Skip to content

CZ a SK studijní skupina - 3. page

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (28. část)

(Pokračování z 27. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Dojmy a emoce

 

Poprvé jsem do KLDR odlétal se smíšenými pocity, na jedné straně s radostí, že navštívím tuto zemi, o kterou se tolik zajímám a jejíž politika je mi jako zastánci socialismu blízká (tedy byla mi tehdy v mnoha ohledech blízká, o některých jejích aspektech jsem však později postupně ztratil iluze), na druhé straně s obavou, že tam uvidím něco, co nechci vidět, tedy že budu zklamaný.

Úplně první dojmy, když korejské letadlo mělo neznámou poruchu a velké zpoždění, nebyly zrovna povzbudivé, ale během pobytu se mé obavy rozplynuly, nadchnul jsem se ještě více než dříve pro tuto zemi, její kulturu, její lid a její politiku. Po mnoho let jsem těžce nesl, že skutečný socialismus, skutečná vláda pracujícího lidu, v žádném státě světa prakticky neexistuje a nefunguje, respektive že to, co se za něj vydává, je jeho hrozivě kapitalizovaná, byrokratizovaná a od lidu odtržená parodie. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (27. část)

(Pokračování z 26. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Venkov – Výstaviště mezinárodního přátelství Mjohjangsan

 

Říká se, že severokorejský venkov je úplně jiným světem než hlavní město. Do značné míry je to jistě pravda, rozdíl mezi městem a vesnicí je mnohem výraznější než u nás, vlastně nesrovnatelný s našimi poměry. V KLDR přitom za venkov nutno považovat snad veškeré území kromě Pchjongjangu, ale včetně okrajových částí hlavního města, nespojených s městskou aglomerací a působících velmi vesnickým dojmem, naprosto nesrovnatelným třeba s okrajovými částmi Prahy.

Mrzí mě, že z oblastí mimo hlavní město jsem v KLDR viděl opravdu málo, především pak to, že jsem neviděl žádné další velké město, vlastně zblízka vůbec žádné jiné město než Pchjongjang. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (26. část)

(Pokračování z 25. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Muzeum známek

 

Hned vedle hotelu Korjo stávala nenápadná nízká budova, ztrácející se mezi samými výškovými domy, nevýrazná béžová krychle nezajímavého vzhledu s výlohami v přízemí a dvěma patry bez oken, na první pohled snad obchodní dům nebo kulturní středisko, na níž jen zlatý nápis a reliéf známky se symbolem čchollima připomínaly, že se jedná o Muzeum korejských známek.

V únoru 2019 bylo muzeum znovuotevřeno po velkorysé rekonstrukci a získalo novou, zajímavou tvář, kdy průčelí budovy připomíná podlouhlou poštovní známku, se zoubky nahoře a dole, a symbol poštovní známky se čchollimou a názvem instituce je přemístěn doprostřed průčelí mezi tyto zoubky. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (25. část)

(Pokračování z 24. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Pchjongjangská kosmetická továrna

 

Zvýšení povědomí o dnešním rozvoji posloužila v roce 2019 návštěva Pchjongjangské kosmetické továrny, spojené se zásluhami revolučního vedení velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila a váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una.

Velký generál navštívil tento závod 5. 8. 2003, což kromě vystavených fotografií v nadživotní velikosti znázorňuje také mozaika nesoucí název „Poskytnout našemu lidu lepší kosmetiku“ na dvoře obklopeném ze všech stran továrními budovami, obloženými bílými a modrými dlaždičkami. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (24. část)

(Pokračování z 23. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

V divadle Pochodeň

 

Součástí programu naší delegace v roce 2018 bylo zhlédnutí části 31. jarního festivalu přátelství, o němž jsem se zmínil již při popisu Pchjongjangského cirkusového divadla. Jinou část programu tohoto festivalu jsme zhlédli v Uměleckém divadle Pochodeň, což se celé řekne korejsky krkolomným složeným slovem Ponghwajesulgugčang, připomínajícím mi němčinu. (Nevím, proč „umělecké divadlo“, jestli jsou také „neumělecká divadla“?) Tento název jsem si zapamatoval a o rok později jsem šokoval průvodce konstatováním, že jsem byl v Ponghwajesulgugčang. Musel to být asi podobný pocit, jako by mi náhodný Korejec nehovořící česky řekl doslova, že byl v Národním divadle v Praze. (Zjistil jsem, že pro Korejce není problém vyslovit „ř“, ač ho nemají, ale problémem je „ň“, které je u nich prostě „nj“. Možná nesprávně paušalizuji.) U nás by se název divadla „Pochodeň“ těžko ujal, s ohledem na paměť Národního divadla… Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (22. část)

(Pokračování z 21. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Pchjongjangský pedagogický institut

 

V roce 2018 jsem navštívil dvě významné vzdělávací instituce. Prvním z nich byl Pchjongjangský pedagogický institut. O tři měsíce dříve jej navštívil soudruh Kim Čong Un, jak už uváděl pamětní kámen na podstavci s celkovými rozměry asi tři krát pět metrů na dvoře a rudé tabulky nad vstupem i nad jednotlivými navštívenými místnostmi. Váženého soudruha provázela stejná průvodkyně, jako naši skupinu spřátelených cizinců, a na fotografiích na něho hleděla nesmírně oddaně a fascinovaně. Bylo tedy pro nás ctí mít takovou průvodkyni, dle její úlohy při návštěvě váženého soudruha jistě ředitelku institutu. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (21. část)

(Pokračování z 20. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Muzeum hnutí mládeže

 

V pchjongjangském Mangjongde na ulici Kwangbok (Osvobození) naproti hotelu Čchongnjon (hotel Mládeže), velkolepé třicetipatrové stavbě z roku 1989 s 900 pokoji, je otevřeno od ledna 2016 Muzeum hnutí mládeže, jež jsem navštívil o rok a čtvrt později. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (20. část)

(Pokračování z 19. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Dětská nemocnice Okrju

 

Dětská nemocnice Okrju v Pchjongjangu z roku 2014 je plně vybavená moderními technologiemi včetně telemedicíny, barevná a pěkně vyzdobená pro potěchu dětských pacientů. Byla postavena jako moderní klinika specializovaná na léčbu dětí, a to díky náklonnosti strany a státu k dětem, budoucnosti národa. Je součástí lékařské oblasti Munsu, v níž se nachází řada nemocnic a zdravotnických zařízení, spojených s lidově orientovanou politikou, kterou sleduje Korejská strana práce a vláda KLDR, které ničeho nešetří pro zlepšení zdraví lidu. Číst dál →

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (19. část)

(Pokračování z 18. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

 

Vědecko-technický komplex

 

Vědecko-technický komplex, otevřený 1. ledna 2016 v Pchjongjangu na ostrově Ssuk, navštívila naše delegace v roce 2017. Moderní areál je avantgardně architektonicky pojatý, s budovami uspořádanými do tvaru atomu, jsou v něm umístěny asi tři tisíce počítačů (spíše je nejspíš myšlen počet míst vybavených PC monitorem) a další vyspělé technologie. Má přes 106 tisíc m2 podlahové plochy. Návštěvníci se mohou prostřednictvím naučných expozic, počítačů připojených na korejský internet (či intranet), knih a vystavených strojů a jejich modelů seznamovat se všemi oblastmi vědy a techniky. Číst dál →