chuligány“, využívajíce svého diplomatického postavení a zneužívajíce důvěry, kterou jim Bulharsko poskytuje.
Násilně nás odvedli na velvyslanectví, kde nám svázali nohy, ruce a pas nejprve drátem, pak provazem. Byli jsme zatčeni po dvou ve dvou místnostech ve třetím patře velvyslanectví. Všichni zaměstnanci ambasády nás hlídali. Tři dny po našem zatčení byli speciálně pro nás vysláni přes Rumunsko dva vyšetřovatelé. (…) Nepřetržitě nás vyslýchali, aniž by se styděli použít jakékoli metody včetně mučení a spánkové deprivace.
Velvyslanec sám fyzicky mučil našeho soudruha Ri Čang Džika, který se odmítl vrátit do Koreje. Když tento odpověděl velvyslanci, že bojuje za správnou, leninskou stranickou linii, velvyslanec nařídil, aby byl přemístěn na záchod bez jídla. Obviňoval nás, že jsme nebezpečnější než imperialističtí agenti, a neustále nám vyhrožoval. Řekli nám, že nás Bulharsko přijme, aby nás použilo proti Koreji, a později nás vyhodí jako psy bez možnosti žít jako všichni Bulhaři. Po dlouhém mučení jsme byli nuceni podepsat „slib návratu do naší země“. Podepsáním tohoto prohlášení jsme plánovali, že se jim vymkneme z rukou a utečeme na letiště nebo na nádraží. (…)
Během našeho zatčení, navzdory našemu naléhání, jsme nedostali žádné bulharské nebo sovětské noviny nebo časopisy, pouze díla Kim Ir Sena. (…)
- září tohoto roku, ve 23:00, když byli všichni na schůzce vedle, pomocí dvuhaléřové mince (jako šroubováku) a břitvy (na stříhání povlečení a záclon), se nám podařilo uniknout oknem po laně vyrobeném z prostěradel a závěsů. (…)
Nyní, když jsme volní a starají se o nás naši přátelé a kolegové, naše oči a myšlenky směřují do budovy korejského velvyslanectví, kde jsou naši přátelé stále nezákonně zadržováni. Je pravděpodobné, že budou nuceni vrátit se do Koreje, kde budou bez soudu zlikvidováni, jen proto, že chtějí, aby náš lid žil šťastně jako lid v Sovětském svazu a Bulharsku.
Soudruhu Živkove, jeden z našich přátel, Čche Tong Sung, měl vážné zdravotní problémy ještě před svým zatčením; v důsledku týrání a mučení se jeho zdraví vážně zhoršilo. Velvyslanectví nicméně nevyvíjí žádnou lékařskou péči ke zlepšení jeho fyzické kondice, ale ponechalo ho v rukou osudu. Proto vás prosíme, soudruhu Živkove, a prosíme bulharskou vládu, aby našemu příteli pomohla. Pokud zůstane sám, může velmi brzy, možná za měsíc, přijít o svůj mladý život a my ho potřebujeme.
A konečně, abychom se co nejdříve stali členy Dimitrovova komunistického svazu mládeže, žádáme o politický azyl a bulharské občanství. Rádi bychom jako inženýři přispěli k budování socialismu v Bulharské lidové republice.
Skromně slibujeme a dáváme vám slovo mladých komunistů, že dokud budeme žít v Bulharsku, budeme pracovat, studovat a žít podle pravidel komunismu a jsme připraveni být posláni tam, kde nás Bulharská komunistická strana potřebuje.
Hluboce doufáme, že Ústřední výbor Bulharské komunistické strany, vedený vámi, soudruhu Živkove, nás pochopí a pomůže nám.
S komunistickým pozdravem
Ri Čang Džik
Ri Sang Džong
*
1. listopadu 1962, záznam velvyslance PLR v KLDR o rozhovoru s velvyslancem SSSR V. Moskovským: Korejci s kontakty na velvyslanectví byli posláni na těžké práce
Kim Ir Sen mezi studenty školy pro sirotky v Nampcho, duben 1960. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Žádné materiály publikované v Koreji nezmiňují názorové rozdíly v rámci socialistického tábora, především s ohledem na morálku Korejské lidové armády, jejíž vojáci jsou neustále v zákopech a jsou přesvědčeni, že mají za sebou obrovskou sílu jednotného socialistického tábora.
