Skip to content

Kim Ir Sen

1 (1)

Prezident KĽDR

 

 

Stručný životopis

Prezident Kim Ir Sen sa narodil v Mangjongde v Pchjongjangu, 15. apríla 1912 ako najstarší syn rodičom Kim Hjong Džikovi a Kang Pak Son.

Jeho otec mu dal meno Song Džu (Song Ju), v nádeji, že sa raz stane oporou pre krajinu.

Svoje detstvo so svojimi rodičmi strávil častým sťahovaním po rôznych častiach Kórey a Číny. Jeho rodičia boli v tomto období už zapojení do revolučnej činnosti.

Získal dobrú znalosť čínštiny pretože sa ju, vďaka otcovej predvídavosti naučil už v rannom veku a štúdiom na čínskej škole. To mu dalo veľkú možnosť aby sa mohol zúčastniť vo svojom budúcom protijaponskom boji po boku čínskeho ľudu.

V marci 1923, sa vydal na cestu 250 kilometrov z Badaogou v Číne do Mangjongde, verný vznešenej myšlienke svojho otca, podľa ktorej aby sa mohla robiť revolúcia, mala by sa dobre poznať aktuálna situáciu vo vlastnej krajine. V Mangjongde, študoval na škole Changdok v Chigole, v mieste, kde jeho matka bývala za slobodna.

V januári 1925 sa dozvedel, že jeho otec bol zatknutý japonskou políciou, a rozhodne opustil Mangjongde s pevným odhodlaním nevrátiť sa pokým Kórea opäť nezíska nezávislosť.

V júni 1926, v čase keď zomrel jeho otec Kim Hyong Jik, bol prijatý do školy Hwasong Uisuk – dvojročnej vojensko-politickej škole patriacej protijaponskej nacionalistickej organizácii v Huadian v Číne, kde organizoval Zväz proti imperializmu (po anglicky Down-with-Imperialism Union /DIU/) a bol uznaný 17. októbra toho istého roku ako jeho vedúci.

Po polročnom štúdiu školu Hwasong Uisuk opustil aby sa mohol naplno venovať potrebnej revolučnej činnosti a odchádza do miesta svojich budúcich revolučných aktivít do Ťin-lin (anglicky Jilin, je to oblasť v Mandžusku).

Popri štúdiu v Ťin-lin na strednej škole Yuwen 27. Augusta 1927 reorganizoval SPI na Protijaponskéhý zväz mládeže, ktorý sa stal masovou organizáciou. Napokon 28 Augusta založil Komunistický zväz kórejskej mládeže.

Takisto vytvoril ďalšie masové organizácie a viedol protijaponský odboj.

Objasnil cestu kórejskej revolúcie a aj strategické a taktické problémy pre splnenie hlavnej úlohy na stretnutí v Kalun ktoré sa konalo od 30 júna do 2 júla 1930.

3. júla v Kalun Vytvoril hlavnú organizáciu strany – Spoločnosť pre zotavovanie sa súdruhov – a 6. júla toho roku v Guyushu, v oblasti Yitong organizoval Kórejskú revolučnú armádu, politickú a polovojenskú organizáciu, ktorej úlohou bola príprava na protijaponský ozbrojený boj.

25. apríla 1932 založil Protijaponskú ľudovú partizánsku armádu (neskôr preorganizovanú na Kórejskú ľudovú revolučnú armádu), stálu revolučnú armádu. Viedol protijaponský ozbrojený boj a krajinu oslobodil 15. Augusta 1945.

Vytvoril Ústredný organizačný výbor Komunistickej strany severnej Kórey a 10. októbra 1945 vyhlásil založenie Strany.

Založil Dočasný ľudový výbor severnej Kórey a 8. februára 1946 bol zvolený jeho predsedom. Vtedy aj publikoval 20-bodovú platformu.

V auguste 1946 založil Kórejskú stranu práce zlúčením Komunistickej strany severnej Kórey s Novou demokratickou stranou.

V krátkom čase sa mu podarilo úspešne aplikovať úkoly protijaponskej a protifeudálnej demokratickej revolúcie.

Organizoval prvé demokratické voľby a zriadil Ľudové zhromaždenie severnej Kórey, kde bol zvolený predsedom Ľudového výboru severnej Kórey, nového centrálneho vládneho orgánu, a definoval štyri úlohy pre obdobie prechodu k socializmu.

