Skip to content

100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce

Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen vzpomíná ve svých Pamětech – Ve víru století na vliv Velké říjnové socialistické revoluce na pokrokové hnutí v Koreji a na revolucionáře Kim Hjong Džika (10. července 1894 – 5. června 1926), svého otce:

 

Můj otec, když byl nyní opět doma, nám vyprávěl mnoho věcí, zejména novinek z Mandžuska, o Rusku, o Leninovi a o vítězství Říjnové revoluce. Říkal, že nyní je v Rusku jiný svět, v němž dělníci, rolníci a nemajetné masy se stali pány, a záviděl jim. Také vyjádřil své obavy, že nově zrozené Rusko je v nebezpečí před útokem ze strany bílých a před vojenskou intervencí 14 zemí.

(…)

Když kombinované síly imperialismu a vnitřního nepřítele, který se podřizoval jeho diktátu, útočily na Sovětský svaz ze všech stran, aby zardousily nově zrozený politický režim, tisíce mladých Korejců obětovaly svou krev a životy se zbraní v ruce buď v řadách partyzánských oddílů nebo Rudé armády, aby hájili socialistický režim, po kterém lidstvo toužilo jako po svém ideálu. Jména Korejců jsou vytesána velkými písmeny na pomnících, které byly zřízeny na Dálném východě na památku hrdinů ruské občanské války.

Takoví lidé jako Hong Bom Do, Ri Dong Hy a Rjo Un Hjong v hnutí za nezávislost tvrdě pracovali na Dálném východě Sovětského svazu jako na své základně, a sešli se s Leninem, aby získali jeho podporu pro naše národní osvobozenecké hnutí.

(…)

Když Říjnová socialistická revoluce zvítězila v Rusku, začal můj otec sympatizovat s komunistickou ideologií. Později, z popudu Lidového povstání 1. března, si utvořil vlastní názor a dospěl k pevnému závěru, že se hnutí za národní osvobození v naší zemi musí od hnutí nacionalistického přesunout ke hnutí komunistickému.

(…)

Můj otec obvykle vysvětloval ideu proletářské revoluce prostě jako budování nové společnosti, která zajistí rýži pro ty, kdo nemají co jíst, a šaty pro ty, kteří nemají co na sebe, a praktickými činy získal dělníky, rolníky a další pracující masy pro pokrokovou ideu a sjednotil je v jednu revoluční sílu vytvářením a rozšiřováním řady masových organizací.

Další zásluhou mého otce byl jeho úspěch v boji za přípravu ozbrojené aktivity a sjednocování ozbrojených skupin.

Můj otec urychlil přípravu na nové ozbrojené aktivity, protože byl přesvědčen, že země může být znovuzískána jedině ozbrojeným bojem, a nikoli „peticemi“ nebo „diplomacií“.

(…)

Otcovy názory na komunistické hnutí byly důležitou potravou pro můj další růst.

(…)

Po Říjnové revoluci, která se stala rozhodujícím bodem obratu, byly komunistické strany zakládány postupně v mnoha asijských zemích. S šířením nových ideologických trendů byl takto zahájen věk stranické politiky v mnoha zemích na Východě.

(…)

Zajímalo mě číst díla Marxe, Engelse, Lenina a Stalina víc než se učit školním předmětům.

Kim Ir Sen, Ve víru století – 1, Futura, Praha 2000, s. 44 – 49, 108, 194