1965 – nespokojenost, represe a zklamání z Číny
*
8. ledna 1965, zpráva velvyslance MLR v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: nacionalistický izolacionismus brzdí hospodářský rozvoj
Kim Il. Zdroj: namu.wiki
V polovině prosince se [sovětský velvyslanec] soudruh Moskovskij vrátil z Moskvy a […] řekl mi následující o jednáních, která proběhla mezi soudruhem Kosyginem, předsedou rady ministrů Sovětského svazu, a korejskou stranickou a vládní delegací, která cestovala do Moskvy u příležitosti listopadových oslav: (…)
1) Korejští vůdci byli nedůvěřiví vůči KSSS a sovětské vládě, nemohli počítat s tím, že sovětská vláda dodrží závazky související s obranou Koreje, které převzala ve smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, řekl Kim Il*, a proto byli nuceni ponechat si 700 000 armádu a 200 000 policistů. Tyto obrovské ozbrojené síly představovaly obrovské výdaje pro národní hospodářství KLDR, a proto ani průmysl ani zemědělství v posledních dvou letech neudělaly pokrok, nemohli [vůdci KSP] do těchto [sektorů] investovat značné částky.
Soudruh Kosygin se ho zeptal, co způsobilo tuto nedůvěru. Podle Kim Ila Sovětský svaz zradil Kubu v době karibské krize a později zradil i Vietnamce. Stalo se například až 8 dní po provokaci v Tonkinu [zálivu], že sovětská vláda učinila mírné prohlášení pro VDR.
Na to předseda rady ministrů odpověděl: Bylo mu nepochopitelné, jak mohli být korejští vůdci tak neinformovaní, neměli nejmenší ponětí o tom, jak nákladné bylo pro Sovětský svaz chránit svobodu a nezávislost Kuby. V době karibské krize, řekl soudruh Kosygin, byla celá sovětská obchodní flotila a několik válečných lodí zaneprázdněno dodávkami na Kubu. Poslali Kubě vše, co potřebovala. Před krizí Kuba čelila americkému imperialismu, který byl po zuby ozbrojený, téměř neozbrojená. Sovětský svaz poskytl Kubě kromě známých raket všechny moderní zbraně, včetně nejmodernějších letadel, taktických raket a dalšího vojenského vybavení, které jí nyní umožňovaly účinně odolávat tlaku amerického imperialismu. Podrobně popsal, jaký druh a kolik letadel, tanků atd. bylo na Kubu odesláno jako pomoc. Soudruh Kosygin pak dodal, že v době karibské krize to nebyla Čína ani Korea, ale Sovětský svaz, kdo stál tváří v tvář Spojeným státům na pokraji války.
(…) Poté vyjmenoval vše, co bylo v posledních týdnech odesláno do Vietnamu. Dále soudruh Kosygin řekl, že je mu líto, že korejští soudruzi kvůli nedostatku informací bezdůvodně nastolili otázku nedůvěry vůči Sovětskému svazu.
Podle Kim Ila Sovětský svaz nepodporoval národně osvobozenecký boj asijských a afrických národů. Nato se ho soudruh Kosygin zeptal, zda bojovníci za svobodu Afriky nejsou vybaveni sovětskými zbraněmi, zda to nebyl Sovětský svaz, Československo a další socialistické země, kdo tyto zbraně Afričanům dodal.
2) Kim Il také shledal zraňujícím, že v roce 1956 vůdci KSSS zorganizovali spiknutí proti nejvyšším vůdcům Korejské strany práce (…).
Soudruh Kosygin toto obvinění odmítl, [prohlásil, že] je neopodstatněné a neodpovídá skutečnosti; poté se zeptal Kim Ila, zda Sovětský svaz neprokázal své přátelství vůči Koreji i po roce 1956, když Koreji poskytl maximální pomoc [… ]. Tato podpora významně přispěla k poválečné rekonstrukci národního hospodářství KLDR a ke vzniku několika nových průmyslových odvětví.
3) Nakonec Kim Il shledal újmu, že vůdci KSSS i sovětská vláda označili vůdce KSP za nacionalisty, protože KSP propagovala [myšlenku] obnovy vlastním úsilím, což bylo podle něj správné stanovisko, tak plně využili místních podmínek a rozvinuli své národní hospodářství.
Oficiálně sovětská vláda nikdy neobviňovala vůdce KSP z nacionalismu, řekl předseda rady ministrů (…); obnova vlastním úsilím a ekonomický izolacionismus ve skutečnosti brání rozvoji země. Taková hospodářská politika skutečně odhalila nacionalistickou tendenci. Pokud by vůdci KSP prováděli rozumnější hospodářskou politiku, měli by o polovinu méně potíží než nyní.
Politika ekonomického izolacionismu, která byla v praxi zaměřena na izolaci od Sovětského svazu, ostatních socialistických zemí a RVHP, nikterak neurychlila rozvoj národního hospodářství KLDR. (…) Sovětský lid je přesvědčen, že čím dříve se KLDR zapojí do hospodářské spolupráce se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi, tím rychlejší bude tempo rozvoje země a budování socialismu v Koreji. (…)
Tímto bych také rád podal zprávu o návštěvě soudruha Moskovského u Kim Ir Sena, při které předal novoroční pozdravy vůdcům sovětské strany a vlády. (…)
Kim Ir Sen řekl následující:
Jednotu mezinárodního komunistického hnutí je možné obnovit pouze urovnáním sporných záležitostí s čínskou stranou. Poté by bylo snadné obnovit dobré vztahy mezi Korejskou stranou práce a KSSS, protože názorové rozdíly mezi nimi jsou nepatrné. (…)
Chruščov měl velmocenské ambice, jako vůdce velké strany chtěl vnutit svou vůli menším stranám, řekl Kim Ir Sen. (…) Přestože byla Korea malá mocnost, věděli lépe než ostatní, jakou politickou linii by měli přijmout a jak by měl být korejský lid veden cestou revoluce.