Kim Ir Sen ujistil Moskovského, že plně souhlasí s politikou KSSS a dodal, že nesouhlasí s politikou KS Číny. Musí brát Čínu v úvahu z důvodů dobrých sousedských vztahů a pomoci čínských dobrovolníků v korejské válce. Měli nějaké problémy na hranicích s Čínou, ale nedávno byly příznivě vyřešeny. (…)
Později v rozhovoru Kim Ir Sen zmínil vysoké náklady na udržování armády o síle 600 000 mužů, z nichž polovina je v trvalé pohotovosti. V této oblasti vyžadují sovětskou pomoc, zatímco v jiných si poradí sami. (….)
Později (Kim Ir Sen) v rozhovoru vyjádřil překvapení, že některé socialistické země, včetně Sovětského svazu, nebrání šíření jazzové hudby (to bylo hlavní téma rozhovoru Kim Ir Sena s novým velvyslancem ČSSR). Kim důrazně prohlásil, že by si tuto hudbu doma nedovolili, protože má na mladé lidi velmi demoralizující vliv. Poté dodal, že v současnosti je vliv buržoazní ideologie zvláště patrný mezi aktivisty kulturní fronty. (…)
Kim Ir Sen se během rozhovoru také příznivě vyjádřil o dosavadní dobré spolupráci se sovětskými velvyslanci, mezi nimi i s předchozím velvyslancem Puzanovem. Řekl, že doufá, že jejich spolupráce bude bezproblémová, přímá a stranická. Neopomněl však se zjevnou nespokojeností zmínit předchozího velvyslance Ivanova, který ho chtěl v roce 1956 sesadit.
Ke konci rozhovoru Kim Ir Sen zmínil bulharský incident a prohlásil, že jsou připraveni znovu vyměnit velvyslance, pokud Bulharsko předloží takovou iniciativu.
(…)
1) Sovětský svaz nabídl KLDR vojenskou pomoc (…).
2) Jeden Korejec [funkcionář] v rozhovoru se sovětskými diplomaty sarkasticky poznamenal, že dřívější politika velvyslanectví na podporu takzvaných „sovětských Korejců“ pro ně neskončila dobře: většina z nich byla poslána na těžké práce do dolů. Sovětské velvyslanectví má v současnosti omezené možnosti, protože bylo zbaveno svých kontaktů s těmito lidmi.
Sovětští soudruzi a další potvrzují, že skutečně existují případy, kdy jsou lidé z Pchjongjangu posíláni na těžké práce do dolů, kácení stromů atd. kvůli kontaktům s ambasádami.
3) Očekávají, že Čína zveřejní „bílou knihu“, která bude v protisovětském tónu. Protisovětské aktivity v Číně pokračují.
Velvyslanec Moskovskij se domnívá, že úsudek jeho předchůdce (Puzanova) o situaci byl příliš optimistický. Podle Moskovského mohla záležitost úzké spolupráce KLDR s Čínou zajít mnohem dále, než se zdálo. Charakteristické je to, co řekl Kim Ir Sen, že v současnosti je v jejich vztazích s Čínou „nebe jasné“. Za těmi slovy může být něco víc než jen hraniční spor. Moskovskij řekl, že je ze strany Korejců vůči sovětské ambasádě cítit nedůvěra a neupřímnost.
4) Straničtí aktivisté a vládní činitelé se vyučují ve speciálních uzavřených krátkých kurzech revizionismu. Studenti procházejí více než 100stránkovou učebnicí a dalšími materiály, které pojednávají o revizionistických tendencích v evropských socialistických zemích a v Sovětském svazu. Tyto materiály využívají i uchazeči o vysokoškolské studium. Pravděpodobně se tato učebnice používá i v jiných typech školení. V souvislosti s novým ročníkem stranického školení tedy vyšly texty, ve kterých bylo téma „současný revizionismus“ označeno jako „pouze pro interní použití“.
JÓZEF DRYGLAS
VELVYSLANEC
POLSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
