(Pokračování z 28. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Zahraničněpolitické okolnosti návštěv

Rok 2017, kdy jsem poprvé navštívil KLDR, byl rokem zvýšené pozornosti světa vůči této zemi a zvýšeného napětí ve vztazích s ní.

V únoru toho roku zemřel na letišti v Malajsii občan KLDR, dle zprávy KCNA z 23. 2. 2017 v důsledku infarktu, zatímco malajská strana tvrdila, že byl z vůle KLDR zavražděn a že šlo o staršího bratra samotného severokorejského předsedy, což KLDR samozřejmě ani ve svých kritikách malajských stanovisek nereflektovala.

V důsledku tohoto incidentu byly ukončeny diplomatické vztahy Malajsie a KLDR.

Velmi vyhrocené byly i mezikorejské, nebo chcete-li severo-jižní vztahy. Nejmenovaný mluvčí Ústředního výboru Demokratické fronty pro znovusjednocení Koreje v únoru označil jihokorejského ministra zahraničí za idiota žvanícího nesmysly. Číst dál →

(Pokračování z 27. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Dojmy a emoce

Poprvé jsem do KLDR odlétal se smíšenými pocity, na jedné straně s radostí, že navštívím tuto zemi, o kterou se tolik zajímám a jejíž politika je mi jako zastánci socialismu blízká (tedy byla mi tehdy v mnoha ohledech blízká, o některých jejích aspektech jsem však později postupně ztratil iluze), na druhé straně s obavou, že tam uvidím něco, co nechci vidět, tedy že budu zklamaný.

Úplně první dojmy, když korejské letadlo mělo neznámou poruchu a velké zpoždění, nebyly zrovna povzbudivé, ale během pobytu se mé obavy rozplynuly, nadchnul jsem se ještě více než dříve pro tuto zemi, její kulturu, její lid a její politiku. Po mnoho let jsem těžce nesl, že skutečný socialismus, skutečná vláda pracujícího lidu, v žádném státě světa prakticky neexistuje a nefunguje, respektive že to, co se za něj vydává, je jeho hrozivě kapitalizovaná, byrokratizovaná a od lidu odtržená parodie. Číst dál →

(Pokračování z 26. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Venkov – Výstaviště mezinárodního přátelství Mjohjangsan

Říká se, že severokorejský venkov je úplně jiným světem než hlavní město. Do značné míry je to jistě pravda, rozdíl mezi městem a vesnicí je mnohem výraznější než u nás, vlastně nesrovnatelný s našimi poměry. V KLDR přitom za venkov nutno považovat snad veškeré území kromě Pchjongjangu, ale včetně okrajových částí hlavního města, nespojených s městskou aglomerací a působících velmi vesnickým dojmem, naprosto nesrovnatelným třeba s okrajovými částmi Prahy.

Mrzí mě, že z oblastí mimo hlavní město jsem v KLDR viděl opravdu málo, především pak to, že jsem neviděl žádné další velké město, vlastně zblízka vůbec žádné jiné město než Pchjongjang. Číst dál →

(Pokračování z 25. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Muzeum známek

Hned vedle hotelu Korjo stávala nenápadná nízká budova, ztrácející se mezi samými výškovými domy, nevýrazná béžová krychle nezajímavého vzhledu s výlohami v přízemí a dvěma patry bez oken, na první pohled snad obchodní dům nebo kulturní středisko, na níž jen zlatý nápis a reliéf známky se symbolem čchollima připomínaly, že se jedná o Muzeum korejských známek.

V únoru 2019 bylo muzeum znovuotevřeno po velkorysé rekonstrukci a získalo novou, zajímavou tvář, kdy průčelí budovy připomíná podlouhlou poštovní známku, se zoubky nahoře a dole, a symbol poštovní známky se čchollimou a názvem instituce je přemístěn doprostřed průčelí mezi tyto zoubky. Číst dál →

(Pokračování z 24. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Pchjongjangská kosmetická továrna

Zvýšení povědomí o dnešním rozvoji posloužila v roce 2019 návštěva Pchjongjangské kosmetické továrny, spojené se zásluhami revolučního vedení velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila a váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una.

Velký generál navštívil tento závod 5. 8. 2003, což kromě vystavených fotografií v nadživotní velikosti znázorňuje také mozaika nesoucí název „Poskytnout našemu lidu lepší kosmetiku“ na dvoře obklopeném ze všech stran továrními budovami, obloženými bílými a modrými dlaždičkami. Číst dál →

(Pokračování z 23. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

V divadle Pochodeň

Součástí programu naší delegace v roce 2018 bylo zhlédnutí části 31. jarního festivalu přátelství, o němž jsem se zmínil již při popisu Pchjongjangského cirkusového divadla. Jinou část programu tohoto festivalu jsme zhlédli v Uměleckém divadle Pochodeň, což se celé řekne korejsky krkolomným složeným slovem Ponghwajesulgugčang, připomínajícím mi němčinu. (Nevím, proč „umělecké divadlo“, jestli jsou také „neumělecká divadla“?) Tento název jsem si zapamatoval a o rok později jsem šokoval průvodce konstatováním, že jsem byl v Ponghwajesulgugčang. Musel to být asi podobný pocit, jako by mi náhodný Korejec nehovořící česky řekl doslova, že byl v Národním divadle v Praze. (Zjistil jsem, že pro Korejce není problém vyslovit „ř“, ač ho nemají, ale problémem je „ň“, které je u nich prostě „nj“. Možná nesprávně paušalizuji.) U nás by se název divadla „Pochodeň“ těžko ujal, s ohledem na paměť Národního divadla… Číst dál →

(Pokračování z 22. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

KIM IR SENOVA univerzita

Druhou navštívenou vzdělávací institucí byla Kim Ir Senova univerzita, nejstarší, největší a nejslavnější vysoká škola v KLDR, založená 1. října 1946. Číst dál →

(Pokračování z 21. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Pchjongjangský pedagogický institut

V roce 2018 jsem navštívil dvě významné vzdělávací instituce. Prvním z nich byl Pchjongjangský pedagogický institut. O tři měsíce dříve jej navštívil soudruh Kim Čong Un, jak už uváděl pamětní kámen na podstavci s celkovými rozměry asi tři krát pět metrů na dvoře a rudé tabulky nad vstupem i nad jednotlivými navštívenými místnostmi. Váženého soudruha provázela stejná průvodkyně, jako naši skupinu spřátelených cizinců, a na fotografiích na něho hleděla nesmírně oddaně a fascinovaně. Bylo tedy pro nás ctí mít takovou průvodkyni, dle její úlohy při návštěvě váženého soudruha jistě ředitelku institutu. Číst dál →

(Pokračování z 20. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Muzeum hnutí mládeže

V pchjongjangském Mangjongde na ulici Kwangbok (Osvobození) naproti hotelu Čchongnjon (hotel Mládeže), velkolepé třicetipatrové stavbě z roku 1989 s 900 pokoji, je otevřeno od ledna 2016 Muzeum hnutí mládeže, jež jsem navštívil o rok a čtvrt později. Číst dál →