1961 – balancování mezi SSSR a Čínou a počáteční příklon k Albánii
*
14. února 1961, informace velvyslanectví Německé demokratické republiky v KLDR o stavu repatriace Korejců žijících v Japonsku do KLDR
Kim Ir Sen na shromáždění k 15. výročí založení Korejského svazu dětí, červen 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Ručně psaná poznámka na první stránce: 3. května [1961] dorazil do Čchongdžinu 56. transport s 1145 repatrianty. Provoz pokračuje.
Do konce roku 1960 KLDR vyslala do Japonska 54 repatriačních lodí, aby do KLDR přepravily asi 53 000 Korejců.
94 procent z nich žilo v Jižní Koreji, než migrovali do Japonska. Mezi nimi je 700 vysoce kvalifikovaných pracovníků, 300 vědců a umělců, 3 lékaři a jeden lékař z jiného oboru. Mezi přistěhovalými do KLDR je navíc 1 500 Japonců (většinou japonští manželé).
Již v lednu 1961, na rozdíl od předchozích dob, bylo v tisku a rozhlase KLDR méně oznámení a zpráv o repatriantech. 3. února 1961 japonský Červený kříž oznámil, že obdržel následující telegram od severokorejského Červeného kříže svému japonskému protějšku: „Vzhledem k opatřením zabraňujícím chřipkové epidemii v Japonsku budou muset být repatriační transporty dočasně pozastaveny“ (informace v Důvěrném bulletinu). (…)
Podle našich informací jsou důvody k pozastavení repatriačních aktivit důsledkem následujících příčin:
1. Vzhledem k životním podmínkám v KLDR předali repatrianti, kteří již pobývají na území KLDR, informace těm, kteří stále pobývají v Japonsku, aby do KLDR nepřicházeli.
2. Vláda KLDR se potýká s problémy s kontrolou repatriantů. Mohli jsme pozorovat, jak se zejména mladší repatrianti sdružovali do gangů a zviditelňovali se například v Pchjongjangu. Mají svá místa setkání ve městě a v některých případech vystupují jako „chuligáni“.
3. Pokud jde o oblečení a individuální způsoby, okamžitě přitahují pozornost společnosti KLDR. Do korejské populace tak pronikají určité prvky jejich předchozího životního stylu (přenosná rádia, gramofony atd.). Vede to k rozporům a komplikacím s celkovou výchovou lidu, zejména mládeže. (…)
4. V tzv. komisních obchodech je v současné době v nabídce převážně zboží, které si repatrianti přivezli z Japonska, zejména jízdní kola, přenosná rádia, hodinky, kožené bundy, obleky, gramofony, kožené kabelky, dlouhohrající desky atd. Tyto předměty repatrianti směňují za hotovost, aby figurovaly jako jejich takzvaný „materiálový základ“. Zejména mladí repatrianti žijí z těchto peněz, někdy až šest měsíců, namísto hledání řádného zaměstnání. Svůj čas využívají k podnikání. Proto je možné zaznamenat nárůst aktivit „černého trhu“ na ulici.
5. Přidělování repatriantů orgány KLDR po celé zemi a do odlehlých vesnic je podkopáváno vnitřní migrací většinou do velkých měst.
6. Mezi repatriovanými ženami také panuje nespokojenost. Až dosud byly v Japonsku zvyklé nacházet hojné zásoby na regálech a v obchodních domech. V tuto chvíli to v KLDR ještě neplatí.
7. Nezávislí kapitalisté a majitelé bývalých malých a středních podniků se zatím nejsnáze a nejrychleji přizpůsobili podmínkám KLDR. Většinou byli oceněni předními pozicemi v průmyslu a ekonomice. Velmi výhodným se ukázal prodej přivezeného obchodního nářadí a zařízení (stroje, náhradní díly na automobily apod.). Také kvalifikovaní pracovníci a specialisté z řad expatriotů měli dobrý příjem, protože byli umístěni podle svých znalostí a schopností. Rolníci také většinou zlepšili svůj osud repatriací, protože byli součástí nejvíce trpících segmentů lidí v Japonsku (vysoké celní daně na půdu, extrémně špatné životní podmínky).
Repatriace také způsobila KLDR řadu problémů, pokud jde o bezpečnost a ostražitost. Jelikož je hranice mezi Severní a Jižní Koreou hermeticky uzavřena, nepřítel se pokouší infiltrovat agenty a špiony hlavně přes Japonsko. Velký počet repatriantů do KLDR usnadňuje pronikání některých vyškolených kádrů zahraničních zpravodajských služeb. Možnost repatriantů nosit s sebou osobní věci všeho druhu s sebou nese i možnost vstupovat do KLDR technických prostředků pro špionáž a sabotáž (přenosné vysílačky jako vysílače signálu apod.).
