Skip to content

VŘSR pokračuje korejskou revolucí dodnes

Projev soudruha Lukáše Vrobela na 41. pražské teoreticko-politické konferenci ke 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Praze dne 13. května 2017

 

Soudružky a soudruzi,

vítězství Velké říjnové socialistické revoluce před 100 lety bylo mocným podnětem pro rozvoj revolučního hnutí v mnoha zemích světa. Proletářské revoluce v dalších zemích nebyly v té době úspěšné především z toho důvodu, že nebyly vedeny dostatečně organizovanými a uvědomělými předvoji. Kromě Mongolska se tak až do konce 2. světové války žádná země k budování socialismu nepřipojila.

Ačkoli dokonce i mnozí zastánci socialismu tvrdí, že myšlenky Říjnové revoluce a Leninův odkaz byly záhy po jeho smrti sovětským vedením a Kominternou opuštěny, fakta dokazují, že právě v období, kdy v čele SSSR stál J. V. Stalin, dosáhla socialistická revoluce největších úspěchů ve svých dějinách, ve vnitřní i vnější politice. Říjnová revoluce nebyla otázkou několika dní, nýbrž proces budování socialismu pokračoval a rozvíjel se úspěšně přinejmenším do Stalinovy smrti nebo zlomového XX. sjezdu KSSS, který zasadil těžkou ránu světovému revolučnímu hnutí. Nejenže jej ideologicky podryl, zbavil jej sebedůvěry a vystavil kolísání a pochybnostem, ale otevřel i cestu k liberalizaci v ekonomice, tržním reformám a postupnému návratu ke kapitalismu, dovršenému v éře tzv. přestavby nejhanebnějšího zrádce Gorbačova, odchovance Chruščovova a Brežněvova revizionistického aparátu.

Světodějné vítězství SSSR ve Velké vlastenecké válce a osvoboditelská mise Rudé armády umožnily mohutné vítězství socialismu ve světovém měřítku, které můžeme označit za novou fázi světové socialistické revoluce a úspěšné pokračování Říjnové revoluce r. 1917. V důsledku sovětského revizionismu a likvidátorství a jeho přebírání vedením většiny států socialistického tábora došlo brzy po Stalinově smrti k vážnému rozkolu mezi socialistickými státy. Ve většině z nich zvítězila kontrarevoluce otevřeně na přelomu 80. a 90. let, v některých zůstala zachována vedoucí úloha formálně komunistické či dělnické strany, ale hospodářství bylo v podstatě převedeno na tržní mechanismy, čímž byly sociální výdobytky značně oslabeny a boj proti imperialismu zpravidla zůstal zachován nanejvýš na úrovni frází.

Našlo se však několik států, jejichž vedení se postavilo sovětskému likvidátorství. Této pozici za svou záchranu a úspěšnou existenci dodnes vděčí Korejská lidově demokratická republika, která je posledním ze států bývalého socialistického tábora, jenž zásadově obhajuje antiimperialistickou pozici a udržuje socialistické zřízení na principu společenského vlastnictví výrobních prostředků a kolektivismu.

V letošním roce si kromě 100. výročí VŘSR připomínáme 105 let od narození věčného prezidenta KLDR generalissima Kim Ir Sena. Ten je tvůrcem myšlenky čučche, kladoucí důraz na absolutní soběstačnost a na lidové masy, které rozhodují vše. Tato myšlenka umožnila překonat jak sovětský revizionismus od 50. let, tak čínský příklon ke kapitalismu od 70. let a vytvořila podmínky pro přežití KLDR v nesmírně obtížné situaci po rozpadu socialistického tábora. Čučche věnuje výraznou pozornost nadstavbě a v tomto směru kulturní revoluci. Důkladně promyšlená a vysoce účinná agitace a propagace v KLDR prokázala za desítky let imperialistického a revizionistického obklíčení, že skutečně míří na myšlení lidí, na jejich uvědomělou podporu socialistické revoluce a nenávist k třídním nepřátelům, a nikoli na pouhou formální neuvědomělou a naprosto laxní poslušnost.

Soudruh Kim Ir Sen se poučil z nejednoty revolučního hnutí v Koreji v období před 2. světovou válkou, která vedla k mnoha neúspěchům a obětem. Proto vedl a vychoval společnost osvobozené severní části Koreje v duchu jednomyslné jednoty, v duchu jednoty vůdce, strany a lidových mas. Velkou úlohu věnoval mládeži a patří k jeho největším zásluhám, že se mu podařilo předat vedení korejské revoluce z rukou první generace revolucionářů generaci, která už vyrostla za socialismu. To se v žádné jiné socialistické zemi bez obnovy tržního hospodářství v podstatě nepodařilo.

Ve svých vzpomínkách „Ve víru století“ napsal: „Definovali jsme mládež a studenty jako plnohodnotnou hlavní sílu revoluce a odklonili jsme se tak od starého názoru, podle něhož hnací síla revoluce byla spatřována především v dělnictvu a rolnictvu. Náš názor se potvrdil v průběhu mládežnického a studentského hnutí.“ (Kim Ir Sen: Ve víru století 1, Futura, Praha 2000, s. 220 – 221)

 

Soudružky a soudruzi,

dnes už je v socialistickém zřízení KLDR vychovávána třetí generace, v duchu tak vyspělé socialistické kultury a morálky, jakou my jsme nikdy nepoznali. Šťastná země socialismu oslaví v příštím roce 70 let své existence, své socialistické revoluce. Inspirována VŘSR ve svém vítězství a stalinskými pětiletkami ve svém budování, stojí dnes v čele světového boje proti imperialismu, za národní nezávislost a společenský pokrok. Plní tak podobnou úlohu, jakou před vznikem socialistického tábora hrál Sovětský svaz.

V KLDR pokračuje odkaz VŘSR, odkaz ozbrojeného boje proti imperialismu, dodnes. Je morální povinností všech pokrokových lidí tuto pevnost bránit. Pokud si to část světového komunistického a dělnického hnutí neuvědomuje, je odsouzena hrát úlohu služek buržoazie a ohlupování pracujících mas. Pak nebude velká škoda, skončí-li toto hnutí na smetišti dějin. Ztráty nebudou velké, na většinu společnosti kapitalistických zemí už jeho trosky nemají žádný vliv. Proti většině není třeba represe, zničila je deprese. Oproti tomu v KLDR jde o život 25 milionů lidí, kteří jsou odhodláni svou revoluci bránit a nevzdají se svých sociálních výdobytků tak snadno, jak jsme to ke své škodě a věčné hanbě dopustili my v ČSSR. Měl jsem možnost se o tom přesvědčit při svém dubnovém pobytu v krásné a šťastné severní části Koreje. Nepodléhejme imperialistické propagandě proti této zemi a nemilosrdně vyházejme z řad komunistů ty, kdo tomuto štvaní přisluhují!

 

Ať žije korejská revoluce, ať žije proletářský internacionalismus!