Naše delegace v KLDR - 4. page

(Pokračování z 11. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války

Muzeum vítězné Vlastenecké osvobozenecké války (mezinárodně známé jako Korejská válka, 1950 – 1953) v Pchjongjangu připomíná hrdinný boj korejského lidu proti brutální imperialistické agresi USA a jejich vazalů. Navštívil jsem jej dvakrát, v letech 2017 a 2019.

Ve venkovní expozici je umístěna řada působivých sousoší, připomínajících průběh bojů, stejně jako technika a munice imperialistů zničená a zabavená jak během Korejské války, tak při pozdějších narušeních území KLDR, a fotografie jejich kapitulujících posádek. Málokdo ví, že k menším ozbrojeným konfliktům s USA a zničení jejich techniky a zajetí jejich vojáků (nebo možná i zabití, ale to se neuvádí) došlo i v éře formálního příměří, například v letech 1963, 1965, 1967, 1970 a 1994. Číst dál →

(Pokračování z 10. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Družba s čučchisty

Součástí pobytů v Koreji byly i družební akce s dalšími zahraničními delegáty přátelství. Sestávaly ze sportovních akcí, zpěvu lidových a revolučních písní a společných pikniků. V jednom případě měla každá delegace za povinnost zazpívat v kulturním sále hotelu Korjo. Naštěstí nemusel vystupovat z každé delegace každý, takže jsem tomu unikl. Jako nevalný pěvec nepříliš exhibicionistického typu jsem o takovou prezentaci opravdu nestál. Uniknout už se nedalo při společné kulturní akci v jídelně hotelu Sosan u Pchjongjangského golfového klubu, kde česko-slovenská delegace zpívala starou českou revoluční píseň (údajně polského původu) „Rudý prapor“ („Pryč s tyrany a zrádci všemi…“). Slyšel jsem potom část ze záznamu a myslím, že v porovnání s ostatními, vesměs rovněž neškolenými pěvci, to nebylo nejhorší. Krušná tato vystoupení musela být pro korejské harmonikářky, jež se snažily jen na základě nevalného zpěvu zachytit melodii a vytvořit hudební doprovod. Notový podklad neměl samozřejmě nikdo k dispozici. Číst dál →

(Pokračování z 9. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Mansude – pchjongjangská Letná

Tak jako Moranbong, Pivoňkový kopec, je pchjongjangským Petřínem, tak protější Mansude můžeme připodobnit k pražské Letné. Společné mají obrovské schodiště nahoru (i když na Mansude podstatně širší, a naopak mnohem nižší než na Letnou) a obrovské pomníky, i když z toho pražského (Stalinova) stojí po dlouhé desítky let jen podstavec.

Mansu znamená korejsky dlouhověkost nebo dlouhý a šťastný život, takže Mansude by bylo možné nazvat Vrchem dlouhého života nebo tak nějak. Na vrcholu kopce stojí rozlehlé Muzeum korejské revoluce a před ním Velký památník (na) Mansude, tvořený 22 metrů vysokým bronzovým sousoším velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena a velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila. Po obou stranách sousoší stojí dva památníky protijaponské války a socialistické revoluce, představující vlající rudé prapory, mezi nimi vlajku Korejské strany práce a vlajku KLDR, pod kterými je umístěno početné sousoší, představující revoluční bojovníky a budovatele socialistické společnosti. Na budově muzea se za sousoším nachází mozaika zobrazující horu Pektu (Pektusan), nejvyšší horu KLDR (2744 m n. m.) a posvátnou horu revoluce. Číst dál →

(Pokračování z 8. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Mangjongde, místo 10 tisíc výhledů a rodiště velkého vůdce

Na západním okraji Pchjongjangu leží Mangjongde, kdysi samostatná obec, kde se 15. dubna 1912 narodil velký vůdce soudruh Kim Ir Sen. Dnes jde o významnou součást hlavního města, z velké části tvořenou moderními sídlišti z 80. let s panelovými domy o výši až 30-40 pater, kam vede z centra města široká třída Kwangbok (Osvobození) s tramvajovou tratí. Za Palácem školáků Mangjongde odbočuje vlevo ulice s tratí k tramvajové vozovně a z ní ulice k Revoluční škole Mangjongde, kolem které vede k rodnému domu soudruha Kim Ir Sena. Číst dál →

(Pokračování ze 7. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Podzemní dráha – chlouba i bolest metropole

Metrem jsem v hlavním městě cestoval v letech 2018 a 2019, v každém roce jedinkrát, a to vždy na stejném úseku téže trasy, poprvé mezi konečnou stanicí Puhung(jok) (Rozkvět) a stanicí Keson(jok) (Triumfální), což je vzdálenost šesti stanic, a podruhé kratší trasu mezi stejnou konečnou a stanicí Ponghwa(jok) (Pochodeň), tedy jen tři stanice. (Koncovka složeného slova –jok, již uvádím v závorce, znamená „stanice“, v korejštině je součástí názvu a píše se s ním dohromady, ale v transkripci se většinou jako součást názvu neuvádí. V překladech různých názvů se koncovka složeného slova někdy překládá a někdy ne, proto vznikají rozdíly jako Pektusan / hora Pektu, Tedonggang / řeka Tedong, Mansude / vrch Mansu apod.) Číst dál →

(Pokračování ze 6. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Ulice a doprava hlavního města

Pchjongjang je poměrně moderní velkoměsto o rozloze šestinásobku Prahy (přičemž jeho součástí jsou i poměrně vzdálené oblasti zcela venkovského charakteru) s asi dvojnásobkem obyvatel Prahy. Prakticky veškerá původní zástavba byla v letech 1950-1953 americkými agresory srovnána se zemí a do původní podoby bylo po válce obnoveno jen několik málo objektů. Z lidského a kulturního hlediska to byla nesmírná tragédie, ale také to umožnilo budování moderního velkoměsta prakticky na zelené louce, tedy spíše na spáleništi, a centrum města tedy není sevřeno do úzkých křivolakých uliček a netrpí nedostatkem prostoru, nýbrž naopak jej zdobí plánovitě založené prostorné ulice a náměstí. Hlavní ulice mají široké chodníky, z nichž část je vyhrazena pro cyklostezky. Často jsou zdobené krásnými vzrostlými metasekvojemi čínskými. V korunách některých z nich spočívají mohutná ptačí hnízda. Borovice a jiné rozeklané stromy jsou důsledně podepřeny či svázány. Stromy mají důsledně obílené spodní části kmenů, nejspíš hlavně z bezpečnostních důvodů, aby byly dobře vidět za tmy, když se v noci nesvítí. Menší dřeviny jsou vzorně ostříhány do předpisových tvarů, což souzní se vzorně posekanými trávníky. Číst dál →

(Pokračování z 5. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Výstavy KIMIRSENií

Ale nyní něco trochu pro odlehčení.

Při každé návštěvě Koreje jsme navštívili budovu Výstaviště kimirsenií a kimčongilií, věnovanou výstavám těchto dvou květin, patřících k hlavním symbolům KLDR. Kimirsenie (kilimsonghwa) je druh růžové orchideje a kimčongilie (kimčongilhwa) je červená begónie. Pěstování orchideje je poněkud složitější a málokdo dokáže vypěstovat kimirsenii mimo KLDR (neznám nikoho takového z ČR a SR; jednou jsme vezli její sazenici, ale zašla). O něco snadnější je vypěstovat červenou begónii, kimčongilii. Ne každá dovezená hlíza se ujala, ale jeden ze slovenských soudruhů ji úspěšně pěstuje dodnes. (Jedním z ocenění, které kimčongilie získala, je zlatá medaile z výstavy Flóra Bratislava v roce 1991.) Číst dál →

(Pokračování ze 4. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Lidový palác kultury, mrakodrapy, já a Warmbier

Nemalá část našeho programu se konala v Lidovém paláci kultury, velkolepé stavbě z roku 1973 v tradičním korejském stylu, s prohnutými střechami jako z korejského středověku, ale s krovy z betonu místo dřeva. Palác je ozdoben obrovskými budovatelskými mozaikami. Tyto mozaiky byly krásné, velkolepé, ale částečně se již drolily. Ve vstupním sále se nachází mozaika zobrazující pohled na Pchjongjang v době vzniku stavby, s obrovskými nezastavěnými plochami, poli nedaleko centra, což už je dnes dávno minulost. I spousta tehdejší zástavby již zmizela, i když byla docela nová, poválečná (vždyť za Korejské války nezůstal z Pchjongjangu doslova kámen na kameni), přesto byly celé rozsáhlé bloky tehdejší zástavby v posledních asi patnácti letech zbořeny a nahrazeny novými, mnohem většími, modernějšími, pro bydlení i jiné účely jistě mnohem pohodlnějšími a praktičtějšími, ale postrádajícími již svéráz socialistického realismu své doby a podobné moderní zástavbě na celém světě. Číst dál →

(Pokračování z 3. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Oděvy a odznaky

Velké oblibě cizinců z organizací přátelství se těšily korejské oděvy, které jsme si nechali šít na míru po změření ve Wolhjangu. Hotové byly do dvou dní a byly levnější než konfekce v běžných českých obchodech (celý oblek cca 5 tisíc Kč). Při jedné z návštěv jsem si takto opatřil černé již zmíněné sako s vysokým límcem, inminbok (v cizině známé také jako „maoistické“). Byl jsem jedním z mála cizinců jej v Koreji nosících a jedním z opravdu mála, kteří na něm nosili i odznak s velkými vůdci, stejně jako místní. Budilo to celkem značnou pozitivní pozornost, a ještě více při poslední návštěvě, kdy už jsem nosil i Řád přátelství. Číst dál →

(Pokračování z 2. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Hotel a obchody, gejši a Jedovatá houba

Když nás poprvé autobus vyložil před vchodem do hotelu Korjo (anglicky Koryo) na Restaurační ulici (alespoň bylo nám řečeno, že se tak ulice jmenuje; v mapách Google se jmenuje jinak) v centru Pchjongjangu u hlavního nádraží, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Připadalo mi nemyslitelné, že bychom mohli bydlet v tomto vyhlášeném luxusním hotelu, někdy označovaném jako „nejlepší v Koreji“ a patřícím k dominantám Pchjongjangu.

Hotel byl postaven v roce 1985 a jeho provoz byl zahájen Kim Ir Senem a Kim Čong Ilem (jak dokládají fotografie na nástěnkách v horní části foyer, která byla ve výtahu dříve značena jako 3. patro a pak předznačena na 2. patro, ačkoli z českého pohledu je to 1. patro). Je to zřejmě nejlepší a nejprestižnější hotel, v jakém může být ubytován návštěvník KLDR, pokud není nejvyšším cizím státníkem, kteří mají k dispozici jiná, neveřejná ubytovací zařízení. V květnu 2018 zde byl ubytován i tehdejší ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo. Číst dál →