Kim Ir Sen opakovaně zdůrazňoval, že sporné záležitosti by měly být vyřešeny nejprve s vůdci čínské strany, [pak] bude snadné je urovnat s nimi, tj. s KSP. Soudruh Moskovskij se ho zeptal, zda si myslí, že KSSS by měla zásadně ustoupit čínské straně. To neříkám, odpověděl Kim Ir Sen, ale podle mého názoru by tyto záležitosti měly být vyřešeny především s Čínou.
[…]
József Kovács
(velvyslanec)
(* Kim Il, 1910-1984, byl od roku 1935 účastníkem protijaponského boje, od roku 1946 až do své smrti členem ÚV KSP, od roku 1948 členem politbyra. V letech 1959-1972 byl vicepremiérem a 1972-1976 premiérem KLDR, 1976-1984 viceprezidentem KLDR. – https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Il_(politician))
*
2. března 1965, čínské velvyslanectví v Severní Koreji, rozhovor a diskuse mezi KIM IR SENEM a Kosyginem: dodržujeme zásady nezávislosti
Kim Ir Sen a A. N. Kosygin přehlížejí čestnou stráž tří služeb Korejské lidové armády v Pchjongjangu v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Jeden [severokorejský] student, který slyšel premiéra Kima [Ir Sena] přenášet zprávu o situaci [severokorejsko-sovětských rozhovorů 27. února], následně řekl našemu [čínskému] studentovi studujícímu v zahraničí [v Koreji], že:
(1) Premiér tentokrát ztratil nervy, což se při péči o zahraniční hosty za posledních několik let nestalo. Premiér Kim a [Alexej] Kosygin se hádali kvůli otázce podpory [Severního] Vietnamu, [Severní] Koreje a Kuby. Premiér Kim se zeptal Kosygina, jakou podporu jste [Sověti] poskytli Vietnamu! [Řekl, že Sověti] nám [Severní Koreji] a Kubě jen namlouvají; žádná skutečná akce (…).
(2) Kosygin se zeptal Kim Ir Sena, proč vždy následujete Čínskou komunistickou stranu. Kim Ir Sen řekl, [že] nenásledujeme Komunistickou stranu Sovětského svazu ani Komunistickou stranu Číny. [Pokud] chcete říci, že něco sledujeme, řídíme se marxismem-leninismem. Naše strana dodržuje zásadu nezávislosti, nikoli [zásadu] následovat Komunistickou stranu Sovětského svazu nebo Komunistickou stranu Číny.
(3) Premiér Kim řekl, [že] když se držíme antiimperialistického boje v jakémkoli scénáři, smějete se nám a říkáte, že naše oblečení je opotřebované, [naše] životní postavení je nízké, [ale] dodržujeme antiimperialistický boj. Nezáleží na tom, zda je naše oblečení obnošené. Původní sedmiletý plán měl zlepšit životy lidu (nyní nelze cíle sedmiletého plánu – zlepšit životy lidu – plně dosáhnout kvůli antiimperialistickému boji). Bez ohledu na to, že nosíme obnošené šaty a život není tak dobrý, ale musíme vytrvat v antiimperialistickém boji a neopustit prapor antiimperialistického boje.
(4) Premiér Kim řekl [že], pokud chcete uspořádat svou konferenci 1. března, pak [ji] uspořádejte, [ale] nezúčastníme se vašeho rozkolnického setkání. [Pokud] chcete ji pořádat, je to na vás.
[Kim] také řekl, že právě teď, [ačkoli] Chruščov odstoupil, zdá se, že sovětské vedení se nezměnilo [a] Chruščovův způsob se stále provádí. Zdá se, že sovětský revizionismus není dílem jednoho muže, Chruščova, ale celé kliky vedení. Budoucnost antirevizionistického úkolu je stále velmi důležitá. Pro antirevizionismus musí doma v [Severní] Koreji udělat dvě věci: jednou je třímat vysoko antiimperialistický prapor; druhou je provést revoluci ve vzdělávání intelektuálů. Mzdy intelektuálů jsou příliš vysoké, [jsou] bohatí a nevěnují pozornost ideologické reformě; zkazili se. Potřebujeme tedy provést revoluci ve vzdělávání intelektuálů.
Kim Ir Sen a Kim Čong Il vedou cvičení námořnictva Korejské lidové armády v květnu 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
*
2. dubna 1965, velvyslanectví NDR v KLDR: incident s kubánským velvyslancem a delegací lékařů z Kuby
Kim Ir Sen s prezidentem Kubánské republiky Osvaldem Dorticósem Torradem, říjen 1966. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Dne 28. března došlo v 18:00 k vážnému incidentu, když kubánský velvyslanec, jeho rodina a delegace lékařů z Kuby objížděli město. Kubánští lékaři chtěli vyfotografovat tři sloupy zničené budovy, která byla v oblasti nové výstavby a která pochází z války proti USA. Korejský kolemjdoucí vyzval korejské obyvatele v okolí, aby zasáhli proti kubánské delegaci. Rychle se shromáždil velký dav lidí, včetně 100 dětí, a dav bušil do auta pěstmi, nařídil cestujícím vystoupit a urážel zejména kubánského velvyslance jako černocha. Nutno dodat, že kubánský velvyslanec je v současnosti jediným velvyslancem, který má relativně dobré základní znalosti korejského jazyka a dokáže se zapojit do jednoduchých konverzací v korejštině.
Milice v okolí nepodnikla vůbec žádnou akci.