Vo februári 1948 dosiahol premenu Kórejskej ľudovej revolučnej armády na Kórejskú ľudovú armádu – regulárnu revolučnú vojenskú silu.

9. septembra 1948 založil KĽDR a jednotnú centrálnu vládu kórejského ľudu, kde bol zvolený jej premiérom a hlavou štátu jednomyseľnou vôľou celého kórejského národa.

30. júna 1949 zvolal plenárne zasadnutie ústredných výborov Kórejskej strany práce na severe a na juhu Kórey, kde bol zvolený predsedom ústredného výboru Kórejskej strany práce.

Od 25. júna 1950 do 27. júla 1953 viedol Vlasteneckú oslobodzovaciu vojnu do brilantného víťazstva a uchovania si národnej suverenity a spustil úpadok amerického imperializmu.

5. augusta 1953 predložil na 6. pléne Ústredného výboru strany základnú líniu povojnovej ekonomickej výstavby a viedol boj za jeho realizovanie.

Viedol vpred socialistickú revolúciu, ktorej cieľom bola premena výrobných vzťahov na socialistické, ako v meste, tak aj na dedine, súbežne s povojnovou ekonomickou výstavbou.

Bol opäť zvolený predsedom Ústredného výboru Kórejskej strany práce (KSP) na treťom a štvrtom zjazde KSP v apríli 1956 a v septembri 1961.

Vylepšil novú myšlienku nepretržitej revolúcie a ako jej hlavný obsah definoval tri revolúcie – ideologickú, technickú a kultúrnu.

V decembri 1962 zvolal 5. plenárne zasadnutie 4. ústredného výboru KSP a uviedol novú strategickú politiku súbežnej hospodárskej výstavby a obrannej výstavby za účelom aby sa zvládli rastúce bezohľadné aktivity amerických imperialistov smerujúce k rozpútaniu ďalšej vojny.

V októbri 1966 na 14. plenárnom zasadnutí 4. ústredného výboru Kórejskej strany práce bol zvolený jeho generálnym tajomníkom.

Úspešne viedol realizáciu historickej úlohy industrializácie v rokoch od 1957 do 1970.

V decembri 1972 bol zvolený prezidentom KĽDR podľa novej socialistickej ústavy, prijatej na prvom zasadnutí 5. Najvyššieho ľudového zhromaždenia.

Znovu bol zvolený generálnym tajomníkom ústredného výboru Kórejskej strany práce na jej 5. a 6. zjazde, ktoré boli konané v rokoch 1970 a 1980.

Definoval premenu celej spoločnosti podľa myšlienky Čučche ako hlavnú úlohu kórejskej revolúcie.

V máji 1972 uviedol tri princípy národného zjednotenia, plán na založenie Demokratickej federálnej republiky Kórey v októbri 1980 a 10-bodový program Veľkej jednoty celého národa pre zjednotenie krajiny v Apríli 1993.

Objavil brilantné riešenie problematiky nástupcu za účelom ochrany socializmu a dokončenie revolučnej veci Čučche.

V júni 1994 sa stretol v Pchjongjangu s bývalým americkým prezidentom Jimmy Carterom a vytvoril priaznivé podmienky na otvorenie rokovaní medzi KĽDR a USA o jadrovej otázke a stretnutie najvyšších predstaviteľov severu a juhu Kórey.

Ťažko pracoval pre stranu a revolúciu, pre krajinu a ľud, a pre nezávislosť na celom svete až do poslednej chvíle svojho života a zomrel na náhle ochorenie vo svojej kancelárii dve hodiny ráno 8. júla 1994.

Celý život žil podľa motta „Ľud je mojim Bohom“.

Získal titul Generalissimo KĽDR a ďalej bol ocenený titulom Hrdina práce a trojnásobným Hrdinom KĽDR.

Stretol sa s viac ako 70 000 zahraničnými hosťami, vrátane hláv štátov, predsedov vlád a straníckeho vedenia a navštívil 16 krajín pri 106 príležitostiach.

Získal 352 vyznamenaní, medailí a čestných titulov od zahraničných krajín a medzinárodných organizácií.

Jeho pomník bol postavený v Číne, bola zriadená Medzinárodná cena Kim Ir Sena a bolo po ňom pomenovaných viac ako 480 ulíc, inštitúcií a organizácií vo viac ako 100 krajinách.

