Skip to content

Socialismus je nadán věčnou životaschopností

Diskusní příspěvek prvního místopředsedy Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan soudruha Lukáše Vrobela na 44. pražské teoreticko-politické konferenci 3. listopadu 2018

 

Vážení soudruzi, vážené soudružky,

je mi ctí pozdravit dnešní mezinárodní konferenci, pořádanou v roce 70. výročí vítězství československého pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí v únoru 1948, ale také v roce 70. výročí vzniku Korejské lidově demokratické republiky v září 1948. Vzpomínám-li letošní výročí spjatá s dějinami mezinárodního komunistického hnutí, nemohu opomenout říjnové 110. výročí narození soudruha Envera Hodži.

Tato tři výročí úzce souvisejí s pojetím teorie revolučního hnutí a s osudem jejího rozvoje nejen ve vzpomenutých třech zemích. Československo, severní Korea a Albánie byly ve druhé polovině čtyřicátých a první polovině padesátých let pevně semknuty s ostatními státy tábora socialismu v čele se Sovětským svazem, v čele jehož bolševické strany geniálně rozvíjel a v praxi uplatňoval teorii marxismu-leninismu soudruh Josef Vissariovič Stalin. Konfrontace Titovy Jugoslávie se sovětským vedením a Informačním byrem vedla k zákonité západní orientaci Jugoslávie a obnově kapitalistického hospodářství se všemi zhoubnými následky. V ostatních lidově demokratických zemích se díky tvořivému uplatňování revoluční marx-leninské teorie a sovětských zkušeností podařilo v krátké době v nesmírně obtížných podmínkách vybudovat základy socialismu, odstranit vykořisťování člověka člověkem a tragické jevy příznačné pro kapitalismus, jakými jsou nezaměstnanost a bezdomovectví. Velkých úspěchů bylo dosaženo ve výchově nového člověka v duchu kolektivismu, v rozvoji socialistické morálky a pokrokové kultury.

Drtivý úder věci socialistické revoluce v Sovětském svazu, v lidově demokratických i kapitalistických státech přineslo zhanobení památky soudruha Stalina, provedené krátce po jeho smrti sovětským vedením. Sovětští revizionisté v krátké době pohřbili obrovskou prestiž, kterou měl Sovětský svaz v očích pokrokových lidí celého světa, když potvrdili všechny pomluvy, vymýšlené po desetiletí nepřátelskými silami. Kontinuita revoluční teorie byla zničena a revoluční tradice pošlapány zavržením Stalinova díla a prohlášením, že Sovětský svaz a jeho prostřednictvím světové komunistické hnutí ovládal po 30 let mizerný teoretik a zločinný praktik v jedné osobě.

Ruku v ruce s očerňováním Stalinovy osobnosti kráčela aplikace tržních principů, před kterými v posledních letech svého života zvláště naléhavě varoval. Důsledkem byl rozvrat v hospodářství i morálce, ruku v ruce s pokusy o kontrarevoluční převraty. I na pražském hlavním nádraží zářilo Chruščovovo heslo, že ještě generace lidí z 60. let bude žít v komunismu. Velká část tehdejší populace se po necelých 30 letech dožila restaurovaného kapitalismu. Není žádným tajemstvím, že kontrarevoluční puče vedli a rozkrádání národního majetku řídili z velké části bývalí členové a funkcionáři vládnoucích komunistických a dělnických stran, formálně školení v marxismu-leninismu. Byrokratická degenerace revoluční strany, kterou Trocký přisuzoval Stalinovi, se naplno projevila naopak po zavržení Stalinova díla.

Osobností, které se postavily zradě Chruščovovy kliky, bylo málo a jejich hlas zazněl pozdě. Přelomový byl projev soudruha Envera Hodži na zasedání 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě v listopadu 1960. Většina stran zůstala věrna sovětskému revizionismu nebo propadla pravicovému oportunismu v ještě větší míře. Příznačné je, že během několika let byly vztahy mezi SSSR a Čínou vyhrocenější než vztah obou těchto států s USA, a před 50 lety přešly v ozbrojené pohraniční střety. Českoslovenští revizionisté čelili ve stejné době vojenské intervenci sovětských revizionistů, když se vymknuli jejich kontrole.

I ve zbývajících zemích, které se nadále hlásí k socialismu, došlo k obnově tržního hospodářství se všemi rozpory, hrozivým nárůstem sociální nerovnosti a rozvratem morálky. Největší měrou se tomuto vývoji vyhnula hrdinná Korejská lidově demokratická republika. Zde nedošlo k obnově soukromého vlastnictví a k liberalizaci. Studium jejích zkušeností stojí za pozornost tím více, že současná vyjednávání s hlavní baštou imperialismu – USA, jihokorejským loutkovým režimem a oportunistickou Čínou mohou představovat pro věc socialismu větší hrozbu než zločinné sankce a válečné hrozby.

Když Gorbačovova klika završila agónii sovětského revizionismu, oddaně poslušná Komunistická strana Československa se dobrovolně vzdala moci a nebránila obnově kapitalismu, celé národní hospodářství vydala domácím i zahraničním zlodějům a národní obranu předala do služeb paličů války z NATO. Sama se transformovala v reformistickou stranu, v praxi podporující kapitalismus, ačkoli si ponechala název „komunistická“ jako klamavou reklamu, díky které zůstávala tři dekády po kontrarevoluci jednou z nejsilnějších politických stran v České republice. Žít jen z nostalgie a klamavé reklamy však nelze věčně, takže volební výsledky posledních let ukazují, že i Komunistická strana Čech a Moravy upadá do bezvýznamnosti.

Systematické politické vzdělávání v této straně od kontrarevoluce neexistuje. Program i stanovy strany jsou od počátku svou podstatou protisocialistické, stejně jako praktická činnost velké většiny vedení. Důsledkem je nejen naprostá názorová nejednota ve straně, ale i nízký počet mladších členů, jejich obrovská pasivita, bezradnost a oportunismus. Většinu mladých stoupenců socialismu, které jsem poznal, KSČM odradila od jakékoli politické angažovanosti.

 

Soudružky a soudruzi!

Základní otázkou pro úspěch věci socialismu je předávání revoluce z generace na generaci. To se nepodařilo v revizionistických socialistických zemích, ale ani v antirevizionistické Albánii. Bez úcty k revolučním tradicím a revolučním předchůdcům, bez třídního vzdělávání a tvořivého uplatňování vědecké socialistické teorie nic takového není možné.

V socialistické Koreji vyrůstá v péči Korejské strany práce již třetí generace lidu, který je pánem revoluce a inspirací pokrokovým lidem celého světa.

Vážený nejvyšší vůdce soudruh Kim Čong Un na 7. sjezdu Korejské strany práce v květnu 2016 nastolil úkol vzdělávání na prvním místě a nastavení štítu buržoaznímu liberalismu a reformám. Zdůraznil prioritu ideologie, význam soudružství a formování celé společnosti jako harmonické rodiny. Vyzval k rozhodnému provádění vědecké, kulturní a ideologické revoluce, rozvinutí moci kolektivismu, k rozkvětu socialistického umění zažehujícího optimismus pro revoluci a k boji proti ideologické a kulturní otravě.

Jak řekl soudruh Kim Čong Un, kolaps socialismu v některých zemích nebyl v žádném případě selháním socialistického ideálu. Socialismus, se svou vědeckou správností a pravdivostí, je nadán věčnou životaschopností.

 

Děkuji za pozornost.