(Pokračování z 19. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.)
Dětská nemocnice Okrju
Dětská nemocnice Okrju v Pchjongjangu z roku 2014 je plně vybavená moderními technologiemi včetně telemedicíny, barevná a pěkně vyzdobená pro potěchu dětských pacientů. Byla postavena jako moderní klinika specializovaná na léčbu dětí, a to díky náklonnosti strany a státu k dětem, budoucnosti národa. Je součástí lékařské oblasti Munsu, v níž se nachází řada nemocnic a zdravotnických zařízení, spojených s lidově orientovanou politikou, kterou sleduje Korejská strana práce a vláda KLDR, které ničeho nešetří pro zlepšení zdraví lidu.
Dětská nemocnice Okrju
Jako brilantní uskutečnění politiky, sledované KSP a státem, která upřednostňuje, respektuje a miluje lid, nemocnice v lékařské oblasti jsou velkým přínosem pro lid, který má k dispozici bezplatné lékařské ošetření v rámci socialistického systému veřejného zdravotnictví.
Tak to alespoň líčí sdělovací prostředky. Do jaké míry to funguje v praxi, nemohu posoudit. Sdělovací prostředky KLDR občas přinášejí zprávy o vyléčení těžce nemocných nebo zraněných pacientů v této i dalších nemocnicích. Celkově lze předpokládat, že je lékařská péče v KLDR zorganizována lépe než ve většině zemí na světě, ale jistě se potýká s nedostatkem mnoha typů léků a zdravotních přístrojů z důvodu hospodářské a politické izolace země. Ze stejného důvodu bude jistě obtížné seznamování lékařů s novými zahraničními metodami léčby.
Během návštěvy jsme viděli v areálu dost dětí (někdy v pionýrských krojích) s rodiči i dětí hospitalizovaných, v nemocničních pyžamech s pruhy nebo puntíky, takže je patrné, že nemocnice je v plném provozu. Zaujaly mě orientační tabule kromě korejštiny i v angličtině, což asi nemá jiný než propagandistický význam, protože cizinec se sem sám bez korejského doprovodu nedostane.
Obraz ve vstupním sále, vlevo korejský kameraman
Vstupnímu sálu vévodí velký obraz běžících rozjásaných dětí, z nichž jeden chlapec má vojenskou uniformu. Trochu překvapivě na obrazu chybějí velcí vůdci. Vstup do budovy i některé vstupy do jednotlivých místností jsou opět vybaveny pamětními tabulkami návštěv váženého soudruha nejvyššího vůdce.
Kromě výzdoby stěn různými zvířecími motivy nebo obrazy dětí (či dítěte s matkou) nechyběly pohledy na Pchjongjang, upravené do stylu dětských malůvek, ale vyobrazena byla například i ozbrojená loď s děly a státní vlajkou, raketomety a různé rakety a jejich nosiče, stíhačky s rudými hvězdami na křídlech či tank číslo 105, což je patrně odkaz na Soulskou Rju Kjong Suovu gardovou 105. tankovou divizi nebo podle jiného výkladu první tank, který osvobodil Soul během Korejské války 28. 6. 1950. Ve výzdobě nechyběl kosmonaut, vesmírná raketa a družice.
Chodby byly ozdobeny také rozměrnými nástěnkami pro výchovu v revolučních a bojových tradicích a citáty velkých vůdců, některé místnosti jejich obrazy a agitačními hesly. Mapa nemocnic připojených k systému telemedicíny byla asi jedinou, již jsem v KLDR viděl, kde bylo odříznuto území Jižní Koreje (ne, že bylo odděleno demarkační linií, ale prostě se nacházelo mimo mapu). Na jedné z chodeb jsem náhodně vyfotografoval v shluku lidí dva muže v oděvu odpovídajícím vojenské uniformě, se zlatými knoflíky a s vojenskými opasky, ale bez výložek a v pantoflích. Co tam dělali a proč měli takovou civilní obuv, nevím. V této zemi je však často těžké rozeznat vojenské od civilního.
Výuka pacientů dětské nemocnice
Prohlédli jsme si vyučování uzdravovaných dětí, které nám představily své písně. Na pěkně upraveném prostranství před nemocnicí stojí několik barevných keramických soch veselých zvířátek v lidském oblečení a socha jezdce s mečem na tygru a jezdce na koni čchollimovi a u vstupu bílé sousoší matky s dítětem, vypouštějícím holubici míru. Kromě mikrobusu mně neznámé značky a SUV automobilu s vojenskou poznávací značkou a rovněž mně neznámého výrobce stály u nemocnice dvě sanitky, jedna mně neznámá, ale druhá značky IVECO. Na zahradě nemocnice chybějí lavičky, takže sedět se dá nanejvýš na obrubníku. To není zrovna praktické, ale nedostatek laviček máme i ve své zemi… Posedávat lidi na obrubnících a schodištích, protože lavičky nebyly k dispozici, jsem viděl ve městě leckde. Poblíž rušné křižovatky v centru města jsem na chodníku spatřil dokonce dvě ženy sedět „na bobku“ a tak si povídat.
Naproti dětské nemocnici stojí devítipatrová budova Pchjongjangské porodnice ve tvaru písmene U, otevřená v roce 1980. Sdělovací prostředky ji často zmiňují, hlavně když se narodí trojčata, což je v Koreji považováno za mimořádně šťastnou událost a trojčatům je věnována zvláštní péče. Článek z časopisu „Korea“ (korejsky „Čoson“) z února 2019 uvádí:
„V Koreji je narození trojčat považováno za příznivé znamení pro zemi, šťastnou událost, a trojčata jsou vychovávána na státní útraty.
