(Pokračování z 25. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Muzeum známek
Hned vedle hotelu Korjo stávala nenápadná nízká budova, ztrácející se mezi samými výškovými domy, nevýrazná béžová krychle nezajímavého vzhledu s výlohami v přízemí a dvěma patry bez oken, na první pohled snad obchodní dům nebo kulturní středisko, na níž jen zlatý nápis a reliéf známky se symbolem čchollima připomínaly, že se jedná o Muzeum korejských známek.
V únoru 2019 bylo muzeum znovuotevřeno po velkorysé rekonstrukci a získalo novou, zajímavou tvář, kdy průčelí budovy připomíná podlouhlou poštovní známku, se zoubky nahoře a dole, a symbol poštovní známky se čchollimou a názvem instituce je přemístěn doprostřed průčelí mezi tyto zoubky.
Muzeum korejských známek
I když celé průčelí může také připomínat staré rádio, myslím, že na rozdíl od modernizací staveb metra získala v tomto případě budova muzea zajímavější a přitažlivější vzhled a že se tedy tato přestavba architektonicky zdařila, i když si nejsem jistý, zda byla s ohledem na vzhledově pěkný původní stav budovy nutná a zda opět nešlo o zbytečné maření energie a prostředků ve snaze být moderní za každou cenu.
Zpráva KCNA o otevření rekonstruovaného muzea z 11. 2. 2019 uvádí, že „v muzeu jsou vystavena alba známek, které shromáždil velký vůdce soudruh Kim Čong Il za svého dětství a mládí a historické údaje, známky a pohlednice, zobrazující revoluční zásluhy neskonalých velikánů a poštovní známky, pohlednice a upomínkové předměty, ukazující rozvoj republiky.
Vystaveny jsou také historické údaje a památky, které ukazují poštovní dějiny starověké a středověké Koreje a zavedení moderního poštovního systému na konci feudální dynastie Čoson.
Muzeum má prodejny známek, suvenýrů atd. (…)
Současně s tím Státní známkový výbor KLDR vydal pamětní poštovní známku u příležitosti rekonstrukce Muzea korejských známek.“
Aršík známek, mezi nimi i s Marxem a Leninem, z roku 1965
Expozice pojednává o historii poštovnictví v Koreji od nejstarších časů až po současnost a nabízí k prodeji velké množství známek a pohlednic. Před vstupem stojí bronzová socha poštovního holuba sedícího na zeměkouli, který drží v zobáku známku a pruh dalších známek obtáčí zeměkouli.
Muzeum jsem navštívil až po jeho rekonstrukci v dubnu 2019. Šli jsme tam dva se svým průvodcem, kromě nás nebyl přítomen nikdo kromě zaměstnanců. Horní část expozice kvůli nám odemykali a rozsvěceli. Soudruh průvodce nebyl nadšen tím, že tam vůbec chceme jít, nejspíš už chtěl mít volno, a divil se, že se zajímáme o známky. My jsme se o známky vpravdě nijak hluboce nezajímali, ale byla by škoda muzeum nevidět, když bylo hned vedle hotelu a chodili a jezdili jsme kolem něho.
Socha před vstupem do muzea
Nechtěli jsme svou přítomností obtěžovat, proto jsme si expozici prohlédli dosti rychle (a předpokládám, že nám neukázali celou), kromě toho nejsem na známky žádným odborníkem. Fotografovat se nesmělo, udělal jsem si jen čtyři fotky známek, když jsem byl schovaný za zástěnou s exempláři, a oficiální snímky či bližší popis nemám k dispozici, takže nemohu výstavu podrobně popsat.
Nepřekvapím konstatováním, že vystaveny byly téměř výhradně poštovní známky, ať už zvětšené nebo v původním rozměru. Bohužel popisky jsou jen v korejštině a místní zaměstnanci ani náš osobní průvodce nám žádný výklad ani překlad neposkytli. Zaujala mě výrazně zvětšená známka k osvobození Soulu (1950), trochu překvapivě zdůrazněná v samostatné vitríně právě v období nedlouho po severo-jižních summitech (prezident Mun Če In navštívil KLDR v září 2018).
Známka s B. Engelsem z roku 1965
Kromě známek a popisek k nim jsem zaznamenal jen model poštovního holuba a dávného pošťáka s koněm a nějakou bustu, nevím, čí. Na zdejší poměry mi připadalo muzeum poměrně nepolitické, nebyl zde snad ani velký obraz žádného ze tří vůdců (a nejsem si jist, zda vůbec nějaký) ani typické tabule s jejich citáty a oslavná hesla.
Na známkách, téměř výhradně samozřejmě až z období po založení KLDR a zejména po Korejské válce, nebyly zdaleka jen revoluční a budovatelské motivy, ale i četné motivy lidové, přírodní či sportovní. Příznačné je, že několik málo známek s Marxem, Engelsem a Leninem pochází nejpozději z 60. let, se Stalinem jsem neviděl žádnou. Zaznamenal jsem známku z roku 1961 s Germanem Titovem, jinak už žádné zahraniční motivy, i když je známo, že KLDR vydala v letech 1981-1982 poštovní známky na oslavu svatby tehdejšího britského prince Charlese a princezny Diany a narození jejich syna prince Williama a dokonce i k 21. narozeninám Diany, což je o to zvláštnější, že diplomatické styky KLDR se Spojeným královstvím byly navázány teprve v roce 2000.