 

 

Galéria

MM00242171 MM00242170

kimirsen_012kimirsen_02kimirsen_03 kimirsen_013kim_ir_sen_01

MM00242174

MM00244859mm00246932 mm00246916 mm00246917 mm00246918 mm00246920  mm00246925 mm00246926 mm00246927 mm00246929 mm00246930 MM00244861 MM00244862 MM00244865 MM00244866 MM00244867 MM00244868  MM00244870 MM00244871 MM00244872 MM00244873 MM00244874 MM00244875 MM00244876  MM00244878 MM00244879 MM00244880 MM00244881

maokim2 kimirsen_04MM00242666MM00242640MM00242645MM00242648MM00242650MM00242655MM00242660MM00242661MM00242172MM00242173

MM00242175kimirsen_kimcongil_02 kimirsen_castro

EPSON DSC picture

MM00242176kimirsen_05 kimirsen_kimcongilMM00242178

MM00243725 MM00243713 MM00243714 MM00243715 MM00243716 MM00243717 MM00243718 MM00243719 MM00243720 MM00243721 MM00243722 MM00243723 MM00243724

President Kim Il Sung mezi školáky, kteří se zúčastnili oslav Nového roku (1994)

 

Život prezidenta Kim Il Sunga

 

Kim Il Sung (Kim Ir Sen) – zakladatel socialistické Koreje, se narodil 15. dubna 1912 v chu­dobné rolnické rodině v Mangendě, městě Pchenjan. V tu dobu byla Korea pod vojenskou okupací japonských im­perialistů (1905-1945). V dětství na něj měla vliv vlastenecká a revoluční vý­chova rodičů. Počátkem roku 1921, ještě jako výros­tek, opustil rodný kraj, svoji vlast. Dal si pevný úkol, dřív se nevrátit, dokud Ko­rea nebude svobodná. V říjnu 1926 v Chuadjanu, na severový­chodě Číny, založil Svaz svržení imperialismu (SSI). Se vznikem SSI se ko­rejská revoluce rozloučila s poklonkováním a dogmatismem starého poko­lení a začala jít norou cestou na zákla­dě principu nezávislosti. V procesu budovám nové cesty korejské revoluce si osvojil pravdu: hospodáři revoluce jsou lidové masy a revoluce může zvítězit tehdy, když se do ní mobilizují síly lidových mas.

Též našel pravdu Čučche: revolucí nelze vést podle nějakého nařízení nebo schválení, ale z vlastního přesvědčení berouce za ni na sebe odpovědnost. Všechny otázky revoluce řešit v souladu s reálnými podmínkami své země, na sa­mostatných a tvůrčích zásadách. Na tomto základě v roce 1930 v Kaluně na severovýchodě Číny slavnostně vyhlásil počátek díla idejí Čučche, které hlásají: „Hospodáři revoluce a výstavby nové společnosti jsou pouze lidové masy. ji­nými slovy pánem svého osudu jsi pou­ze ty sám. v tobě samém je síla rozhod­nutí tvého osudu.“ Zpracování těchto idejí se stalo his­torickou událostí. Otevřelo novou epo­chu, epochu nezávislosti, kdy poprvé v historii lidové masy se stávají pány své­ho osudu. Na Kalunské konferenci prohlásil též vznik ideje Songun (prioritu armádě, je­jíž smysl je v tom. že revoluce začíná a pokračuje vpřed a vítězí silou zbraně).

Kim Il Sung v dubnu 1932 založil Ko­rejskou lidově-revoluční armádu a počal na základě idejí Songun revoluci. V těžkých dobách nedostatku, bez hospodářského týlu a podpory regulér­ních vojsk vedl těžký antijaponský ozbrojený boj к vítězství až do osvobo­zení Koreje (srpen 1945). Po osvoboze­ní země nastoupil linii výstavby nové společnosti se samostatnou orientací cestou pokrokové demokracie korejské­ho vzoru. V říjnu roku 1945 založil Ko­rejskou stranu práce, která je vedoucí si­lou korejské společnosti. Zreformoval zemědělství, znárodnil důležitá odvětví průmyslu a 9. září 1948 vyhlásil Korejskou lidově demokratickou republiku, která se stala na Východě prvním lidově demokratickým státem.

