Skip to content

CZ a SK studijní skupina - 3. page

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (28. část)

(Pokračování z 27. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Dojmy a emoce

 

Poprvé jsem do KLDR odlétal se smíšenými pocity, na jedné straně s radostí, že navštívím tuto zemi, o kterou se tolik zajímám a jejíž politika je mi jako zastánci socialismu blízká (tedy byla mi tehdy v mnoha ohledech blízká, o některých jejích aspektech jsem však později postupně ztratil iluze), na druhé straně s obavou, že tam uvidím něco, co nechci vidět, tedy že budu zklamaný.

Úplně první dojmy, když korejské letadlo mělo neznámou poruchu a velké zpoždění, nebyly zrovna povzbudivé, ale během pobytu se mé obavy rozplynuly, nadchnul jsem se ještě více než dříve pro tuto zemi, její kulturu, její lid a její politiku. Po mnoho let jsem těžce nesl, že skutečný socialismus, skutečná vláda pracujícího lidu, v žádném státě světa prakticky neexistuje a nefunguje, respektive že to, co se za něj vydává, je jeho hrozivě kapitalizovaná, byrokratizovaná a od lidu odtržená parodie. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (27. část)

(Pokračování z 26. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Venkov – Výstaviště mezinárodního přátelství Mjohjangsan

 

Říká se, že severokorejský venkov je úplně jiným světem než hlavní město. Do značné míry je to jistě pravda, rozdíl mezi městem a vesnicí je mnohem výraznější než u nás, vlastně nesrovnatelný s našimi poměry. V KLDR přitom za venkov nutno považovat snad veškeré území kromě Pchjongjangu, ale včetně okrajových částí hlavního města, nespojených s městskou aglomerací a působících velmi vesnickým dojmem, naprosto nesrovnatelným třeba s okrajovými částmi Prahy.

Mrzí mě, že z oblastí mimo hlavní město jsem v KLDR viděl opravdu málo, především pak to, že jsem neviděl žádné další velké město, vlastně zblízka vůbec žádné jiné město než Pchjongjang. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (26. část)

(Pokračování z 25. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Muzeum známek

 

Hned vedle hotelu Korjo stávala nenápadná nízká budova, ztrácející se mezi samými výškovými domy, nevýrazná béžová krychle nezajímavého vzhledu s výlohami v přízemí a dvěma patry bez oken, na první pohled snad obchodní dům nebo kulturní středisko, na níž jen zlatý nápis a reliéf známky se symbolem čchollima připomínaly, že se jedná o Muzeum korejských známek.

V únoru 2019 bylo muzeum znovuotevřeno po velkorysé rekonstrukci a získalo novou, zajímavou tvář, kdy průčelí budovy připomíná podlouhlou poštovní známku, se zoubky nahoře a dole, a symbol poštovní známky se čchollimou a názvem instituce je přemístěn doprostřed průčelí mezi tyto zoubky. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (25. část)

(Pokračování z 24. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Pchjongjangská kosmetická továrna

 

Zvýšení povědomí o dnešním rozvoji posloužila v roce 2019 návštěva Pchjongjangské kosmetické továrny, spojené se zásluhami revolučního vedení velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una.

Velký generál navštívil tento závod 5. 8. 2003, což kromě vystavených fotografií v nadživotní velikosti znázorňuje také mozaika nesoucí název „Poskytnout našemu lidu lepší kosmetiku“ na dvoře obklopeném ze všech stran továrními budovami, obloženými bílými a modrými dlaždičkami. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (24. část)

(Pokračování z 23. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

V divadle Pochodeň

 

Součástí programu naší delegace v roce 2018 bylo zhlédnutí části 31. jarního festivalu přátelství, o němž jsem se zmínil již při popisu Pchjongjangského cirkusového divadla. Jinou část programu tohoto festivalu jsme zhlédli v Uměleckém divadle Pochodeň, což se celé řekne korejsky krkolomným složeným slovem Ponghwajesulgugčang, připomínajícím mi němčinu. (Nevím, proč „umělecké divadlo“, jestli jsou také „neumělecká divadla“?) Tento název jsem si zapamatoval a o rok později jsem šokoval průvodce konstatováním, že jsem byl v Ponghwajesulgugčang. Musel to být asi podobný pocit, jako by mi náhodný Korejec nehovořící česky řekl doslova, že byl v Národním divadle v Praze. (Zjistil jsem, že pro Korejce není problém vyslovit „ř“, ač ho nemají, ale problémem je „ň“, které je u nich prostě „nj“. Možná nesprávně paušalizuji.) U nás by se název divadla „Pochodeň“ těžko ujal, s ohledem na paměť Národního divadla… Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (22. část)

(Pokračování z 21. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Pchjongjangský pedagogický institut

 

V roce 2018 jsem navštívil dvě významné vzdělávací instituce. Prvním z nich byl Pchjongjangský pedagogický institut. O tři měsíce dříve jej navštívil soudruh Kim Čong Un, jak už uváděl pamětní kámen na podstavci s celkovými rozměry asi tři krát pět metrů na dvoře a rudé tabulky nad vstupem i nad jednotlivými navštívenými místnostmi. Váženého soudruha provázela stejná průvodkyně, jako naši skupinu spřátelených cizinců, a na fotografiích na něho hleděla nesmírně oddaně a fascinovaně. Bylo tedy pro nás ctí mít takovou průvodkyni, dle její úlohy při návštěvě váženého soudruha jistě ředitelku institutu. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (21. část)

(Pokračování z 20. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Muzeum hnutí mládeže

 

V pchjongjangském Mangjongde na ulici Kwangbok (Osvobození) naproti hotelu Čchongnjon (hotel Mládeže), velkolepé třicetipatrové stavbě z roku 1989 s 900 pokoji, je otevřeno od ledna 2016 Muzeum hnutí mládeže, jež jsem navštívil o rok a čtvrt později. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (20. část)

(Pokračování z 19. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

Dětská nemocnice Okrju

 

Dětská nemocnice Okrju v Pchjongjangu z roku 2014 je plně vybavená moderními technologiemi včetně telemedicíny, barevná a pěkně vyzdobená pro potěchu dětských pacientů. Byla postavena jako moderní klinika specializovaná na léčbu dětí, a to díky náklonnosti strany a státu k dětem, budoucnosti národa. Je součástí lékařské oblasti Munsu, v níž se nachází řada nemocnic a zdravotnických zařízení, spojených s lidově orientovanou politikou, kterou sleduje Korejská strana práce a vláda KLDR, které ničeho nešetří pro zlepšení zdraví lidu. Číst dál

Lukáš Vrobel: Třikrát v Severní Koreji – bez růžových i černých brýlí (19. část)

(Pokračování z 18. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

 

 

Vědecko-technický komplex

 

Vědecko-technický komplex, otevřený 1. ledna 2016 v Pchjongjangu na ostrově Ssuk, navštívila naše delegace v roce 2017. Moderní areál je avantgardně architektonicky pojatý, s budovami uspořádanými do tvaru atomu, jsou v něm umístěny asi tři tisíce počítačů (spíše je nejspíš myšlen počet míst vybavených PC monitorem) a další vyspělé technologie. Má přes 106 tisíc m2 podlahové plochy. Návštěvníci se mohou prostřednictvím naučných expozic, počítačů připojených na korejský internet (či intranet), knih a vystavených strojů a jejich modelů seznamovat se všemi oblastmi vědy a techniky. Číst dál