(Pokračování z 5. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Výstavy KIMIRSENií
Ale nyní něco trochu pro odlehčení.
Při každé návštěvě Koreje jsme navštívili budovu Výstaviště kimirsenií a kimčongilií, věnovanou výstavám těchto dvou květin, patřících k hlavním symbolům KLDR. Kimirsenie (kilimsonghwa) je druh růžové orchideje a kimčongilie (kimčongilhwa) je červená begónie. Pěstování orchideje je poněkud složitější a málokdo dokáže vypěstovat kimirsenii mimo KLDR (neznám nikoho takového z ČR a SR; jednou jsme vezli její sazenici, ale zašla). O něco snadnější je vypěstovat červenou begónii, kimčongilii. Ne každá dovezená hlíza se ujala, ale jeden ze slovenských soudruhů ji úspěšně pěstuje dodnes. (Jedním z ocenění, které kimčongilie získala, je zlatá medaile z výstavy Flóra Bratislava v roce 1991.)
Květy KIMIRSENie
Růžově kvetoucí orchidej kimirsenie, darovaná velkému vůdci prvním indonéským prezidentem Sukarnem, je společně s begónií kimčongilií, vypěstěnou japonským zahradníkem Kamo Mototeru, symbolem nesmrtelnosti díla velkých vůdců. Mnoho civilních i vojenských jednotek i zahraničních diplomatických misí a mezinárodních organizací v KLDR pěstuje a vystavuje „květiny slunce“ a soutěží o nejkrásnější výstavku. V té jsou květiny doplněny modely významných revolučních pamětihodností nebo současného budování.
Na 19., 20. i 21. festivalu kimirsenií byly vystaveny desítky tisíc kimirsenií, dodané více než 80 jednotkami zahrnujícími orgány ozbrojených sil, ministerstev a státních institucí, občany, školami, mládeží a dětmi, zahraničními krajany a cizinci. Kimirsenie byly zkombinovány s dalšími druhy květin, s modely historických revolučních míst i nové výstavby Pchjongjangu, fotografiemi a obrazy velkých vůdců a hesly k připomenutí památky zakladatele KLDR a posílení socialistické výstavby a obrany vlasti. Výstavy, do jejichž prostor proudil nekonečný zástup návštěvníků, v nás zanechaly hluboký dojem. Zabíraly dvě patra budovy, přízemí a ze všech stran nad ním na sloupech umístěný prostorný balkón, a v celém prostoru bylo vždy nesmírně plno, někdy až nepříjemně přeplněno.
Květina pojmenovaná po současném vůdci neexistuje a asi ani nebude, možná proto, že česky by kimčongunie znělo divně, už proto, že Evropský svaz překládáme nečesky jako Evropskou unii, aby to nepřipomínalo Sovětský svaz. To byl samozřejmě špatný pokus o vtip, o češtinu nejde, faktem ale je, že kult současného vůdce nedosahuje kultu předchozích dvou velkých vůdců, takže ani inaugurace jeho vlastní květiny není pravděpodobná, navíc mezinárodní věhlas KLDR natolik poklesl, že se asi nenajde zahraniční zahradník, jenž by patřičnou květinu pro tuto zemi vyšlechtil.
Výstava KIMIRSENií s příslušnicí Korejské lidové armády
Ve frontě na vstup do budovy Výstaviště kimirsenií a kimčongilií jsem vyfotil v davu lidí na ramenou, nejspíše otcových, malinkého chlapečka věkem snad dvou či tříletého, ve vysoké bílé beranici s řemínkem pod bradou a bílém zimním kabátku sovětského střihu, jako z ruské občanské války.
Krásná byla na výstavách kimirsenií setkání s běžnými Korejci, k čemuž jinak bylo málo příležitostí. Mezi ně patřily kolektivy škol a školek se svými učitelkami (jen ženami). Byla i přehlídkou překrásně upravených korejských dozorkyň v pestrých vzorech lidových krojů „čoson-ot“, jež bylo možné bez řečí legálně fotografovat (na ulici by se za takové focení zlobily), stejně jako vojačky Korejské lidové armády, jejichž snímkování bylo v jiných případech zcela nepřípustné. Malí pionýři a pionýrky v krojích s rudými šátky, ale i v civilním oblečení včetně bund Adidas (což byli asi ti, kteří ještě nedorostli k přijetí do Korejského svazu dětí) na mě hleděli někdy udiveně vzhůru, protože zjevně nebyli zvyklí vidět tak vysokého člověka, na jejich poměry (195 cm). K personálu patřila například i soudružka v dlouhém fialovém koženém kabátě, na naše poměry poněkud výstředním.