Všechny tyto důvody podle našeho názoru způsobují současné zastavení procesu repatriace. Veřejně se o žádném z těchto problémů vůbec nezmiňuje. (…)
*
10. května 1961, telegram čínského stranického výboru ministerstva veřejné bezpečnosti Čou En-lajovi, Teng Siao-pchingovi a Pcheng Čenovi: Korejci z Číny utíkají do KLDR
Kim Ir Sen s Mao Ce-tungem při návštěvě ČLR v červenci 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Od [začátku] tohoto roku došlo k nárůstu etnických korejských obyvatel překračujících hranici (…) do [Severní] Koreje. Nelegální přechody se vyvinuly od jednotlivců a jednotlivců, kteří se tajně přecházejí v noci, až po skupiny pokoušející se násilně překročit hranice ve dne. Podle neúplných statistik jsme od ledna do dubna nalezli 240 domácností a 1 471 lidí, kteří se pokusili překročit hranice; z toho 715 lidí se dostalo přes hranici do [Severní] Koreje, ale zbytek byl zastaven. Tento trend pokračoval i v květnu a k 8. květnu bylo zastaveno 350 osob. V noci 8. května a 9. května ráno jsme ve městě Ťi-lin objevili dvě skupiny po 50 lidech, z nichž 30 bylo ozbrojených dřevěnými holemi a železnými kyji. (…) V Tan-tungu je také 1 843 etnických korejských domácností, které se chystají přestěhovat do [Severní] Koreje, a z nich 153 domácností již prodalo veškerý svůj majetek a pokusilo se nelegálně překročit hranici.
Oddělení veřejné bezpečnosti v provincii Liaoning se domnívá, že současný nárůst hraničních přechodů mezi etnickými Korejci je způsoben následujícím:
- Nedostatečné chápání dočasných obtíží [v Číně], nevhodných životních podmínek a zvyku etnických Korejců pohybovat se.
- [Ideologické] vzdělávání pro etnické korejské obyvatele nebylo udržováno.
- Vláda [Severní] Koreje nevrátila překračující hranice, jak je stanoveno v čínsko-korejské dohodě o obraně hranic. [Navíc] jednotlivci, kteří již překročili hranici, ovlivňují psaním dopisů ty, kteří ji nepřekročili. [Severo]korejská vláda dokonce zřídila přijímací střediska podél hraničních přechodů; zatímco svobodní chanští muži [Číňané] byli vráceni včas, celé rodiny, které překročily hranici, byly usazeny v zemědělských obcích. Každý dělník dostal 40 jüanů jako příspěvek na usazení a pevné množství obilí. Tato opatření měla velký vliv na korejskou menšinu v Číně.
- Špatné živly podněcovaly [překračování hranic].
Úřad veřejné bezpečnosti v Liao-ningu navrhl pět opatření [k vyřešení] tohoto problému:
- Pod jednotným vedením ve všech stranických výborech začněte dělat životní opatření, posilujte [ideologické] vzdělání a zklidněte morálku [etnických Korejců].
- Posílit záchytné práce [na hranicích].
- Sledovat činnost špatných prvků prostřednictvím vyšetřování a studií; nejprve vyřešit vnitřní rozpory mezi lidmi a pak vyřešit rozpory mezi námi a nepřítelem.
- Těm, kteří byli zadrženi při překračování hranice, zařídit řádné bydlení, nabídnout finanční pomoc při návratu domů a vyřešit jakékoli problémy, které mají ve výrobě nebo svém živobytí.
- V souladu s ustanoveními čínsko-korejské dohody o obraně hranic zahájit jednání s [severo]korejskou stranou s cílem okamžitě vyřešit otázku vracejících se obyvatel, kteří překročili hranici. (…)
*
8. června 1961, zpráva velvyslance Maďarské lidové republiky v KLDR pro maďarské ministerstvo zahraničí: upřednostnit převýchovu před čistkou
Kim Ir Sen se členem Korejského svazu dětí v květnu 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Podle informací, které jsme obdrželi od našeho známého, který je členem Strany práce na ministerstvu, měl 27. března v ústředí strany přednášku soudruh Kim Ir Sen o některých otázkách týkajících se diktatury proletariátu v Koreji. Jeho projev byl nahrán a je studován společně s Rudým dopisem a kolektivně poslouchán stranickými a státními kádry až do střední úrovně.
Kim Ir Sen upozornil na komplikovanou situaci země v kádrové politice. Jen asi 0,5 procenta (!) populace nemá žádné příbuzné, kteří žijí na jihu, byli kolaboranty Japonců nebo Američanů nebo jsou prvky třídně cizího původu atd. Nicméně vedení strany je pevné a zkušené [… ]. Odsoudil diktátorské metody ve stranické a masové práci, jako příklad uvedl Ho Ka Ie, který byl demaskován při likvidaci frakcí a který jako tajemník ÚV potrestal psotupně 500 tisíc členů strany ze 700 tisíc při ústupu [1950-1951] (později spáchal sebevraždu). (…)
Diktatura ani není namířena proti všem nábožným lidem, pouze proti kněžím, kteří kolaborovali s USA. Náboženství je v podstatě pověra a totéž platí o křesťanství, které však kvůli svému cizímu původu zůstávalo korejskému lidu vždy cizí.
Pověry korejského původu musí být odstraněny prostřednictvím vzdělávání. Soudruh Kim Ir Sen uvedl jako příklad, že se za něj modlila i jeho babička, když ještě bojoval s partyzány. (…)
Podobně je třeba rozlišovat mezi těmi, kteří uprchli na jih, a členy jejich rodin, kteří zde zůstali. (…)
Uvnitř strany může mít boj dvě podoby: čistku nebo převýchovu. Soudruh Kim Ir Sen považuje to druhé za vhodnější a progresivnější (…).