Kubánští lékaři naléhali na velvyslance, aby otevřel auto a vystoupil. Jakmile kubánský velvyslanec vystoupil z auta, byly delegaci odebrány kamery. Zhruba v tu dobu dorazil člen bezpečnostní služby, a když si uvědomil, co se děje, dal si ruce před obličej, a jak řekl kubánský velvyslanec, zasténal. Kubánský velvyslanec mi řekl, že věří, že tento člen bezpečnostní služby zčásti uznává vážnost toho, co se stalo. Tento příslušník bezpečnostní služby si zřejmě na pomoc přivolal ozbrojenou jednotku bezpečnostní služby. Když jednotky milice dorazily, přistoupily k mimořádné brutalitě proti davu, včetně dětí. Tyto lidi, včetně dětí, mlátili pažbami svých zbraní. Jakmile byl dav odehnán od auta, kubánský velvyslanec zjistil, že kubánská vlajka byla stržena a již tam není. Požádal velitele bezpečnostních jednotek, aby vlajku vrátil. Poté se jednotky bezpečnostní služby dopustily ještě horších brutálních činů proti lidem na ulici a v okolních domech a požadovaly vrácení vlajky. Kubánský velvyslanec mi poznamenal, že jejich jednání bylo tak brutální, že kdyby byl Korejec a měl vlajku, raději by ji snědl, než aby ji vrátil.
Kubánský velvyslanec poté pokračoval na ministerstvo zahraničí, kde se setkal nejprve s vedoucím oddělení, poté s náměstkem ministra zahraničí Ho Tamem a úřadujícím ministrem zahraničí Kim Jong Namem**. Podle kubánského velvyslance schůzka skončila až ve 3:00. Kubánský velvyslanec mi řekl, že během této schůzky řekl, že tento incident byl důsledkem nesprávné politické výchovy v KLDR. Dále tvrdil, že se během tohoto dlouhého jednání vyjadřoval ke všem otázkám chování našich korejských soudruhů k cizincům a k otázkám vnitřního vývoje (kromě otázek kultu osobnosti).
Hlavním tématem tohoto setkání byla otázka, jak by se tento incident měl řešit. Kubánský velvyslanec řekl, že existují dva způsoby, jak incident urovnat. Na úrovni státu nebo na úrovni strany. Korejská strana se musela rozhodnout, jak chce incident řešit. Řekl, že s Kubou nekomunikuje a jedná tak na vlastní pěst. Pokud by však bylo rozhodnuto, že se to bude řešit na státní úrovni, byl by nucen letět dalším letadlem do Moskvy a nemohl by se vrátit, dokud nebude incident vyřešen.
Řekl, že po dlouhé diskusi se naši korejští soudruzi dohodli, že se tím budou zabývat na úrovni strany. Kubánský velvyslanec poté požádal o rozhovor s Kim Ir Senem. Kim Jong Nam, úřadující ministr zahraničí, se tomu snažil za každou cenu zabránit. Navrhl kubánskému velvyslanci, aby promluvil s ministrem zahraničí [nečitelné] v nemocnici, protože je také kandidátem politbyra. Nakonec, poté, co se kubánského velvyslance nepodařilo od jeho žádosti odradit, Kim Jong Nam souhlasil s předáním žádosti Kim Ir Senovi.
Kim Ir Sen přijal velvyslance o dva dny později. Řekl, že žádá o pochopení, že toto setkání musí být krátké. Nebylo to kvůli incidentu, ale proto, že je velmi zaneprázdněn. Požádal velvyslance, aby vyjádřil politování nad incidentem Fidelu Castrovi a kubánskému vedení, a ujistil, že viníci budou potrestáni a budou přijata opatření, která podobným incidentům v budoucnu zabrání. Dále řekl, že jeho zástupce, Ri Hjo Sun, je oprávněn dohlédnout na všechny podrobnosti související s řešením incidentu.
Ri Hjo Sun přijal kubánského velvyslance ve stejný den na čtyřhodinové jednání. Setkání se konalo v budově, ve které se provádějí práce pro Jižní Koreu. Když vstoupili do těchto prostor, Ri Hjo Sun mu řekl, že žádný velvyslanec nikdy nevstoupil do tohoto domu mimo Pchjongjang. [Zřejmě gesto, které mělo zapůsobit na kubánského velvyslance.] Nejprve Ri Hjo Sun přednášel téměř hodinu a mimo jiné uvedl, že vedení strany v KLDR je na velmi nízké úrovni. Řekl, že kádry nerozumí tomu, jak vykonávat skutečnou politickou a ideologickou výchovu, velí masám a pracují s pokyny a příkazy. Úroveň výcviku mas je extrémně nízká. Nedokážou rozlišovat mezi přáteli a nepřáteli. Naprosto dezinterpretují naši výzvu k revoluční bdělosti. Všichni členové domobrany, kteří se podíleli na incidentu, byli zatčeni, stejně jako členové okresního vedení strany a stranický kádr uličního výboru. Zatčeni byli i straničtí tajemníci okresního výboru; během incidentu v Pchjongjangu nebyli. Zatčení budou zadržováni do ukončení vyšetřování. O výsledcích bude informován kubánský velvyslanec. Řekl, že Kim Ir Sen ho také zmocnil k pořádání schůzek s kádry strany v Pchjongjangu a že úředníci ministerstva zahraničí budou na těchto setkáních řešit otázky chování vůči cizincům.
Během tohoto setkání prý Ri Hjo Sun také učinil následující poznámky k otázce rozdílů v názorech: Vedení Korejské strany práce zcela souhlasí s projevem Fidela Castra. KLDR by také ráda zaujala stejný postoj k otázkám rozdílů v názorech jako kubánské vedení. To v současnosti není možné. V budoucnu také nebudeme publikovat sovětské nebo čínské články. Pokud to bude nutné, učiníme svůj vlastní názor na tyto otázky. Ale bude to neutrální postoj – ani pro jednu, ani pro druhou stranu. Naše akce budou vyhrazeny.
Poznámky:
Incident svědčí o složité vnitřní situaci a o tom, jak malý vliv má vedení na korejské masy. Incident se odehrál v den, kdy cca 10 % obyvatel Pchjongjangu se zúčastnilo velkého shromáždění proti japonsko-jihokorejským jednáním. A cca 8 dní po podobném shromáždění na podporu Vietnamu, ve kterém byly revoluční síly Asie, Afriky a Latinské Ameriky v centru agitpropu. Kubánská vlajka musela být mnohým lidem známá z agitky. Kubánský velvyslanec je v Koreji cca 3 roky, jeho snímek byl mnohokrát publikován v tisku.
