Od smrti předsedy Kim Čong Ila (1942–2011) uplynulo deset let.
Prosincové dny před deseti lety jsou nezapomenutelné.
Prosinec 2011 byl běžným měsícem pro soudruha Kim Čong Ila, věčného předsedu Komise národní obrany Korejské lidově demokratické republiky, který celým svým životem zasvětil vše pro rozkvět a štěstí svého lidu. První neděli v měsíci navštívil Pak mládeže Keson hlavním městě Pchjongjangu. Bylo nezvykle chladno, ale prohlížel si různá místa parku (kultury a oddechu) a zjišťoval, jak funguje. Když se zaměstnanec parku zeptal, proč přišel v tak chladný den, a ne v krásný den, řekl, že tak učinil, aby lid mohl přicházet v krásné dny.
Prosinec jeho života takto proběhl pro štěstí a blaho lidu.
Jednoho dne navštívil Vinalonový komplex 8. února, Rjongsongský strojírenský komplex, Hamhungskou továrnu na pletené zboží, Hungnamský obuvní závod a několik dalších jednotek v provincii Jižní Hamgjong. V průběhu těchto dnů oddanosti se jeho zdraví zhoršilo.
Upřímně řečeno, v těchto dnech trpěl těžkou chorobou kvůli duševní a fyzické únavě. Stěží stál na nohou. Toho roku navštívil více než sto jednotek na cestě rozvoje své vlasti jako mocné socialistické země. Lékaři, kteří si byli plně vědomi jeho vážného zdravotního stavu, ho požádali, aby odložil svůj plán místního vedení a alespoň na chvíli si odpočinul, ale on se zatvrdil a a řekl: “Je mi líto, ale nemohu se řídit vaší radou. Raději bych vás požádal, abyste se vy řídili mými radami.”
Byl to muž se železnou vůlí, který věnoval vše budování vzkvétající země a přinášel štěstí svému lidu.
15. prosince, dva dny před svým skonem, si dlouho prohlížel hudební informační centrum Hana a obchodní středisko v oblasti Kwangbok. Následujícího dne ve své kanceláři do pozdních nočních hodin studoval dokumenty o zlepšení životní úrovně lidu a odešel provést další řadu místních vedení.
Zemřel ve vlaku 17. prosince 2011.
Scény, které pohnuly světem
19. prosince 2011 ve 12:00 pchjongjangského času byla hlášena zpráva o skonu předsedy Kim Čong Ila. Korejský lid naříkal a celá země se proměnila v moře smutku. Někteří lidé se dokonce svalili na zem a omdleli.
Takové slzavé scény pokračovaly až do dne národního vzpomínkového obřadu.
Scény z posledního rozloučení konaného 28. prosince dojaly svět.
Od rána hustě sněžilo. Předpověď počasí říkala, že takové husté sněžení před a po 28. prosinci bylo bezpříkladné za posledních 80 let. Sněžilo tak hustě, že se lidé na krátkou vzdálenost sotva poznali. Dojemné scény se odehrávaly na 40 kilometrech ulic, kterými jela kolona pohřebních vozů. Když projížděla ulicí před pchjongjangským Palácem sportů, naříkající dav se vyřítil na ulici a zablokoval kolonu aut. Vypadal jako děti, loučící se zesnulou matkou.
Jihokorejské noviny Čadžu minbo přinesly článek Pohřební obřad předsedy Kim Čong Ila: Nebe a země naříkají, jehož část zněla:
Nebe nad Pchjongjangem bylo 28. prosince plné nářku, smutku a slz. Naříkají lidé zablokovali pohřební kolonu a křičeli: „Drahý generále, nemůžete nás takto opustit!” Kolona musela často zastavovat kvůli davu, který se vyřítil do ulic, aby zablokoval průvod. Pohřební obřad přiměl ostatní národy přemýšlet – byl a je na této zemi lid jako krajané na severu, skutečně milující svého vůdce? Poznaly už někdy dějiny tak dojemný příběh skutečné lásky, kterou projevili krajané na severu, lásky, kterou nelze popsat ani si představit a kterou nelze vyprávět nebo napsat bez prolévání slz? Krajané, naříkající nad neuvěřitelnou zprávou o skonu svého milovaného předsedy Kim Čong Ila, se s ním naposledy rozloučili.
Dle materiálu laskavě poskytnutého Velvyslanectvím Korejské lidově demokratické republiky v Praze