Velvyslanec
Károly Práth
*
24. července 1961, telegram čínského velvyslanectví v KLDR: Zpráva a žádost o pokyny týkající se čínských obyvatel, kteří přišli do Koreje po nelegálním překročení mezinárodní hranice
Kim Ir Sen s Mao Ce-tungem v čínském Chang-čou, červenec 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Naše velvyslanectví nemá údaje o tom, kolik etnických korejských obyvatel Číny překračuje hranici. (…) Počet etnických Číňanů – Chanů, kteří přišli do Koreje, je podle údajů Federace zahraničních Číňanů asi 40. Po příjezdu do Koreje se rozprchnou na různá místa, aby zůstali u příbuzných. Nedávno jich do Pchjongjangu přijelo čtrnáct. (…)
Korejská strana zaujímá odlišné postoje a přijímá jiné metody pro Číňany korejské národnosti překračující hranice než pro čínské občany národnosti Chan překračující hranice. S Číňany korejské národnosti se zachází jako s Korejci vracejícími se do své země a jsou vítáni, sympatizují s nimi a je o ně postaráno. (…)
Korejská strana považuje lidi národnosti Chan překračující hranice za čínské občany, a proto se s nimi nezachází stejně jako s lidmi s korejskou národností. Ti, kteří přišli do Pchjongjangu po překročení hranice, byli všichni na ministerstvu vnitra a ministerstvu práce, aby řešili otázky pobytu a zaměstnání. Korea uvedla, že dokonce požádala Federaci zahraničních Číňanů o radu, jak tento problém řešit. Politikou korejské strany vůči těmto lidem je umožnit lidem s příbuznými v Koreji zůstat, zatímco ti, kteří příbuzné nemají, by se měli vrátit do Číny.
(…) Narazili jsme na tyto problémy:
- Někteří lidé korejské národnost, kteří překročili hranici, píší dopisy na velvyslanectví nebo jej navštěvují s žádosití o pomoc při návratu do Číny. Tito lidé jsou studenti, zaměstnanci a technici, kteří zaslechli kusé informace o tom, jak se v Koreji dobře žije a chovali nereálné naděje či osobní ambice, a tak překročili hranice spolu s mnoha dalšími obyvateli korejské národnosti. Poté, co se dostali do Koreje, byli přiděleni do nějaké vesnice a uvědomili si, že realita neodpovídá jejich očekáváním, cítili se nešťastní a rozhodli se vrátit. (…) Někteří lidé říkají, že Korea lidem umožňuje pouze přijít, ale ne se vrátit. Ve zvláštních případech bychom mohli poskytnout zvláštní péči. Těm, kteří absolutně trvají na návratu, by velvyslanectví mohlo vydat dokumenty, které by jim umožnily legální návrat do Číny. (…)
*
11. srpna 1961, Ministerstvo zahraničních věcí NDR: Některé problémy Severní Koreje
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/some-problems-north-korea
Kim Ir Sen hovoří se školačkami, květen 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
- Existence dvou států v Koreji
Vláda KLDR neuznává existenci dvou států v Koreji. Právním základem této pozice jsou celokorejské volby v srpnu 1948 a následné vytvoření Nejvyššího lidového shromáždění (volby na jihu proběhly nelegálně, volební účast byla 77,2 procenta). Byla vyhlášena KLDR a její vláda, která se skládala ze 7 zástupců ze Severní a Jižní Koreje.
Ústava [KLDR] odráží tento postoj také. Článek 103 říká: Hlavním městem KLDR je Soul.
Podle toho se KLDR vždy nazývá severní část republiky. Jihokorejské mocenské orgány se nikdy neoznačují jako vládní nebo státní orgány, ale většinou se o nich mluví jako o správních orgánech.
Plán konfederace navržený Kim Ir Senem 15. srpna 1960 nenaznačuje, že by se pozice KLDR změnily. Konfederační plán také hovoří o jihokorejských správních úřadech.
Obecně lze postoje KLDR shrnout takto: V Koreji existuje pouze jeden stát, a to KLDR. Kvůli americké nadvládě nad Jižní Koreou není KLDR v současnosti schopna uplatňovat svou pravomoc nad celým územím. S podporou Spojených států existují v Jižní Koreji správní úřady, které vykonávají určité výkonné povinnosti. Ty však existenci jihokorejského státu neumožňují.
Tyto pozice ve spojení s plánem konfederace a skutečnou existencí jihokorejského státu často vedou ke komplikovaným problémům pro korejské soudruhy. Nutí je obejít následné lpění na pozici jednoho státu: (…)
- Hodnocení situace v Koreji
(…) Marxisticko-leninská strana v Jižní Koreji neexistuje. Demokratické síly mají slabou organizaci a jsou roztříštěné. Vazby na jih jsou extrémně nebezpečné, propaganda se většinou přenáší prostřednictvím rádia.
Nedostatek znalostí o situaci na jihu, stejně jako přílišný důraz na boj proti americkému imperialismu, následně také vedl k počátečnímu chybnému úsudku o fašistickém vojenském převratu z 16. května 1961. (…)
Náš postoj je následující: Puč zorganizovaly jihokorejské nacionalistické a fašistické důstojnické kruhy a Spojené státy jej přijaly zpětně.