Po osvobození země KLDR upevnila svoji sílu regulérní vojenskou sílu – Korejskou lidovou armádou, na základě toho znovu zrozená KLDR mě­la silnou obranyschopnost. A v tom se skrývá jedno z tajemství historického vítězství v korejské válce (1950-1953), která vypukla necelých pět let po osvobození země a necelé dva roky po založení KLDR. Pod moudrým vedením Kim Il Sunga ar­máda a lid KLDR jediným vzedmutím, jak fénix, se pozvedla do boje proti ame­rickému agresorovi a čestné uhájila suverenitu a důstojnost země, a USA poprvé ve své historii utrpěly krutou porážku.

Po válce Kim Il Sung nastoupil linii ekonomické výstavby, vedenou k zabez­pečení především růstu těžkého pro­myslu, avšak rovnoměrně s tím rozvoje lehkého průmyslu a zemědělství. To by­la nová, v historii nebývalá, ekonomic­ká linie. Vnější síly potřebovaly, aby KLDR vstoupila do CZB. Kim Il Sung toto rychle zavrhl, pevně se držel nezávislé národní politiky. V prosinci 1956 zažehl pochodeň hnutí Čchoklima – masové novátorské hnutí (Čchoklima – legendární kůň). Symbolizuje revoluční úsilí korejského lidu, rychlým tempem jít vpřed. Výsledkem byl po čtrnácti letech (1957-1970) splněn úkol industrializace země. Za ty roky byl každoroční přírůstek průmyslové výroby 19,1%. Kim Il Sung navrhl v původní linii socialistické reformy a zaměřil se na její realizaci.

V únoru 1964 opublikoval tezi sociální agrární otázky a otevřel cestu k jejímu úspěšnému řešení. Kim Il Sung upevnil socialistické zřízení v KLDR, sloužící zájmům lidových mas. Pod jeho vedením je KLDR zaveden systém všeobecného bezplatného jedenáctiletého školství, zdravotnictví, byd­lení a systém zod­povědnosti státu za spokojenost obyva­telstva a zcela zruše­ný daňový systém. Pod jeho vedením KLDR dosáhla vy­nikajícího rozvoje a proměnila se v mohutný socialis­tický stát – nezávis­lý v politice a schop­ný sebeobrany.

Tento pevný zá­klad a ohromný po­tenciál daly jí možnost stále nést prapor revoluce v tu samou dobu, kdy na konci minulého století v mnohých zemích svě­ta padl socialismus. A ještě ona zmařila politické, ekonomické a vojenské útoky koaličních sil imperialismu v čele s USA a mohla dokončit veliký skok před k nejvyššímu vrcholu – vybudování mohutného a rozkvétajícího socialistického státu. Všechny nynější podivující události znamenají dosáhnutí ideálů a očekávání prezidenta Kim Il Sunga. Od samého začátku rozkladu Koreje vinou USA, Kim Il Sung přikládal maximum úsilí k jejímu sjednocení. Největším dárkem, který bych mohl dát svému národu, řekl, je sjednocení vlasti. A v předvečer posledního dne svého života (8. července 1994) prohlédl dokumenty o sjednocení strany a stvrdil je vlastnoručním podpisem.

Díky svým ohromným zásluhám měl na aréně světové politiky výjimečnou autoritu a získal bezmeznou vážnost a úctu pokrokových lidí světa. Opubli­koval mnoho prací, kterými inspiroval mnoho politických činitelů. V životě se setkal s více než několika tisíci před­staviteli států a stran, politických a spo­lečenských činitelů ze 136 zemí světa. Ve svatém duchu internacionalizmu prokazoval aktivní duchovní a ma­teriální pomoc lidu Číny, Vietnamu, Ku­by a dalších zemí v jejich antiimperialistickém boji.

Jeho neobyčejné zásluhy a cha­rakterové vlastnosti hluboce dojímaly mnoho lidí a vzbuzovaly v nich bezmez­nou úctu. Dostal stovky řádů. medailí a mnoho hodnostních titulů od vládních představitelů, institucí, mnohých zemí a organizací. I po jeho smrti jsou mu udělovány řády a vyznamenání. Je založena mezinárodní Kimilsungská prémie. Mnoho ulic a organizací v mnoha zemích nese jeho jméno. Tisíc organizací studuje ideje Čučche, v tom čísle je i mezinárodní institut ideje Čučche. Při výročí 100 let narození prezidenta Kim Il Sunga nyní ve světovém měřítku běží mnoho oslavných akcí.

Z materiálů KLDR přeložila Nataša Weberová