Poznámky Ri Hjo Suna o nepublikování čínských a sovětských článků v budoucnu se zdají být důvěryhodné.
Věříme, že kubánský velvyslanec poskytl věrnou zprávu o incidentu. Máme obzvláště blízký vztah ke kubánskému velvyslanci a byli jsme jediným velvyslanectvím, které bylo o incidentu okamžitě informováno. Sovětské ambasádě se o tom 8 dní neřeklo. Moje žena má také velmi blízký vztah k manželce kubánského velvyslance, které poskytuje týdenní lekce němčiny a která události popisovala stejným způsobem. Svědkem brutality, kterou bezpečnostní služby použily proti dospělým a dětem, přivedla manželku kubánského velvyslance na pokraj nervového zhroucení.
Horst Brie
Kim Jong Nam** s předsedou Státní rady a předsedou Rady ministrů Kubánské republiky Miguelem Mariem Díaz-Canelem Bermúdezem v Havaně v listopadu 2018. Zdroj: Korejská ústřední tisková agentura – kcna.kp
(** Kim Jong Nam, narozen 1928, pochází z korejsko-čínské rodiny a přišel do KLDR s čínskými lidovými dobrovolníky za Korejské války. Od r. 1962 byl náměstkem ministra zahraničních věcí, 1983-1998 ministrem zahraničních věcí, 1998-2019 předsedou prezídia Nejvyššího lidového shromáždění. Veřejných shromáždění se zúčastnil ještě v roce 2022. – https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Yong-nam)
*
19. května 1965, poznámka velvyslanectví NDR o vnitřních záležitostech KLDR: žádné zlepšení životní úrovně a strach z represe
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/note-about-north-korean-internal-affairs
Předání kimirsenie (orchideje) prezidentem Indonéské republiky Sukarnem Kim Ir Senovi v dubnu 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Dne 29. dubna 1965 bylo velvyslanectví informováno o následujícím:
- V současné době v KLDR probíhají výběrové testy na univerzitách, vysokých školách, akademických institucích a školách. Tyto testy mají vyřadit 50 procent všech studentů, akademických kádrů a učitelů, aby je mohli poslat do tovární výroby. To má napravit nedostatek pracovní síly a podstatně zvýšit produkci.
- V poslední době vzrostlo nasazení funkcionářů KSP na vedoucí pozice v továrnách. Názory tamních odborníků a specialistů, jak zlepšit výrobu, jsou ignorovány, protože tito úředníci postrádají technické znalosti.Odborníci mohou asi dva měsíce studovat některé zahraniční technické časopisy. Technické kádry však nemohou zvítězit nad politickými funkcionáři. Ti druzí mají tendenci dělat všechno sami. Návrh na zlepšení učiněný v přístavu Nampcho by vedl k úspoře 33 000 wonů, ale byl zamítnut. Kvůli mnoha schůzím a shromážděním, které každý den trvají čtyři hodiny a více, si hlavní inženýr přístaviště nenašel šest měsíců čas na prostudování technické publikace. Kádry jsou obzvláště nepřesné v používání termínu „technická revoluce“. Přední funkcionář v přístavišti označil japonskou loď s moderním designem za příklad technické revoluce. Technici a další specialisté vyškolení v zahraničních socialistických zemích nedostávají místa s odpovědností v továrnách. Setkávají se s velkou nedůvěrou, zvláště když jsou ženatí s manželkami z cizích zemí.
- V přístavišti Nampcho si museli poslechnout analýzu jarního veletrhu v Lipsku, ačkoli se ho nikdo z přístaviště nezúčastnil. Informace byly zaměřeny na účast Číny na veletrhu a na tamní produkty ČLR. Čína je vždy zdůrazňována jako velký přítel. Ukazuje se to také v delegaci mnoha stážistů, kteří cestují na šest měsíců nebo déle do ČLR na školení. Do Sovětského svazu posílali studijní delegace pouze na krátké stáže.
- Pravděpodobně se bude konat vojenská přehlídka v den výročí začátku korejské války. Neexistovala informace, zda se k 20. výročí osvobození něco připravuje. O tomto nebylo nic vidět ani slyšet.Již byly provedeny politické přípravy na 20. výročízaložení Korejské strany práce. Strana k této příležitosti vytiskla studijní materiál k prostudování straníky i nečleny.
- Obyvatelstvo je velmi nespokojeno, protože nezaznamenává žádné zlepšení životní úrovně. Přesto lidé ze strachu z represí mlčí. I když nemají moc jídla a oblečení je velmi drahé. Mnoho rodin žije jen z vodnatých polévek. Nejlépe se stále mají nezadaní a sirotci. Životní úroveň lidí je obzvláště špatná na severu KLDR.
O poměrech v KLDR lze mluvit pouze s velmi blízkými a důvěryhodnými přáteli. Nedůvěra mezi lidmi je velmi velká. Pokud budete otevřeně vyjadřovat nespokojenost, může se stát, že ztratíte svou pozici v práci. Někteří lidé zmizí, aniž by o tom byly informovány rodiny, kde jsou. Existuje něco jako příbuzenská odpovědnost. Rodiny zatčených například nedostávají byt a nedostávají jídlo. Funkcionáři provádějí pravidelné kontroly v bytech. Také probírají skříně a krabice.
- Ačkoli korejská strana často tvrdí, že studenti univerzit a škol dostanou své oblečení zdarma, první musí za oblečení zaplatit 35,00 wonů a druzí 25,00 wonů.