Toto hodnocení je totožné se sovětskými hodnoceními, jak je provedla sovětská strana během návštěv soudruha Kosygina v Koreji a soudruha Kim Ir Sena v SSSR. (…)
- Návštěva stranické a vládní delegace KLDR v čele s Kim Ir Senem v Sovětském svazu
Kim Ir Sen s předsedou prezídia Nejvyššího sovětu SSSR L. I. Brežněvem, červen-červenec 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Korejská strana se jasně zavázala k principům marxismu-leninismu a budování socialismu. Je zajímavé, že ve svém dlouhém projevu v Moskvě před koncem své návštěvy, plně otištěném v „Pravdě“, se Kim Ir Sen nikdy nezmínil o hnutí čchollima (hnutí, které se nejprve podobalo charakteru [čínského] Velkého skoku vpřed, ale později se stalo více podobným socialistickým brigádám). Po jeho návratu do KLDR se však čchollima znovu objevil v projevu Kim Ir Sena. (…)
Obě strany se v sovětsko-korejském komuniké zavazují bojovat s leninskou neústupností proti všem formám revizionismu, dogmatismu, sektářství a odchylkám od principů socialistického internacionalismu.
Čínsko-korejské komuniké (návštěva v Číně přišla následně) odkazuje pouze na moderní revizionismus, proti jehož vedoucímu uskupení Jugoslávii je třeba vést rozhodný boj.
Ekonomické výsledky
(…) Po svém návratu do Koreje Kim Ir Sen přednesl projev na masovém shromáždění. Tam hned na začátku mluvil o hnutí čchollima.
O přátelství se Sovětským svazem ve svém projevu řekl: Pevné a neměnné, věčné a nezničitelné jsou přátelství a solidarita mezi korejským a sovětským lidem. Bylo vybudováno historicky, zpevněno a vyvinuto bojem. Je postaveno na principech proletářského internacionalismu a marxismu-leninismu.
O přátelství s Čínou řekl:
„Žádná moc nemůže zničit přátelství a solidaritu mezi stranami, vládami a národy Koreje a Číny […].”
Uvidí se, v jaké podobě se návštěvy korejské stranické a vládní delegace promítnou do politiky Korejské strany práce.
Gräbner
*
25. září 1961, zpráva o setkání delegace Albánské strany práce s KIM IR SENEM
Manush Myftiu. Zdroj: wikipedia.org
25. září 1961 od 18:00 do 20:30 se v ÚV Korejské strany práce konalo naše setkání se soudruhem Kim Ir Senem. (…)
V roce 1953 a později v roce 1956 se objevilo mnoho elementů, které nesouhlasily se stranickou linií rozvoje těžkého průmyslu a které se snažily využít pomoci od jiných socialistických zemí k nákupu spotřebního zboží a rozvoji lehkého průmyslu. Ivanov, tehdejší velvyslanec Sovětského svazu v Koreji, na tyto lidi naléhal. Byl to velmi špatný člověk, řekl soudruh Kim Ir Sen, a věci se tak zhoršily, že museli přijít Mikojan a Pcheng Te-chuaj. „Problém se tak rozrostl, že mi chtěli uříznout hlavu,“ řekl soudruh Kim Ir Sen. (…) Když viděli jednotu pléna ÚV a jak byly napadány mylné názory těchto prvků, dali se na útěk. (…)
Výměna úředních dopisů vůbec nepomáhá. Všechno to jen zhoršuje. „Samozřejmě,“ řekl soudruh Kim Ir Sen, „nemohu vás učit, co máte dělat. (…) Osobně si myslím, že nejlepší způsob, jak najít řešení, je sednout si spolu a promluvit si o (sovětsko-albánských) neshodách v bilaterálním rozhovoru. (…) V zájmu naší společné věci musíte převzít iniciativu a sám soudruh Enver Hodža spolu s některými soudruhy z politbyra by měli odvážně odjet do Moskvy, posadit se a otevřeně diskutovat o věcech a přitom kritizovat nedostatky a chyby, ať už na vaší straně nebo jejich, pokud nějaké existují.“ Řekl, že: „Sověti nikdy nepřevezmou iniciativu k takovému kroku, protože se bojí ztráty tváře a považují se za velkou zemi, přestože marxismus se nestará o velké nebo malé země. Sověti nemají zájem pokračovat v hádce s vámi. To je naopak k jejich škodě. Proto si myslím, že nikdy neodmítnou začít s vámi mluvit a je docela možné, že z takových rozhovorů vyjdete s úsměvem.“ (…)
Také nás prosil, abychom soudruhu Enveru Hodžovi předali jeho názory na Chruščova. „Ať je Chruščov dobrý nebo špatný,“ řekl, „nemůžeme ho oddělit od ÚV KS Sovětského svazu a od strany. Ať chceme nebo ne, dnes je vůdcem KS Sovětského svazu a na tuto realitu nesmíme nikdy zapomenout. To je důvod, proč není nikdo jiný, kdo by to zkusil a urovnal. Chruščov začal v poslední době dělat změny v zahraniční politice a důsledněji dodržovat Moskevskou deklaraci, protože začal více vystupovat proti americkému imperialismu.”