Na první z těchto akcí jsme se vyfotografovali s majorem Korejské lidové armády, kterého jsme neznali jménem a nic jsme o něm nevěděli. Nejprve se ptal někoho z našich průvodců, co jsme zač, a teprve když byl informován, že jsme dobří soudruzi, nechal se s námi vyfotit. Leckoho zaujalo, že jsme byli na snímku seřazeni sestupně podle velikosti, což na naše poměry působí trochu legračně, ale v KLDR je to zcela přirozené.
Vstupní sál Výstaviště KIMIRSENií a KIMČONGILií s návštěvníky převážně z řad vojáků
Místní včetně našich průvodců se na akci intenzivně fotografovali mobilními telefony a prohlíželi si na nich výsledky tohoto úsilí. Od prohlížení výstavy mě vždy odtrhl někdo z novinářů, kdo se mnou toužil učinit rozhovor, s důmyslnými otázkami typu, co si myslím o kimirseniích.
Zaujala mě tyrkysově modře oděná ženská ostraha výstaviště, s čepicemi se štítkem s rudou hvězdou odpovídajícími starým československým „šoférkám“ (uniformy ČSAD, ale ve světle modré), širokým koženým opaskem, koženými rukavičkami a polobotkami. Samozřejmě nám nikdo neřekl, o jakou ozbrojenou složku jde, jinde jsem však takovou uniformu neviděl.
Nad vstupem do výstaviště se skvělo v roce 2017 heslo „Ať žije slunce songunské Koreje generál Kim Čong Un!“ V dalších letech už bylo nahrazeno slovem „slunce čučchejské Koreje“ (přídavné jméno čučchejský používám dle ruštiny), stejně jako jinde, protože odkazy na politiku songun („armáda na prvním místě“) byly oficiálně zrušeny, ačkoli nebyla nikdy propagandisticky odmítnuta. Stejně jako na mnoha jiných místech však při aktualizaci hesel zůstal zachován odkaz na historickou hodnost „generál Kim Čong Un”, ač byl vážený soudruh už v roce 2012 povýšen na maršála.
Ústřední sál Výstaviště KIMIRSENií a KIMČONGILií
Na vnitřním schodišti výstaviště mě překvapil obchod s plyšovými zvířátky, který se tam tematicky moc nehodil. Byl plný plyšových medvědů, opiček, pejsků, oveček a bůhvíčeho, včetně velkého plyšového srdíčka, plyšové dýně nebo Minnie z Disneyho „Mikymauze“. Nás k němu nepustili. Byly tam jen Korejky.
Na výstavišti jsme navštívili obchod se suvenýry, kromě sazenic uvedených rostlin nabízející například poštovní známky nebo malované talíře či porcelánová zvířátka jako byl pejsek, prasátko nebo panda, oblepené malinkými mořskými mušličkami. Dámská obsluha nebyla ochotna se ani přibližně domluvit jinak než korejsky a domluva přes průvodce nebo „rukama nohama“ s ní byla poměrně obtížná.
Věcí cti bylo po návštěvě výstavy zapsat pamětní zápis krásným plnicím perem do knihy návštěv. Tuto příležitost jsme měli na několika významných místech. Text jsme psali anglicky a průvodce jej přepisoval na protější stranu korejsky. Jeden ze spoluúčastníků jednou zapsal anglický text naším psacím písmem, nevěda, že v zahraničí tento typ písma nerozluští. Musel to pak za účelem překladu přečíst sám.
Korejská rodina se fotografuje u mozaiky velkých vůdců ve vstupním sále
Dřívější heslo „Ať žije slunce songunské Koreje generál KIM ČONG UN!“ na Výstavišti KIMIRSENií a KIMČONGILií
Květy KIMČONGILie
*
Pokračování v další části.