- Západoněmecký inženýr z MAN [strojírenské společnosti] v Mnichově pracuje v továrně na obráběcí stroje v Huičchonu. Západoněmečtí specialisté také pracovali v ocelárně Kanghe a pravděpodobně tam stále jsou. V přístavu Nampcho byly nyní nainstalovány některé západoněmecké stroje.
Poznámka: Dne 4. května 1965 přijeli do Pchjongjangu tři západoněmečtí specialisté z chemické společnosti Höchst v Erlangenu.
[podepsaný]
Merten
3. tajemník
*
Květen 1965, zpráva velvyslance ČSSR o vývoji situace v KLDR: prohlubování ekonomických potíží a odvádění pozornosti od nich
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/development-situation-dprk-may-1965
Rozhovor Kim Ir Sena s A. N. Kosyginem při jeho návštěvě KLDR v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Pokud jde o vztahy s ČLR, znatelně se oslabily přímé kontakty (téměř se zastavila výměna delegací). Z rozhovoru Kim Ir Sena se sovětským velvyslancem Moskovským před jeho návratem do vlasti je zřejmé, že KSP se snaží distancovat od nejnovějších pomlouvačných materiálů čínské KS a že má určité výhrady k postoji ČLR k Vietnamu a sovětské pomoci VDR. Nedávné čínské pomlouvačné materiály se nedostaly do korejského tisku ani do důvěrného bulletinu KCNA. Navzdory tomu nepochybně stále existuje těsná shoda názorů mezi vedením čínské KS a KSP. (…)
Ve vztahu k evropským socialistickým zemím se vedení KSP stále snaží odlišit; nicméně oslavy 20. výročí osvobození ČSSR, přítomnost Koreje na recepci československého velvyslance a řada akcí pořádaných korejskou stranou k tomuto výročí (…), zaslání vysoké delegace úrovně na oslavy v NDR a vojenská delegace na vysoké úrovni do Moskvy naznačují, že korejská strana má v současnosti zájem na určitém zlepšení kontaktů s našimi zeměmi, byť pouze na státní úrovni.
Myslíme si, že KSP činí tyto kroky kvůli ekonomickým zájmům a také kvůli nutnosti zvýšit obrannou připravenost KLDR.
Pro vnitřní situaci v KLDR bylo charakteristické další prohlubování ekonomických potíží. Vážným problémům čelí i zemědělství, protože setí sazenic rýže se kvůli suchému a chladnému jaru zpozdilo téměř o měsíc a nedostatek vody omezil možnosti zavlažování rýžových polí. Zajímavé ale je, že oproti minulým letům se tisk minulý měsíc přestal široce věnovat ekonomickým otázkám a na rozdíl od minulých let se neorganizují žádná národní hnutí za zvýšení produkce a kvality, za dokončení jarních sezónních prací atd.
Místo mobilizace k plnění pracovních cílů se veškerá pozornost soustředí na zahraničněpolitické otázky, bojovou připravenost a jednotu asijských a afrických zemí. Souhlasíme s našimi přáteli, že všemi těmito akcemi – množství různých masových shromáždění po celé KLDR (na podporu Vietnamu, proti jihokorejsko–japonským jednáním, za solidaritu afro-asijských zemí atd.) a hromadným vítáním různých delegací – se KSP snaží odvrátit pozornost lidí od naléhavých ekonomických problémů a utopit vnitřní potíže v podobných akcích.
(…) Korejští představitelé dali najevo svůj nesouhlas s postojem ČLR k událostem ve Vietnamu a zdůraznili požadavek bojové jednoty socialistických zemí a národně osvobozeneckého hnutí; zmínili potíže národního hospodářství KLDR, špatnou kvalitu korejských výrobků.
Poukázali také na nesprávný přístup KSSS k japonské a indonéské KS. Zástupci KSP byli poněkud zklamáni současným vývojem v Jižní Koreji a připustili, že studentské hnutí bylo izolováno od pracujících.
Z rozhovorů vyplynulo, že korejští soudruzi si uvědomují nedostatek protiamerických nálad mezi jihokorejským obyvatelstvem. V souvislosti s tím je zajímavá informace ze zasedání NLS: Propaganda KLDR v Jižní Koreji se bude snažit více využít protijaponské nálady Jihokorejců a nasměrovat je proti americkému imperialismu, který podporuje jihokorejsko-japonská jednání.
Oslavy 20. výročí osvobození ČSSR byly nejvýznamnější událostí v československo-korejských vztazích. (…) Oslavy byly důstojné a setkaly se s kladným ohlasem v tisku i na veřejnosti. Jak jsme informovali, korejská strana nesla nelibě, že se československý tisk o oslavách vůbec nezmiňoval. O to méně pochopitelný je fakt, že tisk informoval o oslavách ve všech ostatních socialistických zemích (včetně ČLR a VDR). (…)
*
1965, analýza MZV ČSSR současných československo-korejských vztahů: izolace a pozdní plnění obchodních závazků
Veřejné shromáždění v Pchjongjangu k uvítání sovětské delegace vedené A. N. Kosyginem v únoru 1965. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Co se týče vzájemných československo-korejských vztahů, řídili jsme se směrnicemi předsednictva ÚV KSČ z 24. dubna 1962 a 14. ledna 1964. Přes veškerou snahu o zachování přátelských vztahů jejich zhoršování pokračovalo až do druhé poloviny roku 1964 kvůli přechodu Korejské strany práce na pozice čínského vedení. KLDR však díky řadě objektivních podmínek projevila snahu o určité zlepšení vztahů s evropskými socialistickými zeměmi, mimo jiné také s Československem. (…)
I.
Od karibské krize v roce 1962 do října 1964 se politika KSP vyvíjela v duchu naprosté jednoty s pozicí Komunistické strany Číny. Tento pročínský směr se v důsledku politického a ekonomického tlaku ČLR na KLDR a také celkového vývoje a vnitřní situace (rozdělená země, nacionalismus, kult osobnosti a tak dále) projevil nejen v ideologii KSP, ale i i v sociálním a ekonomickém životě země jako celku.