„Měli jsme na Chruščova několik špatných názorů, ale nyní se nám některé z nich podařilo objasnit. To, zda Chruščov je nebo není ve vedení Sovětského svazu, nezávisí na nás, stejně jako to, zda jsme soudruh Enver Hodža nebo já ve vedení našich příslušných stran, nezávisí na Chruščovovi.” (…)
Když řekl, že se Chruščov v poslední době změnil, odpověděl jsem, že „v poslední době se změnil jen v některých slovech, která říká, ale cokoli říká ráno, neříká večer. A pokud jde o antagonistické chování vůči naší straně, je to ještě horší než dříve. Ve skutečnosti jsme od něj v poslední době dostali velmi hanlivý dopis.“ (…)
Kim Ir Sen s Enverem Hodžou na návštěvě Albánské lidové republiky, červen-červenec 1956. Zdroj: https://twitter.com/Korea_Friend_UK
Náš názor je, že Kim Ir Sen s námi mluvil otevřeně a řekl nám vše, co se s jejich stranou stalo, ale myslíme si, že tím, že tak dlouho diskutoval o jejich zkušenostech, nám chtěl sdělit, že s námi v zásadě souhlasí, ale že by se měla změnit metoda (taktika), kterou sledujeme. Jinými slovy, měli bychom pokleknout.
Rozhovor s ním ve mně vzbudil dojem, že nevidí podrobně zdroj těchto neshod a nebezpečí, které chruščovovská klika představuje pro mezinárodní komunistické hnutí a socialistický tábor. Nabyl jsem dojmu, že je sebevědomý ohledně posledních výsledků, kterých v Moskvě dosáhl, a vidí tyto problémy úzkým prizmatem své vlastní ulity (tj. ve vztahu ke Koreji).
Jejich sjezd probíhal velmi pokojně a zanechal dojem, že se v mezinárodním komunistickém hnutí neděje nic znepokojivého. Zdálo se, že sám soudruh Kim Ir Sen (alespoň navenek) má ke Kozlovovi přátelštější vztah než k Teng Siao-pchingovi.
V jeho zprávě pro sjezd bylo řečeno velmi málo o mezinárodní situaci a vždy se držel oficiálních rámců Moskevské deklarace. (…)
Manush Myftiu
*
Říjen 1961, velvyslanec ČSSR v KLDR Stanislav Kohoušek: Některé chybné tendence v politickém rozvoji KLDR
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/report-political-development-dprk
Kim Ir Sen na návštěvě Leninova mauzolea v Moskvě v říjnu 1961. Stalinovo tělo bylo právě v tomto měsíci z mauzolea vyhozeno. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Koncem loňského roku zesílily národní tendence v politickém vývoji KLDR a zároveň byla stále patrnější dvojí politika korejských soudruhů pod vlivem ČLR. Tato politika se odrážela i v chování nejvyšších stranických a vládních představitelů KLDR během přátelského přivítání na nejvyšší úrovni čínské vojenské delegace, při příležitosti výročí čínských dobrovolníků, a v nepřítomnosti Kim Ir Sena na schůzích komunistických a dělnických stran v Moskvě a také na recepci sovětského velvyslanectví u příležitosti výročí Říjnové revoluce. Nejvíce se to však projevilo při diskusích s delegací KSP na moskevských setkáních, kde korejští soudruzi zaujali kompromisní pozici.
Nacionalistické tendence byly patrné i ve zveličování vlastní síly a schopností a v nedocenění podstatné pomoci ze zemí socialistického tábora, bez níž by KLDR nemohla skutečně dosáhnout takového oživení a rozvoje svého národního hospodářství tak rychle. Korejští soudruzi nakonec zcela zmlkli o pomoci zemí socialistického tábora na listopadovém zasedání Nejvyššího lidového shromáždění při projednávání výsledků 1. pětiletého plánu a návrhů na mírové sjednocení Koreje. (…)
Posilováním národního sebevědomí, zveličováním vlastní síly a zdůrazňováním specifičnosti svých podmínek korejští soudruzi mylně živí kontraproduktivní nacionálně-šovinistické tendence a podkopávají tak vzdělání dělníků v principech mezinárodního proletariátu. Místo toho, aby kladli důraz na studium marx-leninismu, zakládají ideologické vzdělání na zkušenostech s protijaponskými partyzány. Záměrně zveličují význam partyzánské války a osoby Kim Ir Sena, kolem kterého vytvářejí silný kult osobnosti pro sjednocení Koreje, na druhou stranu osvobozující roli SSSR snižují, nebo dokonce o ní mlčí. Názorným příkladem toho je nově postavené muzeum revolučního boje v Pchjongjangu, kde jsou v 11 velkých místnostech zobrazeny i ty nejméně důležité akce partyzánů, ale pouze dvě fotografie a cedule zmiňují osvobození Rudou armádou. V naprosté tichosti přešel také šestiletý pobyt partyzánských vůdců a skupin v čele s Kim Ir Senem a Čche Jong Gonem v SSSR po japonské ofenzívě v Mandžusku na začátku druhé světové války.
