Hora Pektu (Pektusan, Bělohlavá hora) je rodištěm velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila (16. 2. 1942 – 17. 12. 2011).
Je zvána horou předků korejského národa a posvátnou horou korejské revoluce. Je to nejvyšší hora v Koreji a byla odnepaměti neobydlená kvůli členitému terénu a drsnému podnebí. „První obyvatelé“ se objevili v pralesích koncem 30. let (20. století), kdy byla Korea vojensky okupována Japonskem (1905-1945).
Protože se základna vedení protijaponského ozbrojeného boje, který byl zuřivě veden na rozlehlé mandžuské pláni pod vedením velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, měla přesunout na horu Pektu, byly vybudovány tajné tábory a velitelství Korejské lidové revoluční armády v údolí Sobeksu.
Na tomto bezejmenném místě, které bylo obklopeno vysokými horami a hustými lesy a kde se klikatí potok Sobek, byl zřízen srub s klikou dveří ze srnčího parohu, který byl menší než ostatní sruby.
V tomto malém srubu se 16. února 1942 narodil velký vůdce soudruh Kim Čong Il, který zanechal nesmazatelné stopy v politických dějinách světa.
Narodil se partyzánům a jeho život byl od počátku mimořádný – vyrostl v šatech prosycených kouřem střelného prachu, jedl armádní dávky jídla a slyšel zvuk střelby.
První člověk, kterého spatřil, byla jeho matka ve vojenské uniformě, a vyrůstal mezi partyzány. Jeho prvním hřištěm byla hora Pektu.
Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen s hlubokým pohnutím vzpomínal na jeho neobvyklé narození a dětství a napsal: “To, že soudruh Kim Čong Il je synem hory Pektu, znamená, že se zrodil z protijaponské revoluce jako syn národa. Je to syn Koreje, který začal svůj život a stal se hvězdou naší revoluce v objetí protijaponských revolučních bojovníků.”
V dobách, kdy se budovala nová demokratická společnost v zemi, kde po osvobození 15. srpna 1945 převládala zaostalost, chudoba a koloniální přežitky, v dobách Korejské války v letech 1950 až 1953, kdy se učil na stole nejvyššího velení tajemnou taktiku porážky spojených imperialistických sil a v dobách, kdy se z trosek po válce stavělo mnoho továren a krásných ulic pod vedením velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, měl soudruh Kim Čong Il velkou ctižádost vést Koreu ke světlé budoucnosti tím, že zdědí věc soudruha Kim Ir Sena. Báseň Ó, Koreo, dodám Ti slávu!, kterou napsal při nástupu na Kim Ir Senovu univerzitu počátkem 60. let, ukazuje, jak velké byly jeho ambice.
Období téměř půl století od června 1964, kdy po absolvování univerzity nastoupil do Ústředního výboru Korejské strany práce, byly dny, kdy tuto ctižádost uskutečňoval.
Rozvinul myšlenku čučche, jejímž autorem je soudruh Kim Ir Sen, jako vůdčí ideologii korejského lidu a éru nezávislosti a aplikoval ji na všechny sféry své země a proměnil ji v zemi jednomyslně sjednocenou, mocnou socialistickou zemi. Zahájil zlatý věk umění a literatury, světem nazývaný renesancí 20. století, a zahájil rozkvět stavitelství tím, že nechal k překvapení světa postavit četné architektonické stavby.
Koncem minulého století musela KLDR zažít bezpříkladné ekonomické útrapy a zkoušky kvůli tvrdým ekonomickým sankcím a blokádě spojených imperialistických sil, které na ni byly uvaleny s využitím kolapsu několika socialistických zemí, a kvůli následkům přírodních katastrof.
Během období, které by ostatní srazilo na kolena více než stokrát, byl předseda Kim Čong Il vždy s lidem a armádou. Při svých terénních pokynech je povzbuzoval a sdílel s nimi radosti i strasti.
Díky jeho originální politice songun se KLDR stala vojenským gigantem, vybaveným nejen nejmodernějšími prostředky k útoku a obraně, ale také válečnými odstrašujícími prostředky, které jakkoli mocný nepřítel nemůže zlehčovat. Bránila svůj vlastní styl socialismu a vytvořila pevný odrazový můstek pro vybudování mocné socialistické země vzdorem proti přílivové vlně.
Soudruh Kim Čong Il pracoval srdcem i duší na odstranění bolesti národního rozdělení.
Díky jeho vůli a rozhodnutí se v roce 2000 v Pchjongjangu poprvé v historii národního rozdělení konalo mezikorejské setkání na nejvyšší úrovni a 15. června byla přijata společná deklarace severu a jihu, milník pro národní znovusjednocení.
Jeho vnější aktivity usilující o nezávislost, mír a přátelství prokázaly v praxi svou spravedlnost a životnost.
Mnoho zemí navázalo diplomatické vztahy s KLDR, které překonaly rozdíly v ideologii a společenském systému. KLDR přispěla k podpoře mezinárodního trendu úsilí o nezávislost, mír a přátelství tím, že rozšiřovala a rozvíjela hospodářskou a kulturní výměnu a spolupráci s mnoha zeměmi a posilovala solidaritu s pokrokovými lidmi, kteří usilovali o nezávislost a spravedlnost.
Úspěchy velikána, který přispěl k pokroku lidstva a společnosti, budou předány všem budoucím generacím.
Překlad dle materiálu laskavě poskytnutého velvyslanectvím KLDR v Praze