Mezinárodně korejští vůdci útočili na politiku KSSS a SSSR a prosazovali čínskou pozici. Ve své mezinárodní politice omezování kontaktů se SSSR a evropskými socialistickými zeměmi se soustředili zejména na spolupráci s asijskými a africkými zeměmi spolu s prohlubováním kontaktů s ČLR.
Tato politika, spolu s přehnanou militarizací země, vyhlášenou 5. plenárním zasedáním ÚV KSP (prosinec 1962), značně poškodila národní hospodářství KLDR. (…)
Rostoucí tlak objektivních faktorů, jako je strach z možné ztráty skutečné nezávislosti v důsledku dlouhodobé výhradní orientace na ČLR, nakonec donutil korejské vůdce změnit svůj přístup k rozvíjení mezinárodních kontaktů se SSSR a některými dalšími evropskými socialistickými zeměmi. Korejští vůdci však spojují tuto změnu s odchodem s. Chruščova z vedení KSSS a SSSR. Návštěva s. A. Kosygina v KLDR v únoru 1965 se stala důležitým katalyzátorem změny jejich postoje k SSSR. Jeho rozhovory, jejichž hlavním významem byl nepochybně příslib sovětské pomoci při budování moderní obrany KLDR, přesvědčily korejské soudruhy, aby se na politiku KS Číny podívali kritičtěji.
Bez ohledu na to, že jsme v poslední době viděli řadu pozitivních signálů v mezinárodních vztazích KLDR s evropskými socialistickými zeměmi a zejména se SSSR, nemůžeme pominout, že v ideologických a politických otázkách se korejští vůdci drží pozic velmi blízkých současné politické linii vedení ČLR.
Občasné zveřejňování protisovětských materiálů a některých připomínek představitelů KSP, stejně jako neustále udržované úzké vazby a podpora všech druhů frakcí a odštěpeneckých skupin v mezinárodním komunistickém hnutí, jejichž zástupci jsou častými hosty ÚV KSP, jsou některé z přetrvávajících negativních rysů činnosti korejského vedení. (…)
Zdá se, že současný vývoj v KLDR stále potvrzuje, že hlavním faktorem, který korejským představitelům brání v užší a efektivnější spolupráci se Sovětským svazem a evropskými socialistickými zeměmi a přitahuje je na pročínskou stranu, je extrémní nacionalismus, hluboce zakořeněný systém kultu osobnosti, dosud nepřekonaná nedůvěra vedení KSP ke směřování KSSS po XX. a XXII. sjezdu KSSS a obavy vrcholných funkcionářů KSP ze ztráty osobních pozic. (…)
II.
Přes československou snahu o zachování přátelských vztahů v souladu se směrnicemi politbyra ÚV KSČ z 24. 4. 1962 a 14. 1. 1964 čs.-korejské vztahy se až do podzimu 1964 zhoršovaly kvůli negativnímu přístupu KLDR k evropským socialistickým zemím. Korejská politika izolace od evropských socialistických zemí se projevila v našich vzájemných kontaktech zejména v oblastech vhodných k ideologickému ovlivňování (tiskové, školní a vědecké kontakty, spolupráce ve filmové produkci atd.), takže téměř všechny kontakty v těchto oblastech byly zmrazeny. K přímým veřejným útokům proti politice KSČ a vlády ČSSR sice nedošlo, ale za této situace se ani v politických vztazích nic zásadního nestalo, kromě blahopřejných telegramů ke státním svátkům a účasti delegace ÚRO na zasedání v roce 1963 k oslavám 15. výročí vzniku KLDR. Československá strana nadále podporovala postoj KLDR k mírovému sjednocení země a přispívala ke zvýšení autority KLDR zejména u různých mezinárodních organizací a OSN. Československá delegace stále působí v Dozorčí komisi nezúčastněných států v Koreji. Na základě rozhodnutí politbyra ÚV KSČ byla hodnost vedoucího delegace snížena z generála na plukovníka.
Poněkud příznivěji se situace vyvíjela v oblasti hospodářské spolupráce. Do roku 1963 docházelo k určitým výkyvům ve směně zboží, zejména v letech 1959 a 1963. V těchto letech Korejci dováželi značné množství strojů, zejména soustruhů, za které dodávali zemědělské produkty navíc. Celková výměna zboží od roku 1963 stoupá. (…)
Čs. čísla dovozu jsou vyšší, protože od roku 1962 začala korejská strana splácet úvěry, které jí ČSSR poskytla úvěrovou smlouvou z roku 1954. (…)
Výměna zboží na základě ročních smluv (nejedná se o dlouhodobou smlouvu) je vážně ztížena zejména výběrem, kvalitou a dodacími lhůtami korejského zboží. Korejská strana plní své závazky pozdě a dochází ke zpožděním v dodávkách zboží. (…)
Vědecko-technická spolupráce mezi ČSSR a KLDR v současnosti stagnuje. (…) Při jednání o zvýšení publicity ČSSR dala korejská strana jasně najevo, že bude v této oblasti přísně dbát na reciprocitu. (…)
*
28. června 1965, zpráva velvyslanectví NDR v KLDR: nedostatek jídla, válečná psychóza a údajná veřejná poprava
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-about-information-north-korea-24-june-1965
Velvyslanectví bylo informováno o následujícím:
-
- 2,00 wony se strhávají ze mzdy pracujících:
a) 1,00 wonů na podporu Jižního Vietnamu;
b) 0,50 wonů za podporu revolučního hnutí v Jižní Koreji;
c) 0,50 wonů na podporu těch, kteří byli vysláni na venkov pěstovat rýži.
Kromě toho je každý požádán, aby věnoval jednu denní dávku rýže pěstitelům rýže.
- Na [politických] setkáních se hovoří o růstu životní úrovně po skončení sedmiletky. Pak bude dostatek jídla.
- Na venkově je zelenina asi o 80 čonů až 1,00 wonů dražší než v hlavním městě.