Ani po moskevských setkáních komunistických a bratrských stran, kterým se v organizacích KSP nevěnovala téměř žádná pozornost, nezvolili správný směr ve vzdělávání dělníků; naopak ještě více zvýšili nacionalistické tendence chybnou aplikací principu „čučche“. Podle Kim Ir Sena „čučche“ znamená „dělat vše tak, aby to bylo v souladu s konkrétními podmínkami u nás, a kreativně uplatňovat společné principy marx-leninismu a zkušenosti jiných zemí na naši situaci. Provést korejskou revoluci správně a přiměřeně konkrétním podmínkám země je povinností komunistů, a tak přispíváme mezinárodnímu komunistickému hnutí. Tento v zásadě správný princip byl však ve většině případů aplikován zcela nesprávným způsobem.
Kim Ir Sen s 1. náměstkem předsedy rady ministrů SSSR A. N. Kosyginem v Moskvě v listopadu 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
Uplatňování „čučche“ se projevilo i ve vztazích se spřátelenými zeměmi. Již tak velmi omezené možnosti pracovníků seznámit se s teoretickou literaturou socialistických zemí byly značně omezeny a omezen je i další rozvoj kulturních kontaktů. Rovněž služební cesty korejských občanů do socialistických zemí byly zredukovány na naprosté minimum. Pod záminkou zvýšené bezpečnosti byla zřízena kontrolní stanoviště a přístup korejských občanů na ambasády byl omezen.
Všechny tyto nesprávné tendence jsou pečlivě sledovány a diskutovány diplomatickým sborem. Někteří představitelé spřátelených zemí nesou nelibě chování korejských soudruhů a otevřeně vyjadřují své obavy, kam může takový pomýlený vývoj v KLDR vést a jaké politické a ekonomické škody může způsobit. I když se uznává, že KSP není dostatečně zkušená a zralá, její funkcionáři a většina členů nejsou dostatečně zralí a dostatečně si neuvědomují marx-leninské principy a že nejlepší způsob, jak se učit z vlastních chyb, je konsenzus, že korejští soudruzi se mohli vyvarovat zbytečných chyb, ztrát a škod využitím bohatých zkušeností zejména SSSR a dalších socialistických zemí. (…)
Velvyslanec SSSR Puzanov i přes své výhrady k jednání korejských soudruhů vidí celou situaci velmi optimisticky. Korejské soudruhy považuje za mladé, nezkušené lidi, kteří se musí nejprve spálit, než pochopí, co nesmí. Zastává názor, že korejští soudruzi jsou v zásadě v pořádku a že jejich špatné kroky vyplývají z jejich nedostatku zkušeností a teoretických znalostí. S. Schneidewind a s. Pratt jsou pesimističtější, zejména s. Schneidewind. Myslí si, že korejští soudruzi se mohou vyhnout chybám a škodám, pokud budou více čerpat ze zkušeností bratrských zemí, a že není možné se k nim chovat stále benevolentně. (…) Jiní velvyslanci, například s. Dryglasi, si myslí, že by nebylo správné jednostranně vyhovovat nekonečným požadavkům korejských soudruhů, ale vést je k tomu, aby své schopnosti viděli realističtěji, naučili se dobře hospodařit a ctít své závazky, se kterými souhlasili. (…)
Korejští soudruzi museli v poslední době vycítit, že jejich jednání v některých věcech není správné a že to v ostatních zemích socialistického tábora vyvolává nespokojenost. Začali proto podnikat kroky k nápravě situace a ke zlepšení vztahů s ostatními zeměmi socialistického tábora. (…)
Sovětský titulář s. Puzanov bere tuto změnu jako nápravu dočasných chyb, kterých se korejští soudruzi dopustili tím, že podceňovali obrovskou pomoc zemí socialistického tábora a mlčeli o ní a zdůrazňovali své vlastní schopnosti.
Jeden důvěryhodný funkcionář ÚV KSP řekl sovětským soudruhům, že i když byly dodržovány zásady „čučche“, mnoho instrukcí ÚV bylo nesprávně interpretováno a překrouceno. (…) Zmínil také, že další rozvoj vlastními prostředky zdůrazňují pouze jako propagandu směrem k Jižní Koreji.
(…)
K mým námitkám, že jiné, méně rozvinuté země mohou potřebovat pomoc mnohem více než KLDR, s. Puzanov připustil, že to je pravda, ale kromě toho, proč bychom měli ztratit vliv, který jsme získali v KLDR? S. Puzanov je přesvědčen, že korejští soudruzi v zásadě následují zkušenosti ze Sovětského svazu; očividně myslel svou poznámku jako znamení nadřazeného sovětského vlivu nad Číňany. Na základě rozhovoru s. Puzanova se s. Kim Ir Senem o špatných dodávkách z ČLR, zdá se, že korejští soudruzi jsou si dobře vědomi ekonomických potíží ČLR a toho, co je způsobuje, což samozřejmě působí proti snahám čínských soudruhů uplatňovat politický a ekonomický vliv na KLDR. Podle s. Puzanova ÚV KSSS nevnímá chování korejských soudruhů na schůzkách v Moskvě jako podporu čínské pozice. Jejich (korejská) ochota ke kompromisu v některých otázkách prý odrážela snahu o dosažení jednoty a ani čínští soudruzi to neviděli jako podporu (…).
