Některé západní země vykreslují Korejskou lidově demokratickou republiku jako izolovanou zemi bez jakéhokoli rozvoje, označují ji za „nejizolovanější a nejuzavřenější“ zemi a „totalitní stát“ a zdůrazňují „potřebu vyvolat její změnu“.
Opravdu KLDR stagnuje a je izolovaná od civilizovaného světa?
KLDR je ve skutečnosti zemí, kde se věci měnily včera a mění se dnes, od rána do večera. Změny a vývoj v KLDR jsou mimo představivost národů světa z hlediska rozsahu, hloubky a rychlosti.
Bývalý vedoucí výboru AP v Pchjongjangu, mluvě o svých dojmech z naší země, řekl: “KLDR se mění překvapivě vysokou rychlostí.” Mnoho cizinců, kteří navštívili KLDR, uvedlo, že se den co den mění. Úspěšný investor Jim Rogers řekl: “Věnujte pozornost změnám v severní Koreji. Chtěl bych investovat veškerý můj majetek v severní Koreji, pokud by to vůbec bylo možné.”
Proč tedy lidé ze Západu neustále nutí KLDR k „změně“? Důvod je ten, že změny a vývoj v KLDR nejsou tím, co chtějí. Západní země chtějí, aby KLDR změnila svou ideologii a systém.
Takže, chystá se KLDR „změnit“ tak, jak chtějí?
Jedním slovem, je to jen divoký sen, protože armáda a lid země uznávají socialismus jako svůj život a součást svého přesvědčení. KLDR bude usilovat o změnu tak jako včera i dnes, ale změnou bylo, je a bude to, co její lid chtěl a stále chce, nikoli to, co je založeno na hodnotovém pohledu západních zemí.
Korejský lid poznal přednosti socialismu nejen z knih, ale také v životě, ve skutečnosti. Stát poskytuje pracujícímu lidu bydlení zdarma a nic nešetří ve výstavbě architektonických staveb pro lid.
Lid, který žije v rámci tohoto lidově orientovaného socialistického systému, považuje svou společnost, systém a vládu za stejně cenné jako svůj život a je odhodlán bránit je za cenu svého života. „Změna“, kterou chtějí západní země, se v naší zemi nikdy nestane, za deset a dokonce ani za sto let.
Nejvyšší vůdce Kim Čong Un, který má moc pera a meče a vynikající schopnosti, vede svou zemi, a jeho lid je kolem něho jednomyslně sjednocen. Korejský lid je přesvědčen, že určitě přijde den, kdy bude zámožnější a jeho země se stane civilizovanou socialistickou zemí, pouze pokud bude následovat nejvyššího vůdce.
Perry, bývalý ministr obrany USA a koordinátor politiky k severní Koreji, navštívil KLDR na konci 90. let. Prohlédl si mnohá místa země a napsal ve svém zhodnocení, že severní Korea by nikdy nezkolabovala, jak si to USA myslely a zamýšlely. USA by neměly očekávat její kolaps, ale hledět na ni zpříma. Jeho analýza a úsudek byly správné. Od té doby uplynulo více než 20 let, a KLDR je zde stále, čím dál víc vzkvétající a silnější.
Kdykoli televize vysílá záznamy Kim Čong Una, jak poskytuje místní vedení, všechen korejský lid sedí před televizními přijímači a mnozí roní slzy dojetím. V jejich očích je Kim Čong Un vůdcem, který objímá svou zemi jako svou rodinu a zajišťuje vedení plné energie a sebevědomí.
KLDR kráčí cestou změny a vývoje svého vlastního stylu, cestou k civilizované socialistické zemi, kde budou uskutečněny touhy a ideály jejího lidu. KLDR bude kráčet cestou socialismu svého stylu, kde vůdce a lid jsou pevně sjednoceni, a její společnost je stabilní, není to společnost, kde bojují o moc různé politické názory, společnost s politickými nepokoji, společenským zmatkem a vzpourami.
Nikdo nesmí očekávat žádnou „změnu“ v KLDR.
Korejský svaz pro výměnu tiskovin (KPEA)