V prodejně muzea jsem kromě některých známek nakoupil zejména pohlednice s vyobrazením plakátů s vojenskou tématikou, většinou starých už alespoň 10 let, z doby, kdy propaganda byla bojovnější než dnes nebo v několika posledních letech. I když dnes po zkrachování jednání s USA i Jižní Koreou opět občas vyjde plakát s raketami nebo ozbrojeným vojákem, tak militantní motivy jako dříve, přímo planoucí touhou po zničení nepřátel, už se nevydávají. Jiné pohlednice s vyobrazením starších militantních plakátů jsem nakoupil také na Výstavišti Wolhjang.
V druhé řadě vpravo známka s Germanem Titovem z roku 1961
Hesla z některých plakátů byla na zadních stranách pohlednic přeložena do angličtiny, namátkou „Spusťme tvrdou palbu na ty, kdo napadnou 0,001 milimetru našich teritoriálních vod!“, „Navždy rozdrťme americké imperialistické agresory!“, „Smažeme ze země každého, kdo nás provokuje!“, „Děláme vše, co říkáme. Jsme muži činu!“, „Nejednejte neuváženě. Odstraníme USA z povrchu země!“, „Konec jediným úderem!“, „Rozhodně potlačme rozkolnické síly!“, „Rozdrtíme americké a japonské agresory zbraněmi songunu!“, „Iluze o nepříteli a míru znamenají smrt!“, „S rudým mečem revoluce!“, „Smrt nepřátelům znovusjednocení!“, „Smrt imperialistům USA!“, „Vztáhněte na nás ruku a jste okamžitě mrtví!“, „Hle, jaký ubohý pohled na americké imperialisty!“ Vyobrazení k tomu jsou samozřejmě příkladným socialistickým realismem, včetně rakety dlouhého doletu, jistě s jadernou hlavicí, dopadající na území USA. Taková díla a hesla už dnes nevznikají nebo přinejmenším nejsou zveřejňována.
KLDR po léta avizuje vydávání obrovského množství druhů poštovních známek, včetně graficky velmi zajímavých aršíků, které by vyjmutím samotných známek a jejich upotřebením byly zničeny. Myslím, že takové pamětní aršíky slouží spíše jen jako suvenýry než k reálnému využití pro hrazení poštovného. Celkově je fungování pošty v zemi velkou neznámou a nelze o něm z místních zdrojů téměř nic zjistit. Zřídka lze sice vidět v Pchjongjangu poštovní úřad nebo poštovní schránku, ale s ohledem na katastrofální stav dopravy je otázkou, do jaké míry doručování funguje. Nevíme ani, do jaké míry je rozšířen internet (či intranet) a signál mobilních telefonů, ale ani síť pevných telefonních linek, tedy do jaké míry je poštovní styk možno nahradit modernějšími a operativnějšími komunikačními prostředky. Že mezinárodní poštovní styk zřejmě prakticky nefunguje, jsem již zmiňoval.
Pamětní alba se starými, již neplatnými wonovými bankovkami
Poštovní známky z KLDR jsou každopádně velmi pěkné a mezi sběrateli je o ně velký zájem. Sehnat zvláště ty novější z nich je v zahraničí velký problém, ale myslím, že ani v době existence sovětského bloku nebyly příliš rozšířené, protože jsem zdědil vícero alb známek po dědovi se známkami z mnoha zemí světa, ale KLDR mezi nimi není. Vydávány byly a jsou známky s motivy velkých vůdců, výjevy z dějin revolučních bojů, s vyobrazením vojáků a zbraní, státních symbolů, historických a přírodních památek, reprodukcemi agitačních plakátů, přírodními a sportovními motivy, známky na podporu spřátelených států typu Číny a Ruska, na podporu zdravotnictví, národního znovusjednocení, známky s motivy z průmyslu i zemědělství nebo s dopravními prostředky. Jedná se o desítky, ne-li stovky typů známek ročně.
V roce 2019 byla vydána série známek s fotografiemi soudruha Kim Čong Una a tehdejšího prezidenta USA Donalda Trumpa u příležitosti jejich summitu v Hanoji. Na poštovní známky se tak dostal člověk, jen o necelé dva roky dříve hovořící o možném „úplném zničení Severní Koreje“ (na 72. zasedání Valného shromáždění OSN; KCNA 22. 9. 2017).
Na své si však přijdou i sběratelé například mincí. KLDR sice nemá již dlouho v oběhu mince, ale jen bankovky, nicméně vydává a prodává mnoho pamětních mincí. Sám je nesbírám a žádné nemám, ale viděl jsem některé v obchodech nebo alespoň jejich vyobrazení. Jedná se zejména o zlaté a stříbrné mince k historickým výročím strany, velkých vůdců a soudružky Kim Čong Suk, matky Koreje. Kromě nich jsem viděl v prodeji a sám též zakoupil album bankovek, tvářících se jako platné, ale jde o bankovky již stažené z oběhu. Platné wonové oběživo běžný cizinec do ruky nedostane.
Muzeum před rekonstrukcí (duben 2017)
*
Pokračování v další části.