- Mezi lidmi roste míra válečné psychózy.Někdo například radí přátelům, aby si nekupovali stůl nebo skříň, protože se blíží válka.
- Před týdnem byli prý v Nampchu veřejně popraveni čtyři muži (před zraky obyvatel); tři za krádež a zabití, jeden za cizoložství a otravu manželky (byl to prý vynucený sňatek a on doufal, že se po otrávení manželky ožení s láskou svého mládí). Velvyslanectví mezitím obdrželo potvrzení této zprávy i z jiného důvěryhodného zdroje. (…)
[podepsaný]
Dr. Göthel
přidělenec
*
12. července 1965, Ministerstvo zahraničních věcí NDR: O některých změnách pozic ve vedení Korejské strany práce a vlády Korejské lidově demokratické republiky
I. Hodnocení jejich dosavadních pozic
Pokud jde o jejich předchozí postoje, bylo vyhodnoceno, že od XXII. sjezdu strany v říjnu 1961 vedení KSP a vláda KLDR postupně přijaly postoje čínského vedení ke všem základním otázkám a aktivně je prosazovaly. Názorové rozdíly s KSSS a dalšími stranami (včetně SED) se přenesly do bilaterálních mezistátních vztahů. K podstatnému omezení bilaterálních vztahů došlo ve všech oblastech, a to i směrem k NDR. Tato politika vyvrcholila v letech 1963 a 1964.
II. Načasování významných změn
Určité změny pozic vedení KSP a vlády KLDR byly poprvé zaznamenány v ekonomické oblasti zhruba ve druhém čtvrtletí roku 1964. Stalo se tak v době, kdy jsme stále častěji dostávali informace o narůstajících ekonomických problémech v průmyslu a zemědělství KLDR. V tomto období byly NDR učiněny opakované nabídky hospodářské spolupráce s cílem přimět NDR, aby poskytla KLDR úvěry.
Od poloviny roku 1964 se v KLDR také stále více hovořilo o politických společných rysech existujících mezi NDR a KLDR (rozdělení, přímá konfrontace s imperialismem, znovusjednocení atd.). Tyto snahy v tomto období měly za cíl zlepšit mezistátní vztahy právě s NDR. Muselo se na ně pohlížet jako na politiku diferenciace KLDR vůči NDR. Tato politika měla za cíl rozehnat NDR zejména proti Sovětskému svazu a dalším socialistickým zemím. Přátelské rozhovory mezi předními korejskými soudruhy a námi měly vždy velmi silný protisovětský obsah, jak se ukázalo zejména při rozlučkové návštěvě velvyslance Beckera a úvodní návštěvě velvyslance Brie. Od té doby jsme také mohli zaznamenat mírné zlepšení v tisku [KLDR] o německých problémech, zejména týkajících se západního Německa.
Po rezignaci soudruha Chruščova v říjnu 1964 nastala v KLDR všeobecná změna. Ukázalo se to v publikacích nebo během rozhovorů. Šla následujícími směry:
- posílení jednoty socialistických zemí v boji proti imperialismu a neokolonialismu;
- zlepšení spolupráce se všemi socialistickými zeměmi.
- ukazující vlastní korejskou pozici, ukazující zdrženlivost v polemikách.
III. Kde vidíme změny v přístupu:
- Cítíme jasné úsilí KLDR zlepšit mezistátní vztahy se všemi socialistickými zeměmi, včetně Sovětského svazu.Denní tisk přináší opět širší pokrytí evropských socialistických zemí, kde je boj těchto národů podporován. Boj NDR proti západoněmeckému imperialismu a za uznání NDR získává širší pozornost.
Zatímco v ekonomické oblasti se KLDR chvíli soustředila na kapitalistické a mladé národní státy, nyní projevuje velký zájem o rozšiřování ekonomických vztahů [se socialistickými zeměmi] a o zajištění rozsáhlých úvěrů. Objemy obchodu se socialistickými zeměmi opět vzrostly. Vnější politické zaměření na propagaci „všeho vlastní silou“ se zmenšilo. Interně heslo nadále hraje důležitou roli.
Zvýšila se výměna delegací se socialistickými zeměmi. (…)
- Pozoruhodné jsou i změny týkající se základních problémů naší epochy. V publikacích KLDR vidíme silnější příklon k jazyku Moskevského prohlášení a deklarací: role socialistického tábora, boj za mír, boj proti americkému imperialismu atd. Pokud jde o řešení korejské otázky, je nyní propagována výhradně mírová cesta.Ri Ču Jon, člen politbyra KSP, místopředseda vlády a ministr zahraničního obchodu, prohlásil v Lipsku, že Korea potřebuje mír, aby posílila KLDR. Pouze v případě útoku KLDR odpoví ozbrojenou silou.
Poté, co se boj dosud soustředil především na Spojené státy, nyní vidíme nárůst zaměření na boj proti japonskému imperialismu, ale také proti západoněmeckému imperialismu. (…)
- Nedávno byl potvrzen názor člena politbyra Ri Hjo Suna, podle kterého KLDR nezveřejní čínské ani sovětské materiály o jejich názorových rozdílech a v případě potřeby vyjádří svůj vlastní postoj. (…) Polemiky byly vedeny velmi zdrženlivě a bez jmen, ale stále obsahovaly útoky proti KSSS a Sovětskému svazu (velmocenský šovinismus, vměšování do vnitřních záležitostí, silný důraz na boj proti imperialismu).
- Podstatně se zlepšily možnosti rozsáhlejší činnosti zastupitelských úřadů socialistických zemí.Nyní je opět převážně na zájmech zastupitelských úřadů, zda chtějí být aktivnější.