*
25. listopadu 1961, telegram z provinčního výboru KS Číny v Ťi-linu: Občané KLDR nelegálně odcházejí do ČLR
Kim Ir Sen s předsedou vlády ČLR Čou En-lajem při podpisu smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci v Pekingu v červenci 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Po přezkoumání všech informací týkajících se [severo]korejských občanů, kteří nelegálně překročili hranici (z KLDR do ČLR), bychom je měli přesvědčit, aby se vrátili, a poté, co kontaktujeme představitele ochrany hranic, a poté, co zaznamenáme jejich jména a prošetříme jejich situaci, předáme je jako skupinu Koreji.
(…) Mezi našimi kádry musíme uskutečňovat vlasteneckou a internacionalistickou výchovu a vysvětlovat jim, že návrat uprchlíků prospívá jednotě čínského a korejského lidu a je naší internacionalistickou odpovědností. (…) U těch jedinců, u kterých selhaly pokusy přesvědčit je, aby se vrátili (do KLDR), by se měly místní úřady postarat o zajištění vhodného jídla a oblečení.
*
1. prosince 1961, telegram velvyslance ČSSR v KLDR Stanislava Kohouška: KIM ČONG IL podporuje albánskou destruktivní linii
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/telegram-pyongyang
Kim Ir Sen a Kim Čong Il na návštěvě frontové linie v únoru 1963. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
28. listopadu uspořádali albánští studenti na Kim Ir Senově univerzitě v Pchjongjangu oslavu u příležitosti albánského státního svátku. Během večírku propagovali pozici albánského vedení a jeho destruktivní linie. Kromě korejských studentů se zúčastnili také čínští a vietnamští studenti. Občerstvení podle maďarských soudruhů zajistila čínská ambasáda.
Nejdůležitějším hostem večírku byl syn Kim Ir Sena, který je studentem Kim Ir Senovy univerzity a s albánskými studenty údajně udržuje již nějakou dobu velmi úzké přátelské vztahy. Zval je domů, aby se setkali s rodinou. Před státním svátkem se albánským studentům po dlouhých diskusích s korejskými soudruhy podařilo zajistit povolení k vyvěšení Stalinových portrétů ve svých pokojích. Po počáteční nevraživosti vůči albánským studentům, která se mezi korejskými studenty začala projevovat po XXII. sjezdu (KSSS), kdy se tito korejští studenti seznámili s materiály sjezdu v ruštině, zahájili albánští studenti velkou iniciativu s cílem získat sympatie jak korejských studentů, tak i studentů z jiných zemí. Velkou pomocí jim byl právě Kim Ir Senův syn, který již v době příjezdu Albánců do KLDR vedl uvítací výbor a zorganizoval pro ně vřelé přivítání. Mezi studenty univerzity se syn Kim Ir Sena těší velké úctě a má obrovský vliv na jejich myšlení.
(Jde o nejstarší zaznamenanou zmínku v diplomatických materiálech o Kim Čong Ilovi, dle oficiálního data narození tehdy teprve devatenáctiletém. Pozn. překl.)
*
2. prosince 1961, telegram čínského velvyslanectví v KLDR „O čínských občanech korejské národnosti, kteří nelegálně překračují hranice do Koreje“
Kim Ir Sen s vedoucími představiteli KS Číny a ČLR v Pekingu v červenci 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Podle statistik k 8. listopadu 20 517 Číňanů korejské národnosti nelegálně překročilo hranici z Číny do korejské provincie Severní Hamgjong. Někteří lidé nadále nelegálně překračují hranice. (…)
Většina již byla přidělena na práci v továrnách nebo zemědělských obcích. Ti, kteří mají za sebou tři nebo více let univerzitního nebo technického vzdělání, celkem asi 500, již byli na pokyn korejského ústředního výboru lidovými výbory představeni institucím vyššího vzdělávání, Komisi pro těžký průmysl atd. Později, když někteří lidé nebyli schopni dělat práci, o které tvrdili, že mohou, vyšlo najevo, že někteří lidé lhali o svém vzdělání a zkušenostech.
Podle lidového výboru provincie Severní Hamgjong se mnoho lidí překračujících hranice ukázalo jako flákači, jakmile jim byla přidělena práce. Mnozí utekli. Do současnosti uprchlo ze zaměstnání přes 1500 lidí. Někteří z nich uprchli zpět přes hranice do Číny. Kam většina z nich odešla, není jasné. Většina z těch, kteří uprchli, byli mladí lidé do 30 let. Důvodem, proč většina z nich odešla, je to, že nebyli spokojeni se svou prací. Většina z nich uvedla, že práce byla příliš těžká; někteří uvedli, že práci nezvládli. Kvůli této situaci provinční lidový výbor během července a srpna shromáždil mladé lidi a poslal je zpět do Číny jako skupinu. Tato metoda vyvolala značný odpor. Mnoho mladých lidí napsalo dopisy premiérovi Kim Ir Senovi a Ústřednímu výboru Korejské strany práce, aby se proti tomu „odvolali“. Později se od tohoto opatření upustilo. (…)
V současné době má provincie Severní Hamgjong stále nedostatek pracovních sil. (…)
Někteří nelegální překračovatelé hranic jsou pašeráci, kteří narušují trhy. Přinášejí z Číny drobnosti každodenního života a pak nakupují boty, ponožky a další zboží v Koreji a přinášejí je zpět do Číny, aby vydělali. Někteří lidé překročili hranici tam a zpět sedmkrát nebo osmkrát. (…)
Každý, kdo překročí hranice do Koreje z Číny, musí zůstat patnáct dní v přijímacím středisku, umýt se, být vydezinfikován, očkován a podstoupit lékařskou prohlídku, aby se zajistilo, že nemá nakažlivou nemoc, než mu bude přidělena práce.
