Skip to content

67 let od velkého vítězství ve Vlastenecké osvobozenecké válce korejského lidu

Před 67 lety 27. 7. čučche 42 (1953) dosáhl hrdinný lid Korejské lidově demokratické republiky pod moudrým vedením slavné Korejské strany práce v čele s velkým vůdcem soudruhem Kim Ir Senem velkého vítězství ve Vlastenecké osvobozenecké válce.

Imperialisté a jejich přisluhovači jsou mistry ve falšování dějin. Dle hesla „zloděj křičí: chyťte zloděje“ rozšiřují pomluvy o útoku ze severu na jih. Není to nic nového; stejně tak hitlerovští nacisté obvinili z útoku Polsko jako záminku k vypuknutí 2. světové války, a obvinili Sovětský svaz z masakru Poláků v Katyni, který sami spáchali. Není náhodné, že dnes vítězí nacistický výklad dějin, Sovětský svaz je obviňován z rozpoutání 2. světové války nebo přinejmenším z podílu na něm, KLDR je obviňována z rozpoutání Korejské války a z rozdělení Korejského poloostrova. Přitom je nesporným faktem, že zatímco vojska Sovětského svazu, podílející se na osvobození Koreje od japonské okupace v srpnu 1945, se na žádost Nejvyššího lidového shromáždění KLDR stáhla ze severu Koreje do konce roku 1948, zatímco americké okupační jednotky zůstávají na jihu dodnes a dle oficiálního údaje čítají více než 23 tisíc žoldáků.

Muzeum Vítězné vlastenecké osvobozenecké války v Pchjongjangu

 

Přístup buržoazní propagandy je logický – nacismus a fašismus jsou totiž formou kapitalistického panství, formou imperialismu, nikoli formou socialismu, jak o tom žvaní reakcionáři. Vlastnictví výrobních prostředků a poměr k otázce míru a války o tom vypovídá jasně.

Korejskou válku rozpoutala loutková jihokorejská klika Ri Sung Mana (Li Syn Mana) a pod zneužitou vlajkou OSN se do ní na straně amerických imperialistů zapojilo dalších 15 kapitalistických států. Dokumenty o vyprovokování války jihokorejskými zrádci národa byly po nalezení Korejskou lidovou armádou v osvobozeném Soulu publikovány i v češtině.

Agresoři nezůstali pozadu za fašisty nejen slovy, ale ani činy. Soudruh Kim Ir Sen podotkl, že „yankeeové v Koreji ještě značně předčili hitlerovské bandy.“ (Stručné dějiny revoluční činnosti soudruha Kim Ir Sena, Vydavatelství cizojazyčné literatury, Pchjongjang 1970, česky s. 129) Muzea a památníky v socialistické Koreji jasně vypovídají o hrozivých zločinech okupantů, mezi které patřily nejpříšernější formy mučení a vyvražďování nevinného korejského lidu, mezi nimi upalování a pohřbívání zaživa, skalpování, zatloukání hřebíků, trhání zubů kleštěmi, uřezávání ňader a další činy, ze kterých se normálnímu člověku dělá špatně, jen když o nich slyší. Na Pchjongjang bylo svrženo více bomb, než byl předválečný počet obyvatel. Použit byl napalm i další chemické a bakteriologické zbraně a z Koreje zůstala po třech válčených letech doslova spálená země.

 

Nadživotní barevná socha nejvyššího velitele soudruha Kim Ir Sena v maršálské uniformě v Muzeu Vítězné vlastenecké osvobozenecké války v Pchjongjangu

 

Imperialističtí agresoři na území severní Koreje shodili asi 600 tisíc tun bomb a napalmu. Jejich zvěrstvy bylo za války zničeno 50 941 továren a podniků, 28 632 školních budov, 4 534 zdravotnických zařízení včetně nemocnic a klinik, 579 budov výzkumných ústavů, 8 163 budov tisku a kultury, 2 077 226 obytných domů. Poškozeno bylo 563 755 hektarů zemědělské půdy, přičemž zmenšená plocha rýžových a ostatních polí činila 155 500 hektarů.