IV. Důvody těchto změn v přístupu
- Zhoršení bilaterálních vztahů ze strany KLDR se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi se KLDR obrátilo proti proudu. Kim Ir Sen vyslovil názor, že žádná země tolik netrpěla rozdíly v názorech [mezi Čínou a Sovětským svazem] než KLDR. Čtyři roky neměla KLDR žádný ekonomický rozvoj, ale stagnovala. Ve svém pátém roceje KLDR téměř dva roky pozadu v plnění svého sedmiletého plánu. Ačkoli se o tom veřejně nemluví, opakovaně se objevovaly náznaky, že je třeba zvýšit výdaje na obranu na úkor rozvoje ekonomiky.
Domácí, zejména ekonomické problémy KLDR jsou důsledkem špatné orientace na „všechno vlastními silami“ a omezování spolupráce se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi se zaměřením na kapitalistické země a mladé národní státy. ČLR nebyla schopna nahradit dovoz ze Sovětského svazu a socialistických zemí (zejména kompletní zařízení). Ekonomické problémy v KLDR se projevují nedostatkem pracovních sil, nedostatečnými moderními technologiemi, nízkými investičními prostředky, žádným vědeckým plánováním a nedostatečným vedením ekonomiky atd. Atmosféra mezi obyvatelstvem je nepříznivá, protože i přes stále se zvyšující pracovní povinnosti nedochází k výraznému zlepšení životní úrovně. Kvůli špatným výsledkům sklizně v roce 1963 zásobování obyvatelstva potravinami se ještě zhoršilo. Poznámka Kim Ir Sena, že domácí situace v KLDR je těžší než kdykoli předtím, naznačuje existenci velkých problémů. Na druhou stranu toto tvrzení nelze přeceňovat. Zřejmě chce zvýšit ochotu [cizích zemí] poskytovat KLDR úvěry.
- KLDR si myslí, že byla závislá na Sovětském svazu a Sovětský svaz se vměšoval do vnitřních záležitostí KLDR. Když se KLDR posunula směrem k čínským pozicím, vůbec neměla záměr stát se závislou na Číně a postavit se do stínu ČLR. Kim Ir Sen si také vůbec nepřál být zastíněn předsedou Maem. Čínské pokusy využít ekonomickou závislost KLDR (požadavky na zřízení čínské kontrolní komise pro sledování využívání čínské pomoci) měly pro ČLR negativní důsledky. Místo dosažení užších vazeb s KLDR nastal opak.
- Čínský postoj k vietnamské otázce (nevměšování, řešení vlastní silou) neposkytuje KLDR záruku dostatečné ochrany v případě amerického útoku na Severní Koreu.Vedení KSP a vláda KLDR velmi respektují sovětskou pomoc Vietnamu. To, že v tomto ohledu panuje nespokojenost s čínským postojem, se ukázalo i tehdy, když zástupci KLDR na zasedání Světové rady míru hlasovali proti rezoluci čínského Vietnamu. K návratu KLDR k užší spolupráci se Sovětským svazem, zejména ve vojenských záležitostech, jistě přispěl postoj ČLR k vietnamské otázce a nedostatečná schopnost Číny dodávat vývoz.
Kim Ir Sen s prezidentem Vietnamské demokratické republiky Ho Či Minem v listopadu 1958. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
- Dalšími důvody jsou bezpochyby zkušenosti KSP a KLDR z mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a mezinárodní situace. Roli by zde mělo hrát následující:
– kurs KS Číny a ČLR nepřinesl požadované výsledky, ale utrpěl neúspěchy (regionální konference, Jižní Amerika atd.);
– ČLR nemůže hrát roli, jakou hrál a bude hrát Sovětský svaz (to platí na mezinárodní úrovni i vůči jednotlivým socialistickým zemím, zejména s ohledem na hospodářskou pomoc a vojenskou ochranu);
– KSP a KLDR plně nesouhlasí s nedávnými aktivitami KS Číny a ČLR: [čínské] publikace s polemickými útoky nebyly přijaty ani vytištěny; nedošlo k žádnému vyjádření k důležitým otázkám, jako tomu bylo v minulosti (zřejmě proto, aby se vyhnuli zaujetí stanoviska).
- Pokračovala konstruktivní politika NDR vůči KLDR, přičemž byly zvažovány rozdíly v názorech. NDR vedla bilaterální vztahy mezi státy navzdory negativním postojům KLDR, které způsobily velké potíže. To vedlo KLDR k opětovnému zamyšlení, jak vést vztahy na jejich straně. Ministerstvo zahraničí a velvyslanectví NDR si vždy dávaly pozor, aby názorové rozdíly nepřenášely do vztahů mezi státy.
V. Navzdory všem těm mnoha změnám v postojích vedení KSP a vlády KLDR bychom si neměli dělat iluze, zda se KLDR zcela vzdálila čínským pozicím. Stále existuje mnoho otázek, kde panuje shoda mezi čínskými a korejskými vůdci a které se liší od našich názorů.Týká se to například otázky svolání mezinárodní konference komunistických a dělnických stran, přílišného zdůrazňování role národně osvobozeneckých hnutí, čínských jaderných testů, pozvání rozkolníků do KLDR, postoje k RVHP (KLDR neodmítá vstup do RVHP již proto, že by RVHP byla nemarxistická a učinila země závislými, ale protože KLDR by ještě nedosáhla dostatečné úrovně rozvoje). Také nelze podceňovat skutečnost, že v minulosti byli korejští soudruzi v politbyru a ve vládě úzce spjati s aktivitami KS Číny. Svou roli hraje i geografická poloha a historický vývoj.
VI. Závěry
- Vedení KSP a vláda KLDR zhruba rok zdůrazňují, jak provádějí nezávislou a autonomní politiku. Jak ukázala výše uvedená vysvětlení, v některých otázkách se KSP a KLDR vzdalují čínským pozicím. Naše politika diferenciace mezi ČLR a KLDR tedy přinesla první výsledky. Vážná domácí situace přiměje KLDR hledat další cesty užší spolupráce s evropskými socialistickými zeměmi, aniž by tím skončily úzké vazby na ČLR. (…)
[podepsaný]
Wegricht
vedoucí sekce
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