S rychlým nárůstem počtu lidí přicházejících do Koreje z Číny nebyl problém nakrmit je, ale velkým problémem se stalo jejich ubytování. Lidový výbor provincie Severní Hamgjong odhaduje, že jakmile řeka letos v zimě zamrzne, může překročit hranici ještě více lidí, aby přišli do Koreje. (…)
*
21. prosince 1961, poznámky velvyslance NDR v KLDR Kurta Schneidewinda o rozhovoru s čs. velvyslancem St. Kohouškem: KLDR podporuje provokace albánského vedení
Kim Ir Sen na XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v říjnu 1961. Zdroj: Nakladatelství cizojazyčné literatury (KLDR)
(…) Soudruh Kohoušek uvedl, že soudruh Kim Ir Sen musel manévrovat ve světle vlivů a tlaků ze strany Komunistické strany Číny. Stejně jako soudruh Puzanov, velvyslanec SSSR, si Kohoušek myslí, že spolu s Pak Pak Song Čcholem hraje Kim Ir Sen stále nejpozitivnější roli v politbyru KSP.
Vyjádřil jsem svůj názor, že následující je v rozporu [s tímto hodnocením]: Zcela otevřená podpora pozic albánského vedení prostřednictvím telegramů Enveru Hodžovi, úplné zveřejnění projevu albánského velvyslance u příležitosti albánského státního svátku, zveřejnění provokativního odpovědního telegramu Envera Hodži na 1. straně novin KSP, velkorysé uspořádání albánského přijetí – to vše, přestože soudruh Kim Ir Sen věděl o postojích a reakcích velvyslanců většiny socialistických zemí. Soudruh Kohoušek si také myslí, že zřejmě vliv čínské strany je nejsilnější v rámci korejské armády. (…)
*
21. prosince 1961, poznámky velvyslance NDR v KLDR Kurta Schneidewinda o večeři s velvyslancem Bulharska: KLDR se pod vlivem Číny nestaví proti Albánii
https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/note-about-dinner-ambassador-bulgaria
15. prosince 1961 jsem byl pozván na večeři bulharským velvyslancem soudruhem Bogdanovem. (…)
Všichni přítomní soudruzi vyjádřili očekávání poněkud důslednějšího prohlášení politbyra KSP o aktivitách albánského vedení. Všichni sdíleli názor, že tlak a vliv pročínských kruhů ve vedení KSP vzrostl. Soudruh Kim Ir Sen, který se cítí být obzvláště potlačován svým vlastním pohledem na kult osobnosti, zjevně v mnoha otázkách udělal ústupky.
Soudruh Bogdanov informoval, že se informoval na tiskovém oddělení ministerstva zahraničí KSP, proč nejsou v korejských médiích žádné zprávy o plenárních zasedáních ústředních výborů bratrských stran. Dostal jen vyhýbavé odpovědi. (…)
*
27. prosince 1961, telegram z čínského velvyslanectví v KLDR: „Syn premiéra KIMA o sovětsko-albánských vztazích“
Socha Kim Čong Ila ve studentské uniformě v areálu Kim Ir Senovy univerzity v Pchjongjangu. Zdroj: kldr.info, Lukáš Vrobel 17. 4. 2018
Nejstarší syn premiéra Kima, Kim Čong Il (student Ekonomické fakulty Kim Ir Senovy univerzity) … pokud jde o otázku přerušení sovětsko-albánských vztahů, řekl, že Sovětský svaz podal třikrát ústní oznámení, že pro to není jediný důvod a že úvodník albánského Zeri i Popullit [Hlas lidu] byl velmi silný a podložený důkazy. Albánie je malá, ale daří se jí dobře a odhodlaně bojuje. Je škoda, že Albánie je od nás tak daleko. Kdyby byla geograficky propojena s Čínou a Koreou, jak silná by byla! Vytiskli jsme brožuru o více než 200 stranách materiálů o všem o sovětsko-albánské otázce a dali jsme ji k přečtení členům strany. Naše strana nyní pozorně studuje tyto materiály a v určité době musíme na revizionisty neúnavně útočit. Čína poskytla Albánii velkou pomoc. (…) Upřímně řečeno, Čína v posledních letech utrpěla řadu po sobě jdoucích let katastrof a má dost vlastních problémů, ale přesto pomáhá Albánii. Ještě větší byla pomoc Číny [Severní] Koreji: v materiálech, životech, krvi, ve všem. (…)
*
Pokračování v další části.
*
Vybral, české znění připravil a komentář doplnil Lukáš Vrobel,
předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche
