(Dokončení z 29. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Rok 2017 byl druhým rokem pětiletky vyhlášené o rok dříve na 7. sjezdu Korejské strany práce, jež byl prvním sjezdem strany od roku 1980 (kdy stávající vůdce, na 7. sjezdu zvolený předsedou strany, ještě nebyl na světě). Soudruh Kim Čong Un ve svém novoročním projevu přednesl mimo jiné následující procítěný závěr s nezvyklou sebekritikou: Číst dál
(Pokračování z 28. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Rok 2017, kdy jsem poprvé navštívil KLDR, byl rokem zvýšené pozornosti světa vůči této zemi a zvýšeného napětí ve vztazích s ní.
V únoru toho roku zemřel na letišti v Malajsii občan KLDR, dle zprávy KCNA z 23. 2. 2017 v důsledku infarktu, zatímco malajská strana tvrdila, že byl z vůle KLDR zavražděn a že šlo o staršího bratra samotného severokorejského předsedy, což KLDR samozřejmě ani ve svých kritikách malajských stanovisek nereflektovala.
V důsledku tohoto incidentu byly ukončeny diplomatické vztahy Malajsie a KLDR.
Velmi vyhrocené byly i mezikorejské, nebo chcete-li severo-jižní vztahy. Nejmenovaný mluvčí Ústředního výboru Demokratické fronty pro znovusjednocení Koreje v únoru označil jihokorejského ministra zahraničí za idiota žvanícího nesmysly. Číst dál
(Pokračování z 27. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Poprvé jsem do KLDR odlétal se smíšenými pocity, na jedné straně s radostí, že navštívím tuto zemi, o kterou se tolik zajímám a jejíž politika je mi jako zastánci socialismu blízká (tedy byla mi tehdy v mnoha ohledech blízká, o některých jejích aspektech jsem však později postupně ztratil iluze), na druhé straně s obavou, že tam uvidím něco, co nechci vidět, tedy že budu zklamaný.
Úplně první dojmy, když korejské letadlo mělo neznámou poruchu a velké zpoždění, nebyly zrovna povzbudivé, ale během pobytu se mé obavy rozplynuly, nadchnul jsem se ještě více než dříve pro tuto zemi, její kulturu, její lid a její politiku. Po mnoho let jsem těžce nesl, že skutečný socialismus, skutečná vláda pracujícího lidu, v žádném státě světa prakticky neexistuje a nefunguje, respektive že to, co se za něj vydává, je jeho hrozivě kapitalizovaná, byrokratizovaná a od lidu odtržená parodie. Číst dál
(Pokračování z 26. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Říká se, že severokorejský venkov je úplně jiným světem než hlavní město. Do značné míry je to jistě pravda, rozdíl mezi městem a vesnicí je mnohem výraznější než u nás, vlastně nesrovnatelný s našimi poměry. V KLDR přitom za venkov nutno považovat snad veškeré území kromě Pchjongjangu, ale včetně okrajových částí hlavního města, nespojených s městskou aglomerací a působících velmi vesnickým dojmem, naprosto nesrovnatelným třeba s okrajovými částmi Prahy.
Mrzí mě, že z oblastí mimo hlavní město jsem v KLDR viděl opravdu málo, především pak to, že jsem neviděl žádné další velké město, vlastně zblízka vůbec žádné jiné město než Pchjongjang. Číst dál
(Pokračování z 25. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Hned vedle hotelu Korjo stávala nenápadná nízká budova, ztrácející se mezi samými výškovými domy, nevýrazná béžová krychle nezajímavého vzhledu s výlohami v přízemí a dvěma patry bez oken, na první pohled snad obchodní dům nebo kulturní středisko, na níž jen zlatý nápis a reliéf známky se symbolem čchollima připomínaly, že se jedná o Muzeum korejských známek.
V únoru 2019 bylo muzeum znovuotevřeno po velkorysé rekonstrukci a získalo novou, zajímavou tvář, kdy průčelí budovy připomíná podlouhlou poštovní známku, se zoubky nahoře a dole, a symbol poštovní známky se čchollimou a názvem instituce je přemístěn doprostřed průčelí mezi tyto zoubky. Číst dál
(Pokračování z 24. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Zvýšení povědomí o dnešním rozvoji posloužila v roce 2019 návštěva Pchjongjangské kosmetické továrny, spojené se zásluhami revolučního vedení velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila a váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una.
Velký generál navštívil tento závod 5. 8. 2003, což kromě vystavených fotografií v nadživotní velikosti znázorňuje také mozaika nesoucí název „Poskytnout našemu lidu lepší kosmetiku“ na dvoře obklopeném ze všech stran továrními budovami, obloženými bílými a modrými dlaždičkami. Číst dál
(Pokračování z 23. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Součástí programu naší delegace v roce 2018 bylo zhlédnutí části 31. jarního festivalu přátelství, o němž jsem se zmínil již při popisu Pchjongjangského cirkusového divadla. Jinou část programu tohoto festivalu jsme zhlédli v Uměleckém divadle Pochodeň, což se celé řekne korejsky krkolomným složeným slovem Ponghwajesulgugčang, připomínajícím mi němčinu. (Nevím, proč „umělecké divadlo“, jestli jsou také „neumělecká divadla“?) Tento název jsem si zapamatoval a o rok později jsem šokoval průvodce konstatováním, že jsem byl v Ponghwajesulgugčang. Musel to být asi podobný pocit, jako by mi náhodný Korejec nehovořící česky řekl doslova, že byl v Národním divadle v Praze. (Zjistil jsem, že pro Korejce není problém vyslovit „ř“, ač ho nemají, ale problémem je „ň“, které je u nich prostě „nj“. Možná nesprávně paušalizuji.) U nás by se název divadla „Pochodeň“ těžko ujal, s ohledem na paměť Národního divadla… Číst dál
(Pokračování z 22. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Druhou navštívenou vzdělávací institucí byla Kim Ir Senova univerzita, nejstarší, největší a nejslavnější vysoká škola v KLDR, založená 1. října 1946. Číst dál
(Pokračování z 21. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
V roce 2018 jsem navštívil dvě významné vzdělávací instituce. Prvním z nich byl Pchjongjangský pedagogický institut. O tři měsíce dříve jej navštívil soudruh Kim Čong Un, jak už uváděl pamětní kámen na podstavci s celkovými rozměry asi tři krát pět metrů na dvoře a rudé tabulky nad vstupem i nad jednotlivými navštívenými místnostmi. Váženého soudruha provázela stejná průvodkyně, jako naši skupinu spřátelených cizinců, a na fotografiích na něho hleděla nesmírně oddaně a fascinovaně. Bylo tedy pro nás ctí mít takovou průvodkyni, dle její úlohy při návštěvě váženého soudruha jistě ředitelku institutu. Číst dál
(Pokračování z 20. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
V pchjongjangském Mangjongde na ulici Kwangbok (Osvobození) naproti hotelu Čchongnjon (hotel Mládeže), velkolepé třicetipatrové stavbě z roku 1989 s 900 pokoji, je otevřeno od ledna 2016 Muzeum hnutí mládeže, jež jsem navštívil o rok a čtvrt později. Číst dál
(Pokračování z 19. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Dětská nemocnice Okrju v Pchjongjangu z roku 2014 je plně vybavená moderními technologiemi včetně telemedicíny, barevná a pěkně vyzdobená pro potěchu dětských pacientů. Byla postavena jako moderní klinika specializovaná na léčbu dětí, a to díky náklonnosti strany a státu k dětem, budoucnosti národa. Je součástí lékařské oblasti Munsu, v níž se nachází řada nemocnic a zdravotnických zařízení, spojených s lidově orientovanou politikou, kterou sleduje Korejská strana práce a vláda KLDR, které ničeho nešetří pro zlepšení zdraví lidu. Číst dál
(Pokračování z 18. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Vědecko-technický komplex, otevřený 1. ledna 2016 v Pchjongjangu na ostrově Ssuk, navštívila naše delegace v roce 2017. Moderní areál je avantgardně architektonicky pojatý, s budovami uspořádanými do tvaru atomu, jsou v něm umístěny asi tři tisíce počítačů (spíše je nejspíš myšlen počet míst vybavených PC monitorem) a další vyspělé technologie. Má přes 106 tisíc m2 podlahové plochy. Návštěvníci se mohou prostřednictvím naučných expozic, počítačů připojených na korejský internet (či intranet), knih a vystavených strojů a jejich modelů seznamovat se všemi oblastmi vědy a techniky. Číst dál
(Pokračování ze 17. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Jednou z dominant, symbolů a známých památníků hlavního města je také Vítězný oblouk, zhruba kopírující ten slavnější pařížský, ale samozřejmě větší. Postaven byl v roce 1982 k 70. narozeninám velkého vůdce a připomíná dvacet let bojů proti japonské okupaci, vedených velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem v letech 1925 – 1945. Je 50 metrů široký a 60 metrů vysoký a stojí pod vrchem Moranbong v blízkosti Kim Ir Senova stadionu, u stanice metra Keson(jok).
I on je postaven z 25 500 žulových kvádrů připomínajících počet dní života velkého vůdce, stejně jako Věž čučche. Sousoší s letopočty 1925 a 1945 připomínají rok odchodu velkého vůdce do boje proti japonským okupantům a rok osvobození Koreje od nich. Číst dál
(Pokračování z 16. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Jednou z dominant a jedním z předních symbolů Pchjongjangu i celé KLDR je Věž čučche nebo též Věž myšlenek čučche, stojící na levém břehu řeky Tedong, tedy na území východního Pchjongjangu, na opačné straně řeky než centrum města s protějším Kim Ir Senovým náměstím.
Věž je vysoká 170 metrů, z toho 30 metrů činí výška horní části nad nejvyšším ochozem, představující plamen pochodně a za tmy červeně světélkující jako hoření plamene. Věž byla postavena v roce 1982 k 70. narozeninám soudruha Kim Ir Sena, má 70 balkónů jako jeho tehdejších 70 let života a je postavena z 25 550 kamenů jako byl počet tehdejších jeho prožitých dní (bez přestupných roků). Na bocích věže je umístěn velký nápis „čučche“. Na střechách dvou blízkých osmnáctipatrových panelových domů je umístěno obrovské, v noci svítící a zdaleka viditelné heslo „jednomyslná jednota“ (na střeše každého domu jedno slovo). Na každé straně věže stojí tři mramorová sousoší symbolizující budování socialismu a před věží směrem k řece známé sousoší dělníka, kolchoznice a představitele inteligence, zvedajících v rukou kladivo, srp a štětec, které překřížené vytvářejí znak Korejské strany práce. Číst dál
(Pokračování z 15. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
V roce 2018 jsem měl tu čest být účastníkem Celostátního shromáždění ke Dni slunce, pořádaného v pchjongjangském Paláci sportů (do angličtiny se překládá jako Pyongyang Indoor Stadium, Pchjongjanský krytý stadion).
Budova z roku 1973 s kapacitou přes 20 tisíc lidí je jako obdobné stavby v KLDR z té doby typická velkým množstvím sloupů a zajímavá je svou lomenou střechou. Průčelí zdobí typické obrazy slunečně usměvavých velkých vůdců a asi 40 metrů dlouhé heslo „Velcí soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il budou s námi věčně!“
Do velkého sálu proudily tisíce slavnostně naladěných lidí, vojáci i civilisté často s řadou vyznamenání za zásluhy v budování a obraně socialistické vlasti. Někteří dávali najevo radost či překvapení, že vidí cizince s odznakem s velkými vůdci, ale možná i jen z toho, že vůbec vidí cizince, protože shromáždění tohoto typu jsou přístupna velmi malému počtu cizinců, většinou jen diplomatům, a myslím, že i těm nejspíš jen ze spřátelených zemí. Cizinci měli v sále svá vyhrazená místa, odlišná od ostatních sluchátky pro poslech překladu projevu, který byl k dispozici v angličtině a ruštině, pokud si vzpomínám. Číst dál
(Pokračování ze 14. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Součástí návštěv v KLDR byla v každém roce recepce pro členy studijních skupin myšlenek čučche. Dvě se konaly v jedné z přepychových a slavnostně vyzdobených jídelen hotelu Korjo a jedna v neméně luxusním Diplomatickém klubu Tedonggang.
Při recepci v hotelu v roce 2017 bylo několik desítek hostů a jejich průvodců obsluhováno asi deseti číšníky, výhradně muži, v bílé košili a bílém saku s černým motýlkem a černými kalhotami, což vypadalo poměrně výstředně na korejské i naše poměry. Někteří korejští průvodci měli tytéž bílé košile a poněkud s vrchními splývali. V Diplomatickém klubu Tedonggang o rok později naopak obsluhovala asi desítka servírek v růžovém nebo žluto-růžovém čoson-otu, snad každá v trochu odlišném. K tomu měly bílé lodičky. (Viděný kuchyňský či úklidový ženský personál měl černé kostýmky s bílou košilí.) Sympatické bylo, že na rozdíl od servírek z hotelu se nebránily fotografování a se dvěma mám dokonce společnou fotografii. V roce 2019 na recepci v hotelu obsluhovali jak vrchní, tak servírky. Vrchní měli tmavě červená saka, bílé košile, černé motýlky a černé kalhoty, servírky nosily jednotné růžové čoson-oty s černými lodičkami. Číst dál
(Pokračování z 13. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Doslova ikonou KLDR je Palác slunce Kumsusan, nazývaný nejvyšší svatyní čučche. Původně byl postaven jako prezidentský palác pro soudruha Kim Ir Sena, po jeho smrti roku 1994 byl přestavěn na jeho mauzoleum a po skonu soudruha Kim Čong Ila v roce 2011 je mauzoleem obou zvěčnělých velkých vůdců.
Leží na okraji souvislé zástavby Pchjongjangu a jezdí k němu krátká linka neveřejné úzkorozchodné tramvaje, oddělené od ostatní tramvajové sítě, na níž jsou provozovány soupravy světle zelených švýcarských vozů, dle západních zdrojů už z let 1947-1954, v Curychu vyřazené roku 1994 a v Pchjongjangu zařazené o rok později. V KLDR samozřejmě o tom nelze nic zjistit, stejně jako o tom, že u paláce se nachází stanice metra Kwangmjong, v souvislosti se zprovozněním mauzolea od roku 1995 uzavřená (což je těžko pochopitelné, když o svátcích sem jezdí mnoho návštěvníků, ale je to jen malý kamínek v mozaice záhad a kuriozit tohoto státu). Číst dál
(Pokračování z 12. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
15. dubna 2017 se konala vojenská přehlídka ke 105. výročí narození velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, tedy ke státnímu svátku Dni slunce. Ten je považován za největší národní svátek společně se Dnem zářící hvězdy, výročím narození velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila (16. února).
Byla to sobota a díky státnímu svátku se nepracovalo, jinak jsou soboty v KLDR pracovním dnem. (Oficiální zdroje hrdě uvádějí, že je zavedena osmihodinová pracovní doba, ale nikdy nezmiňují počet pracovních dní v týdnu.) Slyšel jsem, že u příležitosti největších státních svátků bývají před svátkem nebo po něm ještě jeden nebo dva volné dny navíc, jež ale nejsou vyznačeny v kalendáři a vyhlašují se jednorázově. Číst dál
(Pokračování z 11. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války (mezinárodně známé jako Korejská válka, 1950 – 1953) v Pchjongjangu připomíná hrdinný boj korejského lidu proti brutální imperialistické agresi USA a jejich vazalů. Navštívil jsem jej dvakrát, v letech 2017 a 2019.