Podle oficiálních statistik zabili američtí imperialisté během Korejské války více než 1,23 milionu lidí v severní polovině republiky a více než 1,24 milionu lidí v jižní Koreji. (Zpráva Ústavu pro odzbrojení a mír Ministerstva zahraničních věcí KLDR, 25. 6. 2020)

Nepřátelé ztratili přes 1 093 800 vojáků, z toho přes 397 tisíc amerických, a obrovské množství techniky včetně více než 12 tisíc letadel a asi 250 válečných plavidel. (Stručné dějiny revoluční činnosti…, s. 144)

Ačkoli hlavní tíha Vlastenecké osvobozenecké války ležela na hrdinném korejském lidu, ve svém spravedlivém boji nezůstal osamocen, naopak byl podpořen čínskými lidovými dobrovolníky, z nichž zde asi 900 tisíc zahynulo. Mezi pomocí z dalších socialistických zemí můžeme být právem hrdi na účast československých zdravotníků, kteří pracovali v Koreji již za války a zůstali zde do roku 1958. Finanční sbírky pro Koreu vynesly v Československu 50 milionů korun jen do roku 1955, následovala opakovaná nezištná bezplatná pomoc socialistického Československa a vyslání specialistů z různých oborů k poválečné obnově, jakož i působnost našich občanů v repatriační komisi neutrálních států a dozorčí komisi neutrálních států. Tisíce sirotků a dalších studentů se učily na různých typech československých škol, aby rozšířily počet korejských specialistů, zejména technických směrů. (KLDR, Svoboda, Praha 1975, s. 248-249)

USA a jejich jihokorejské loutky od uzavření dohody o příměří neustále sabotovaly její provádění, zostřovaly konfrontaci na Korejském poloostrově a dodnes brání velkorysým návrhům KLDR na nezávislé mírové znovusjednocení vlasti. Velcí vůdci soudruzi Kim Ir Sen a Kim Čong Il po desítky let usilovně věnovali všechny své síly velké věci národního znovusjednocení. To nebylo za jejich života naplněno v důsledku patolízalství jihokorejských orgánů k imperialismu, brutální represe pokrokových sil a masové nákazy buržoazní propagandou na jihu, velmocenského vměšování a oslabení pokrokového hnutí a obtížné mezinárodní situace po rozpadu světové socialistické soustavy.

 

Soudruh Kim Čong Un při poctě hrdinům Vlastenecké osvobozenecké války na čestném pohřebišti v Pchjongjangu 26. 7. čučche 107 (2018)

 

Vážený nejvyšší vůdce soudruh Kim Čong Un označil ve svém referátu na 7. sjezdu Korejské strany práce v květnu čučche 105 (2016) nezávislé znovusjednocení země za nejdůležitější úkol strany a za nezbytnost. Vyzval k ukončení utrpení a neštěstí krajanů. Rozdělení národa označil za sebevražednou situaci. Vyzval ke znovusjednocení vlastními silami národa, bez ohledu na rozdíly v ideologii a politických názorech, bez vměšování cizích sil, a odsoudil patolízalství jihokorejských orgánů. Velkomyslně nabídl podání ruky všem vlastencům, včetně bývalých odpůrců. Odsoudil USA za odmítání náhrady dohody o příměří mírovou smlouvou. Upozornil, že „země může být znovusjednocena mírovými i nemírovými prostředky. (…) Uskutečnili jsme veškeré možné úsilí k dosažení mírového znovusjednocení, protože nechceme být svědky opětovného vypuknutí války v této zemi a toho, aby korejský národ čelil dalšímu vyhlazování. (…) Ačkoli je socialismus našeho stylu, zaměřený na lid, nejpokrokovější, nikdy jsme se nesnažili jej vnucovat jižní Koreji a ani tak nemíníme činit. (…)

Jihokorejské orgány by měly opustit svou beznadějnou snahu o »sjednocení systémů« a změnit ji na znovusjednocení federálního stylu… Neměly by od nás očekávat »změnu« nebo »kolaps našeho systému« …“ (Report to the Seventh Congress of the Workers´ Party of Korea on the Work of the Central Committee, Foreign Languages Publishing House, Pyongyang 2016, s. 67-81)

67 let po vítězství ve Vlastenecké osvobozenecké válce je socialistická Korea záštitou míru a společenského pokroku a její rudá hvězda září z Dálného Východu na povzbuzení pokrokovému hnutí celého světa. Imperialistickému vydírání a hrozbám statečně čelí nejmocnějšími zbraněmi a v obtížných podmínkách kráčí k dalším vítězstvím silou soběstačnosti. Díky předávání revoluce z generace na generaci, prioritě socialistické morálky a kultury, tvořivému uplatnění nejlepších zkušeností mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, neochvějné ozbrojené obraně revoluce a skvělé ideologii velkého kimirsenismu-kimčongilismu je chrabrý lid slavné Korejské lidově demokratické republiky nejšťastnější na světě.

 

Lukáš Vrobel,

1. místopředseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan

a České skupiny pro studium a uskutečnění myšlenky čučche,

nositel Řádu přátelství Korejské lidově demokratické republiky,

v Praze dne 23. července čučche 109 (2020)