Teprve tehdy, když váha přesahuje 4 kg, mohou opustit Pchjongjangskou porodnici a až do čtyř let vyrůstají v Pchjongjangském dětském domově a podobných institucích v provinciích. (…)
Trojčata procházejí každé čtvrtletí lékařskou prohlídkou v dětské nemocnici Okrju, která je také zodpovědná za jejich zdraví. Jakmile je objeven abnormální příznak, jsou přijata do nemocnice a poté je jim poskytnuta intenzivní péče. Zaměstnanci dětského domova se také snaží najít talent dětí, sledujíce jejich růst.
Kdykoli jejich rodiče navštíví dětský domov, rostoucí trojčata jim přinášejí potěšení.“
Výzdoba stěny na chodbě dětské nemocnice
Pokud to tak je, nevím, jak se k tomu rodiče staví, když jim trojčata na čtyři léta zabaví stát a vídají je jen občas. Zvlášť pokud bydlí v odlehlé obci a do dětského domova se kvůli téměř neexistující veřejné dopravě jistě nemohou dostávat často. Nemluvě o tom, jak řeší kojení a že oddělení dítěte od matky hned po narození je v tomto ohledu nezdravé a troufám si tvrdit, že i amorální. Těžko ale soudit na skutečnou praxi z jednoho článku v oficiálním časopise.
Přinejmenším části žen asi odejmutí narozených trojčat nevadí, soudě dle následujícího článku KCNA z 1. října 2017:
„Všechny ženy v KLDR jsou plné odhodlání povstat na obranu země. Podle příslušného funkcionáře požádalo přes 1,22 milionu žen o povolení vstupu do Korejské lidové armády nebo znovupřipojení k ní s úmyslem smést ze země americké imperialisty, kteří chtějí »zcela zničit« KLDR, a počet dobrovolníků denně narůstá.
(…) Soudružka Kim Hje Gjong, obyvatelka města Nampcho, řekla: »Před dvěma lety jsem v Pchjongjangské porodnici porodila trojčata. Když vidím, jak má trojčata zdravě vyrůstají díky láskyplné péči Korejské strany práce a státu, posiluji svou vůli obětovat se naší požehnané socialistické zemi. Je to má jediná víra, dělat to nejlepší v obraně své země jako hrdá matka. «“
Péče o trojčata ale pokračuje i v dalším životě a občas se lze setkat s příběhem trojčat po letech. V roce 2019 se například proslavila trojčata-sestry Čang Un Hje, Čang Čchung Sil a Čang Po Dap z Pchjongjangu, která „se dobrovolně přihlásila do úderné brigády na stavbě Pektusanské elektrárny hrdinné mládeže a nyní žijí ve městě Samdžijon v touze zvelebit posvátnou svatyni revoluce.“ Pokračuje zpráva KCNA z 20. 4. 2020:
Pohled ze dvora Dětské nemocnice Okrju na Pchjongjangskou porodnici s Institutem prsních nádorů
„V dubnu loňského roku, když vážený nejvyšší vůdce soudruh Kim Čong Un zkontroloval město Samdžijon, navštívil trojčata v jejich novém domově, aby se podrobně seznámil s jejich životními podmínkami, a požádal je, aby mu napsala, až se vdají za dobré muže.
Před svatebním obřadem trojčata napsala váženému soudruhu nejvyššímu vůdci dopis popisující šťastný příběh, který vedl k jejich manželství, a odhodlání splácet laskavost, kterou projevil.
Vážený soudruh nejvyšší vůdce si dopis přečetl a poslal jim svatební dary, které jsou velkou laskavostí.
19. dubna se uskutečnil svatební obřad. (…) Tři novomanželské páry vyjádřily vděčnost váženému soudruhu nejvyššímu vůdci, který ocenil jejich činy jako příklad pro mladé lidi dneška a opakovaně projevil svou vřelou náklonnost k nim. S pocity úcty k váženému maršálovi a touhy po jeho zdraví procítěně zpívaly píseň »Horoucí přání«.“
Učitelka s dětskými pacienty
O lékařské oblasti Munsu uváděl v únoru 2017 portál „Nenara“ („Naše země“): „Specializované i všeobecné nemocnice v této oblasti zahrnují Pchjongjangskou porodnici a její Institut prsních nádorů, Dětskou nemocnici Okrju, Zubní nemocnici Rjugjong, Ústřední oční nemocnici Rjugjong, Ústav medicíny Korjo a jiná veřejná zdravotnická zařízení. Poskytují zdravotnické služby pro ženy a děti, odborná zubní a oční ošetření, stejně jako prodej brýlí, a studují tradiční medicínu Korjo s dlouhou historií a aplikují ji v léčení.
(…) Pchjongjangská porodnice má pokoje pro endoskop mléčných žláz, rentgenové zobrazení, léčbu rakoviny, diagnózu a léčbu, mnoho sálů pro hospitalizované pacientky, desetitisíce kusů zdravotnických zařízení a přístrojů ve více než 70 druzích. Její zdravotnický personál a vědci jsou složeni převážně z osvědčených pracovníků, věkem třicátníků a čtyřicátníků, kteří dokončili postgraduální kurzy na Pchjongjangské lékařské fakultě Kim Ir Senovy univerzity.
(…) Lékařská obec je čistá a svěží s menším počtem průmyslových podniků a dobře stanovenou silniční sítí pro plynulou jízdu sanitek. K dispozici je také heliport.“
Jak to ale prozatím dopadlo s výstavbou avizované Pchjongjangské všeobecné nemocnice, už jsem uváděl v kapitole o Věži čučche.
Lékařka provázející Dětskou nemocnicí Okrju
*
Pokračování v další části.
