(Pokračování ze 6. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Ulice a doprava hlavního města

Pchjongjang je poměrně moderní velkoměsto o rozloze šestinásobku Prahy (přičemž jeho součástí jsou i poměrně vzdálené oblasti zcela venkovského charakteru) s asi dvojnásobkem obyvatel Prahy. Prakticky veškerá původní zástavba byla v letech 1950-1953 americkými agresory srovnána se zemí a do původní podoby bylo po válce obnoveno jen několik málo objektů. Z lidského a kulturního hlediska to byla nesmírná tragédie, ale také to umožnilo budování moderního velkoměsta prakticky na zelené louce, tedy spíše na spáleništi, a centrum města tedy není sevřeno do úzkých křivolakých uliček a netrpí nedostatkem prostoru, nýbrž naopak jej zdobí plánovitě založené prostorné ulice a náměstí. Hlavní ulice mají široké chodníky, z nichž část je vyhrazena pro cyklostezky. Často jsou zdobené krásnými vzrostlými metasekvojemi čínskými. V korunách některých z nich spočívají mohutná ptačí hnízda. Borovice a jiné rozeklané stromy jsou důsledně podepřeny či svázány. Stromy mají důsledně obílené spodní části kmenů, nejspíš hlavně z bezpečnostních důvodů, aby byly dobře vidět za tmy, když se v noci nesvítí. Menší dřeviny jsou vzorně ostříhány do předpisových tvarů, což souzní se vzorně posekanými trávníky. Číst dál →

(Pokračování z 5. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Výstavy KIMIRSENií

Ale nyní něco trochu pro odlehčení.

Při každé návštěvě Koreje jsme navštívili budovu Výstaviště kimirsenií a kimčongilií, věnovanou výstavám těchto dvou květin, patřících k hlavním symbolům KLDR. Kimirsenie (kilimsonghwa) je druh růžové orchideje a kimčongilie (kimčongilhwa) je červená begónie. Pěstování orchideje je poněkud složitější a málokdo dokáže vypěstovat kimirsenii mimo KLDR (neznám nikoho takového z ČR a SR; jednou jsme vezli její sazenici, ale zašla). O něco snadnější je vypěstovat červenou begónii, kimčongilii. Ne každá dovezená hlíza se ujala, ale jeden ze slovenských soudruhů ji úspěšně pěstuje dodnes. (Jedním z ocenění, které kimčongilie získala, je zlatá medaile z výstavy Flóra Bratislava v roce 1991.) Číst dál →

(Pokračování ze 4. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Lidový palác kultury, mrakodrapy, já a Warmbier

Nemalá část našeho programu se konala v Lidovém paláci kultury, velkolepé stavbě z roku 1973 v tradičním korejském stylu, s prohnutými střechami jako z korejského středověku, ale s krovy z betonu místo dřeva. Palác je ozdoben obrovskými budovatelskými mozaikami. Tyto mozaiky byly krásné, velkolepé, ale částečně se již drolily. Ve vstupním sále se nachází mozaika zobrazující pohled na Pchjongjang v době vzniku stavby, s obrovskými nezastavěnými plochami, poli nedaleko centra, což už je dnes dávno minulost. I spousta tehdejší zástavby již zmizela, i když byla docela nová, poválečná (vždyť za Korejské války nezůstal z Pchjongjangu doslova kámen na kameni), přesto byly celé rozsáhlé bloky tehdejší zástavby v posledních asi patnácti letech zbořeny a nahrazeny novými, mnohem většími, modernějšími, pro bydlení i jiné účely jistě mnohem pohodlnějšími a praktičtějšími, ale postrádajícími již svéráz socialistického realismu své doby a podobné moderní zástavbě na celém světě. Číst dál →

(Pokračování z 3. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Oděvy a odznaky

Velké oblibě cizinců z organizací přátelství se těšily korejské oděvy, které jsme si nechali šít na míru po změření ve Wolhjangu. Hotové byly do dvou dní a byly levnější než konfekce v běžných českých obchodech (celý oblek cca 5 tisíc Kč). Při jedné z návštěv jsem si takto opatřil černé již zmíněné sako s vysokým límcem, inminbok (v cizině známé také jako „maoistické“). Byl jsem jedním z mála cizinců jej v Koreji nosících a jedním z opravdu mála, kteří na něm nosili i odznak s velkými vůdci, stejně jako místní. Budilo to celkem značnou pozitivní pozornost, a ještě více při poslední návštěvě, kdy už jsem nosil i Řád přátelství. Číst dál →

(Pokračování z 2. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Hotel a obchody, gejši a Jedovatá houba

Když nás poprvé autobus vyložil před vchodem do hotelu Korjo (anglicky Koryo) na Restaurační ulici (alespoň bylo nám řečeno, že se tak ulice jmenuje; v mapách Google se jmenuje jinak) v centru Pchjongjangu u hlavního nádraží, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Připadalo mi nemyslitelné, že bychom mohli bydlet v tomto vyhlášeném luxusním hotelu, někdy označovaném jako „nejlepší v Koreji“ a patřícím k dominantám Pchjongjangu.

Hotel byl postaven v roce 1985 a jeho provoz byl zahájen Kim Ir Senem a Kim Čong Ilem (jak dokládají fotografie na nástěnkách v horní části foyer, která byla ve výtahu dříve značena jako 3. patro a pak předznačena na 2. patro, ačkoli z českého pohledu je to 1. patro). Je to zřejmě nejlepší a nejprestižnější hotel, v jakém může být ubytován návštěvník KLDR, pokud není nejvyšším cizím státníkem, kteří mají k dispozici jiná, neveřejná ubytovací zařízení. V květnu 2018 zde byl ubytován i tehdejší ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo. Číst dál →

(Pokračování z 1. části. – Publikace v PDF ke stažení zde.) 

Cesty tam a zpět, kontroly a zklamaný Potěmkin

Cestovat do KLDR bylo pro členy Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan v období před pandemií koronaviru poměrně snadné. Velvyslanectví nabízelo cestu několika jejím členům zhruba dvakrát do roka u příležitosti významných státních svátků a mezinárodních akcí KLDR (Den slunce 15. 4. – výročí narození Kim Ir Sena; Den založení KLDR 9. 9.; případně Mezinárodní festival k oslavě velikánů hory Pektu v srpnu). Přednost měli členové výboru a jistě byl zájem o to, aby mezi účastníky byli jednak ti nejaktivnější z česko(slovensko)-korejského přátelství, jednak takoví, kteří budou schopni proběhlou cestu zpropagovat. Nebylo tedy nijak těžké stát se delegátem, s ohledem na poměrně tristní stav členské základny Pektusanu, tvořené převážně staršími lidmi, pro většinu z nichž by byla mnohahodinová cesta přes půl světa velmi vyčerpávající až nemožná a ne každý by ji také mohl zaplatit (jen letenky stály dohromady až cca 32 tisíc Kč, s výkyvy v řádu tisíců mezi jednotlivými roky). Číst dál →

Zážitky z návštěv Korejské lidově demokratické republiky v letech 2017–2019

a některé souvislosti