Ve venkovní expozici je umístěna řada působivých sousoší, připomínajících průběh bojů, stejně jako technika a munice imperialistů zničená a zabavená jak během Korejské války, tak při pozdějších narušeních území KLDR, a fotografie jejich kapitulujících posádek. Málokdo ví, že k menším ozbrojeným konfliktům s USA a zničení jejich techniky a zajetí jejich vojáků (nebo možná i zabití, ale to se neuvádí) došlo i v éře formálního příměří, například v letech 1963, 1965, 1967, 1970 a 1994. Číst dál
(Pokračování z 10. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Součástí pobytů v Koreji byly i družební akce s dalšími zahraničními delegáty přátelství. Sestávaly ze sportovních akcí, zpěvu lidových a revolučních písní a společných pikniků. V jednom případě měla každá delegace za povinnost zazpívat v kulturním sále hotelu Korjo. Naštěstí nemusel vystupovat z každé delegace každý, takže jsem tomu unikl. Jako nevalný pěvec nepříliš exhibicionistického typu jsem o takovou prezentaci opravdu nestál. Uniknout už se nedalo při společné kulturní akci v jídelně hotelu Sosan u Pchjongjangského golfového klubu, kde česko-slovenská delegace zpívala starou českou revoluční píseň (údajně polského původu) „Rudý prapor“ („Pryč s tyrany a zrádci všemi…“). Slyšel jsem potom část ze záznamu a myslím, že v porovnání s ostatními, vesměs rovněž neškolenými pěvci, to nebylo nejhorší. Krušná tato vystoupení musela být pro korejské harmonikářky, jež se snažily jen na základě nevalného zpěvu zachytit melodii a vytvořit hudební doprovod. Notový podklad neměl samozřejmě nikdo k dispozici. Číst dál
Jsme Češi a Slováci, organizovaní v České a slovenské studijní skupině myšlenek čučche, založené 3. května 2022 a navazující na dlouholeté tradice československo-korejských, česko-korejských a slovensko-korejských vztahů.
Studijní skupina není uznávána, natož ovládána velvyslanectvím ani jinými orgány Korejské lidově demokratické republiky. Podmínkou členství není souhlas s politikou KLDR.
Předsedou České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche je Lukáš Vrobel, nositel Řádu přátelství Korejské lidově demokratické republiky (udělen 2019).
Kontaktovat nás můžete e-mailem pektusan@kldr.info.
Kdo nejsme
Nejsme (od 3. května 2022) Společnost česko-korejského přátelství Pektusan a nejsme (odjakživa) ani velvyslanectví či jiný orgán nebo organizace Korejské lidově demokratické republiky.
Předseda České a slovenské studijní skupiny myšlenek čučche a nositel Řádu přátelství Korejské lidově demokratické republiky Lukáš Vrobel vydal knihu „Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí“ (v elektronické podobě, 197 stran, soubor PDF ke stažení zde – 9,56 MB). Kniha popisuje zážitky ze tří autorových návštěv v KLDR v letech 2017-2019 a některé souvislosti. Není nekritickou obhajobou KLDR.
Jednotlivé kapitoly s větším počtem fotografií naleznete v záložce „Naše delegace v KLDR“ nebo v nabídce níže.
Zabývá-li se člověk patolízalstvím, stane se z něho hlupák, jestliže národ - pak hyne země a jestliže strana, pak je ztracena revoluce.
Je třeba vnímat stranické ideje jako absolutní pravdu, pevně je hájit a transformovat do vlastního revolučního přesvědčení. To je nezbytné pro správné chápání, výklad a propagandu filosofie čučche.
Síla socialismu není ničím jiným než silou kolektivismu. Všechna odvětví a všechny jednotky by měly přikládat prvořadý význam zájmům státu, strany a revoluce, představit úspěchy a zkušenosti získané předními jednotkami a dělat mílové kroky v plamenech kolektivistické soutěže.
Soudružka Kim Čong Suk (1917 - 1949), velká komunistická revoluční bojovnice, hrdinka protijaponské války, nejbližší spolubojovnice velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena a matka velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila, matka Koreje
(27. 3. 1943 – 25. 4. 2019)
čestný předseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan
