Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen vzpomíná ve svých Pamětech – Ve víru století na vliv Velké říjnové socialistické revoluce na pokrokové hnutí v Koreji a na revolucionáře Kim Hjong Džika (10. července 1894 – 5. června 1926), svého otce:
Můj otec, když byl nyní opět doma, nám vyprávěl mnoho věcí, zejména novinek z Mandžuska, o Rusku, o Leninovi a o vítězství Říjnové revoluce. Říkal, že nyní je v Rusku jiný svět, v němž dělníci, rolníci a nemajetné masy se stali pány, a záviděl jim. Také vyjádřil své obavy, že nově zrozené Rusko je v nebezpečí před útokem ze strany bílých a před vojenskou intervencí 14 zemí.
(…)
Když kombinované síly imperialismu a vnitřního nepřítele, který se podřizoval jeho diktátu, útočily na Sovětský svaz ze všech stran, aby zardousily nově zrozený politický režim, tisíce mladých Korejců obětovaly svou krev a životy se zbraní v ruce buď v řadách partyzánských oddílů nebo Rudé armády, aby hájili socialistický režim, po kterém lidstvo toužilo jako po svém ideálu. Jména Korejců jsou vytesána velkými písmeny na pomnících, které byly zřízeny na Dálném východě na památku hrdinů ruské občanské války.
Takoví lidé jako Hong Bom Do, Ri Dong Hy a Rjo Un Hjong v hnutí za nezávislost tvrdě pracovali na Dálném východě Sovětského svazu jako na své základně, a sešli se s Leninem, aby získali jeho podporu pro naše národní osvobozenecké hnutí.
(…)
Když Říjnová socialistická revoluce zvítězila v Rusku, začal můj otec sympatizovat s komunistickou ideologií. Později, z popudu Lidového povstání 1. března, si utvořil vlastní názor a dospěl k pevnému závěru, že se hnutí za národní osvobození v naší zemi musí od hnutí nacionalistického přesunout ke hnutí komunistickému. Číst dál
